* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Červenec 2012

7.kapitola

1. července 2012 v 21:27 | Linda |  Yokai
Meiko se dotkla jeho ruky. V tom místě se vytvořila tenká elipsa oranžové barvy.
"Co je to?"
"To je ukazatel."
"Ukazatel."
"Ano. Budeme cestovat časem a ten ukazatel nás bude navigovat."
"Chápu."
"Připravena?"
"Ano."
"Zavři oči a nechej se unášet tokem času. Soustřeď se." Oba zavřeli oči a než se nadáli, ocitli se ve vzduchu. Okolí kolem nich prozařovalo jasnými barvami. Pouze oni vypadali pobledle.
"Proč jsme tak bledí?"
"My tu vlastně nejsme. Tohle je před 100 lety."
"Téda."
"Radši bychom si měli dávat pozor. Zvířata jsou citlivější."
"Rozumím." A příběh se začal vyprávět. Naše hrdinka viděla vše,co jí. Rintarou říkal. Démonka Meru byla překrásná.
"Trochu jí závidím."
"Hm?"
"I když se o nic s nikým nedělila,od ostatních se moc nelišila."
"Démon se lehce nezmění."
"Já vím,ale každý její den, mi připadá jako v pohádce."
"Vážně? Mně se to moc nezdá."
"Jak jinak." Ještě chvíli pozorovali okolí.
"Už se blížíme ke konci."
"Takže jakmiel otevřeme oči, bude konec?"
"Tak něják."
"To bychom si měli pospíšit." Chytla ho za ruku a nechala s unášet větrem. Letěla jako raketa.
"Hej,neukvapuj se."
"Vždyť je to legrace. Já jsem v životě nelétala." Usmála se na něj a Rintarou dostal zvláštní pocit. Za chvíli byli po všem a oni se ocitli opět v místnosti.
"Meiko,pomůžeš mi?"
"Uvidíme,co zvládnu. Rintarou,teď potřebuju rychle domů. Shinju o mě bude mít strach."
"Shinju?"
"Můj kamarád z dětství. Za jak dlouho vychází slunce?"
"Za pár minut. K tobě to zvládnema za pár sekund." Splnil to,jak řekl.


18. Bratr proti bratrovi

1. července 2012 v 21:15 | Linda |  Modré Nebe
Mladý pán Hakobe a lovec stáli proti sobě. Vládlo mezi nimi nepřátelství a atmosféra se zhoršila.
"Pořád mi budeš stát v cestě?"
"Nemůžu ti dovolit zničit víly. Vždyť jsou součástí naší rodiny."
"Zapřísáhl jsem se,že vás všechny vyhladím."
"Proč v sobě chováš takovou nenávist?"
"Neodpustím jim za to,co udělali."
"Co udělali? Čím se provinili?"
"Zranili ji a nechali zemřít." Nikdo nechápal,o kom to může mluvit.
"Koho máš na mysli?"
"To tě nemusí zajímat." Princ Roppongi začal být netrpělivý. Po chvíli lovac vytáhl meč. Jeho ostří se blýskalo novotou, rukojeť svítila okrovou barvou a zdobil jí jantar ve tvaru oválu. Pochva zářila černou barvou.
"Vyzývám tě na souboj."
"To nezní´špatně. Alespoň zostudím tvou nenávist." Otočil se na ostatní a zavolal:
"Máte někdo meč?" Nikdo se nehlásil.
"Tu máš!" odvětil Okayasu a hodil mu zbraň.
"Díky." Pak už čelil svému sokovi. Začali. Jejich zbraně o sebe cinkaly a házely odlesky kvůli střetu se slunečními paprsky. Hakobe udělal výpad vpřed,obešel nepřítele a zaútočil. Lovec jeho útok zablokoval,zaměřil se na jeho nechráněný levý bok a zamířil. Ještě dlouho se tak pošťuchovali,dokud mu Hakobe nevyrazil meč z ruky a lovec neucítil u svého krku chlědné ostří zbraně.
"Vzdáváš se?"
"To radši zemřu."
"Myslíš si,že bych zabil svého vlastního bratra? Nebuď tak pošetilý."
"Nejsem pošetilý. Spíš obezřetný." Využil chvíle nepozornosti a prokouzl ven.
"Kruci." Potom rázem se začala třást země. Mizu dodala:
"Co se to děje?" Než se všichni nadáli, spatřila Akako to,co nikdy neviděla. Ze země se vynořily sloupy, za nimi podstavec a nakonec zrcadlo. K čemu to všechno slouží?