* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

21. Nepříjemné rozuzlení

30. května 2012 v 21:35 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 5.série
Kyoko byla zavedena zpět do domu. Byl čas večeře. Yuhi s nbimi nevečeřela. Raději si šla lehnout. Dívka se neustále musela dívat ven z okna.
"Co se děje?" zeptal se Schuichi.
"Jenom se mi zdá,že bude pršet."
"To ja asi pravda."
"Kdo se stará o počasí? Já se starám o svůj žaludek." ozval se Toshio,ale Haruo promluvil:
"O něj se staráš každé dvě hodiny."
"Buď zticha." Ti dva se pustili do diskuze.
"Schuichi,můžeš jít na chvíli ven? Chtěla bych si s tebou o něčem promluvit."
"Tak fajn." Vyšli ven do černočerné tmy. Bylo docela chladno. Foukal studený vítr a všude bylo ticho.
"O čem jsi to se mnou chtěla mluvit?"
"Ještě jsi mi neodpověděl na otázku."
"Na jakou?"
"Proč ubližujete mým přátelům? Nic vám přece neudělali."
"Bylo to na přání slečny Yuhi."
"Yuhi dělá chybu."
"Chybu? Jak to myslíš?"
"Nic z toho,co jste mi řekli,nedává smysl. Co když to Yuhi nedělá z vlastní vůle?"
"Tak mi řekni,kdo nám dává ty rozkazy."
"Ještě jsem ti neřekla jednu věc. Byla jsem v ředitelně a potkala jsem ředitele."
"Ředitele?"
"Řekl mi,že jsi jeho syn. Nemám pravdu?"
"Bohužel."
"Požádal mě o laskavost."
"Můj otec? A laskavost?"
"Hm. Řekli mi,že pokud mi s Toshiem něco uděláte,mám mu všechno říct."
"Tohle ti řekl?"
"Ano."
"A povíš mu o tom,že jsme tě unesli?"
"Proč bych měla? Ještě jste mi nic neudělali."
"Chápu."
"Ty s otcem moc nevycházíš,že?"
"Dalo by se to tak chápat."
"Nemohl by být s Yuhi ve spojení a za tím vším být on?"
"A na to jsi přišla zase jak?"
"Nevím, jako by mi to někdo řekl." Ani jeden z nich si nevšiml,že je Yuhi pozoruje a vůbec se jí to nelíbí.



Mezitím se přátelé Kyoko chystali na cestu. Měli převahu,ale Kairi si stále nebyl jistý s otcem Kyoko. Ještě se ho cestou ptal.
"Strýčku, víte,jak tím riskujete svůj život? Kyoko bude nešťastná,pokud se vám něco stane."
"S tím bych si hlavu nelámal."
"Jak to můžete říct? Copak vám na ni nezáleží?"
"Jistěže záleží,ale co mám podle tebe dělat?"
"Nechat to na nás."
"A riskovat tím zmaření dalšího života? Vy jste mladí a celý život máte před sebou . Já jsem starý a můj život se chýlí ke konci."
"To neříkejte. Je vám teprve 48."
"To už je skoro padesát. Pokud zemřu, postarej se o Kyoko a o dům. Všechno dědictví bude ponecháno vám dvěma. To si pamatuj."
"Dobře." Brzy na to dorazili na místo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama