* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Květen 2012






7. Rychlý návrat

25. května 2012 v 22:13 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 2

Michio sdělila své rozhodnutí Rahzel.
"Michio,to snad nemyslíš vážně."
"Co jako?"
"Sotva jsme sem přijely a ty už chceš odejít?"
"Já vím,ale Katashi s Ichirem říkali,že potřebují s něčím pomoct."
"A s čím?"
"Se studiem."
"Ti dva jsou ti nejlepší žáci na škole, Mají prvotřídní výsledky,tak mi řekni,jak jim chceš pomáhat?"
"No..Prostě musím na chvíli za nimi. Slibuju,že zítra se vrátím." Její matka nad tím přivřela oči a ještě se přesvědčila.
"Je to pravda?" zeptala se obou chlapců. Ti dva pohotově přikývli.
"Bože. Vy pořád působíte problémy."¨
"Tak můžu?"
"Dobrá,ale zítra budeš tady." Za chvíli se rozhodla jít si vzít pár věcí. Už na ní čekal její bratranec.
"Nanao? Potřebuješ něco?"
"Opravdu teď odcházíš?"
"Ano,ale budu pryč jen dnes. Zítra už tu budu."
"To je lež."
"Počkej,jaká.."
"Všechno jsem slyšel. Vím o té knize, o tom klukovi a knihovně."
"Ty jsi nás poslouchal?"
"No a?"
"Do toho ti nic není. Neměl bys odposlouchávat a strkat nos do cizích věcí." Zrovna když se chystala vejít do pokoje, objaly jí Nanaovy ruce. Zarazila se.
"Nechoď."
"Nanao, o tom ty nerozhoduješ. A sundej ze mě ty svoje ruce." Před očima se mu zatemnělo.
"Zase mě tu necháváš?" Dívka se otočila.
"Čtyři roky jsme se neviděli a ty už odcházíš." Měl pravdu. I když vešla do svého pokoje, Nanao šel za ní,ale na prahu dveří se skácel.
"Jsi v pořádku?" Když se ho dotkla, chytil se jejího rukávu. Klepal se.
"On má strach. Proč jsem si to neuvědomila?" říkala si,ale nahlas vyslovila:
"Stále se bojíš být sám,že?"
"Ano."
"Promiň." Přemýšlela. Nemohla nechat samotného.Klekla si k němu a vzala jej do náručí.
"Nechceš jít tedy se mnou?"dodala. Podíval se na ní.
"Můžu?"
"Myslím,že to nebude vadit. Brzy mají přijet moji přátelé,takže se s nimi budeš moct seznámit."
"Nebudu sám?"
"Ne. Ať jsi,kde jsi,tak já budu s tebou. To jsi vždycky říkal. Pamatuješ?"
"Ano." Oba dva se zasmáli. Konečně po dlouhé době slyšela jeho smích.
"Podej mi ruku, půjdeme." Udělal to. Bylo načase poodhalit starodávné tajemství.


To je past!

25. května 2012 v 21:45 | Linda |  Aurora přání

19.kapitola


Riju je provázel svým domem. Viděli obrovkou knihovnu,která byla trochu zaprášená společně se studovnou. Také koupelnu, pokoj pro hosty a nakonec i sklep. Na tom domě bylo něco zvláštního. Alespoň tak se ten dům jevil našim přátelům.
"To jsi tady bydlel se svou matkou?" zeptal se Raquel.
"Ano."
"Jako celý život."
"Jistě. Neměli jsme peníze na nový,proto jsme tu zůstali. Ale mně to nevadí. Dům je pořád domov."
"To je pravda. Když už jsme u toho,nemáš tu nějáké obrazy?"
"Mám. Chcete se podívat."
"Malá prohlídka neuškodí." Brzy je zavedl ještě do malé komory. Tam uviděli všechny jeho obrazy. Eri zaujal obraz zvaný NOČNÍ VÝHLED.
"To je velmi propracované dílo,Riju."
"To jsem kreslil,když byla letní noc a na obloze zářily hvězdy. Ten výhled se mi zalíbil,a tak jsem ho nakreslil. I když to není zrovna mistrovské dílo."
"To není pravda. Mně se to líbí."
"Vážím si tvé pochvaly." Tohru stála u obrazu se sladkostmi.
"Bonbony!" zvolala. Usmál se.
"Ty ráda mlsáš,že?"
"Ano,moc."
"Taky mám rád sladké. Vždycky to tak bylo."
"Hm." Nakonec princ stál u hodně pozoruhodného obrazu. Byla na něm vykreslena žena s hnědými vlasy, usměvem a růžovými šaty. V rukou držela květiny.
"Vidím,že tě zaujelo zrovny toto dílo."
"Nevím proč,ale kdo je to?"
"Také si někdy říkám,kdo to je."
"Ty jsi to nakreslil a a ni nevíš koho?"
"Přesně tak. Pamatuju si,že když jsem to kreslil, nebyl jsem sám sebou. Byl jsem smutný a usnul jsem. Ve snu se mi zjevila dívka a podala mi pomocnou ruku. Pak jsem se vzbudil a nakresliĺ jí."
"Pojmenoval si ten obraz něják?"
"Ano. Princezna Aurora." Princ se zarazil. Už se vraceli zpátky, když v tom se stalo něco,co nečekali. Objevily se příšery. Jenže proč přišly?




16. Odnětí svobody

25. května 2012 v 21:31 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 5.série
Yuhi stála uprostřed všeho dění. Všichni očekávali,co udělá.
"Haruo, přiveď ho a pozvi sem všechny hosty."
"Jak si přejete." Naše hrdinka se brzy setkala se zraky svých přátel a samozřejmě se svým otcem.
"O co se to pokoušíš?" zeptal se Irie.
"Buď zticha a dobře se dívej." Kujou s Kairim si dívky všimli.
"Není to Kyoko?"
"Co tu dělá?" řekl její bratranec. Tacuki s Chiriko zareagovali též. Hakuoro chtěl zaútočit,ale Yuhi ho zastavila.
"Jestli někdo z vás zaútočí,přijde pan Hiroko o život." Ztuhli. Podívala se na Kyoko.
"Volba je pouze na tobě. Obětuješ svého otce,nebo sebe?"
"O čem to mluví,Kyoko?!" zeptala se Isamu.
"Domluvily jsme se na výměně." Yuhi stále čekala a mluvila. Nakonec byla připravená odpovědět.
"Já tedy.."
"Nedovolíme ti to provést!" vykřikl Amayaka.
"Přesně tak. Vrátíme se domů s oběma." přidal se Ikuto.
"Chcete zaútočit? To vám nedovolím. Toshio! Schuichi!" Oba použili kombinovaný útok a vytvořili kouř.
"Haruo,zajmi ji."
"Ano." Naše hrdinka nic neviděla,ale nastal okamžik,kdy spatřila Harua se svým otcem. Jako by se čas na chvíli zastavil a oni mohli komunikovat telepaticky.
"Prosím,propusť mého otce."
"Musíš udělat výměnu."
"Půjdu s tebou dobrovolně. Jen mu neubližuj." Haruo byl překvapený. Měl pocit,že spatřil slzy. Za chvíli kouř zmizel a Kyoko byla v naručí nepřítele. Její otec byl u jejích přátel.
"To bychom měli."
"Myslíte si,že vás necháme jít?" přidal se Hakuoro.
"Proti nám už nic nezmůžete." Schuichi použil rostliny,které je uvěznily a nepustily,dokud nezmizeli. Bylo jisté,že tentokrát Yuhi vyhrála.


diabolik

25. května 2012 v 21:18 | Habaruhe |  Staré jetix seriály


*seriál,který zbožňuju.