* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Září 2011

První napadení!

21. září 2011 v 17:47 | Linda |  Bohyně Kanna

2.kapitola

Kanna se probudila dřív,než měla. Rozespale se protáhla a podívala se kolem sebe.
"Cože? Zmizeli?" Asi to byl vážně jenom sen." řekla si pro sebe,ale pak za sebou uslyšela hlas.
"Kam se to chystáš?"
"Do školy. Proč?" Zarazila se a otočila se.
"Co tu ještě děláte? Neměli jste už odejít?" Toya si odkašlal.
"Přece jsme ti říkali,že neodejdeme,dokud neřekneš ano."
"Ach bože. Podívejte,teď musím do školy. Promluvíme si o tom později." Kanna se nachystala a pak zesdola uslyšela mámin hlas.
"Kanno,snídaně!"
"Už jdu." odpověděla Kanna a neznámým hostům řekla:
"Počkejte tu,dokud se nevrátím. Neudělejte žádnou pitomost!" Pak odešla. Když šla do školy s Tomoyo,neustále vzdychala.
"Kanno,co se děje?"
"Necítím se ve své kůži."
"Není ti snad dobře?"
"To ne,ale motá se mi trochu hlava."
"Nebylo by lepší,kdyby jsi zůstala doma?"
"To ne. Neboj se,zvládnu to." Celý den probíhal úplně normálně,ale když začala přestávka,všichni si šli koupit jídlo do bufetu. I naše kamarádky.
"Tady je tedy přecpáno." posmutněla Tomoyo.
"Tak počkáme." odvětila Kanna. Když se jim konečně podařilo koupit jídlo,sedli si do krajního stolu vzadu.
"Kanno?"
"Ano?"
"Děláš mi starosti."
"Proč?"
"Vypadáš bledě a unaveně,takže si myslím,že jsi nemocná."
"Nejsem nemocná. Jen se mi zdál sen."
"O čem?"
"Viděla jsem tři muže a také se s nimi setkala."
"A jeden z nich vypadal jako ninja, kněz a šermíř?"
"Ano,ale jak to víš?"
"Stojí totiž přímo támhle." Tomoyo domluvila a ukázala prstem. Kanna se zarazila a rychle ty tři strčila do komory. Pak tam vešla sama,zavřela a promluvila:
"Můžete mi vysvětlit,co tu děláte a ještě v tom oblečení? Řekla jsem,abyste počkali v mém pokoji."
"Báli jsme se o tebe. Tenhle svět je divný." řekl Kabuto drze.
"Tak promiňte,že žiju v jiném světě,než vy!"
"Hmm."
"Žádné hmm! Prostě odtud odejděte a nechte mě na pokoji!"
"Jenže my.."
"Už zase říkáte,že neodejdete,dokud neřeknu ano? Já vám to tedy ulehčím. Říkám ne! Nebudu žádná bohyně,tak už zmizte!" Po tomhle Kanna odešla a nepřestávala se rozčilovat,protože jí ztrapnili. Když odcházela s Tomoyo domů,cítila se provinile.
"Kanno,už mi opravdu přiděláváš starosti. Proč se tváříš,tak provinile?"
"Udělala jsem něco hrozného. Pamatuješ si ty tři podivíny?"
"Ty z dneška?"
"Jo. Řekla jsem jim něco ošklivého. Nechtěla jsem to."
"To si o ně děláš takovou starost? Pokud jsou to tví přátelé,tak to pochopí."
"Hm. Teď už vím,co mám udělat. Musím běžet!" Kanna se s Tomoyo,co nejrychleji rozloučila a běžela hledat Yukita,Toyu a Kabuta.
"Kde jste?" říkala si pro sebe. Nakonec dorazila až ke svému domu. Byla z toho celá udýchaná. Jenže,když vzhlédla k obloze,spatřila něco neuvěřitelného. Nad její hlavou se vznášelo tornádo,které bylo naplněné nějákou silou.
"Co to je?" Když to vypadalo,že jí to vtáhne,tak jí zachránil Yukito.
"Yukito?"
"Kanno,jsi v pořádku?"
"Ano,ale kde se tu vzalo tornádo?"
"Musel ho někdo vyvolat."
"Kdo?"
"Nevím,ale neboj se. Zničíme ho."Za pár minut bylo po všem,ale Kanna byla,tak unavená,že usnula. Co se stane dál?

Dobrodružství začíná!

20. září 2011 v 19:15 | Linda |  Bohyně Kanna

1.kapitola

"Slečno Kaguyo,všechno nejlepší!" ozývaly se hlasy ze všech stran. Bohyně Kaguya slavila patnáctiny.
"Děkuji." odpověděla a pozvedla skleničku vína. Polkla pár doušků a za pár minut se skácela na zem. Za pět minut bohyně Kaguya zemřela,což bylo pro nebesa špatnou zprávou. Jakoby se v tu chvíli zastavil čas. Od té události uplynulo 50 let a právě teď na Zemi začíná nový den,který je neuvěřitelně slunečný.
"Kanno,poběž!"volal něčí hlas na dívku se zlatými kadeřemi a růžovou kytkou ve vlasech,která od pohledu působila křehce,ale přesto chodila ladně a půvabně. Ta dívka se jmenovala Kanna Kinamoto. Byla to obyčejná dívka. Oplývala krásou,laskavostí a porozumněním. Každý den chodila pečlivě do školy se svojí kamarádkou Tomoyo.
"Kanno,už jsi to slyšela?" zeptala se její přítelkyně.
"A co,Tomoyo?" zeptala se Kanna.
"Nějáká holka včera viděla na nebi létající postavu."
"Cože? Létající postavu?"
"Že to zní šíleně? Myslím,že si to vymyslela."
"Taky si myslím." Tomoyo si všimla,že se její výraz změnil.
"Děje se něco,Kanno?"
"Ne nic. Proč?"
"Tváříš se smutně."
"Mám takový pocit,že mě někdo sleduje."
"Ale já tady nikoho nevidím."
"Já vím. Ten pocit je směšný." Jenže Kanna měla pravdu. Opravdu jí někdo sledoval. Když dorazila domů,necítila se zrovna nejlépe. Zavolala svým hlasem na mámu:
"Mami,jsi doma?" Nikdo jí neodpovídal,tak si myslela,že je máma v práci. Jenomže i doma se cítila jako sledována. Večer,když vešla do svého pokoje,vyděsila se. Na stropě spatřila tři postavy. Utekla a chtěla se schovat. Myslela si,že jsou to zloději. Jenže ti tři ji rychle našli.
"Slečno,co tam dole děláte?" Kanna se lekla a zahrozila nožem,který měla v ruce.
"Nepřibližujte se! Mám v ruce nůž a nebojím se ho použít!" Jenže jeden z nich zakvílel. Vypadalo,že ho něco bolí.
"Vydrž!" řekl ten,co vypadal jako ninja.
"Není to vážné." promluvil ten,co vypadal jako kněz.Kanna konečně odložila nůž a šla pro lékarníčku.
"Bude lepší,když tě ošetřím." řekla a posadila se vedle zraněného šermíře. Ovázala mu zranění a promluvila:
"Tak hotovo!"
"Děkuji." odvětil šermíř.
"Nemáš zač. Teď byste mi mohli vysvětlit,co děláte v mém domě." Všichni tři se posadili a neznámí začali vyprávět.
"Mé jméno je Yukito a jsem ninja. Tohle je kněz Toya a tamten šermíř je Kabuto. Pocházíme z nebes a poslalo nás království Seirun." začal ninja vyprávět.
"A co tu tedy pohledáváte?" přerušila je Kanna.
"Hledáme někoho,kdo zaujme místo bohyně milosrdenství."
"A to má být kdo?"
"Ty!"
"Já? Proč?"
"Možná si to neuvědomuješ,ale vypadáš přesně jako bohyně milosrdenství. Půjdeš s námi do království Seirun?"
"Ne." řekla Kanna vyrovnaným hlasem. Yukito se na ní díval.
"Za prvé: Už jsem velká na pohádky. Za druhé: Nikam nejdu,i kdyby to byla pravda a za třetí: Jsem obyčejná studentka.
"Ty nám nevěříš?"
"Samozřejmě. Nejdřív mě sledujete,pak se vloupáte do domu a teď mi vyprávíte něco,tak nesmyslného."
"Skončila jsi?"
"Ano a jdu do svého pokoje." Kanna toho měla už dost a chtěla jít spát. Jenže ti tři jí pronásledovali do jejího pokoje.
"Copak nemůžete už odejít?"
"Dokud neřekneš ano."
"Nechápu,proč zrovna já?"
"Už jsme řekli,že jsi vyvolená a budoucí bohyně milosrdenství."
"To je totální nesmysl."
"Není."
"Podívejte,mohla bych se s vámi bavit,jak dlouho by to šlo,ale musím zítra do školy a také jít spát. Tak vám přeji dobrou noc?" řekla Kanna a nachystala si peřinu. Pak už chtěla jít spát,ale ti tři ji stále pozorovali. Povzdechla si. Vzala tři polštáře ze své postele a dala jim je.
"Tady máte polštáře,pokud tu chcete spát."
"Děkujeme." poděkoval Yukito,Toya a Kabuto. Naše hrdinka už zalezla do postele a usnula. Ti tři pak usnuli stejně jako ona.

Obsah

20. září 2011 v 17:59 | Linda |  Bohyně Kanna

Bohyně Kaguya byla bohyně milosrdenství. Udělovala milost těm,kteří si ji zasloužili. Jednou Kaguya zemřela na neznámou nemoc,kterou nikdo neznal. Zpočátku to tak vypadalo,ale popravdě byla otrávena. Nikdo bohužel nedokázal najít viníka. Uběhlo celých 50 let,než se na situaci zapomnělo. Jenže tahle situace se opět otevřela,když se narodila obyčejná dívka podobná bohyni Kaguyi.Nejtěžší je bylo poznat,když dívka dosáhla 15-ti let. Vypadala jako kopie. Jmenovala se Kanna. Zpráva o ní se dostala i na nebesa do rodiny zesnulé bohyně. Nejvěrnější příslušníci se rozhodli jí najít. Prvním dobrovolníkem byl ninja jménem Yukito,druhým byl kněz Toya a posledním byl šermíř Kabuto. Tihle tři se vydali na Zem,aby danou dívku našli. Když jí uviděli poprvé,oněmněli. Mysleli,že je to Kaguya,ale pravdou byla,že Kanna je reinkarnací Kaguyi,která měla za úkol vypátrat viníka,jenž zabil Kaguyu. Co Kanna udělá? Kdo je viníkem? A proč Kaguyu zabil? Jak příběh dopadne? Začtěte se do příběhu plný upřímnosti a kouzel.

Graduation (Piano Version)

20. září 2011 v 17:39 | youtube |  Piano Version

Úterý 20.září 2011

20. září 2011 v 17:32 | Linda |  Deník
Milý deníčku! Dnes jsem začala znovu číst knihu "LUKO MALÝ VLKODLAK". Už jsem v půlce a zítra jí dočtu,protože musím přečíst knihu do školy. Ty knihy se jmenují Eragon a Eldest. Jsou to knihy o dracích. Já se přiznám,že jsem ještě žádnou knihu o dracích nečetla,takže to pro mě bude novinka. Já spíš často čtu knížky,kde jsou upíři,vlkodlaci a nadpřirozené síly nebo také mangy.(Proto je na mém blogu rubrika"KNIHY,MANGY") Také jsem dnes pasala dva testy. Byly jednoduché,takže doufám,že budu mít za jedna. Odpoledne jsem ještě měla výtvarnou výchovu,kde jsem si docela popovídala se svojí kamarádkou Helčou. Moc s ní ve škole nemluvím,protože já se bavím se svými kamarádkami a ona zase se svými,takža jsme spolu nikdy moc nemluvily. Byla jsem ráda,že jsem jí poznala o trochu víc. A doufám,že si spolu někdy zase popovídáme.

ELDEST

20. září 2011 v 17:13 | wikipedia |  Knihy,mangy
Eldest je druhý díl fantasy cyklu Odkaz Dračích jezdců spisovatele Christophera Paoliniho.

Děj
Eldest navazuje na příběh Eragona. Na začátku knížky je atmosféra po bitvě. Vardenové zrovna vítají Ažihada, který jde v doprovodu s Murtaghem a dalšími bojovníky, když je napadnou urgalové. Zabijí Ažihada, Murtagha i ostatní bojovníky, co šli s ním. Vardenové se z toho nemohou vzpamatovat, ale jako Ažihadova nástupce vyberou jeho dceru Nasuadu. Eragon jí přísahá věrnost a těsně po pohřbu Ažihada odejde spolu se Safirou, Aryou a trpaslíkem Orikem do země Elfů (do Ellesméry), kde si má zdokonalit svoje bojovnické schopnosti. Ještě předtím ale Eragon stihne přísahat věrnost i trpaslíkům. Cestou dojdou do trpasličího města, ale za dva dny jdou zase dál.
Polovina Eldestu je ale také o Eragonově bratranci Roranovi. Ten se vrátil domů do vesnice kde dřív žil i Eragon. Celou vesnici ale začnou napadat ra'zakové, kteří chtějí právě Rorana, aby jim dal nějaké informace o Eragonovi. Vesnice se ale nevzdává a bojuje. Vesničané zabijí několik vojáků. Během toho všeho se Roran i přes nesouhlas jejího otce Slouna s Katrinou zasnoubí.
Když Eragon poznal královnu Ellesméry Islanzadí, dozvěděl se, že Arya je její dcera. Elfové mu ukázali jejich největší zbraň proti králi a zároveň jeho učitele Oromise-bývalého jezdce o kterém Galbatorix neví, že přežil. Tak začal Eragonův a Safiřin výcvik v Ellesméře, kde se toho každý den učili víc a víc. Eragon zjistí, že přinesl dívce Elvě hrozné utrpení tím, že jí špatně požehnal.
Nyní sledujeme Roranovy osudy. Vesnici znovu napadne vojsko s ra'zaky a unesou Katrinu, protože o nich ra'zakům řekl Sloun. Vesničané pochopí, že ve vesnici nemohou dál zůstavat a tak se vydají za Vardeny. Roran chce ale spíš osvobodit Katrinu. Když zastaví v Nardě, odkud chtějí za pár dní vyjet čluny, vidí tam Roranův a Eragonův plakát s odměnami za dopadnutí. Roran si uvědomí, že Eragon je stále naživu.
Eragon se během oslav pokrevní přísahy získá kouzlem podobu elfa a Arye znovu vyzná lásku, která ho ale opět odmítne. Nazíráním Eragon zjistí, že Vardenové potřebují nutně pomoct, protože začíná bitva. Vezme Safiru a Orika a letí do Surdy. Tam je těsně před bitvou a setká se s Elvou. Ta mu překvapivě skoro nic nevyčítá. Nastane bitva. Eragon se Safirou jsou celkem úspěšní, ale po pár hodinách jsou už všichni vyčerpaní. V tom ale příjde trpasličí král Hrothgar se svým vojskem. Uprostřed bitvy připlouvá loď s Roranem a vesničany. Všichni si myslí, že je králova. Eragon se Safirou se jí vydávají zneškodnit.
Zatím vesničané z Nardy vyplují na člunech a na nich se dostanou až do Teirmu. V Teirmu hledají vybavení na loď, které by mohli levně koupit. Doslechnou se o Jeodovi který zkrachoval a prodává věci až moc levně. Prodává je ale v dražbě která je až za pár dnů a tak se Roran s pěti muži za ním vydá sám. Když tam dojdou, řeknou samozřejmě falešná jména. Baví se o obchodu a Jeod se dostane ke své bývalé sousedce Angele. S Roranem šla i Gertruda, která chtěla navštívit právě Angelu. Jeden muž se prořekne a řekne: U ní se přece chtěla Gertruda zastavit. Roran ho napomene, ale aby to nebylo vidět, protože muž prořekl pravé jméno. Roran si myslí, že Jeodovi nebude nic připomínat, ale připomínalo. Řekl: Ty jsi Roran, syn Gera. Roran sebou překvapeně trhl a zeptal se ho odkud to ví. Jeod řekl, že se hodně podobá Eragonovi. Potom se Roran překvapeně zeptal, jestli tam Eragon byl. Jeod mu odpověděl že ano, že tam byl i se Safirou a Bromem. Když zjistí že to Roran neví, vypráví mu že Eragon je jezdec a také o Bromovi a Stínovi. Roran uvěří že mluví pravdu, když si vzpomene jak se Eragon od doby kdy přinesl kámen choval divně, a když mu Jeod řekne jejich podoby. Vesničané společně s Jeodem unesou velkou loď a plují do Surdy. Už jsou skoro tam když někdo vykřikne: Připlouvá loď. V tom se z nebe snese modrý drak a Roran na jeho hřbetě uvidí Eragona. Teď má potvrzeno že Jeod nelhal. Eragon řekne Vardenům že na lodi nejsou nepřátelé a pokračují dál v bitvě. K Eragonovi se snese červený drak Trn a na jeho hřbetě je Murtagh, který se přidal ke Galbatorixovi. Na závěr boje, kdy Eragon prohrává, si Murtagh vezme Zar'roc a řekne Eragonovi, že je jeho bratr a mladší syn Morzana. Eragon si myslí že mu lže, ale Murtagh to zopakuje i ve Starověkém jazyce. Eragon si ale všimne Rorana jak míří k dvojčatům a zabil je. Murtagh nechal Eragona žít a odletěl. Bitva skončila. Vardenové vyhráli ale pro Eragona to byla prohra. Vždy chtěl znát otce, ale teď toho litoval. Setkal se s Roranem a společně se Safirou šli k Nasuadě a Arye. Ty si už myslely, že je mrtvý. Nasuada rozhodla, aby se o tom, že je Eragon syn Morzana nikdo nedozvěděl. Eragon vše vysvětlí Roranovi a dohodnou se, že Eragon půjde s Roranem zachránit Katrinu.


ERAGON

20. září 2011 v 17:11 | wikipedia |  Knihy,mangy
Eragon je fantasy román Christophera Paoliniho, první díl tetralogie Odkaz Dračích jezdců. Vypráví o mladíkovi Eragonovi, který nalezne kouzelný kámen, z něhož se vyklube dračí mládě a jeho obyčejný život se převrátí naruby ze dne na den. Je nucen převzít odpovědnost za osud království, v němž vládne zlý a krutý král Galbatorix. Vypravuje se na cestu se svým učitelem Bromem a zažívá spoustu dobrodružství. V prvé řadě hodlá vystopovat Ra'zaky (královi posluhovače), kteří zabili jeho strýce - vychovatele - a v neposlední řadě ochránit obyvatele tolik sužované země. Eragon má však před sebou dlouhou cestu, neboť jeho dosavadní schopnosti nejsou ještě tak velké, aby mohl vzdorovat takto silným nepřátelům. Přestože autor nepřinesl do žánru fantasy žádný nový zásadní prvek a pro dějová schemata i postavy a rasy našel inspiraci u jiných autorů (Tolkienův "Pán prstenů", "Hvězdné války" G. Lucase), jde o dílo pozoruhodně propracované, zejména s přihlédnutím k věku autora, který Eragona začal psát již v 15 letech.

Děj
Eragon, mladý, ale zdatný farmář, jehož jméno neslo pouze málo lidí v historii, možná jen jeden, první Dračí jezdec v historii, se vydal na lov, protože on, jeho strýc Gero a bratranec Roran nemají dostatek peněz na jídlo. Proto vyráží do Dračích hor ulovit nějaké zvíře, aby netrpěli hlady. Najednou narazí na stádo srn, tak se je rozhodne stopovat. Když je nalezne, namíří lukem na jednu z nich a vystřelí šíp, který však svůj cíl nenašel, protože stádo vyplašil zvláštní záblesk. Když se šel Eragon podívat, co to bylo zač, uviděl na zemi velký modrý kámen. Tak si jej vzal sebou, do své rodné vesnice - Carvahallu. Tam jej zkouší vyměnit za maso u řezníka Slouna, který když zjistí, že je ten kámen z Dračích hor, tak Eragona vyžene ze svého obchodu. Tak se Eragon vrátil domů (pár mil od Carvahallu), kde se divili, že nic neulovil, protože věděli, že je Eragon výborný lovec.
V noci se Eragon probudil, protože uslyšel podivné zvuky ve svém pokoji. Když se probral nemohl uvěřit tomu, co viděl: modrý kámen se kýval a kutálel ze strany na stranu. Po chvíli praskl a Eragon zjistil, že to není kámen, ale dračí vejce. Když se malý dráček vyklubal, zkoumal chvilku okolí a pak se zarazil, když uviděl Eragona. Přiblížil se k němu a dotkl se svým čumákem Eragonovy ruky, když to udělal, Eragon se svalil bolestí na postel. Když bolest po pár minutách ustala, podíval se na svou ruku a uviděl stříbrnou značku. Ráno Eragon uviděl, jak se dráček dívá z okna ven. Řekl si, že ho doma nechat nemůže; co by na to řekl Roran s Gerem? Proto vzal draka do lesa a tam mu postavil domeček na stromě a dovnitř mu dal nějaké jídlo. Každý den za drakem chodil do blízkého lesa a pozoroval jej, jak roste. Jednoho dne zjistil, že může slyšet drakovy myšlenky a naopak, tak spolu začali komunikovat. Proto také zjistil, že to není drak, ale dračice. Eragon jí vybral jméno Safira (jedno z mnoha jmen, které mu pověděl místní vypravěč Brom).
Král Galbatorix pošle ra'zaky, aby získali dračí vejce. Když na farmu dorazili, byl Eragon naštěstí pryč a Roran také nebyl doma, protože se vydal do světa vydělat peníze, aby si mohl vzít řezníkovu dceru Katrinu. Doma byl jenom Gero, strýc Eragona. Ra'zakové farmu zapálili a Gera v ní nechali zraněného. Gero poté na zranění umírá u léčitelky Gertrudy.
Eragon se musel vydat pryč, aby se pomstil ra'zakům a odlákal královu pozornost od Carvahallu. Společně s ním se na cestu vydává i vypravěč Brom (Eragon později zjistí, že také býval jezdec). Po cestě naučí Brom Eragona bojovat, ale také, jak správně používat kouzla a starat se o draka. Když už to vypadá, že ra´zaky dopadnou v Dras-Leoně, ra´zakové je místo toho překvapí a zajmou je. V noci Eragona zachrání Murtagh, ra'zakové ale zabijí Broma, který se obětoval, aby Eragon přežil.
Poté chtějí uprchnout z království, ale v Gil´eadu Eragona zajmou. Opět ho zachrání Murtagh se Safirou, přičemž zachrání také elfku Aryu, která byla vězněna v tamním žaláři a mučena Stínem (temný čaroděj Durza). Stín však Aryu otrávil, a ta ve spojení mysli sdělila Eragonovi, že se musí dostat do Beorských hor, aby zde našli skupinu odboje - Vardeny. Překonají poušť Hadarak, přičemž se nevyhnou dalším potížím.
Nakonec se ale přeci jenom dostanou k Vardenům. Tam je ale nečeká příliš vřelé uvítání, protože se zde setkají s dvěma čaroději (Dvojčaty), kteří Eragona přinutí, aby se podrobil zkoušce mysli. Murtagh, který zkoušku odmítl, se nakonec ocitne v cele, protože vůdce Vardenů pozná, že je to syn prvního a nejhoršího z křivopřísežníků - Morzana. Murtagh prokáže své dobré úmysly a snahu očistit své jméno, takže je opět propuštěn. Asi o měsíc později začne velká bitva - proti sobě nastoupili Vardenové a vojsko Urgalů (netvorové s rohy) v čele s Durzou (Stínem). Vardenové bitvu vyhráli, Eragon štastnou náhodou zabil Durzu, ale byl přitom vážně zraněn na zádech. Naštěstí to přežil. Eragonovi začali všichni říkat Stínovrah.


13. Příběh plný emocí a citů! Napůl shinigami,napůl Quinci! Znamená to zrození nového přátelství?

19. září 2011 v 20:20 | Linda |  Bleach příběh
Dům Sayeko byl ohromný. Byl velice prostorný. Kuchyně byla spojená společně s jídelnou,obývací pokoj byl spojený se studovnou a pak už tam nebylo nic spojeného. Sayeko vešla do domu jako první. Odložila si svoje oblečení a řekla ostatním.
"Povězte si svoje věci,prosím sem. Mám ještě nějákou práci,proto se posaďte do jídelny." Sayeko potom odešla do obývacího pokoje,aby si tam odložila tašku,ale pak musela na zahradu,aby tam zalila květiny. Vzala některé do ruky a dala je do vázy. Potom už šla za ostatními. Nabídla všem sušenky a čaj. Pak se posadila a byla připravena zodpovědět jakoukoliv otázku. První začala Rukia:
"Sayeko,proč jsi nám tajila svou sílu?"
"Neměla jsem v úmyslu ji zatajovat,ale bylo to pro vaše bezpečí. I když jse se jí snažila tajit,Hollowé se stejně ukázali." Po Orichime se ozval Ichigo.
"Proč jsi se nám to hned neřekla? Víš,jakým utpením jsme si prošli?"
"Vím a omlouvám se za to,ale já jsem nikdy nebyla zvyklá někomu důvěřovat,proto jsem to nemohla nikomu říct. I když jsem z vás cítila duševní tlak,nemohla jsem nic dělat."
"Jaktože jsme tvůj duševní tlak vycítil pouze tady Uryu?" zeptal se Chad.
"On je Quinci. Quinciové jsou velice vnímaví a dokážou vycítit duševní tlak jiných. I když je duševní tlak třeba na minimum."
"Je pravda,že Společenství Duší zničilo tvou matku a tvého otce? Pokud ano,nenávidíš Společenství Duší?" zeptal se kapitán 10.jednotky.
"Kapitáne! Takové věci se neříkají." řekla Rangiku.
"Matsumoto,nezapomeň,že potřebujeme znát všechny podrobnosti,abychom pomohli."
"Asi máte pravdu,kapitáne."
"Je pravda,že Společenství Duší odstranilo oba moje rodiče,ale to neznamená,že bych je měla nenávidět. Shinigami a Quinci nikdy nesměli být spolu. Vždycky to tak bylo. Moji rodiči porušili zákon,proto byli zničeni."
"Mohla bys nám povyprávět,co se vlastně stalo?" zeptal se Renji. Sayeko si povzdechla.
"Moje matka byla shinigami. Jednou byla poslána do světa lidí,aby vyřídila některé Hollovy. Bohužel při jejich likvidaci byla poraněna,ale záchraněna neznámým Quincim,který ji přenesl do jeho domu. Ten Quinci se o matku staral a časem se do ní zamiloval stejně jako moje matka do něho. Moje matka ho nechtěla opustit,proto se za něj vdala a zůstala ve světě lidí. Pak jsem se narodila já. Jenže jejich štěstí bylo brzy u konce. Společenství Duší se o nich dozvědělo a chtěli je oba popravit. Nakonec,tak i učinili."
"To je tedy smutný příběh." dodal Ikkaku.
"A co se stalo s tebou?" zajímal se Yumichika.
"Já jsem neměla nikoho,kdo by se o mně postaral. Musela jsem všechno zvládat sama,ale díky tomu,že moje matka vynikala snad ve všem,tak jsem dokázala přežít. Vyrůstala jsem a začala chodt do školy,ale nikdy jsem si nedokázala najít přátelé. Když jsem byla v něčem lepší,cítili vůči mně nenávist a závist. Nechtěli se mnou nic mít. Jenže mně to nevadilo. Byla jsem vždycky sama a měla spoustu jiných starostí. Později jsem začala chodit na vaši střední školu. Všechno se změnilo. Potkala jsem vás. Z vás jsem cítila jiné emoce jako laskavost,porozumnění,ale také silné pouto přátelství." Sayeko jim dál vyprávěla,to co chtěli vědět. Když bylo konec otázek,zaptala se:
"Nechcete zůstat na večeři?"
"Večeři?" divil se Toushiro.
"Zní to skvěle!" dodala Rangiku.
"Já nevím. Doma na mě čeká Yuzu a Karin." reptal Ichigo.
"Já zůstanu rád." řekl Renji.
"Ty tu taky zůstaneš,že jo,Chade?"
"Zůstanu." odpověděl Chad.
"No,nevím,jak vy,ale já mám hlad jako vlk." usmál se Yumichika.
"Já tady také zůstanu. Stejně mám hlad." přidal se Ikkaku.
"Já mám také hlad." povzdychla si Rukia.
"Já chci taky zůstat. Doma by mi bylo smutno,když bych večeřela sama." promluvila Orichime. Nakonec se přidal i Uryu.
"Já také zůstanu. Už se těším,co se bude podávat za jídlo."
"To jsem moc ráda. Doufám,že si pochutnáte. Jestli chcete,můžete se podívat po domě." Orichime,Rangiku a Rukia zůstaly se Sayeko v kuchyni a pomáhaly jí,Uryu a Chad seděli ve studovně,Ichigo a Renji hráli karty a Yumichiko s Ikkakuem si povídali. U Sayeko se všichni velice dobře bavili. I večeře byla výborná. V jídelně byly saláty, dortíky, brambory s řízky,polévky a další dobroty. Sayeko po večeři něco navrhla:
"Nechcete tu zůstat?"
"Cože? Přes noc?" vylekal se Ichigo.
"Co se děje,Ichigo?" zeptal se Ikkaku.
"Já tu tedy zůstanu. Stejně nemám,kde bydlet."
"Takhle jí využívat,že se nestydíte." pokáral je kapitán.
"To zní dobře. Mohla bych tu zůstat?" zeptala se Orichime.
"Jistě. Byla bych moc ráda,kdybyste tu zůstali všichni. Víte nikdy tu u mě nebylo tolik lidí,tak bych chtěla,aby jste tu zůstali o něco déle." usmála se Sayeko.
"Jenže my tady nemáme žádné potřebně věci." promluvil Chad.
"O to se nestarejte. V mém domě je všechno,co potřebujete. Oblečení,jídlo a pokoje." Nakonec tedy všichni souhlasili a ke konci večeře si Sayeko a Uryu povídali.
"Uryu,děkuji,že jsi sem přišel se svými přáteli."
"Spíš se omlouvám,že jsme tě sledovali."
"Když byste mě nesledovali,tak bych se neměla komu svěřit."
"Opravdu?"
"Ano. Cítila jsem při tom úlevu. Děkuji za všechno."
"Zatím neděkuj. Dobrodružství přece teprve začíná."
"To máš pravdu." Oba dva se rozloučili a odešli spát.
Konec 13.kapitoly

Ran theme Movie 5

19. září 2011 v 19:03 | youtube |  Soundtracky

12. Poznávání Sayeko a jejich pocitů! K jakému závěru naší přátelé nakonec dojdou?

18. září 2011 v 13:19 | Linda |  Bleach příběh
Naši přátelé byli připraveni jít za Sayeko a na všechno se jí zeptat,ale také jí chtěli poděkovat. Rozhodli,že ji budou sledovat.
"Podívejte,to je ona!" řekla Orichime. Sayeko právě byla v cukrářství.
"Co to kupuje?" zeptala se Rukia. Sayeko nakoupila nějáké cukroví a pak vyšla z cukrářství. Pak se setkala s Tatsuki.
"Jsi to ty,Sayeko?" zeptala se Tatsuki.
"Ty jsi Tatsuki,že?"
"Jo. Nevíš náhodou,kde je,Orichime?"
"Byla jsi už u ní doma?"
"Tam není."
"Tak to je asi někde venku se svými přáteli."
"Asi jo." řekla Tatsuki provinile,ale Sayeko jí položila ruku na rameno a řekla:
"Neboj se. Orichime je v pořádku. Pokud jsi její kamarádka,tak jistě poznáš,jestli lžu nebo ne."
"Já vím,že nelžeš a díky. Měj se." Pak Tatsuki odešla.
"Teda ta to s lidmi umí." divil se Renji.
"Psst. Už odchází. Musíme jít za ní." řekla Rangiku.
"J e správné jí takhle sledovat?" mumlal Toushiro.
"Kapitáne,nebuďte takovej skrblík." Naši přátelé se zase vydali dál. Tentokrát Sayeko zastavila u krámku pana Urahary.
"To je Uraharův krámek? Co tu může pohledávat?" řekl Ikkaku. Ze dveří vyšel samotný Urahara.
"Ano? Můžu pro vás něco udělat,slečno?" zeptal se.
"Vy jste pan Urahara?"
"Ano."
"A znáte Urya Ishidu?"
"Znám."
"A jeho přátelé? Jako například slečnu Inoue?"
"Znám."
"Jsou tady?"
"Promiň,ale už jsou pryč."
"Aha."
"Nebuď smutná. Určitě se brzy vrátí."
"To ne." odvětila Sayeko.
"Jsem velice ráda,že jsou zdraví. Jen jsem jim chtěla dát malý dárek." Pak dala panu Uraharovi dvě kabice sušenek.
"Co je to?"
"To jsou sušenky,které jsem jim chtěla dát,ale protože tu nejsou,tak si je vezměte vy. Moc dobře vím,že jste na Urya a ostatní velice laskavý. Já vám chci za to poděkovat. Nashledanou a pozdravujte je ode mě." Pak Sayeko odešla a Urahara řekl:
"Taková milá dívka. Mohli byste jí přestat špehovat a normálně za ní přijít."
"Asi máte pravdu,Uraharo. Je to opravdu hodná dívka." usmál se Yumichika. Jenže naši přátelé jí sledovali celý den,aby zjistili,co o ní ještě neví. Zjistili,že chodí na brigádu a vydělává si na živobytí.
"Ona pracuje?" podivil se Renji.
"To je přece normální." povzdychl si Uryu.
"Chudáček Sayeko. Musí být opuštěná. Vždyť nikoho nemá." dodala Orichime. Pak zjistili,že má ráda květiny a také,že ráda pomáhá lidem. Nakonec i zjistili,kde bydlí. Pak už nemělo smysl se schovávat,proto Uryu vylezl jako první a řekl:
"Sayeko!"
"Uryu,jsi v pořádku? Víš vůbec,kolik je hodin?"
"Vím,ale chtěl bych si s tebou promluvit."
"O čem."
"O tom Hollowi. Tedy mojí přátelé by si s tebou rádi promluvili."
"Jak to myslíš? Neříkej,že jsi jim..." Pak všichni vylezli ven. Uryu čekla,co Sayeko řekne,ale ta se jenom usmála a řekla:
"No bylo už načase. Pojďte dál." Otevřela dveře a naši přátelé vešli dovnitř.
Konec 12.kapitoly