* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Březen 2012

" Sedmá úroveň "

30. března 2012 v 21:36 | Linda |  Black Rose
Dlouho jsem nad svým rozhodnutím uvažoval. Rozhodl jsem se dobře? Na to jsem neznal odpověď. V hlavě mi stále zněla předsedova slova.
"Yuu,cílem organizace je získat předmět zvaný Lullaby."
"Co je to?"
"To nikdo neví,ale je to věc,která by mohla vyřešit naše spory." Povzdechl jsem si nad tím a popřemýšlel o tom. Je to teprve druhý den a já už mám problémy. No co. Později budu muset přemýšlet,co dál. Teď když o tom mluvím,ještě jsem se nezeptal na ten ranná rozhovor. Za cvhíli se ozvalo zaklepání.
"Kdo je?" zeptal jsem se.
"To jsem já,Arimi."
"Aha. Vstup. Dveře jsou otevřené." Potom vešla dovnitř.
"Co se děje?ů
"Chci se ti omluvit za včerejšek."
"Proč?"
"Nepamatuješ se?"
"Vím,že jsem pocítil náhlou slabost a Yakumo se o mně postaral."
"A znáš důvod,proč se to stalo?"
"Myslím,že ne."
"Ta slabost je nejspíš tvá schopnost."
"Moje schopnost? To je hloupost."
"Neřekla bych. Dokážeš vycítit cizí přítomnost."
"Jak to víš?"
"Cítím to."
"Nemám žádne mimořádně schopnosti,i když jsem členem oraganizace."
"To ani nemusíš. Vše se naučíš."
"Zapomněl jsem ti říct,že ti bratr něco tají."
"To je vyřešené."
"Vážně?"
"Můj bratr mluvil o tobě. Nechtěl,abych si o tebe dělala starosti."
"Tak takhle,ale proč jsi sem přišla?"
"Brzy bude víkend a já se tě chtěla zeptat,jestli máš už nějáké plány."
"Asi nemám."
"Šel bys tedy se mnou na jedno místo? Chtěla bych ti představit ostatní členy."
"Dobře, pokud to nevadí."
"Fajn. Vysvětlím ti nějáké podrobnosti o síle. Síla se skládá ze čtyř elementů."
"Vody,ohně,země a vzduchu,že?"
"Ano. Ty se dělí ještě pod různé kategorie. Například led,blesk,temnota a zvuk." Za pár minut skončila a oba dva jsem se rozloučili. Nevím,proč,ale cítil jsem se poněkud klidně a zároveň natěšeně.

" Šesté písmeno "

30. března 2012 v 21:20 | Linda |  Black Rose
Po dlouhém odpočinku jsem vstal. Cítil jsem se o něco lépe. Neznámé oči mě pozorovaly. Dovnitř najednou vletěla bomba,ze které se uvolnil pravděpodobně uspávací plyn. Přede mnou stanula zahalená postava.
"Koshizawa Yuu. Nemám pravdu?"
"Kdo jseš?"
"Na otázky není čas. Půjdeš se mnou."
"To ani náhodou." odvětil jsem.
"Vypadá to,že tě budu muset donutit silou." Přes ten plyn jsem nic neviděl. Ucítil jsem letmou bolest. Byl těsně vedle mě. Uviděl jsem jeho nohu a uhnul jsem. Byl jsem vděčny za lekce sebeobrany,díky kterým jsem se dokázal bránit. Za chvíli jsem uslyšel zvuk kroků. Patřily Narumimu. Neznámá postava se stáhla a utekla oknem. Zanechala po sobě malý papírek s písmenem F. Zvedl jsem ho a strčil do kapsy. Rázem se ozval hlas předsedy.
"Yuu,nejsi zraněný?"
"Nic mi není."
"Co to máš v kapse?" Ukázal jsem mu ten mylý papírek. Jeho výraz se změnil. Vypadal více zamyšleně.
"Yakumo,Arimi. Musíme si promluvit." Oba dva pouze přikývli.
"A co mám dělat já?"
"Přijď po škole do Studentské rady." Nepoznával jsem ho. Narumi zvážněl víc,než kdy předtím. Alespoň takhle se mi to zdálo. Jenže tohle napadení nebylo obyčejné. Věděl jsem,že tohle určitě není poslední. Po škole jsem se vydal do Studentské rady. Už na mě všichni tři čekali. Netvářili se moc nadšeně. Hned zprvu jsem se zeptal:
"Proč jste mě sem zavolali?" Znenadání se mi všichni poklonili na důkaz omluvy.
"Co se to děje?" Arimi promluvila:
"To napadení,které se dnes stalo,nebylo určeno tobě,ale nám."
"Jak to myslíš,Arimi?"
"Vysvětlím to." odvětil Narumi. "V tomhle světě existují organizace."
"Má to nějákou souvislost s tím papírkem?"
"Dalo by se to tak říct. Naše rodina vytvořila organizaci Black Rose,neboli Černá růže. A ten papírek s písmenem F symbolizuje našeho nepřítele, temnou organizaci Phantomas."
"Proč byla vytvořena vaše orgenizace?"
"K ochraně této akademie a studentů. Skládá se z lidí se zvláštními schopnostmi. Přidáš se k nám?" Nevěděl jsem,jak odpovědět,ale nakonec jsem souhlasil. Dnes jsem se stal oficiálním členem.

" Pátá emoce"

30. března 2012 v 21:02 | Linda |  Black Rose
Bolela mě hlava. V hlavě se mi honily různé obrázky, které jsem nedokázal pochopit. Prévě jsem uviděl toho kluka,který byl s předsedou. Myslím,že se jmenoval Yakumo. Zrovna byla přestávka,proto jsem ho následoval. Zanedlouho zabočil do chodby. Zastavil jsem se a čekal,co se bude dít. Za chvíli jsem uviděl předsedu,se kterým mluvil.
"Tuší něco?"
"Ne,pane předsedo."
"To je dobře. Nelíbí se mi to. Mám takový neblahý pocit, že se tu objeví. Musíme si dát pozor."
"Řekl jste o tom Arimi?"
"Ne. Nechci,aby si dělala starosti. Vystavit jí nebezpečí je nezodpovědné. Nesmí se to dozvědět."
"Jak si přejete." Strnul jsem. Dal jsem se na útěk. Nevěděl jsem,jestli mě slyšeli,ale prostě toho bylo moc. Otázky se mi bouřily hlavou. Kdo se objeví? Co předseda tají? A o kom to mluví."
"Bože." Než jsem se nadál,zjistil jsem,že jsem vrazil do místopředsedkyně."
"Arimi."
"Yuu. Neměl bys tu běhat. Mohl by sis ublížit."
"Musím ti něco říct."
"A co?"
"Tvůj bratr ti.." Náhle jsem pocítil slabost. Co to se mnou je? Arimi mě zachytila,ale dál nevím,co se stalo. Probudil jsem se až na ošetřovně.
"Jsi v pořádku?"
"Tak něják."
"Měl bys tu zůstat,dokud ti nebude lépe."
"To není nutné."
"Tobě se to nutné možná nezdá,ale bude lepší,když se později nezhroutíš."
"To je vlastně pravda."
"Teď si odpočni. Já zatím půjdu. Je ještě spoustu záležitostí,které musím udělat."
"Ještě jsem ti chtěl říct o tvém bratrovi."
"Řekneš mi to později."
"Dobře." Zavřel jsem oči a chystal se usnout. Zdálo se mi to,co jsem chtěl vědět. Zjistil jsem,že jsem ucítil náhlou slabost a Yakumo se o mně postaral,ale dál jsem nevěděl,co se stalo. Cítil jsem,ale velmi zvláštní emoce. Smutek,nenávist, zklamání,bolest a utrpení. Nakonec i něčí oči,které na mě upíraly zrak.

72.kapitola FINAL

29. března 2012 v 22:03 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
Před Conan stála postava zahalená bílým pláštěm.
"Jsi v pořádku?"
"Ano. Děkuju za záchranu."
"Za to nemusíš děkovat." Neznámá osoba jí pomohla vstát.
"Nerada se ptám,ale kdo jsi?"
"Copak mě nepoznáváš?" Když se Conan podívala pozorněji,spatřila tvář své nejlepší přítelkyně.
"Himeno."
"Ano?"
"Himeno, Himeno!" Pak se dala do pláče a objímala ji. Pan Mifuji to uviděl a řekl:
"Takže ty stále žiješ,Himeno." Naši hrdince spadla kapuce a všichni uviděli její tvář. Boje se zastavily a všichni zůstali stát.
"Myslíš si,že by mě něco takového mohlo zabít?"
"Pravda. Na tebe je potřeba více síly." Himeno přistoupila k panu Ryuukimu,posadila se vedle něj a vzala ho do náruče.
"Jste v pořádku,pane Ryuuki?"
"Ah,Himeno, Ty nakonec žiješ."
"Neměl byste mluvit. Jste zraněný."
"Jistě."
"Nebojte se. Brzy budete úplně v pořádku." Svojí silou ho vyléčila.
"Himeno,musíš ho zastavit."
"To se nebojte. Porazím ho."
"Spoléhám na tebe."
"Conan,postarej se prosím o pana Ryuukiho." Její přítelkyně přikývla. Naše hrdinka kráčela ke svému otci.
"Nikdy bych si nemyslela,že zajdeš,tak daleko. Vážně jsi zešílel."
"To si možná myslíš ty,ale já měl svůj důvod."
"Získat sílu,že? Chceš kvůli tomu obětovat svou rodinu i spojence,že?"
"Samozřejmě." Bratři posmutněli.
"Ublížil jsi mým přátelům a to ti neodpustím."
"Tím chceš íct,že mě vyzýváš na souboj,že? Tak dobrá." Himeno tasila meč a pan Mifuji se připravoval. Do ruky si nashromažďoval sílu,díky které foukal prudký vítr. Oba dva se dali do boje. Jenže boj netrval dlouho. Jelikož se obloha začala zatahovat a zahřmělo.
"Podívejte! Na obloze něco je!" zvolala Conan. Všichni zvedli hlavu a uviděli jakousi bránu.
"Co to je?" zeptal se Hayate.
"Mohla by to být temná brána?" přemýšlel Taka. Jejich otec jim o tom vyprávěl.
"Chceš ji povolat do našeho světa? Víš,co to znamená?"
"Samozřejmě. Otřevu bránu a získám sílu." Pan Mifuji jí začal otvírat a jeho tělo začala obklopovat temnota,která se šířila dál do okolí."
"Musím něco udělat." přemýšlela Himeno při pohledu na své napadené přátelé. V její hlavě se ozval hlas:
"Himeno,použij znamené země." V myslí se jí objevil obraz dívky.
"Nuriko."
"Himeno,musíš temnotu zadržet. Nesmí pohltit tento svět."
"Jenže jak?"
"Už jsem ti to řekla. Použij znamení země."
"Co se stane,když ho použiju?"
"Pravděpodobně temnotu zastaví,ale je zde rizoko. Je možné,že tě to vtáhne do brány. Abys bránu uzavřela,musíš se stát strážcem. A to znamená,že zůstaneš v bráně. Navždy."
"Chápu."
"Přemýšlej rychle. Nezbývá nám čas." Naše hrdinka vzpomínala na vše,co prožila.
"Všechny cvhíle byly krásné,bolestivé a někdy plné smích. Tenhle svět nesmí skončit. Na světě je ještě spoustu životů,které musí něco prožít.Stanu se strážcem a uzavřu bránu!" Zvedla ruku se znamením,které začalo zářit a tím ničilo temnotu. Světlo začalo pronikat do okolí a Himeno narostla křídla,která se stala klíčem k uzavření brány. Pan Ryuuki to viděl a řekl:
"Tak přece. Himeno je naše Ochránkyně Lesa a strážce brány."
"Himeno."zašeptal Hayate. Pan Mifuji,kter byl ovládan temnotou,ozářilo světlo a osvobodilo jej.
"Otče." ozval se Himenin hlas.
"Himeno,je mi to tak líto."
"To je v pořádku. Už je to dobré otče. Můžeš žít dál."
"Co se stane s tebou?"
"Sa mnou? Já jsem strážcem brány,a proto musím zůstat zde."
"Tak tu zůstanu s tebou."
"To nebude možné. Hebi s Takou na tebe čekají. Potřebují tě."
"A já potřebuji tebe." Naše hrdinka se usmála.
"Já vím,ale náš svět musí být v bezpečí. Tati,mám tě ráda. Sbohem." Naše hrdinka ho opouštěla a mizela v bráně. Slzy jí tekly po tvářich a zářily. Její poslední slova byla:
"Budu žít a dávat na vás pozor odsud." Brána byla uzavřena,temnota zničena a vše se vrátilo do normálu. Pan Mifuji se vrátil k synům a začal s nimi žít normální život. Z Hayateho s Heisukem se stali vůdcové klanů a Conan se vrátila do školy. Právě teď stál Hayate u pomníku Himeniny matky a v ruce držel skleněný přívesek,který se dal opět do pořádku. V duchu si stále opakoval:
"Nezáleží na tom,kolik uběhne času. Nepřestanu tě hledat. Najdu cestu,jak tě získat zpět." Naše hrdinka ho opovzdálí sledovala s úsměvem na rtech. Roztáhla křídla a společně s branou zmizela. Naposledy jsme mohli slyšet její slova:
"Děkuji. Jsem ráda,že sem vás poznala."
Konec příběhu

71.kapitola

29. března 2012 v 21:31 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
Členové Temné Sedmy se mohli pouze divit. Nemohli přece tušit,že budou obklíčení.
"Co se to děje?"
"Pane Mifuji,máme společnost."
"Opravdu?" Himenin otec šel stříct svým nepřátelům. Jeho zrak padl na Hayateho a Heisukeho. Usmál se.
"Ale,ale. Jestlipak to nejsou mladí vůdci klanu. Zdravím,Ryuuki. Dlouho jsme se neviděli." řekl při pohledu na Hayateho dědečka. Hayate promluvil:
"Kde je Himeno?"
"Himeno? Ta už není mezi námi."
"Jak to myslíš?"
"Je mrtvá." Všichni se zděsili.
"Co jsi jí udělal? To mu nevěřím."
"Věř čemu chceš,ale ona se už neobjeví." Hayate se naštval a s vytaseným mečem šel proti němu. Jeho útok zasatvil Hebi,který nevypadal moc nadšeně.
"Zase ty!"
"Tenhle souboj je mezi námi,Hayate. Pane,postarám se o něj."
"Posluž si,Hebi. Ryuuki bude zřejmě můj protivník." Další boje byly nevyhnutelné. Heisuke stál proti Tsukasovi a Taka proti zbytku. Ješt horší bylo to,že Conan zůstala sama. Když na ní pan Mifuji zaútočil,ochránil jí pan Ryuuki. Bohužel byl zraněn.
"Tohel je tvůj konec."
"Himeno,pomoz mi!!!"
"Řekni sbohem." Jeho útok byl vzápětí zmařen neznámou osobou. Kdo je to?

70.kapitola

29. března 2012 v 21:20 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
Temná Sedma mířila na horu Watayu. Když dorazila na místo,byla docela překvapená. Povrch hory byl pokrytý hustým lesem,mechovým porostem a všude bylo plno zvěře. Uprostřed hory byl prostor,který vypadal opuštěně a prázdně. Tam se posadili.
"Co se tady má vlastně připravit?" zeptal se Hebi Tsukasy.
"Pan Mifuji řekl,že pečeť o obvodu 10 m."
"To je všechno?"
"Ještě ne. Prý se do něj musí vložit kámen Nagasaki a pak napsat nějáké znaky."
"Že já jsem se vůbec ptal." Opovzdáli si jich všimla vlčice Karasu. Pozorovala je a uviděla Taku.
"To je ten kluk,co byl s Himeno." Hebi zavolal na svého bratra.
"Tako,pojď mi pomoct."
"Fajn." Karasu byla překvapená.
"Počkat! Oni jsou dva?" Rozhlížela se a její zrak padl na muže,kterého viděla před 10 lety. Koukala na Himenina otce. V duchu přmýšlela:
"To je ten muž,který zabil krále Eigetsa. Proč se sem vrátil?" Po všech přípravách odběhla k Vlčímu klanu. Hned při příchodu narazila na Conan.
"Karasu."
"Conan,kde je pan Ryuuki?"
"Vevnitř. Potřebuješ od něj něco?"
"Ano, Je to naléhavé." Karasu nečekaně vtrhla dovnitř.
"Karasu,co se děje?"
"Pane Ryuuki na hoře Wataya je pan Mifuji osobně." Hayate se zarazil.
"Opravdu? Co tu chtějí?"
"To nevím,ale keslí jakýsi kruh a píšou do něj znaky." Pan Ryuuki se zhrozil a Conan se zeptala:
"Karasu,viděla jsi tam Himeno?"
"Ne,ale vím,že to nevěstí nic dobrého."
"Asi ano. Měli bychom je tedy zastavit." Všichni se chtěli dát do běhu,ale pan Ryuuki je zastavil.
"Počkejte. Myslím,že bych vám měl něco vysvětlit. Ten kruh je pečeť k otevření brány z temné dimenze a vyvolání jejích sil. Ten,kdo jí otevře, získá moc." Teď už bylo jasné,co to je.
"Tak hotovo." oddechl si vyčerpaně Taka a v duchu přemýšlel,co má jeho otec v plánu. Jeho starší bratr k němu promluvil.
"Je čas se připravit."
"Proč?"
"Protože jsme obklíčení." Bohužel měl pravdu. Kolem hory se shromáždili bojovníci z obou klanů. Co bude dál?


69.kapitola

28. března 2012 v 21:55 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
Tsukasu s ostatními si zavolal opět pan Mifuji. Mezitím se ve Vlčím klanu Hayatemu rozbil přívěsek,který se roztříštil.
"Co se stalo?" Conan s Heisukem tam vběhli.
"Hayate,co se stalo?"
"Nevím,Heisuke. Přívesek se sám od sebe sám od sebe rozbil." Conan ho zvedla. Nic z něj nezbylo.
"Škoda takového přívěsku."
"Myslíte,že je Himeno v pořádku?"
"Měly by být."
"Co myslíš,dědečku?" zeptal se Hayate, když uviděl dědečka.
"Ah,jistě." Pan Ryuuki nezněl moc nadšeně. Byl si totiž jist,že je to zlé znamení. Zpráva,kterou se bratři dozvěděli, jimi otřásla.
"Himeno zemřela."
"Pane,jak to myslíte? Vždyť Himeno ještě stále žila."
"Je prostě mrtvá. Teď se o to už nemusíte starat. Vždyť ani nebyla důležitá."
"Nebyla to vaše dcera?"
"To ano. Ale kdybych se jí nezbavil,měl bych problémy. Ale měl bych jí poděkovat za kámen. Zítra se vypravíme na horu Wataya. Připravte se!" Členové Temné Sedmy z toho byli plně vedle.
"Opravdu je mrtvá?" říkal si Taka.
"To nevím."
"Hebi,řekni,že to není pravda."
"To nemůžu. Štve mě to,že zemřela před našima očima a my jsme o tom nevěděli."
"Neuvěřím tomu,že je mrtvá." Tsukasa,Hebi a Taka o tom celý den přemýšleli. Večer,když šli spát, se jim zdály vzpomínky. Viděli usmívající Himeno,jak říká:
"Považuji vás za své přátelé." Smutnou Himeno se slovy:
"Já svého otce ztratila. Nedokážu mu věřit." Plačící Himeno:
"Kéž bych se nikdy nenarodila." Všechny věty se prolínaly a opakovaly se.
"Jste v pořádku? Nesahej na mé přátelé. Vsadím se,že žije. Proč mu pomáháte,když připravil naši matku o život? Osvobozuju je. Hledala jsem vás,pane. Pusťte toho elfa. Tohle je má odměna. Tohle je pravý kámen Nagasaki je tady. Někdo tam je. Musíme ho vytáhnout! Jsme v tom společně." Ráno,když se probudili, na to ještě vzpomínali. Taka byl ještě celý rozrušený. Hebi se na to nemohl dívat. Šel se projít a narazil na Tsukasu.
"Tsukaso."
"Hebi."
"Co tu děláš?"
"Přemýšlím."
"Myslíš,že je Himeno mrtvá?"
"Možná ano,možná ne. Ale pochybuju,že by se tak lehce nechala porazit."
"S tímhle bych měl taky souhlasit."
"Pan Mifuji se už asi doopravdy zbláznil."
"To asi taky. Každopádně,musíme jít. Musíme vyrazit."
"Hm." Všichn ise připravili a vyrazili. Mířili na horu Watayu. Setkají se s Vlčím a Liščím klanem?

68.kapitola

28. března 2012 v 21:32 | Linda |  Ochránkyně Lesa-dva klany,jedna dívka
Pan Mifuji spřádal plány. S kamenem Nagasaki ho už nic neodkázalo zastavit. Zrovna promlouval k Tsukasovi.
"Tsukaso,připrav potřebné věci."
"Rozumím,pane."
"Teď když je kámen Nagasaki v našich rukou,nezasatví mě to od cíle získat sílu."
"Jistě."
"K tomu bude potřeba ještě jedna věc."
"Jaká,pane?" Slova,která vypadla z jeho úst,všechny vyděsila.
"Smrt mé dcery Himeno."
"Pane, to je šílenost."
"Tím chceš říct,že to nesplníš,Tsukaso?" Člen Temné Sedmy nejistě při téhle otázce. Stejně tak i bratři,kterým se to nelíbilo. Když opustili síň,zvažovali vše,co doposud dělali.
"Copak se náš otec zbláznil?" stěžoval si Hebi.
"Přesně. Chce zabít Himeno? Svou vlastní dceru?" zmatkoval Taka.
"Možná měla Himeno pravdu. Třeba jsme moc zaslepení,než abychom viděli pravdu."
"Jenže to nedává smysl. Nás si k sobě vezme a jí chce připravit o život."
"Vždyť známe přece odpověď."
"Nemyslíš snad..?"
"Jo. Nezapomeň,že máme pouze poloviční sílu. Zbytek je bůhví kde a ten si náš otec může vzít." Taka musel připustit,že by to mohla být pravda. Oba došli k závěru,že tohle Himeno říct nesmí. Pan Mifuji mezitím mluvil s neznámým mužem ve fialové kápi.
"Konečně přišel náš čas. Jste si jist tím,co chcete udělat?"
"Naprosto,Arato. Čekali jsme dlouho. Teď když pro nás získala kámen,už není potřeba."
"Zapomněl jste,že vládne léčivým schopnostem?"
"Samozřejmě,že nezapomněl,ale to se dá nahradit,proto její smrt svěřuji tobě."
"Rozumím." Muž v kápi zmizel. Tsukasa šel za Himeno donést zprávu.
"Slečno Himeno?"
"Ano?"
"Pan Mifuji řekl,že máte přijít do zahrady růží."
"To že řekl? Nikdy o to nepožádal. Za tím musí něco být." Tsukasa věděl,co tím myslí. Ta slova mu stále zněla v uších.
"Smrt mé dcery Himeno." Jeho dumání přerušila naše hrdinka.
"Tsukaso? Stalo se něco?"
"Ne."
"Fajn. Tak já půjdu." Když se vypravila do zahrady, nikdo tam nebyl. Za chvíli se stalo něco,co nečekala. Něčí ruce jí shodily ze zahrady do propasti pod ní. Úplně v ní zmizela. Co se s ní stalo?


Kobliha

28. března 2012 v 21:08 | můj kamarád Alex |  Básničky
Krásně v oleji smařená,
ovocným džemem plněná
nadýchaná,kapánek sladká
činí můj cenný stav svatý.
Zlepšuje mi den
s ní prožívám svůj astronomický sen
když se mé rty těsně dotknou,
erfolie chutových pohárků se protnou,
nejsou zdravé asi ne,
ale bez nich to nepude.

Infarkt

28. března 2012 v 21:05 | moje kamarádka Lucka |  Básničky
Odcházím,a v dálce vidím světlo,
je to dobře či špatně?
Není mi to jedno.
Vrátil bych se zpátky,
život byl,tak krátký,
nedožil jsem se vše
a chci se vrátit zpátky.