* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Listopad 2011

Soutěž pro všechny 15.kapitola

25. listopadu 2011 v 22:09 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Ihned se zeptala bratrů,jestli je to dobrý nápad. Souhlasili. Přihlásila se. Její kamarádky ji fandily,aby soutěž vyhrála. Hlavní cenou byl dvoudenní zájezd pro 10 lidí a k tomu 10000 yenů. Přihlásilo se 10 studentů a soutěž probíhala následovně. Nejdříve byl kvíz na otestování znalostí. Potom krátká přednáška a nakonec píseň. Jako poslední zpívá Tsukiko. Z jejího hlasu vyzařovala sebejistota,odvaha a odhodlání. Když skončila,ozval se náramný potlesk a porota mohla vyhlásit vítězku či vítěze.
"A vítěze roku se stala Tsukiko Usagi." zakřičela porota. Ještě ten den se oslavovalo vítězství. A jejich úsměvy zářily ještě dlouho do noci.
Konec 15.kapitoly

Věrný přítel a nepřítel 14.kapitola

25. listopadu 2011 v 22:00 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Zatímco byli všichni nahoře. Tsukiko vařila čaj a přemýšlela. Ostatní sešli dolů po schodech a uviděli na stole čaj s dortem. Daiji uviděl Tsukiko,jak se na něj usmívá a zarazil se. Zeptal se:
"Tsukiko,vysvětli mi,proč jsi na nepřítele jako jsem já a Masaru,tak hodná? Vždyť já tě chtěl zabít a všichni mě hned přijali. To ti jako nevadí,když ti někdo ublíží?" Tsukiko se zamlčela,ale nakonec odpověděla:
"Víš,já vidím auru lidí,kteří jsou hodní i zlí. Nezáleží na tom,jestli se mi něco stane. Hlavně,že jsem na světě,abych lidský svět ochránila. Je mi jedno,kolik budu mít zranění. Mně hlavně záleží na přátelích a rodině." Potom šli všichni po jídle spát. Druhý den Tsukiko uvařila pohádkovou večeři a ostatní z toho byli paf. Potom se vydali do školy. Tsukiko našla leták o školním představení. Byla nadšená.
Konec 14.kapitoly

Tvář citlivé Tsukiko 13.kapitola

25. listopadu 2011 v 21:51 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Tsukiko a Daiji spali tvrdým spánkem. Najednou se Daiji probudil a vzápětí i Tsukiko. Kenji,Shouhei a Masaru se ptali,jestli je v pořádku. Daiji jenom přihlížel. Jenomže Tsukiko vstala z postele a mířila k němu. Podala mu svou ruku a chtěla,aby se stal jejím přítelem,ale on se odmlčel. Tsukiko to pochopila.
"Zřejmě nechceš být naším přítelem." dořekla a otočila se se slzami v očích. Všichni viděli,jak se její slzy zatřpytily. Potom odešla do kuchyně uvařit čaj. Daiji se cítil provinile,ale byl nepřítel. Nemohl se přátelit s nepřítelem. Shouhei spustil:
"Tsukiko vždy velmi trápilo to,že někomu ublíží. Nejradši by vůbec nebojovala." V tom utichl vítr společně se slovy Shouhei.
Konec 13.kapitoly

Mistr kouzel a iluzí 12.kapitola

25. listopadu 2011 v 18:54 | Linda |  Poslední naděje měsíce
"Teď přichází pravá show!"pomyslel jsi Daiji.Světla zhasla a spustily se na všechny klece,kromě Tsukiko.V klecích byla každého síla omezená.Tsukiko se podívala na ostatní a ti křičeli:
"Utíkej!"Jenomže věděla,že když je tady nechá,nemůže nikoho ochránit.Boj tedy začal.Četla nepřítelovy tahy,takže dokázala uhýbat.Zkusila použít svou moc,ale nešlo to.Musela pouze uhýbat.Za chvíli byla plná ran.Daiji chtěl zaútočit na bratry a Masarua.Jenomže Tsukiko byla unavená a nedokázala bojovat.Přesto vstala a zaútočila na Daijiho.Vší silou ho praštila do hlavy.Jeho útokům se lehce vyhýbala.Konečně ze sebe uvolnila skrytou sílu a vystřelila světelnou kouli.Daiji byl poražen.S pomocí levitačního kouzla přenesla všechny domů.Sama spadla do mdlob.
Konec 12.kapitoly

Nekonečná zkouška 11.kapitola

25. listopadu 2011 v 18:39 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Otevřeli se dveře a ocitli se v velkém tanečním sále,ale Masaru tam nebyl.Najednou se před nimi objevil tajemný kouzelník,který si říkal Daiji.Byl to mistr triků a iluzí.
"Těší mě,jsem Daiji a vítejte v mém světě."Sotva to dořekl,zamával pláštěm a zmizel.Před nimi se pro každého objevilo jiné schodiště.Kenji musel najít cestu z bludiště,Shouhei musel projít zrcadlovou iluzí a Tsukiko musela vyhrát v šachách.Ale Tsukiko chyběla jediná figurka,která byla samozřejmě ona.Nakonec řekla:
"Šach Mat!"A tím dokončila hru.Za chvíli se setkala se Shoueiem a s Kenjim.Jenomže zkouška zdaleka neskončila.Co je čeká dál za překvapení?
Konec 11.kapitoly

Nečekaná výzva 10.kapitola

25. listopadu 2011 v 17:28 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Po náročném tréninku se všichni vrátili domů. Doma si všichni šli lehnout,protože dlouho nespali. Jenom Tsukiko zůstala vzhůru. Druhý den se probudila jako první a šla uvařit snídani. K snídani udělala kuřecí polévku,čínské nudle a hranolky. Potom se začala chystat do školy. Masaru na zemi našel leták s pozváním. Neodmítnul. Po škole se sešli akorát bratři s Tsukiko a Masaru nikde. Když se vrátili domů,měla Tsukiko vidění. Pověděla bratrům,že viděla,jak Masarua vlákali do pasti. Rychle se vydali k místu. Projeli černým lesem kolem padajících skal až dorazili k starému opuštěnému kostelu. Teď už nebylo cesty zpět.
Konec 10.kapitoly

Proud vzpomínek 9.kapitola

25. listopadu 2011 v 17:15 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Po krátkém tréninku si Tsukiko odpočnula. Zavřela oči a zavzpomínala. Její myšlenky spadaly hlavně k jejímu osudu. Viděla vše,co prožila. Bolest i radost,smutek a pláč,ale i lásku. Každá vzpomínka byla něčím výjimečná. Viděla i svou mámu,která zemřela před šesti lety a otec měl pořád nějákou práci,takže ho často nevídala. Jedna vzpomínka se blížila k budoucnosti. Dobře věděla,že to,co pozná bude zlé i dobré. Rozhodla se do ní náhlédnout. Byla to jakoby věštba. Ocitla se v lidském světě,kde právě zuřilo zlo. Tsukiko stála jenom na místě a klepala se strachy. V tu chvíli zlo zaútočilo na její kamarádky. Tsukiko to viděla a se slzami v očích se k nim zozběhla. Pronesla zaklínadlo.
"Čiré zlo a temnotu,už nevidím tu prázdnotu. Měsíční světlo nás osvítí a spravedlnost s láskou navrátí." Fungovalo to. Vystřelila obrovskou sílu a tím zlo porazila.V tu cvíli otevřela oči,viděla jenom mramorové stěny a místnost,kde odpočívala. Ale jedno věděla jistě,bude bojovat až do konce.
Konec 9.kapitoly

Trénink ve světě duchů 8.kapitola

25. listopadu 2011 v 16:54 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Opravil se dům a Tsukiko bylo už lépe. Neuměla jistě ovládat svou moc a tak musela podstoupit trénink. S pomocí levitačního kouzla se dostali do světa duchů. Ve světě duchů se setkali s Totuem a Moriem. Oba se vyptávali,co už umí. Tsukiko to všechno vyjmenovala:
"Léčit rány,číst myšlenky,vidět nepřítelovy tahy a vystřelit světelnou kouli." Odvedli ji do místnosti,kde měl být tvrdý trénink. Nejdříve se utkala se ženou,která vládla zvuku. Potom proti ní nastoupil jiný nepřítel. Tentokrát vládce mlhy,který byl tvrdý oříšek. Tsukiko nevěděla,jak útočit. Za nesnesitelné bolesti,které v boji utrpěla,pochopila,co je hlavním cílem tréninku. Soustředila se a vystřelila obrovskou sílu. To bylo pro ostatní překvapení.
Konec 8.kapitoly

Přátelství a odhodlání 7.kapitola

25. listopadu 2011 v 16:44 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Kenji se Shouheiem stále hledali Tsukiko s Masaruem. Našli je ve staré opuštěné továrně.
"Jsi v pořádku,Tsukiko?" zeptali se oba bratři jednohlasně.
"Je mi dobře,ale nemůžu bojovat." odpověděla. Najednou se ozvalo ze země zemětřesení a dovnitř vlétl Kenshin.
"Tak tady jste. Mně neutečete,blázni." řekl.
"Odveď ji do bezpečí a pomoz nám bojovat." řekl Kenji. Masaru s Tsukiko běželi pryč a oba bratři zůstali,aby bojovali. Kenshin vládl zemětřesením a tonádům. Shouhei se připravil a ve vzduchu pronesl zaklínadlo.
"Chci,aby vítr dul dál,aby se mi splnil sen,který se mi zdál." To byla síla. Shouhei povolal útok větrná smršť a naopak Kenji pronesl:
"Sluneční paprsky svítí na naše čelo,bylo to když se mi srdce chvělo." To byl útok. Paprsek. Masaru zatím hledal místo,kam by Tsukiko ukryl,ale nic nenašel. Tak jí položil do kouta a běžel na pomoc bratrům.
"Proč tu ubožačku chráníte? Chcete zemřít? Nejdřív vyřídím vás a pak tu holku." řekl Kenshin. Najednou bratři a Masaru uslyšeli hlas Tsukiko,který jim radil,jak útočit. Po dlouhém boji,konečně našli strategii,jak Kenshina porazit. Boj skončil. Doběhli pro Tsukiko a odletěli domů.
Konec 7.kapitoly

Uchop tu ruku 6.kapitola

25. listopadu 2011 v 16:33 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Masarua to zarazilo. Vůbec to nechápal.
"Vypadáš zvenku zle,ale uvnitř jsi hodný. Já nesoudím lidi podle toho,jak vypadají,ale podle toho,jací jsou. Nezabila jsem tě,protože jsem si myslela,že nejsi zlý." odpověděla Tsukiko a posadila se proti Masaruovi. Začala mu vyprávět o sobě, o své rodině a o své moci. On jí naopak začal vyprávět,co prožil. Najednou do pokoje vtrhlo tornádo. V tornádu se schovával další služebník zla Kenshin. Tsukiko svou moc ještě neuměla ovládat a protože byla zesláblá,neudržela se na nohou. Kenshin chtěl na Tsukiko vztáhnout ruku,ale Masaru mu to nedovolil. Nepřestal útočit a Masaru nečekal ani na chvíli,popadl Tsukiko do náruče a utíkal s ní pryč. V tu dobu se Shouhei a Kenji vydali nahoru,protože slyšeli nepříjemné zvuky. Ale když dorazili nahoru,nikdo tam nebyl. Rychle se je vydali hledat. Masaru a Tsukiko dorazili ke staré opuštěné továrně. Podívala se na Masarua se slzami v očích.
"Proč jsi mě zachránil? Vždyť si ublížíš." Masaru to sám nevěděl,ale nakonec odpověděl.
"Nemohl jsem tě tam nechat. Dlužím ti to. A co bych to byl to byl za člověka." Sotva to dořekl,jeho zranění na ruce bylo vyléčeno. Podívali se na sebe a věděli,že si můžou navzájem věřit.
Konec 6.kapitoly