* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Listopad 2011

Otevřená mysl

3. listopadu 2011 v 17:17 | Linda |  Bohyně Kanna:Dva Světy

11.kapitola


"Výborně,Kanno. To jsi zvládla dobře."
"Děkuji,ale myslím,že to není všechno."
"Pravda. Zvládla jsi test těla,ale teď musíš podstoupit test mysli."
"Jak?"
"Uvidíš." Kaori ji zavedla do místnosti,která se leskla jako zrcadlo.
"Co tady budeme dělat?"
"Budeme tady trénovat,Kanno."
"Jenže nezničíme tu něco?"
"Budeme trénovat mysl,ne tělo."
"Jenže i tak se může něco stát."
"To je pravda. Máš asi na mysli UVOLNĚNÍ MOCI."
"Co když se má moc vymkne kontrole?"
"Neboj se. Tvá moc má určité hranice. A pokud se to stane,budu tě muset zastavit."Obě šly do středu místnosti.
"Ale,co když ti ublížím?"
"To se nemůže stát."
"Ale.." Kaori věděla,že Kanna váhá,proto se na ní usmála a pohladila jí po hlavě.
"Tohle mám na tobě ráda."
"Co?"
"Stále si myslíš,že nás musíš chránit. Myslíš si,že jsme,tak slabí,Kanno? Nestrávila jsem celý život věštěním. Také jsem se učila bojovat. Tak se přestaň strachovat a dej do toho všechno."
"Dobře." Když byla Kanna připravená,zeptala se jí Kaori.
"Soustřeď se."
"Dobře,ale co budu dělat?"
"Budeš bojovat proti mým kopiím. Máš za úkol zjistit,kde jsem.ů
"To nebude jednoduché. Co když to nezvládnu?"
"Žádný strach. Máme dost času. Připrav se!"
"Hm." Kaori se soustředila a rozdělila se do dvaceti kopií.
"Teď mě zkus odhalit." Nebylo to lehké. Kaořin hlas se ozýval ze všech stran. Kanna ničila všechny kopie,ale nepomáhalo to.
"Krucipísek. Je jich moc."
"Soustřeď se! Máchat mečem ti nepomůže." Kanna zavřela oči a soustředila se.
"Musím se soustředit na zvuky." Soustředila se,máchla mečem a vyslala malý proud energie. Nečekaně se trefila.

Debata o křídlech

3. listopadu 2011 v 16:58 | Linda |  Bohyně Kanna:Dva Světy

10.kapitola

Kanna uměla už docela zacházet s mečem,ale ještě to nebylo perfektní.
"Kanno?"
"Ano,Kaori?"
"Dnes budeme cvičit souboj."
"Souboj?"
"Ano.Budeš mít nepřátelé."
"To budu bojovat s démony?"
"Tak jsem to nemyslela."
"Tak jak?"
"Budeš bojovat s figurínami nebo slaměnými panáky."
"To je budu ničit?"
"Správně."
"Jak dlouho mi to zabere času?"
"Jenom pár hodin."
"Pár hodin?"
"Co bys chtěla? Porazit 50 panáků nějáký čas zabere."
"Ach jo."
"Pokud to zvládneš,tak budeš moct bojovat s opravdovým mečem."
"S opravdovým? Ale.."
"Žádný strach. Po tomhle budeme cvičit mysl."
"Děkuji,Kaori."
"Za málo."
"Hejá!!!" volala Kanna a ničila své protivníky. Za Kaori se objevila postava. Byl to Toya.
"Toyo,jsi to ty?" zeptala se Kaori.
"Už je to dlouho,Kaori."
"To máš pravdu."
"Kde pak je slečna Kanna?"
"Támhle. Trénuje. Abych řekla pravdu,docela mě překvapila."
"Opravdu?"
"Je to citlivá dívka s dobrým srdcem a velkým odhodláním. Našli jste dobrou bohyni milosrdenství."
"Máš pravdu."
"Ale i ona má své chyby."
"Jaké?"
"Je trochu tvrdohlavá a umíněná. Jednou jí její tvrdohlavost může přinést neštěstí."
"Toho bych se nebál."
"Já vím,pokud se to stane,budeme ji chránit."
"To ano."
"Toho se tolik nebojím."
"Čeho se tedy bojíš?"
"Bojím se o ní a o její sílu."
"Je něco špatně?"
"Ona má křídla."
"Křídla?"
"Horší je,že je nevidí a hlavně necítí."
"Jenže,i když má nebo nemá křídla,tak si nemyslím,že jí hrozí nebezpečí."
"Ty křídla jsou prokletá. Horší je,když dostanou křídla démoni."
"To ano."
"Nesmíme dovolit,aby padla do špatných rukou."
"Budeme ji chránit. Je to přece slib."
"Souhlasím." Za chvíli se ozvala Kanna.
"Dokázala jsem to,Kaori."
"Myslím,že je hotová." povzdechla si Kaori.
"Já už také budu muset jít. Hodně štěstí při tréninku." řekl Toya a odešel.
"Budeme ho potřebovat." zašeptala Kaori a odešla za Kannou.
Anime Angel

Akatsuki U.G.L.Y

2. listopadu 2011 v 18:22 | YOUTUBE |  Naruto

1.kapitola

2. listopadu 2011 v 16:52 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
"Ahoj,já jsem Himeno. Jsem v 9.třídě a mám ráda gymnastiku." řekla dívka s vlasy barvy karamelu,modrou mašlí ve školní uniformě s nezbedným úsměvem.
"Himeno! Himeno!" ozývá se dívčí hlas. Himeno se otočila a spatřila svojí kamarádku Conan.
"Conan,co se děje?"
"Himeno,půjdeš se mnou dneska natrhat maliny?"
"Kam,ale."
"Do lesa."
"Myslíš,ten les,o kterém se říká,že je kouzelný?"
"Přesně tak."
"Dobře. Souhlasím." Po vyučování šly obě rovnou do lesa. Conan odněkud vykouzlila košíky.
"Odkud je máš?" zeptala se Himeno.
"Z domu."
"Opravdu? A kam vlastně jdeme?"
"Na moje speciální místo." odvětila Conan a vedla Himeno dál lesem. Brzy dorazily na skalnatý útes,z kterého šlo vidět na okolí.
"Je to krása." řekla si Himeno. Bohužel za chvíli uslyšela Conanin výkřik.
"Conan,co se stalo?" Najednou uviděla Conan ležet na zemi. A za ní dva muže.
"Kdo jste?" Z nedalekého křoví je pozorovaly něčí oči. Byly tam tři páry očí,které sledovaly dívku a muže. Z křoví se také ozývaly vrčící zvuky.
"Děvenko,neměla bys být sama v lese."
"Proč?"
"Mohla bys narazit na zlé muže. Dej nám všechno,co máš."
"Nic nemám. Vraťte mi kamarádku." Himeno nevěděla,co dělat.
"Ti muži mají Conan. Musím něco vymyslet. Budu muset skočit z útesů."
"Zemři." Když chtěli dívku napadnout,objevil se vlk,který jednoho z nich kousl,ale neznámý muž vlka bodl. Ozval se zvuk zavytí. Himeno využila příležitosti a svými kopy je porazila.
"Tohle si zasloužili. Je Conan v pořádku?" Když se otočila,oddychla si. Byla v pořádku. Pak se otočila na zraněného vlka. Poznala,že jde o vlčici.
"Takové strašné zranění." pomyslela si.
"Ti muži byli na tebe hrubí. Je to moje vina. Omlouvám se,ale jsi zraněná?" řekla a pomalu kráčela k vlčici,která na ní vrčela.
Neboj se. Já ti neublížím. Já jsem tvoje přítelkyně." Vlčice měla pocit,že ji může věřit.
"Nevěříš mi? Neboj se,neublížím ti. Slibuju a děkuji za záchranu." Pak si Himeno klekla a podívala se na zranění.
"Není to vážné,ale pro případ to vyléčíme." Položila své ruce na zraněné místo,soustředila se a místo bylo rázem uzdravené. Vlčice byla překvapená.
"Teď by to mělo být v pořádku. Budu už muset jít,ale neříkej nikomu prosím o mém tajemství. Nashledanou." Himeno popadla svou kamarádku,dala si ji na záda a odešla. Vlčice se rozběhla a zmizela v křovinách.
"Neuvěřitelné. Kdo je ta dívka?"zeptal se nějáký mužský hlas. Vlčice se na něj podívala úzkostlivým pohledem a řekla lidským hlasem.
"Myslím,že je to dívka,která mě zachránila pře deseti lety. Jsem si tím jistá."
"Dobře,musíme jít. Všichni na nás čekají. Myslím,že se sem brzy vrátí." Muž s vlčicí a vlčetem odběhl pryč. Co je zač?

Taková já jsem

2. listopadu 2011 v 16:27 | Linda |  Básničky
Mám černé vlasy,
které nevypadají jako zlaté klasy,
ráda slyším krásné hlasy
a mám oči barvy čokolády.

Jsem trochu při těle,
mám svátek v létě,
nedělám chyby ve větě
a nevyznám se ve světě.

Ráda píšu příběhy,
čtu zajímavé knížky,
nesbírám šišky
a nevidím nikde myšky.

Ty jsi bůh,já člověk

2. listopadu 2011 v 16:24 | Linda |  Básničky
Já jsem ty člověk,
ty jsi pán,
samotným Bohem milován.

Dej mi ruku,dej mi plášť,
nemusíš se vůbec bát,
Bůh při tobě bude stát.

V bolestech či utrpení,
život tvůj se vůbec nezmění,
ani samotný Bůh nelení.

Člověk se modlí každý den,
než se mu splní dávný sen
a on se setká s Bohem jen.

Co počítač? co člověk?

2. listopadu 2011 v 16:21 | kamarád Štěpán |  Básničky
Já jsem chytrý,ty chytřejší.
Já mám mozek velký,ty mikročip menší.
Ty máš k sobě připojenou šnůru a já mám v hlavě ďůru.

Obsah

1. listopadu 2011 v 17:38 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
Kdysi dávno,kdy ještě příroda žila v harmonii,existovaly dva klany. První z nich byl liščí klan Feiyuki a druhý byl vlčí klan Cucubi. Jednou se o těchle klanech dozvěděli lidé,kteří je chtěli využít ke špatným účelům. Oboum klanům se to nelíbilo. Nakonec došlo k boji,z kterých vyšlo mnoho zraněných. Ti,co přežili se dali na útěk. Vlk,který byl zraněn se nemohl pohnout. Když ho zpozorovali členové klanu,chtěli mu pomoct,ale zároveň si všimli pětileté dívky, která se dívá na zraněného vlka. Vlk na ní nejdříve vrčí, ale ona ho utěšuje. Jakmile ho přesvědčí,pohladí ho, položí své ruce na jeho zranění a výléčí ho.
Členové klanu jsou překvapení. Bohužel dívka ví,že nemůže zůstat, proto dává vlkovi něco na památku: křišťalový přívěsek. Pokud se jednoho dne vrátí,přívěsek zazáří. Po 10 letech se situace opakuje a mladý princ vlčího klanu Hayate Hiro se ve svých patnácti letech vydává hledat onu dívku,která kdysi zachránila život vlčici a matce jeho vlčete Sasameho. Povede se mu najít onu dívku? To se brzy dozvíte!

Trénink a fyzická síla

1. listopadu 2011 v 17:21 | Linda |  Bohyně Kanna:Dva Světy

9.kapitola


Kanna byla připravená s Kaori cvičit. Počkala,až Kaori promluví,ale ona neřekla ani slovo. Jen ji pozorovala očima a čekala,co udělá. Nakonec promluvila Kanna jako první.
"Kaori,co mám tedy dělat?"
"Jsem ráda,že ses zeptala. Nejdřív mi ukaž,co umíš."
"Co umím?"
"Ukaž,co s mocí dokážeš."
"Dobře." Kanna se soustředila. Její moc byla zářivě bílá a její aura zlatavě žlutá. Byla silná a zářivá. Její moc se dokázala tvarovat jako koule světla, štít,tyč,paprsek i jako křídla,které uživatel necítí a nevidí.
To jsou.." přemýšlela Kaori,která viděla Kanniny křídla z její moci. Rozhodla se jí zeptat.
"Kanno,co to máš na zádech?"
"Je na nich něco? Mám je špinavé?"
"Máš tam křídla."
"Křídla?"
"Copak je necítíš?"
"Ne. Myslím,že si ze mě děláš legraci." Kaori se zatvářila vážně a zapřemýšlela.
"Jak jsem si myslela. Ona svá křídla nevidí a ani je necítí."
"Kaori,co se děje?"
"Nic. Viděla jsem tvojí sílu a myslím,že vím,jak ti pomoct."
"Jak?"
"Tvá moc je v pořádku,ale myslím,že bys měla cvičit svou mysl a tělo." Kanna nevěděla,co tím myslí,ale ta jí hodila dřevěný meč.
"Co s ním mám dělat,Kaori?"
"Prostě na mě zaútoč."
"Nevím,jestli je to dobrý nápad. Je to nebezpečné."
"Neboj se. Za prvé: já jsem tvá učitelka a za druhé: žákyně vždy poslouchá svého učitele. Teď na mě,zaútoč."
"Dobrá." Kanna se rozběhla a zaútočila. Jenže její útok byl odražen,ale jí se naštěstí nic nestalo,protože dopadla na nohy.
"To nebylo špatné,Kanno."
"Jak jste to odrazila?"
"Víš,já jsem se učila šermovat a jak jsi dopadla na nohy?"
"Cvičila jsem rovnováhu."
"Aha. Teď tě naučím zacházet s mečem a jak mu uhýbat,souhlasíš?"
"Ano." Kanna s Kaori trénovala,ale tentokrát byly její výpady prudší a stejně,tak její dopady. Za chvíli měla modřiny na celém těle. Jenže když uhýbala,tak to bylo úžasné,protože dopadala na zem s takovou lehkostí a galancí. Za chíli uměla všechny základy šermu.
"Výborně. Učíš se rychle. Nečekala bych,že skončíš s tak malými modřinami."
"Děkuji."
"Neděkuj. Ještě máme spoustu práce. Musíš sem chodit každý den."
"Dobře."
"Jedině,tak se budeš umět bránit."
"Ano." Od té doby chodila Kanna ke Kaori často a její výsledky tomu samozřejmě odpovídaly. Každý den pilně cvičila,aby byla připravená. Cvičení jí neustále pomáhalo,ale bitva se rychle a nečekaně blížila.