* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Listopad 2011

Já ti věřím 5.kapitola

25. listopadu 2011 v 16:20 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Neznámý kluk se jmenoval Masaru a ležel s Tsukiko ve stejné místnosti. Když uviděl Tsukiko ležet naproti němu v jiné posteli,chtěl zaútočit,ale ve dveřích stáli oba bratři. Ptali se ho na různé věci,ale on pořád mlčel. Dokonce byl na bratry drzý. V tu chvíli ho chytil Shouhei za límec a začal mu vyhrožovat. Chtěl ho udeřit. Ale Kenji mu to nedovolil. Oba dva bratři sešli dolů po schodech do kuchyně. Masaru se podíval na Tsukiko. Viděl její neuvěřitelnou krásu a nevinnost,ale hlavně cítil její sílu,která byla plná laskavosti a tepla. Tsukiko se začala probouzet. Nejdřív ze všeho uviděla Masarua a usmála se na něj. Potom vstala z postele a vydala se k němu. V tom se Msaru začervenal a začal se jí vyptávat,proč ho zachránila a rovnou nezabila. Ona položila ruce na jeho zranění a vyléčila jej. A nakonec dodala: "Já ti věřím."
Konec 5.kapitoly

13.kapitola

25. listopadu 2011 v 16:03 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
Himeno a Hayate byli na cestě a mířili do města Bakusaiga. Himeno ještě vzpomínala na to,co řekl pan Hiro.
"Hayate,Himeno,vezměte si tyhle pláště s cestovními brašnami a vydejte se do Bakusaigy."
"Co tam budeme dělat?" zeptal se Hayate.
"Najděte muže,který se jmenuje Yusaku Tsukuma. Je to můj přítel."
"A proč za ním musíme jít?"
"Himeno říkala,že viděla jejího otce s muži v temně fialových hábitech."
"A co to s tím má společného?"
"Yusaku by vám o tom mohl říct více."
"Dobrá."
"Počkej,Hayate. Vezmi si ještě tohle." Pan Hiro mu dal do ruky zlaté hodinky.
"Co je to?"
"To jsou zlaté hodinky,které slouží k cestování časem. Stačí je otevřít a můžete si dostat do doby,kterou si vyberete. Teď můžete jít."
"Dobře." Himeno přemýšlela o svém otci a tvářila se smutně. Za chvíli Hayate promluvil.
"Himeno,chyť mě za ruku."
"Proč?"
"Musíme cestovat časem."
"Dobře." Himeno ho chytila za ruku a spolu se dostali do jiného světa. Oba skončili na tržišti. Tržiště bylo velké a plné lidí.
"Hayate,tady máme hledat pana Yusakua?" zeptala se Himeno.
"Dědeček říkal,že by to mělo být v tomhle městě."
"Řekl ti,kde bys měl začít hledat?"
"Neřekl,ale myslím,že naznačoval,že je to hezký dům se špičatou střechou."
"Budu si to pamatovat." Oba dva si nasadili kapuce a chtěli jít hledat Yusakua,ale najednou se přihnal dav a rozdělil naše přátelé.
"Hayate,jsi v pořádku?" zeptala se Himeno,ale když pozvedla hlavu,neviděla ho vedle sebe.
"Hayate? Ale ne. Určitě ho ten dav odvál. Nedá se nic dělat. Musím jít hledat pana Yusakua."Naše hrdinka se procházela po tržišti. Viděla stánky s občerstvením,oblečením,hračkami,ovocem a se šperky. Za chvíli si všimla,že se uprostřed města něco děje. Přišla blíž,aby zjistila,co se děje. Hned zezačátku uviděla dva muže,kteří spolu bojovali. První muž byl mladý. Byl asi stejně starý jako Himeno. Druhý muž byl ve středním věku. Byl vysoký,svalnatý a šel z něho strach.
"Je čas,abych s tebou vyrovnal účty." řekl svalnatý muž.
"Už zase? Buď rozumný a uhni mi z cesty. Pospíchám,Zessi."
"Tak budeš muset vydržet,Takashiro." Oba dva se dali do boje. Bylo to neuvěřitelné,ale Takashiro vyhrál. Poražený muž jménem Zess zmizel bez jediného slova.
"Neuvěřitelné. Ten svalnatý muž byl poražen. Kdo je ten Takashiro?" Za chvíli se za ní ozval hlas.
"Slečno,zajímáte se o boje?"
"Ani ne,starý muži."
"Tak proč jste ten souboj sledovala?"
"Náhodou jsem šla okolo."
"Jistě. Nechcete si koupit něco z mého stánku?" Himeno se pozorně podívala na stánek starého muže. Prodával šperky. Himeno se nic nelíbilo,ale nakonec jí zaujal malý perlový náramek.
"Máte dobrý vkus."
"Je to opravdu krásné dílo."
"Chtěla byste ho?"
"Ano,ale nemám u sebe žádné peníze."
"To nevadí. Neuděláme dohodu?"
"Jakou?"
"Za ten náramek mi dáte,co budu chtít."
"Jenže já u sebe nemám moc věcí a každopádně spěchám. Když tak příště." Chtěla odejít,ale ten muž jí zastavil.
"Nikam nepůjdete." Pak do ruky uchopil nůž. Myslela,že to bude její konec,ale najednou se před ní objevil mladý muž. Kdo to je?

Nepřítel v parku 4.kapitola

25. listopadu 2011 v 15:18 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Ve světě duchů strávila dva dny společně se svými bratry. Během dvou dnů si získala srdce každého,kdo se s ní setkal. Jenomže víkend končí a oni musí jít zítra do školy. Na rozloučenou Tsukiko pořídili Toru a Morio náhrdelník s měsícem. Kenji použil levitační kouzlo a vmžiku byli doma. Tsukiko oboum bratrům poděkovala a rychle se chystala jít spát. Uběhla noc a bylo tu ráno. Všichni se probudili zároveň,nasnídali se a běželi do školy. Jenomže nevěděli,že je někdo sleduje. Někdo chce zabít Tsukiko. Odpoledne trvalo jenom krátce. Po vyučování se Tsukiko zastavila kolem parku,ale tam neměla chodit. Posadila se na lavičku a odpočívala. Najednou otevřela oči a vedle ní seděla postava kluka, která se na ní upřeně dívala. Než se stačila vzpamatovat,zaútočila na ní postava. Tsukiko se bála a nevěděla,co dělat,ale přesto se postavila na nohy. Neznámý kluk si na pomoc zavolal blesky. Tsukiko jim chtěla utéct,ale neměla kam a tak se rozhodla použít svou sílu. V duchu se soustředila a pronesla zaklínadlo.
"Skrytá sílo ve mně,pomoz měsíční princezně!" Bílá zář obklopila Tsukiko a na čele se jí objevil znak měsíce. Byla připravená k útoku. Neznámý kluk nečekal ani na chvíli a zaútočil na ní znovu. Jenomže tentokrát ona zkusila nějáký útok. Použila praskající útok,který ho obklopil a vybuchl. Bojovali proti sobě dlouho,ale nakonec oba padli únavou. Jenomže Tsukiko to nevzdala,nechtěla omdlít jako její nepřítel. Uvědomila si,že on nemusí být zlý,jen vykonává svou práci. Podepřela ho,jeho ruku mu dala kolem ramen a odnesla ho domů. Nakonec mu řekla:
"Drž se." Domů dorazila včas,ale nakonec upadla únavou na zápraží. Oba bratři je pak nalezli a dali do postele. Viděli na Tsukiko spoustu ran,takže si uvědomili,co se stalo.
Konec 4.kapitoly





Svět duchů 3.kapitola

24. listopadu 2011 v 15:33 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Dnes byla sobota a nemuselo se do školy. Tsukiko se brzy probudila,bylo jí už lépe a tak šla do kuchyně uvařit snídani. Kenji měl rád kuřecí polévku a Shouhei měl rád čínské nudle. Všechno uvařila a pro sebe udělala toast s vajíčky. Vůně se linula po celém domě. Když oba dva sešli dolů,uviděli na stole snídani a v kuchyni Tsukiko. Ona je pozdravila.
"Dobré ráno. Spali jste dobře?"
"Ale jo." odpověděl Kenji. Bez dalších otázek si všichni sedli ke stolu a snídali. Snídaně bratrům moc chutnala,proto jí poděkovali a také jí řekli,aby se oblékla do něčeho pohodlného,že pojedou na výlet. Za pár minut byli všichni oblečení. Když vyšli z domu,Kenji řekl levitační kouzlo,které znělo:
"Přenes mě do země,o které jsem snil a kde je původ mých sil." A najednou se přenesli do světa duchů Tsukiko to překvapilo,proto se zeptala:
"Kenji a Shouhei,vy máte také skrytou sílu?"
"Ano,máme,ale od narození." odpověděl Shouhei. Když se chtěla ještě na něco zeptat,otevřela se před ní brána. Všichni vešli dovnitř a ocitli se na mramorové podlaze. Tu se Tsukiko zeptala:
"Kde to jsme?"
"Jsme ve světě duchů." řekl nějáký neznámý hlas. Patřil Toruovi,který byl přítelem obou bratrů.
"Kdo jsi?" zeptala se.
"Jsem Toru a vládnu vodě. A ty musíš být princeznou měsíce,Tsukiko. Rád tě poznávám."
"I já tě rád poznávám." řekl Morio,který byl také přítelem obou bratrů. Morio vládl naopak zemi. Všichni se navzájem seznámili. Ukázali Tsukiko,co tu dělají,jak to tu funguje a co tady mají za práci. A nakonec byla prohlídka zahrady. Tsukiko se zeptala,jestli by si mohla jeden květ utrhnout. Směla a rozběhla se porozhlédnout blíž. Našla na zemi malého ptáčka,kterého vzala,odnesla na trávu a provedla léčivé kouzlo. Přitom řekla:
"Ochraňuj zvířata a květiny,každého,kdo je bez viny.ů Povedlo se. Ptáček se uzdravil a byl Tsukiko vděčný. Opodál stáli kluci a sledovali,co se děje. Tu najednou Morio říká:
"Ona je opravdu něčím zvláštní."
"Má pravdu." řekli ostatní.
Konec 3.kapitoly


Zlé znamení bolesti a smutku 2.kapitola

24. listopadu 2011 v 15:07 | Linda |  Poslední naděje měsíce
Druhý den se Tsukiko zdál sen. Šla domů a najednou se začalo stmívat. Rozběhla se,ale najednou ji někdo přepadl. Neviděla mu do tváře,ale říkal:
"Zabiju tě." Zakřičela a probudila se celá zpocená. Kenji na ní zavolal:
"Tsukiko,vstávej! Přijdeš pozdě do školy." Ale jakmile došla do koupelny,udělaly se jí mžitky před očima,zamotala se jí hlava a skácela se na zem. V tu chvíli do koupelny vstoupil Shouhei,který si jí všiml a odnesl jí do postele,protože zjistil,že má horečku. Zavolal na Kenjiho,aby uvařil čaj a donesl ho nahoru. Když vstoupil nahoru,všiml si Tsukiko a rychle k ní přiběhl:
"Co se jí stalo?" zeptal se.
"Nemám ponětí. Jenom vím,že má horečku." odpověděl Shouhei. Omluvili jí ze školy a oba rychle pospíchali do školy. Přišli pozdě,ale bylo to poprvé v jejich životě. Když se Tsukiko probudila,měla divný pocit,že se něco stane Kenjimu se Shouheim. Rychle se oblékla a vydala se ke škole. Jenomže se jí motala hlava a sotva se tam doplazila. Najednou před ní stála zahalená postava a v ruce svírala sekeru. Postava na ní zaútočila,ale Tsukiko se rychle dala na útěk. Jenomže nestačila uhýbat a tak byla za chvíli plná škrábanců a ran. Dokonce jí vytekla krev z ruky. Nevěděla,co dělat. Najednou,ale uviděla své kamarádky,které si jí nevšimly. Postava rychle postřehla,co si myslí a vydala se k nim. Tsukiko zakřičela:
"NECH JE BÝT!!!" A v tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného. Tsukiko uvolnila svou moc. Na čele se jí objevil znak měsíce a z rukou vystřelila obrovskou moc. Byla to taková světelná koule,která se rozdělila na malé části a postřílely tu postavu. Nakonec jí porazila. Její kamarádky naštěstí nic neviděla,protože obyčejní lidé příšery nevidí. Najednou se Tsukiko skácela na zem. Večer se probudila na své posteli. Nad její hlavou spatřila Kenjiho se Shouheim.
"Jsi v pořádku? Co se stalo?"
"Napadla mě příšera. Neviděla jsem jí do tváře. Chtěla mě zabít,ale také málem napadla mé kamarádky a já je chtěla ochránit. Najednou jsem vystřelila světlo ze svých rukou a tím jsem tu postavu zničila." odpověděla Tsukiko.
"Hlavně,že jsi to přežila." řekl Shouhei s tajuplným úsměvem.
"Dobře se vyspi. Zítra někam půjdeme." odpověděl Shouhei. Tsukiko lehla na postel a vmžiku usnula.Narozdíl od ní oba bratři se vydali do světa duchů,aby podali hlašení a svolení na návštěvu do světa duchů.
Konec 2.kapitoly