LEM VÁS VÍTÁ DO SVĚTA ANIME, MANGY A DRAMAT! Smějící se

Překladatelé:

*Linda1997 - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

*Erika:3 - překladatel, korektor - NEAKTIVNÍ

*Dee-Dee254 - překladatel - NEAKTIVNÍ

*Maja2003 - překladatel, encoder - PŘIPRAVUJE PROJEKT



Únor 2012

První střet,cestování časem....Dějství 8.

29. února 2012 v 21:36 | Linda |  Princezna Meče
Sourozenci koukali jeden na druhého. Aki promluvil:
"Je to příliš nebezpečné."
"Jenže pokud něco neudělám,všichni budou trpět."
"Tohle začíná být šílené." Yomi si odkašlal.
"Vím,že mi nevěříte,ale všechno je pravda. Brzy se rozpoutá bouře,kterou bude moct zastavit pouze slečna Angie."
"Hm."
"Věřte tedy alespoň jí." Nakonec pan Yomi poklekl na kolena.
"Pane Yomi,co to děláte?" zeptala se Angie.
"Slečno Angie,já vás žádám, staňte se naší královnou a ukončete zlou krutovládu svého strýce." Naše hrdinka si povzdechla.
"Už jsem přece řekla,že souhlasím. Udělám vše,co bude potřeba."
"Děkujeme." Potom přistoupila ke svému bratrovi a usmála se na něj.
"Aki,respektuj mé rozhodnutí. Slibuji,že až všechno skončí,tak se vrátím."
"Jenže.."
"Neboj se. Budu v pořádku,proto na mě počkej."
"Tak dobrá." Yomi vstal a dodal:
"Když už je vše odsouhlaseno,vyražme." V tu chvíli se ozval řev. Odněkud z keřů se vynořily obludy,které nevypadaly rozhodně přátelsky. Pan Yomi se musel chopit situace.
"Aoi,odveď princeznu pryč."
"Ano,otče." Aoi vytvořil jednobarevný portál.
"Slečno Angie,pojďte tudy."
"Co to je?"
"Portál,který vás odvede do bezpečí."
"Jenže.."
"Nemáme času nazbyt." Popadl Angie s Akim a vběhl do portálu. Jenomže pan Yomi tam zlstal.
"Pane Yomi,rychle. Pojďte."
"Já zůstávám."
"To nemůžete. Je to nebezpečné."
"Nebojte se. Nejsem bezbranný." Vykouzlil ze země meč.
"Tak mi slibte,že se vrátíte."
"Samozřejmě." Princezna ho tam nechala a s ostatními portálem mířili do bezpečí.

6. Žádost nebo noční přepadení?

29. února 2012 v 21:19 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 3.série

"Vnitřek domu byl neuvěřitelně krásný. Vypadal obyčejně jako každý jiný dům. Ale špíny a prachu bylo doma spoustu. Kyoko se právě procházela chodbou,když uslyšela hlas Youa.
"Hlavně odpočívej. Brzy se vrátím." Pak vyšel ven a oba dva se setkali.
"Kyoko,co tu děláš?"
"Jenom jsem se šla projít."
"Chápu."
"S kým jsi to mluvil?"
"S mojí starší sestrou."
"Je v pořádku?"
"Je jenom nemocná."
"Uzdraví se brzy?"
"To doufám." Když You odešel,cítila naše hrdinka lítost. Odešla do pokoje,kde měla spát s ostatními a tiše vzdychala. Její výraz všechno napověděl.
"Kyoko,co se děje?" zeptal se Kairi.
"You má nemocnou sestru."
"Uzdraví se." Zen,Ren a Kinose poslouchali.
"To já vím,ale není od nás sobecké vzít Youa s sebou? Nebylo by lepší,kdyby tu zůstal? Vždyť tu má rodinu."
"Kyoko,příliš myslíš na ostatní." Když se podívala na své přátelé,jako první na ní promluvil Zen:
"Myslím,že si s tím nemusíš lámat hlavu."
"Ale.."
"Zen má pravdu." přidal se Kinose. "Všechno záleží pouze na něm." Smozřejmě,že Ren musel prohodit nějákou poznámku.
"Když nepůjde,tak ho donutíme." Nikdo z nich nevěděl,že je You odposlouchává.
"Jenom doufám,že to nebudeme muset udělat." Při večeři se Youova matka omlouvala:
"Omlouvám se. Mohu každému nabídnout pouze misku rýže,ale ostatního jídla je dost."
"Neomlouvejte se. To my vám za všechno vděčíme."
"Mami,jdu jídlo odnést Aye."
"Samozřejmě."
"You má svou sestru velmi rád,že?"
"To ano. Vy máte sourozence,Kyoko?"
"Nemám,ale závidím mu. Mám jenom otce a matka zemřela před 6 lety." Všichni se zarazili.
"To je mi líto."
"Není to přece vaše vina. Nechme to plavat a pusťme se do večeře." Kyoko po večeři pomohla s mytím nádobím a potřebovala si nutně promluvit.
"Kyoko,děkuju za tvou pomoc."
"To nestojí za řeč."
"Docela mě překvapuje,že You má přátelé."
"Proč?"
"Od té doby,kdy jsem si ho vzala, si přátelé nepřivedl."
"Aha."
"Každopádně,běžte brzy spát."
"Jistě. Můžu se na něco zeptat?"
"Na co?"
"Mohl by jet You s námi na cestu?"
"Proč?"
"On není obyčejný kluk. Má schopnosti,kterých jste si musela všimnout."
"Jenže je ještě mladý."
"Já vím. Jsem si toho vědoma. Rozhodnutí je pouze na něm." Když byl čas jít spát,nedokázala naše hrdinka usnout. Rozhodla se,že se trochu projde. Uviděla otevřené dveře a vešla do chladné noci.
"Jsi to ty,You?"
"Kyoko,co tu děláš?"
"Nemohla jsem usnout."
"Já taky ne."
"Poslouchal jsi,o čem jsme mluvili,že?"
"Ano. A přemýšlel jsem o tom."
"Samozřejmě,že musím odmítnout."
"Jak myslíš,ale pamatuj si,že když tu zůstaneš,ztratíš svoje schopnosti. Navždy."
"Vážně?"
"Volba je jenom na tobě." Najednou se ozval něčí hlas.
"Tak tady jste. Konečně jsem vás našel." Oba dva uviděli svého nepřítele. Co teď?

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: " V PRAVÝ MOMENT "


Otome Yokai Zakuro recenze

28. února 2012 v 21:26 | shirai.cz |  O
V alternativní historii za éry Meidži, kde spolu bok po boku žijí lidé a nadpřirozené bytosti označované jako "Jónin", děvčata narozená jako poloviční Jóninové bojují proti Jóninům, kteří ohrožují klid ve společnosti. Lidská strana jim na pomoc dodá tři mladé muže, nadporučíky Japonské armády. Je možné, aby spolu mohli vycházet, pracovat, porozumět si?


5. Dům Aozora Youa

28. února 2012 v 18:18 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 3.série
Naši přátelé právě seděli ve vlaku. Všichni se bavili o útoku na vlak.
"Kinose,kdo napadl vlak?" zeptal se Kairi.
"Setkal jsem se s mužem,který se jmenoval Kurosu neboli Věštec."
"Zřejmě šel po Kyoko."
"Ach jo." povzdechla si naše hrdinka. "Kinose,omlouvám se."
"Za co?"
"Kvůli mně jsi s ním musel bojovat. Ostatní se dostali do problémů a já jsem jenom seděla na zadku."
"To by ti přece nemělo dělat starosti. Teď už chápu,co musíš kažý den prožívat."
"Tohle mi neděla starosti."
"Tak co?" Naše hrdinka se otočila na druhou stranu směrem k Youovi.
"Víc se bojím o toho chlapce. Je tak mladý a už má problémy."
"Kyoko,říkala jsi,že je to ten kluk,kterého hledáme?" zeptal se Zen.
"Ano. Je to zracený anděl."
"A co s ním budeme dělat?" rejpal Ren.
"Nejdřív musíme navštívit jeho rodinu a požádat o povolaní vzít ho s sebou."
"To bude asi problém." Kyoko se podívala na Youa,který poklidně spal vedle ní. Vzala přikrývku a zakryla ho. Sama pak zavřela oči a usnula s ostatními.
"Proč jsem tu sám?" říkal si chlapec. "Kde jsou ostatní? Nechci tu být sám."
"You." ozval se dívčí hlas.
"Kdo je to? Čí je to hlas?"
"You."
"Kde jsi?" Natáhl ruku a rázem se probudil. Pochopil,že to byl sen. Porozhlédl se a uviděl naše přátelé. Po chvíli si všiml,že sedí vedle Kyoko.
"Že by to byl její hlas?" Kairi,který nespal na něj promluvil:
"Bude lepší,když se ještě trochu prospíš,You."
"Ty víš,jak se jmenuju?"
"Kyoko nám o tobě vyprávěla."
"Vážně?"
"Ano. Mimochodem,já jsem Kairi. Bratranec Kyoko."
"Rád tě poznávám."
"Za chvíli budeme na místě,tak si odpočni." Brzy dorazili do Hokkaida. Naši přátelé se brzy vzbudili. You vystoupil a Kinose se ho zaptal:
"You,smím si s tebou o něčem promluvit?"
"Ty jsi..?"
"Já jsem Kinose,andělský posel."
"Co ode mě potřebuješ?"
"Nechtěl by ses vrátit do světa andělů?"
"Může?"
"Nejdřív musíme sesbírat všechny anděle."
"Jenže.."
"Nemusíš odpovídat. Jenom o tom popřemýšlej,ano?"
"Hm." Zen s Renem cestou k domu Youa reptali.
"Kdy už tam budeme? Necítím nohy." stěžoval si Zen.
"Ještě chvíli." odpověděla Kyoko.
"My nejsme zvyklí chodit do takové výšky. My tam doletíme." přidal se Ren.
"My lidé musíme chodit po svých." poučoval je Kairi. Za chvíli byli u cíle. Dům Youha byl malý,zchátralý,patřil spíš k těm starším domům,ale přesto byl dost velký pro tříčlennou rodinu. Hned při příchodu je přivítala jeho rodina.
"You,jsi v pořádku."
"Jsem zpátky,mami."
"A kdo jsi lidé za tebou?"
"To jsou mí přátelé. Smí tu dnes přespat?"
"Samozřejmě,ale nevím,jestli tu bude dost místa." V tu chvíli promluvila Kyoko:
"Dobrý den,paní Aozorová. Mé jméno je Kyoko a ráda bych poděkovala za to,že nás tady necháte přespat. Slibuji,že zítra odejdeme." Potom se uklonila.
"To je přece maličkost."
"Ještě jednou děkuji. S tím,kde budeme spát,si nemusíte dělat starosti."
"Dobrá. Pojďte tedy dovnitř." Naši přátelé vešli dovnitř a očekávali,co se bude dít.

NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA NESE NÁZEV: "ŽÁDOST NEBO NOČNÍ PŘEPADENÍ?"


Ikoku meiro no Croisee The Animation (TV seriál)

27. února 2012 v 21:37 | akihabara.cz |  I
Příběh se odehrává v druhé polovině devatenáctého století, kdy se japonská kultura začíná prodírat více na západ. Malá Japonka Yune doprovází francouzského cestovatele Oscara na cestě kam jinam nežli do Francie? Mladičká Yune nabízí svou pomoc v rodinném obchodě, a tak se jí ujímá Oscarův synovec Claude. Tím začíná soužití dvou odlišných jedinců, jež mají pramálo společného.


53.kapitola

27. února 2012 v 21:12 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
Himeno nemohla odtrhnout oči od znamení na ruce. Vypadalo to jako pár listů s kořínky a květinou uprostřed. Byl to zvláštní pocit. Naše hrdinka cítila jako by v tom tepal život.
"Co se děje?" říkala si. Najednou uslyšela zaklepání.
"Kdo je to?"
"To jsem já,Hayate."
"Aha. Vstup." Rychle si zakryla ruku a otočila se čelem ke dveřím. Hayate vstoupil.
"Děje se něco?" zeptala se Himeno nervozně.
"Chtěl jsem ti jenom říct,že je snídaně."
Chápu. Tak půjdeme." Oba dva mlčky šli do kuchyně. Odpoledne si Hayate šel zdřímnout. Když si s ním chtěla Himeno o něčem promluvit,mumlala si:
"Alespoň se zakryj dekou. Nachladneš." Nedokázala si pomoct,ale musela se na něj podívat. Vypadal klidně a ustaraně. Nevšimla si,že je pozoruje Hebi. Ten se podíval na Hayate. Jelikož se na něj Himeno dívala,opakoval si stejnou otázku:
"Že by ho milovala?" Když,ale uviděl její smutný výraz,změnil názor. Naše hrdinka se zvedla a odešla z pokoje.
"Bože,jsem tak utahaná. A ještě k tomu mám to divné znamení." Zatvářila se vážně.
"Vážně by mě zajímalo,proč zrovna já mám tohle znamení." Rázem si vzpomněla na knihu vázanou v kůži. Zkusila ji otevřít,ale nešlo to.
"Jak jsem si myslela. Není možné,aby se to otevřelo." Položila tu knihu a šla si číst něco jiného. Zanedlouho u toho usnula. Sen,který se jí zdál,byl vyjímečný.
"Kde to jsem? Kde jsou všichni?" Kolem ní byla černočerná tma. Uviděla světlo a jakmile se ho dotkla,ocitla se na rozkvetlé louce. Potkala tam dívku,která vypadala jako ona.
"Kdo jsi?"
"Čekala jsem na tebe,Himeno."
"Na mě?"
"Ano. Spoustu,spoustu let."
"Proč?"
"Protože jsi ještě neměla léčivou moc."
"Co tím myslíš?"
"Brzy porozumíš. Chci ti říct jednu věc."
"Jakou?"
"Straň se temných sil. Nedovol,aby tě ovládly."
"Ale co když budu chtít odpovědi?"
"Vše najdeš v té knize."
"Jenže ta nejde otevřít."
"To si myslíš ty,ale máš přece znamení na své ruce."
"Ty sis toho všimla?"
"To nešlo přehlédnout. To zanmení na ruce tě ochrání."
"Před čím?"
"Před temnotou. Nikdy nedovolí,aby tě někdo zranil."
"Je to pravda?"
"Ano. Je v něm sepsán tvůj osud."
"Co je v něm napsáno?"
"Budeš muset čelit spoustě věcem. Ztrátě někoho blízkého,bolesti zraněného člověka, zrozené nenávisti a hlavně sama sobě. Nehledej na všechno odpověď. Někdy nejsou odpovědi ani možné."
"Jak to myslíš?"
"Můj čas se krátí. Brzy se setkáme znovu. Budu čekat na tvou odpověď."
"Na jakou odpověď?"
"Na tvé rozhodnutí."
"Počkej,co tím myslíš?"
"Na to budeš muset přijít sama."
"Neřekal jsi mi,jak se jemnuješ."
"Jsem Nuriko." Himeno se probudila celá zmatená,ale jaké rozhodnutí bude muset udělat?


Kaichou wa maid-sama recenze

26. února 2012 v 14:46 | shirai.cz |  K
Ayuzawa Misaki je 16letá studentka 2. ročníku na Seice, kde je také předsedkyní školní rady a chlapci obávanou "diktátorkou". Studuje na chlapecké škole, ale k jejich pohlaví pociťuje silnou nenávist, jelikož jejich otec je opustil. Misaki je z chudé rodiny a žije doma se svojí matkou a sestrou. Nemá ani na to, aby si koupila něco pořádného na sebe, natož aby si mohla dovolit občas si povyrazit s přáteli. Aby pomohla své matce udržet domácnost, pracuje jako maidka v Maid Café, ale o této brigádě se nesmí nikdo dozvědět, co by se pak stalo s její reputací přísné předsedkyně? Jednoho dne, když Misaki vynáší z práce odpadky potká Usuiho Takumiho - mužský idol její školy, který chladnokrevně odmítá všechny dívky. Misaki má strach, že by mohl něco vyzradit, ale on to dělá přesně naopak - začne Misaki pomáhat, chránit, popichovat a také jí den ode dne víc a víc milovat. Je tu ale jeden velký problém - Misaki nenávidí kluky. Dají se dohromady?