* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

" Osmý člen "

31. března 2012 v 21:07 | Linda |  Black Rose
Konečně je tu víkend. Na tohle jsem čekal. Dnes je sobota a já mám jít s Arimi na výlet. Zajímalo by mě,kam pojedeme. Sbalil jsem si vše potřebné a v deset jsem stál před školou. Nikde nikdo,ale za chvíli jsem je uviděl. Nejdřív se objevil Narumi,pak Arimi a nakonec Yakumo.
"Tak tady jste. Myslel jsem,že jste zapomněli." řekl jsem.
"My nikdy nezapomínáme." odvětil předseda a místopředsedkyně se přidala:
"Omlouváme se za ten pozdní příchod." Povídali jsem si,až nám Yakumo nakonec oznámil:
"Můžeme jet. Připraveni?" Přikývli jsme. Cestou jsem se rozhlížel po okolí a neustále se musel ptát.
"Kam to vlastně jedeme,Yakumo?"
"Dalo by se říct,že jedeme na speciální místo."
"Když jsme u toho,kolik má organizace vlastně členů?"
"Asi minimálně 20 členů."
"Není to něják málo?"
"Ani ne. Jelikož ostatní,co pracují pro organizaci,jsou na jiném místě."
"Chápu. A setkám se se všemi?"
"Měl byste. Tedy doufám. Nebojte se. Za chvíli tam budeme." Brzy jsme odrazili na určité místo. Když jsem uviděl tu krásu,oněměl jsem. Stál jsem před obrovským sídlem uprostřed lesa obklopené zvěří a rostlinami.
"To je ono?" zeptal jsem se překvapeně.
"Pojďme." promluvila Arimi a kráčela vpřed. Dveře se otevřely a já vstoupil dovnitř. Vevnitř to vypadalo úplně normálně,až na to,že to připomínalo něčí sídlo. Nevěděl jsem,kde mám nechat oči. Za chvíli se ozval něčí hlas. Netušil jsem,komu patřil.
"Arimi!" Spatřil jsem dívku,která objala Arimi jako by se s ní znala.
"Tak se mi po tobě stýskalo."
"Mně taky. Měla jsi se dobře?"
"Jasně. Skvěle. Hm? Kdo je ten kluk?" Ta holka na mě hleděla se zamyšlenýma očima. Měla krátké hnědé vlasy barvy kaštanu,na sobě uniformu a na tváři rozpačitý výraz.
"Ah,jistě. Tohle je náš nový člen,Koshizawa Yuu. A Yuu,tohle je Suzuno Ai. Ai je moje kamaárdka z dětství."
"Rád tě pznávám." promluvil jsem. Ai se na mě usmála a řekla:
"Taky mě těší." Potom nás vedla dál. Připomínala nezbednou studentku,která právě potkala někoho,koho zná. Jak jsem je pozoroval, slyšel jsem jejich smích a cítil jejich spokojenost. Vypadalo to,že mají ještě další takové podobné lidi. Doufal jsem,ať jsou alespoň trochu normální. Dorazili jsme k temné místnosti. Chytl jsem za kliku a otevřel dveře. Za nimi jsem uviděl už pouze oslnivé světlo.
P.s To je Yakumo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama