* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Květen 2012

Labutí jezírko

19. května 2012 v 21:06 | Linda |  Aurora přání

12.kapitola


Před sebou uviděli obrovské lesklé jezero. Vypadalo tajemně.
"Nádhera."
"Nevypadá to špatně."
"Výsosti,nejsou tohle labutě?
"Máš pravdu." Na jezírku byly labutě. Měly sněhobílé peří,dlouhé krky a dokonale plavaly nad vodou.
"Nikdy jsem jich neviděla tolik."
"Většinou se vyskytují v obrovských hejnech a málokdy tu přistávají. Asi jsme měli štěstí." Ayako něco postřehla. Na jezírku uviděla nějakou siluetu postavy. Uznala,že to mohla být dívka.
"Co se děje?"
"Někoho jsme viděla."
"Koho?"
"Myslím,že to byla ta dívka."
"Jaká?"
"Teď jsem právě viděla, nějakou dívku chodit po jezeře."
"Chodit? Vždyť to žádný člověk nedokázal."
"Jenže mohlo by to být pravda?"
"To ti nemůžu dát vědět." Myslela si,že by to mohla být vládkyně těch labutí. Taky měla pocit,že už blouzní. Kdo to byl?



1. Nová výzva

19. května 2012 v 21:03 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 2
V první sérii jste byli svědky setkání Michio, Katashiho a Ichira. Stala se z nich docela dobrá trojice. Odhalili spoustu záhad. Katashiho a Ichirova babička byla čarodějka,která jim zanechala spoustu nepříjemností. Jako například ten dům,ve kterém teď žijí. Kvůli němu se stalo spoustu událostí,na které neradi vzpomínají. Ještě jim nechala tajnou knihovnu, o které ví pouze oni tři, knihu zaklínadel a zrcadlo,do kterého se dá vstoupit. Teď už ne. Při jejich posledním dobrodružství ho rozbili na kousíčky. Díky přesvědčení obou chlapců,mohla Michio zůstat o něco déle v jejich domě. Kletba, která byla uvalena, pominula,ale na jak dlouho?

Všichni tři seděli v jejím pokoji a prodírali se spoustou věcí. Jako byly úkoly.
"Víš odpověď na otázku č. 1?" zeptala se dívka Katashiho.
"Bohužel ne."
"A co ty,Ichiro?"
"To je lehký. Odpověď je Kanada."
"Jak jsi to věděl?"
"Jednoduše. V Severní Americe se používají tři jazyky: angličtina, španělština a francouština. To ví přece každý."
"Tak promiň,že to nevím."
"Cos to řekl?"
"Tohle už ne." Opět se strhla šarvátka. Uslyšela hlas své mámy.
"Michio,mohla bys na chvíli dolů?"
"Hned tam budu." Nechala oba na pokoji a vydala se po svých.
"Co jsi potřebovala,mami?"
"Chtěla jsem s tebou mluvit."
"O čem?"
"To,že jsme tu zůstali, bylo na velkorysost pana Ishikawy a pana Komoriho."
"Já vím."
"Mohli jsme se odstěhovat na jiné místo, na kterém bys neomdlévala."
"Mami.."
"Dobře. To místo,kam jsem se chtěla nastěhovat, bylo k tvé tetě."
"K tetě Himeko?"
"Ano. Jenže museli jsme zůstat tady,proto bych chtěla,.abys je brzy se mnou šla navštívit."
"Já v tom nevidím problém."
"Fajn. Sbal si potřebné věci a vyrazíme."
"Sbalit? Tím chceš říct,že..?"
"Ano. Na chvíli u nich pobudeme."
"Ale.."
"Nějaký problém?"
"Ne." Vydala se nahoru po schdoech. Vešla do svého pokoje, otevřela kufr, skříň a začala si balit. Katashi a Ichiro se divili.
"Co to děláš?"
"Co myslíte? Balím si."
"Ty někam jedeš?"
"Ano. Musím někoho navštívit,Katashi."
"Koho?"
"Svojí tetu, strýce a jejich syna, Ichiro."
"To jsou mi novinky. Jedeš sama?"
"Ne. Jedu s mámou. Na nějaký čs tam pobudeme,takže se spolu moc neperte."
"To nám nemusíš říkat."
"Myslím,že musím. Zatím pá." Měly sbaleno. Oblékla si svůj fialový kabát, boty a pospíchala ven.
"Můžeme,Michio:"
"Ano." Jeli pouze půl hodiny,než dorazili na místo. Její máma zazvonila na zvonek a ona s kufrem ruce čekala. Potom se dveře otevřely.


10. Dlouhodobé očekávání

19. května 2012 v 21:00 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 5.série


Probudila se. Tacuki stále spal vedle ní. Vstala a otevřela okno. Dovnitř zavál studený vítr.
"Hm. Příjemný pocit." Ve dveřích se objevila Chiriko.
"Kyoko, oběd."
"To je už poledne?"
"Jistě." Podívala se stranou.
"Tacuki? Co tu dělá?"
"Povídali jsme si a on usnul."
"Co je to za bratra? Když jsem ho požádala,aby mi pomohl s domácími pracemi,odmítl."
"Takže jeho slabostí jsou domácí práce?"
"On na to nikdy nebyl. Vždy jsem všechno dělala já."
"Myslím,ale že teď vypadá víc uvolněně."
"To je pravda."
"Čas od času se člověk potřebuje zpovídat."
"To ano."
"Měli bychom jít na oběd."
"Neměli bychom ho probudit?"
"Později. Uvidíme,kdy se probudíme,ale schováme mu něco k snědku."
"Dobře." Obě si na to tleskly. Potichu vyklouzly z místnosti, zavřely tiše dveře a když byly pryč, Tacuki se pouze převalil a otevřel matně oči. Když se podíval,kolik je hodin, spadl během spěchu z postele.


Schuichi a Toshio se spolu bavili. Neměli moc dobrou náladu.
"Vážně to byl dobrý nápad?"
"Co tím myslíš,Schuichi?"
"Měli jsme se k ní přidat?"
"Co to povídáš? Ona nám přece dala sílu."
"Ta síla není její,ale naše."
"Když to říkáš."
"Jestli to zjistí můj otec,nevím,co se může stát."
"To se ho tolik bojíš?"
"Nejde o to. Toshio, ty ho znáš stejně dlouho jako já. Copak jsi pořád nepochopil,co dokáže?"
"Vím. Může ti tvoji a moji sílu vzít."
"Přesně tak. Proto nerad riskuju."
"To dává smysl."
"Jenomže,co když se s nimi zase setkáme?"
"Budeme muset bojovat."
"Bože."


U oběda se všichni dobře bavili. Jídlo bylo výborné a někteří měli velmi dobrou náladu, takže ostatním pozvedli náladu. Jenže vítr,který zavál až do pokoje Kyoko, otevřel její deník. Listy v něm se začaly otáčet až se nakonec zastavili skoro na poslední stránce. Na ní stálo černým inkoustem jedno slovo:
"YUHI." Co to znamená?

9. Opravdové pocity

19. května 2012 v 20:57 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 5.série

Po nenáhlém incidentu měli naši přáteli zmatek. Kyoko nemohla uvěřit tomu,co slyšela. Podle toho za útokem byli Toshio se Schuichim. Dnes nemohl iani jít do školy.
"Proč to udělali?" zeptal se Tacuki.
"Pravděpodobně jsou to naši nepřátelé." odvětil Irie.
"Jenže co by to mělo za smysl?"
"To nevíme." dodal Kujou. "Víme jen to,že oba dva mají schopnosti."
"Hlavně ten Schuichi ovládá rostliny." přidal se Ikuto.
"Každopádně bychom se měli začít bránit a být ostražití. Nevíme,co můžou chystat." odpověděl nakonec Kairi. Mezitím někde na úplném jiném místě.
"Jaktože jste to ještě nenašli?!" křičel neznámý hlas. Patřil dívce.
"Velice se omlouváme." řekl klučičí hlas.
"No nic. Zjistili jste něco?"
"Nic."
"Kdo v tomto městě vlastní tu obrovskou sílu? Získám ji."



Naše hrdinka seděla ve svém pokoji. Do jejího pokoje někdo vstoupil.
"Kyoko.."
"Tacuki? Potřebuješ něco?"
"Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit."
"O čem?" Zavřel dveře a posadil se na dřevěnou židli.
"Ohledně našeho nepřítele a tvých vzpomínek."
"Mých vzpomínek?"
"Ano. Pan doktor řekl,že máš amnézii. To znamená,že si na nás nevzpomínáš,že?"
"Tacuki."
"Jenže,co bude pak? Vzpomeneš si na nás? Nevzpomínáš si na to,ale díky tobě teď už nesloužíme svému otci,který připravil tvou maminku o život."
"Na to ti nedokážu odpovědět."
"A co si ten Toshio a Schuichi myslí? Jsou snad na hlavu? Zaútočí na Kujoua, Ikuta a Iriho."
"To přece není tvoje chyba."
"Všiml jsem si,že nepřítel je vždy někdo,koho známe."
"Opravdu?"
"Jistě,ty to nemůžeš vědět. Nepamatuješ si to." Pak udělal něco,co nečekala. Sedl si k ní na postel a položil hlavu do jejího klína.
"Tacuki?"
"Je to jenom na chvíli. Už jsem ti to jednou říkal. Ne jenom já,ale i Chiriko. Připomínáš nám naši maminku."
"Jak vypadala?"
"Měla rudé vlasy, krásný úsměv a především laskavou povahu."
"Zní to věruhodně. Chtěla bych ji vidět."
"Nemám u sebe žádný obrázek,takže ti ji nemůžu ukázat."
"Všechno je pouze ve tvé hlavě,že?" Než se oba nadáli, povídali si o vzpomínkách. Zanedlouho jí Tacuki usnul na klíně. Ozvalo se další zaklepání. Tentokrát to byl Kairi.
"Tacuki?"
"Psst." Přivřel dveře a sedl si vedle ní.
"Božíčku, už nám tu i usnul." řekla. "Ale jsem ráda,že se mu ulevilo."
"Zpovídal se ti tu?"
"Tak trochu. Kdo ví,co se ještě přihodí."
"To jo." Jejich rozhovor vyrušil Hakuoro.
"Kairi,můžeš?"
"Jasně. Tak zatím."
"Zatím." Když odešli, přemýšlela. Nakonec se jí také zavřela víčka a usnula.


Accel World

19. května 2012 v 7:34 | Linda + anime.akihabara.cz

Název : Accel World
Japonsky : アクセル・ワールド
Rok vydání : 2012
Druh : Seriál
Počet epizod : 24
Žánr : Akční, Školní život, Sci-fi
Děj : Haruyuki má těžký život, jelikož je tlouštík. Jeho život se však změní, kdy se seznámí s nejkrásnější dívkou na škole, Kuroyukihime. Předá mu zvláštní software na vstupování do světa jménem Accel World, kde získá novou sílu. Rozhodne se ji chránit a dostat se na vrchol, ale povede se mu to ?

26.kapitola- Zůstaň s námi nadále!

19. května 2012 v 7:25 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa


Michio se vznášela. Nacházela se v zrcadle a neměla sílu přemýšlet. Cítila úlevu. Nevěděla proč.
"Je konec."
"Čeho?" zeptala se.
"Tvého života?"
"Už? Vždyť ještě ani nezačal."
"Spi dál,dítě."
"Někdo mě volá."
"To se ti zdá." Měly pocit,že slyšela hlasy.
"Jsou mi velmi blízci. Znám ty hlasy. Volají mě a odpovídají na zvuk mého srdce."
"Nenech se oklamat."
"Nenechám. Jenom je chci vidět." Mezitím nad ní stáli Katashi a Ichiro.
"Kruci. Nedostanem se dovnitř.
"Co budeme dělat, Katashi?"
"Něco vymyslíme. Nemůžeme jí tam nechat."
"Odkdy jsi tak zodpovědný."
"Nezapomeň na to,kdo nás zachránil." Ichiro si to musel připustit. Hledali předměty,kterými by mohli rozbít zrcadlo. Dívka přemýšlela a čekala.
"Proč je nenávidíš?"
"To je jasné. Narodili se."
"Každý člověk má právo narodit se, žít a zemřít. To je rovnováha."
"Rovnováha byla narušena už dříve."
"Když tak přemýšlím, nejsi náhodou jejich babička?"
"Možná."
"Asi je nenávidíš kvůli tomu,jak se hádají,ale i hádky jsou součástí života." Poslouchala a odpovídala. Než se nadála, uviděla mihotavé světlo.
"Oni pro tebe přišli?"
"Ano,jsou tady."
"Co to znamená?"
"Znamená to,že jsme přátelé." Zrcadlo bylo rozbito.´Nastavila svou ruku a oba jí chytili za ruce. Vytáhli jí ven. Jakmile se jí dotkly, ocitli se opět v knihovně. Dívka pomalu otevřela oči.
"Jsme zpátky?" Ichiro s Katashim se také probouzeli. Byli rádi,že jsou zpátky,ale druhý den je nečekalo příjemné překvapení. Už to bylo dlouho,co Michio naposledy omdlela, takže se její rodiči rozhodli,že se odstěhují do nového domu. Právě teď si balila svoje věci. Oblékla si kabát, obula si boty a vzala si tašku. Odcházela. Naposledy se ještě ohlédla.
"Sbohem, přátelé." Nečekala,že na ní někdo zavolá.
"Michio!!!"ozvalo se. Už si myslela,že má slyšiny a znovu.
"Michio!!!" Konečně se rozhodla podívat.
"Katashi? Ichiro? Co tu dělají?" Za chvíli byli už u ní.
"Potřebujete něco?"
"Nechoď nikam." začal Katashi.
"Proč?"
"Potřebujeme tě." přidal se Ichiro.
"Potřebujete?"
"Ano. Pokud si budeš přát, můžeš odejít později. Jen teď s námi ještě zůstaň." I když se to nezdálo, byli její přátelé. Ona byla jedinou osobou,která dokázala vniknout,až do jejich srdcí.
"Děkuju." pronesla a rozběhla se jim do náruče. Přála si,aby to řekli.



Konec příběhu

Krutá realita

18. května 2012 v 22:30 | Linda |  Aurora přání
11.kapitola


Po té,co opustili Les Moudrosti, svíral Asuka stále drahokam od královny Jynx. Za celou noc oka nezamhouřil. Ayako se ho snažila přesvědčit.
"Výsosti,měl byste si na chvíli zdřímnout."
"Nejsem unavený."
"Celou noc jste pozoroval ten drahokam. Co ja na něm zajímavého?"
"Ten drahokam není obyčejný. Je určitě jedním z lesního bohatství."
"Lesní bohatství? O čem to mluvíte?"
"Původně takovýhle drahokam nenajdeš nikde jinde,než v Lese Moudrosti." Jeho krásná barva házela na všechny strany jemné odlesky.
"Opravdu stále chcete hledat princeznu Auroru?" Prince tahle otázka zaskočila.
"Proč se na tohle ptáš?"
"Jenomže berete ohledy na ostatní? Co když se jim do cesty nechtělo?"
"Myslíš,že to udělali proti svojí vůli?"
"Možná." Princ se zachmuřl.
"Nemyslím tím nic zlého,výsosti. Přemýšlel jste už nad tím? Všichni riskujeme. Nevíme,co nás čeká za nebezpečí. Nechci,aby se jim nebo vám něco stalo. Není to správné?"
"Je tedy špatné,když chci zachránit svého otce!!" Dívka ucítila lehké napětí mezi nimi.
"To ne,ale.."
"Mému otci nezbývá moc času. Musím ji najít a zachránit ho."
"Copak jste se úplně zbláznil? Celou noc pozorujete tan drahokam a oka jste ani nezamhouřil. To chcete celý den vydržet být vzhůru?"
"Když budu muset."
Ayako to nemohlo překvapit. Princ z toho začal být pomátlý. Brzy v dálce uviděli něco, co nečekali. Co to je?


25.kapitola- Rozbití zrcadel

18. května 2012 v 22:14 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa


Všichni tři se ocitli opět v černé díře. Dočkali se černočerné tmy.
"Kde to jsme?" zeptala se Michio.
"Skvělý! Vylezeme z jedný díry a dostanem se do další. Perfektní nápad!" stěžoval si Katashi.
"Hele,je to lepší,než být zajat listem." odvětil Ichiro.
"Jenže řekni mi,co tu je. Nic. Jenom tma,jak v pytli."
"A cos čekal? Anděly se svatozáří?"
"Bylo by to lepší."
"Chováš se,jak malej."
"Komu říkáš malej? Zamysli se nad sebou."
"Já to nepotřebuju. Nevypadám jako ty." Hádali by se dál,kdyby je Michio neokřikla.
"Buďte zticha! Něco slyším!" Zmlkli a zaposlouchali se. Ozvalo se zacinkání.
"Slyšeli jste to?"
"To nešlo přeslechnout."
"Odkud to šlo?"
"Kdo ví." Naž to zjistili, byli odděleni.
"Kde to jsem? Zrcadla?" promluvila Michio. Viděla zracadla,která jí oklopovala. Sáhla na jedno a z nich a někdo promluvil.
"Bojíš se?"
"Hm? Kdo jsi?"
"Cítím tvůj strach."
"Ichiro! Katashi! Tady někdo je!"
"Neuslyší tě. Oni tě nevidí."
"Cože?" Všimla si,že jí hledají. Nevidí ji, i kdyř stojí vedle nicha volá na ně. Oni na ni též volají jménem,ale marně.
"Co ode mě chceš?"
"Není to jasné? Pomstím se jim."
"Proč? Nic ti neudělali."
"Narodili se."
"Jak to myslíš?"
"Najdřív si to vyřídím s tebou."
"Cože?" Neznámé sluneční světlo se odrazilo od zrcadla a ona si musela zakrýt oči. Světlo zpozorovali oba chlapci.
"Podívej,Katashi!"
"Tam je určitě Michio. Pojď." Běželi na místo.
"Vtáhnu tě do zrcadla."
"Né! Já tam nechci. Nechci se tam vrátit." Její křik slyšeli.
"Michio!" zvolali oba.
"Katashi! Ichiro!" Snažili se jí vymanit z roho spáru,ale marně. Uvědomila si,že by je to mohlo vtáhnout dovnitř společně s ní. Vysmekla se jim a za chvíli byli tam.

8. Souboj a střetnutí

18. května 2012 v 21:48 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 5.série


Nastalo ráno s ním další školní den. Andělé byli už na nohou.
"Dobré ráno,Kyoko." pozdravila Isamu.
"Dobré ráno."
"Už se těším na snídani. Jídlo tady je určitě lepší,než v našem světě."
"Myslíš?"
"Já to vím." Naše hrdinka otevřela lednici,ale nenašla tam moc jídla.
"Tohle pro všechny nestačí."
"Co budeme dělat?"
"Budu muset jít nakoupit." Ozval se Hakuoro.
"Já to udělám!" Dívky uviděly jeho obličej,který vykoukl ze dveří.
"Já se přidám!"
"Já taky." Hlasy patřily Chiriko a Tacukimu.
"To by pomohlo." Jenže nakonec se nabídl Kujou. Vzal s sebou Ikuta s Iriem. Cestou nepromluvil ani slovo.
"Kujou, víš vůbec,jak nakupovat?"
"Ani ne,Ikuto."
"Tak proč jsi nás vzal s sebou?" zeptal se jeho bratr.
"Vy jste si toho nevšimli?" Irie a Ikuto pokrčili rameny.
"Co myslíš?"
"Někdo nás už od včerejška pozoruje. Čeká na správnou příležitost." Otočil se a dodal:
"Vylezte,vy dva! Schovávání za popelnicí nepomůže." Ozvalo se zašustnutí.
"Jak jsi věděl,že jsme tady?"Na světlo vyšly dvě postavy.Toshio a Schuichi.
"Zase ty.Řekl bych,že nejsi obyčejný smrtelník."
"To platí i o tobě."
"Tvé jméno už jsem slyšel.Říká se ti Toshio.Síla,která se v tobě nachází,je docela na úrovni."
"Tak to vidíš.Je našase,aby začal náš boj."
"Jak chceš,ale víš s kým máš tu čest?"
"To mi nemusíš připomínat." Napětí mezi nimi stoupalo.


Mezitím Kairi a Amayaka probírali něco důležitého.
"Zatím se nic zvláštního nestalo."
"To je pravda,ale zatím Toshio se Schuichim nic neudělali."
"Jenže chystali se uhodit Kyoko,Kairi."
"Naštěstí jim v tom zabránil Kujou."
"Nebudou si tedy chtít podat jeho?" Oba se zarazili a rozběhli se.
"Kam to běžíte?" zeptala se naše hrdinka.
"Mají problémy." Nepotřeboval víc říct. Pochopila.


Schuichi si své soky měřil. Ikuto a Irie se mu zdáli nepříjemní.
"Nechcete se radši vzdát?" zeptal se jich.
"Ani náhodou. Proč bychom měli?" odsekl Ikuto.
"Vaše smůla. Zemřete jako potrava mých služebníků."
"Služebníků? Co tím myslíš?" Než se nadáli, vyrostly ze země před nimi obrovské rostliny s rudě krvavými květy.
"Ty jsi vládce rostlin?"
"Překvapen?"
"Ani ne."
"Uvidíš,co všechno dokážu." Zdálky se Kairi s Amayakou a Kyoko blížili.
"Musíme si pospíšit."
"Jenže Kujou a ti dva jsou silní,ne?" Společně zavolali.
"Zase právě teď! Bože!" povzdechl si Toshio a Schuichi souhlasil. Oba dva se snažili zmizet,ale naše hrdinka měla na chvíli pocit,že je okem zahlédla. Dobelhali se k nim. Naštěstí byla trojice v pořádku.