* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Prosinec 2011







Návrat vzpomínek 2.kapitola

1. prosince 2011 v 15:29 | Linda |  Pokrevní sestry minulosti
Druhý den se Sumi a Shiori probudily velmi brzy. Když sešla dolů po schodech, u stolu už seděli všichni členové rodiny. Ke snídani se podávaly housky s marmeládou a máslem. Po snídani zakřičely Sumi a Shiori jednohlasně:
"Děkujeme za snídani." Pak pádily do školy. Cestou uslyšela Sumi dětský pláč.
"Sumi,běž napřed. Doběhnu tě." dořekla Shiori.
"Tak jo,ale pospěš si za 10 minut zvoní." upozorňovala jí Sumi. Rychle se rozloučily a Shiori běžela za dětským hlasem. Našla malého chlapce. Utěšila ho,vzala ho do náruče a pospíchala ke škole. Přišla do školy akorát na hodinu,ale učitel byl už ve třídě.
"Pane učiteli,moc se omlouvám za zpoždění,ale našla jsem malého chlapce Sasukeho, nevíte kam patří?" omlouvala se Shiori. Pan učitel jí pozdní příchod odpustil. Řekla,aby se posadila na své místo a odvedl Sasukeho tam,kam patří. Shiori si tím získala velkou pozornost a Sumi jí provokovala:
"Ale to je naše opozdilka!" Zazvonil zvonec a skončila hodina. Po hodině je obě požádala učitelka o několik kížek,které by měly donést do vyšší třídy. Dívky musely do třetího patra. Zaklepaly na dveře a když se nikdo neozýval,vešly dovnitř,ale ve třídě nikdo nebyl. Když vyšly za třídy,stáli před nimi kluci z vyššího ročníku. Knížky klukům podaly,podívaly se na ně a zarazily se. Za pár minut se vzpamatovaly a rozloučily se. Kluci jim někoho připomínaly,ale nevěděly koho.
Konec 2.kapitoly

Za dveřmi je zima!

1. prosince 2011 v 15:09 | Linda |  K přemýšlení
Zima je nejkrásnějším ročním obdobím ze všech. Každý rok,když má přijít,začíná foukat studenější vítr a dětem začnou mrznout ruce,ale hlavně začíná sněžit. Letos začalo sněžit přesně 25.listopadu. Většinou můžeme slyšet,že Martin přijel na bílém koni,ale to ještě není všechno. Díky napadanému sněhu si děti mohou stavět sněhuláky,sáňkovat,bobovat,anebo dělat andílky ve sněhu. Se sněhem a zimou je také spojen významný svátek. Tím svátkem jsou Vánoce,které slavíme jednou za rok. O Vánocích se často setkáváme se svými nejbližšími a milými,se kterými pečeme vánoční cukroví,zdobíme vánoční stromeček a rozbalujeme dárky,které jsme dostali od Ježíška. Říka se,že o Vánocích se mají dárky dávat,než dostávat. Musím souhlasit. Každý rok mám pro svoji rodinu přichystané dárky,které jim chci věnovat a mám radost,když na jejich tváři vidím úsměv. Větší práci má,ale Ježíšek,který má obdarovat spoustu hodných dětí. Kdyby nebyla zima,tak by nebyly Vánoce. Vánoce,ale nejsou jenom o dárcích a zimních radovánkách,ale také jsou o čase stráveném s rodinou. Doufám,že letošní Vánoce budou výjimečné a kouzelné jako každý rok,ale doufám,že splní všechna dětská přání stejně jako zima,která přináší jakési kouzlo. Kouzlo,které udělá všechny šťastnými a zajistí na jejich tváři úsměv,který jím schází,protože každý nemusí mít zimu rád. Jenže já vím,že se letos stane něco kouzelného a magického,i když to může být jenom moje fantazie. Každopádně zima je prostě zima. Nezáleží na tom,jak dlouho budeme čekat. Všichni víme,že ona vždycky přijde.