* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Květen 2012

Pocit pronásledování

22. května 2012 v 15:11 | Linda |  Aurora přání
16.kapitola


Brzy dorazili do města. Ayako se s nimi podělila o informyce,které jí princezna Aurora zanechala. Město Hiroshima bylo ohromné. Plé lidí, lesů a květin. Právě teď se pětice rozhlížely z kočárů po městě.
"Schyluje se k bouři? To ti řekla?" zeptal se Asuka.
"Ano,výsosti."
"Co to znamená?"
"Nemám ponětí,co by tím mohla myslet."
"Myslím,že tím chtěla naznačit,že se blíží něco zlého." přidala se Eri a dívala se po zboží na trhu.
Tohru běhala všude kolem a rozhlížela se. Jenom Raquel byl obezřetný.
"Raqueli,co se děje?"
"Tohle město se mi nelíbí,Ayako."
"Opravdu? Co je na něm zvláštního?"
"Nevím. Něják mě z toho mrazí v zádech."
"Já bych to tak nenazývala."
"A jak bys to tedy nazvala?"
"Fantazie."
"Já nežertuji."
"Když myslíš." Zastavil se a začal se rozhlížet.
"Co se děje?"
"Mám pocit,že nás někdo sleduje."
"Kdo?" Uslyšeli hlas.
"Chyťte toho zloděje!!!" Než se naši přátelé nadáli,co se děje,zloděj do dívky vrazil a běžel dál. Raquel se samozřejmě vydal za ním. Co byl zač?


4. Zmatek v knihovně

22. května 2012 v 14:59 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 2

Katashi s Ichirem se nudili. Byly to už dva dny,co Michio jela navštívit svého bratrance.
"Je tu nuda."
"To mi povídej."
"Jdu do knihovny."
"Já taky."
"Hele,nechoď za mnou."
"Já za tebou nechodím. Nudím se."
"Když myslíš." Brzy dorazili do tajné knihovny.
"Nebyli jsme tu tedy hodně dlouho." Kolem nich byl strašný nepořádek.
"Nepustíme se do úklidu,Katashi?"
"Fakt musíme?"
"Vždyť jsme ho udělali my."
"To máš pravdu." Při úklidu se Katashi podíval na rozbité zrcadlo. Dotkl se jeho okraje.
"Hele, myslíš,že nás naše babička nenávidí?"
"Proč se ptáš zrovna na tohle?"
"Já ti nevím. Zažili jsme tu tolik podivných událostí."
"Teď jsem si vzpomněl. Včera volala Moemi."
"Ta holka s červenýma očima?"
"Jo. Říkala,že nás brzy přijede navštívit a taky,že je ráda,že se zbavila svých rudých očí."
"Jenže je to dobrý nápad? Kdoví,co se může přihodit."
"Každopádně musíme být opatrní." Dál už uklízeli mlčky. Ichiro při čištění knih něco objevil.
"Katashi, nevíš,čím se naše babička zabývala?"
"Nevím. To se ptáš mě? Proč se na to ptáš?"
"Já jenom..Koukni." Ukázal mu knihu.
"To je divný. Kniha je skoro prázdná. Je v ní sotva pár slov."
"Není jediná. Podívej se na další." Když si pohlíželi další knihy, zjistili,že některé jsou prázdné, plné podivných znaků nebo taky je napsána rukou.
"Co to všechno znamená,Ichiro."
"Jak to mám vědět?!"
"Tohle všechno..Není to normální."
"Mám takový pocit,že se brzy něco stane." Brzy objevili knihu,která neznamenala nic dobrého.

13. Setkání s nepřítelem

22. května 2012 v 14:34 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 5.série

Nepřátelé naše hrdiny už očekávali.
"Jsou tady." řekl dívčí hlas.
"Co budeme dělat?" zeptal se její služebník Haruo.
"Vyšli Toshia se Schuichim,aby zničili ty dva,kteří se sem blíží."
"Co když se objeví ostatní?"
"Budou mít nachystané překvapení."
"Jak si přejete,slečno Yuhi." Pak zmizel. Dívka zůstala sama. Sáhla si na krk. Dotkla se náhrdelníku,který ji visel na krku. Usmála se na něj.
"Zajímalo by mě,proč je pro mě tak důležitý?"


Mezitím Kairi s Kujouem dorazili na místo. Za chvíli se tam sešli i ostatní.
"Je to toto místo?" zeptal se Tacuki.
"Na 100%." řekl Kujou.
"Fajn. Měli bychom tedy jít,ne?" přidal se Hakuoro.
"Měli bychom být opatrní. Kdo ví,co pro nás všechno nachystali." dodal Ikuto.
"Každopádně jdeme!" zvolala Isamu. Přikývli. Vtrhli dovnitř. Uvnitř věže bylo spoustu prostoru. Problém byl,že skoro na každém rohu byly dveře. Neměli čas tam jenom tak postávat,proto se znovu rozdělili. Jakmile ušli pár metrů, uslyšeli výbuch.
"Kam si myslíte,že jdete?"
"Ten hlas.."
"Muísme se o vás znovu postarat."
"Toshio!" Modrovlasý se na Kujoua usmál.
"Myslím,že máme nevyřízené účty. Je načase je vyrovnat."
"To máš myslím pravdu." Na Kairiho zůstal Schuichi.


"Kam to běžíme?" zeptal se Irie.
"Do Temého lesa."
"Není to nebezpečné?"
"Ne. Můžou mít problémy. "
"Pokud jde o nás, bojíš se a to často."
"Mohlo by se vám něco stát."
"Ale Temný les není nejlepší nápad."
"Proč ne?"
"O tom lese kolují strašně zvláštní pověsti."
"Jaké?"
"Potoulávají se po něm duchové.
"Duchové?"
"Nepotkali jsme už jednoho?"
"Nemyslíš Kajiho?"
"Přesně jeho." Ozvalo se žasustnutí. Zastavili se.
"Slyšel jsi to?"
"Zřetelně."
"Co to mohlo být?" Za chvíli bylo na jejich otázku odpověděno. Co se před nimi zjevilo?

Anime Kuroshitsuji

22. května 2012 v 8:01 | Linda |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Počet dílů: 24
2.série: 12


Hodnocení: Moc zábavné anime. Velice krásné. Úvodní přísničky je velmi chytlavá. Zkouknete jeden díl a budete chtít vidět další. Určitě se na něj podívejte. Nejlepší věc je,když komorník pořád říká: ano,můj pane.



Pondělí 21.května 2012

21. května 2012 v 21:57 | Linda |  Deník
Milý deníčku!
Dnes se šlo na dévatou,takže jsme šli až na tělocvik. Myslela jsem,že to bude nuda,ale byl to pravý opak .Byla to zábava. Podařilo se mi čtyřikrát po sobě podat míč.(ve volejbale) V dějepise jsme měli suplování,takže to bylo fajn. Pak jsem musela k doktorce. To netrvalo dlouho. Nakonec jsem zvládla
přijít na fyziku a napsat test. Dobrou noc!!!

Opakované varování

21. května 2012 v 21:53 | Linda |  Aurora přání

15.kapitola



Ayako přemýšlela nad tím,co říkala královna Labutího jezírka. Eri vzala skleněnou kouli a nevrátila jí. Jenže po splnění zkoušky si mohla kouli nechat. Cesta byla dlouhá a náročná. Počasí bylo sice krásné,ale jí se začaly klížit víčka. Nakonec usnula.
"Ayako!"
"Kdo mě to volá?"
"Ayako!"
"Kdo jsi?"
"Tady." Kolem ní se rozprostřela zářící postava. Nad ní stála dívka.
"Jste to vy,princezno Auroro?"
"Ano."
"Potřebujete ode mě něco?"
"Schyluje se k bouři."
"Jak to myslíte?"
"Tuhle zem postihne zkáza."
"Zkáza? Dá se jí něják zabránit?"
"Ano,ale nedá se zastavit."
"Co musím udělat?"
"Jeď do západního města s názvem Hiroshima."
"Hiroshima? Co tam?"
"Setkáš se tam s osobou,kterou budeš nejspíš znát."
"Budu znát?"
"Ano."
"Kdo je to?"
"To poznáš,ale musím tě varovat."
"Před čím?"
"Nesmíš té osobě důvěřovat."
"Proč?"
"Je nebezpečná a kvůli ní se můžete dostat do problému."
"Co když se ocitneme v pasti?"
"Budete muset bojovat,ale tady ti dám dárek."
"Co to je?"
"Prsten z krystalu. Nos jej a budeš v bezpečí."
"Dobře."
"Je načase se probudit. Přeji hodně štěstí." Dvíka už věděla,co podniknou dál.

3. Před 4 lety

21. května 2012 v 21:39 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 2
Michio se pomalu probouzela. Bolela jí hlava. Cítila něčí stisk.
"Nanao?" Chlapec vedle ní k ní promluvil.
"Michio, jsi vzhůru? Je ti lépe?"
"Nic mi není. Mohl bys konečně pustit mou ruku?"
"Bože, promiň." Dívka si dělala starosti.
"Ví o tom moje máma?"
"Jo. Musel jsem jí to říct."
"A co říkala?"
"Že bude lepší,když se vrátíte zpět k těm dvoum."
"Zase řekla tuhle větu?" Pomalu vstala a zamířila k oknu. Opřela se o zeď.
"Je to stále stejné,že?"
"Bohužel."
"Přesně,jak jsem předpokládala."
"Tys to věděla?"
"Jistě. Nezměnil ses. Mám takový pocit,že jsi to udělal znova."
"O čem to mluvíš?"
"O tvé povaze. Opět jsi nasadil tu tvou klidnou tvář a své odmítavé chování. Nikdy bych si nepomyslela,že budeš stále stejný pitomec jako tehdy."
"No,dovol. Slovo pitomec je trochu moc."
"A není to pravda? Kdy se už konečně změníš? Chceš svou rodinu nadosmrti zraňovat? Jen si na to vzpomeň." Nanao to udělal. Zavzpomínal na dobu před 4 lety.


Teta Himeko zrvona chystala svačinu Nanovi do školy.
"Nanao,pojď si pro svačinu." Chlapec s kaštanovými vlasy se líně zvedl.
"Už jsem ti říkal,že to zvládnu udělat sám." Vzal jí svačinu z ruky a běžel si obout boty.
"Nanao,je všechno v pořádku?"
"Proč by nebylo?"
"Chováš se poslední dobou divně. Nešikanuje tě někdo?"
"Ne. Tak já jdu."
"Buď opatrný."
"Jasně." Mávl rukou a zabouchl za sebou dveře. Ušel pár metrů a zastavil se.
"Ty nevíš, co se se mnou děje." Pak spatřil dívku pod rozkvetlou Sakurou. Dívala se tím zaujatým pohledem. Všimla si ho.
"Potřebuješ něco?"
"Ne."
"Fajn." Otočila se opět k Sakuře.
"Proč tu jen tak stojíš?"
"Pozoruji Sakuru. Není krásná?"
"Je a co s tím?"
"Máš nějáké problémy,že?"
"Nemám."
"Nelži. Vše je napsáno na tvém obličeji."
"Vážně?" Začal si na něj šahat.
"Tak jsem to nemyslela. Jsi docela legrační." Zasmála se.
"Nesměj se mi."
"Ještě jsem se ti nepředstavila."
"Já taky ne. Jsem Nanao Todoki."
"Já jsem Michio Nakagawa. Vzpomínáš si na mě?"
"Měl bych?"
"Brzy zjistíš,kdo jsem,ale nepůjdeme teď do školy?" Jak plynul čas, zjistil,že je to jeho sestřenice. Neviděl se s ní pět let,takže na ni zapomněl. Oba dva si skvěle rozumněli.


"Trvalo nějákou dobu,než sis vzpomněl."
"No jo,ale nezapomněl jsem na tebe."
"Já vím. Děkuji ti."
"Za co?"
"Držel jsi mě celou dobu za ruku stejně jako,když jsme byli malí. Vždycky,když jsem byla nemocná,tak jsi mě tak utěšoval."
"Jo jo. Měli bychom jít dolů."
"To máš pravdu. Běž napřed. Přijdu později."
"Fajn." Michio si myslela,že odešel,ale on pouze stál za dveřmi. Poslední věta,která jí v hlavě zněla, byla:
"Musím zjistit,co se tu děje. Bouře se brzy objeví znova."

12. Neobyčejná věštba

21. května 2012 v 21:08 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 5.série
Dívka na ně trpělivě čekala. Pořád dokola přemýšlela.
"Proč unesli zrovna jeho?" Irie jí pouze bezmocně sledoval.
"Nebylo by lepší,kdyby unesli mě?"
"To neříkej."
"Irie."
"Kyoko,stále nechápeš,že chránit tě je naší prioritou?"
"Jak prioritou?"
"Máš spoustu nepřátel. Není to tvoje chyba. Jenže jelikož nedokážeš použít svou sílu, musíme tě chránit."
"Tím chceš říct,že jsem bezmocná."
"No v jistém slova smyslu."
"Vrátí se mi někdy síla?"
"Těžko říct."
"Chápu."
"Bude lepší,když se trochu prospíme."
"Dobře." Oba dva si sedli vedle sebe.
"Zůstaneš tady se mnou?"
"Nemám na vybranou. Musím tě chránit."
"To je pravda." Zanedlouho oba usnuli.


Mezitím naši přátelé museli do Temného lesa.
"Na jakém místě přesně jsou?" ptal se cestou Kairi.
"Není to daleko,ale musíme být opatrní." odvětil Kujou. Cestou se rozdělili. Amayaka s Ikutem si vzali východní část lesa, Hakuoro s Isamu si vzali západní část, Tacuki s Chiriko jižní a Kujou s Kairim severní. Zkoumali ho podrobně. Brzy objevili černou věž obklopenou neviditelmým štítem.
"Je to ono?"
"Samozřejmě. Připrav se,Kairi." Zanedlouho vtrhli dovnitř a dávali si pozor,aby nevyvolali rozruch.


Kyoko měla pocit,že slyší hlas. Ve snu se mohlo stát cokoliv. Viděla svého otce.
"Otče."
"Kyoko,musím jít."
"Kam?"
"Někam,kde je klid. Někam,kam můžu jenom já."
"Proč jenom ty?"
"Nejsi jako já."
"Co tím chceš říct?"
"Nemám čas." Její otec se začal vzdalovat. Odcházel.
"Počkej! Ještě jsi neodpověděl."
"Buď trpělivá. Vše se brzy dozvíš."
"Neopouštěj mě!!" vykřikla. Cítila něčí ruku a teplé slzy na tváři. Otevřela oči. Nad ní se skláněl Irie.
"Jsi v pořádku?"
"Ano."
"Co se stalo?"
"Opustil mě můj otec."
"Proč?"
"Nevím." Posadila se na postel a podívala se mu hluboce do očí.
"Každopádně vím,že jsou všichni v nebezpečí."
"Napadne je někdo?"
"Určitě. Jsou na pozemku nepřítele."
"Co budeme dělat?"
"Musíme vyrazit za nimi."
"Teď?""Ano. Ihned." Na nic nečekali a vyrazili.


Shikabane Hime Aka recenze

20. května 2012 v 19:34 | Linda |  S
Počet epizod: 13

Oori je mladý kluk,který žije v sirotčinci. Posléze ho vezme k sobě jeho nevlastní bratr a společně s ním začne žít v chrámu. Přijde mu divné,že jeho bratr pokaždé někam zmizí a pak se vrací zraněný. To není normální. Díky černé kočce objeví mrtvou dívku Makinu Hoshimoru,která je tzv: princezna mrtvol. Je něco jako oživlá mrtvola,proto může pokaždé ožít a její zranění se sama od sebe léčit. Pomáhá jeho nevlastnímu bratrovi bojovat proti oživlým mrtvolám neboli zombím. Jak to dopadne?