* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Červenec 2012

10.Ahiru a Kashino

29. července 2012 v 18:17 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Potom,co náš hrdina viděl královnin obraz, si musel pospíšit. Zrovna se chystal najít druhý předmět. Přeskočil řeku a zamířil mezi stromy. Zaostřil a poznal danou osobu. Uslyšel hlas.
"Ano,pane."
"Víš,kde máš hledat druhý předmět?"
"Myslím,že ano."
"Dobrá. Splň zkoušku."
"Rozumím. Jestli se smím zeptat,jak proběhla návštěva?"
"Skvěle. Pozdravil jsem se s královnou. Už brzy se stane mou ženou a Zephela sesadím z trůnu."
"To zní dobře."
"Fajn. Prozatím teď půjdu. Jestli narazíš na problémy, zbav se jich."
"Ano." Po té hlas utichl a Ahiru poznal Kashina. Vyšel ze svého úkrytu a zeptal se:
"Kdo to byl?" Kashino vypadal překvapeně,ale nedal to na sobě znát.
"O čem to mluvíš?"
"Nemusíš nic skrývat. Mám takový pocit,že se jednalo o tvého pána. Klameš všechny ostatní,víš?"
"Do toho ti nic není."
"Pomáháš zlu."
"Vážně?"
"Ano. Kyoko se nikdy nestane jeho ženou."
"Ty.." Oba dva se spolu začali prát. Snažili se předčít toho druhého,ale nešlo to. Přestali,až se před nimi zjevila Fuuyumi.
"Co to děláte? Neměli byste plnit zkoušku?"
"Ano."
"Ještě jednou se to stane a vypadnete." Když zmizela, hodili po sobě nevraživé pohledy.
"Tak tedy uvidíme,kdo vyhraje."
"Oni se dozví,kdo jsi."
"Tak ať. Budou se mě bát."
"Nebudou. Je jich víc,než si myslíš." Kashino nakonec poklidně odešel.


9. Narušitel zkoušky

29. července 2012 v 18:02 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Kyoko se ohlédla a spatřila muže. Jeho obličej zakrývala bílá maska se zlatými okraji, dvěma dírkami pro oči a drahokamem. Muže zahaloval plášť.
"To ty jsi zodpovědný za ten výbuch?"
"Jistěže,královno."
"Řekni mi,co jsi zač a co tu pohledáváš."
"Jsem váš nepřítel." Kairimu a Hakuorovi se to nelíbilo,a tak si stoupli po jejím noku.
"Jestlipak to není královnin bratranec a přítel z dětství."
"Jak můžeš vědět,kdo jsme?" zeptal se Hakuoro příkře.
"Vím o vás vše. Kdo jstee, kým jste byli a jaké city chováte ke královně." Jeho pohled sklozl k archandělům.
"Nesmím opomenout Niviu s Fuuyumi." Nivia se na něj vážně podíval.
"Jak znáš naše jména?"
"Prostě to vím." Naše hrdinka si povzdechla.
"Co chceš?"
"Tebe,archanděly a všechny tvé přátele."
"K čemu ti budeme?"
"Vaše síla mě učiní králem."
"Tím je Zephel."
"Pak se něco stalo." Zephel stále podpíral nejstaršího.
"Jak je to ještě daleko?"
"Nestěžuj si,Tacuki. Já jsem holka. Pro mě je to těžší."
"No jo,jasně." Zen s Renem dostali Kujoua dovnitř. Obě dvě skupiny se brzy setkaly. Beze slov pokračovali. Kyoko s ostatními stáli jako přimražení.
"Co jsi to udělal?" řekl archanděl.
"Nic. Jenom jsem vás zastavil. Teď můžu pokračovat." Pomalu krášel ke královně, Jeho kroky se rozléhaly po místnosti. Za chvíli stál před ní. Díval se jí přímo do očí a pak se dotkl její tváře.
"Nevinná tváš,laskavá povaha,vřelé srdce,ale přesto neuvěřitelná ochota pomoci. Taková je královna andělů."
"Nesahej na ní!" vykřikl Kairi.
"Opovaž se jí ublížit!" přidal se Hakuoro.
"Já a ublížit jí?" Pak jí políbil na čelo. Dovnitř vtrhli zbylí andělé. Maskovaný nepřítel skryl úšklebek. Poklonil se Kyoko a políbil její ruku. Před odchodem dodal:
"Má milovaná královno.." Zmizel. Znehybnění povolilo a dívka padla do náruče Tsuchioury.
"Jsi v pořádku?"
"Je mi fajn."
"Když to říkáš." Lhala. Navenek nedala nic znát,ale uvnitř se třásla.
"Co se stalo?" zeptala se Kaho.
"Zaskočil nás. Způsobil strašný zmatek."
"Všechno jsme prozkoumali,Hakuoro,ale jako by se po nich slehla zem." dodal Rayne.
"Vypadá to,že nejstarší je raněný." promluvil René.
"Kyoko." podotkl Zephel. Pochopila. Přiblížila se k nim a vyslala do nich pramínek léčivé energie. Když nastal večer,Kairi se rozhodl,že s ní zůstane.
"Je ti lépe?"
"Trochu." Kairi ji musel sevřít v náručí. Pohladil jí po hlavě.
"Bojím se."
"Já vím. Třeseš se. Jsem tu s tebou."Za pár minut ho vystřídal Hakuoro. Kývli na sebe. Přítel z dětství jí chtěl pomoci,ale cítil se bezmocný. I když spala,měla neklidné sny. Jedině,co mohl udělat,bylo zůstat.


8. Temnota se šíří

29. července 2012 v 17:43 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Zephel se vydal za nejstarším andělem.
"Zephele,proč za ním musíme jít?" zeptala se Chiriko.
"Musíme ho varovat. Nepokoje se musí hlásit."
"Chápu."
"Proč,ale s tebou musíme jít?" přidal se Tacuki.
"Je to nezbytné. Mohlo by se něco přihodit." Brzy dorazili do jeho pokoje.Zaklepali. Nic se neozvalo zpět.
"Pane,to jsem já. Smím dovnitř?" Opět nic. Trojice vtrhla dovnitř a spatřila maskovaného muže.
"Kdo jsi? Okamžitě jsi od mého dědečka." Zmizel. Král rychle přiběhl ke svému dědečkovi. "Dědečku,není ti nic?"
"Jsem v pořádku,Zephele."
"Vždyť krvácíš."
"To nic není." Tacuki promluvil:
"Tiše! Něco tu pořád je.."Čtveřice se nehnula. jejich příchod spustil past,která byla předem nachystaná. Ze všech stran se na ně vrhly paprsky a elektrické koule. Na úplně jiném místě bojovali Zen,Ren a Kujou s nepřítelem.
"Tenhle souboj se nějak strašně táhne." stěžoval si Ren.
"Nemůžu uvěřit,kolik jich tu je." dodal Zen.
"Něco s tím,ale musíme udělat." odsekl Kujou. Dostal nápad. Podíval se na braty. Ti pochopili,co se snaží udělat. Nejdřív se nezdálo jisté,jestli se to povede,ale nakonec se to podařilo. Koncentroval v sobě sílu a pak jí naplno uvolnil. Po poražení nepřátel se Kujou málem zhroutil. Naštěstí ho Zen s Renem podepřeli.
"Hej,Kujou,seš v pohodě?"
"Je mi fajn,Rene. Jen si potřebuju odpočnout."
"Vedl sis dobře."
"Díky,Zene. Teď rychle zpátky." Zephel,Tacuki a Chiriko měli,co dělat,aby všechny útoky odrazili.
"Co to proboha bylo?"
"To znamená,že nás někdo dostal,sestřičko."
"Jak mohl nastražit takovou past?"
"Stačí trochu kouzla." Chiriko neodpověděla. Obrátila se k nesjtaršímu. Poradila Zephelovi,ať jsou za Kyoko. Ta mezitím plná obav vyčkávala,ne to,co se může stát. Zeptala se:
"Nivio,nemůže zkouška probíhat normálně?"
"Není se čeho bát."
"Objevilo se u nich zlo?"
"Ne."
"Dobře." Zvedla se a udělala pár kroků vpřed. "Musím je varovat." Zavřela očiu,nadechla se a díky pečeti na podlaze, k nim promluvila.
"Drazí účastníci,slyšíte mě?" Z předmětu,který získali, vyšel obraz královny. Ahiru oněměl.
"Královno?""Prosím,jestli mě slyšíte,poslouchejte.
"Stalo se něco?" říkal si.
"Objevilo se zlo a my proti němu budeme muset bojovat. Ať se stane cokoliv, nebojte se. Pokračujte ve zkoušce s co největčí opatrností." Když její obraz zmizel, pokračoval mlčky dál.
"Kyoko,skončila jsi?"
"Ano, Fuuyumi. Teď.." Nestačila doříct větu a ozval se další výbuch. Kdo za ním stojí?


7. První narušení zkoušky

29. července 2012 v 17:23 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Čas plynul. Isamu s Ikutem se vrátili dřív,než se očekávalo. Zdáli se být překvapení,když uviděli padlé.
"Kyoko,to jsou..?"
"Padlí andělé,Isamu."
"Ti,kterým jsi pomohla?"
"Víceméně." Ikuto trochu vyvedený z míry si za chvíli padl do noty s Ajuzawou. Kujou se nad tím musel lehce pousmát a pokývl hlavou na Irieho. Zephel jim dal nenápadně svolení,aby mohli odejít.
"Kam půjdeme?"
"Slíbil jsem,že to tu kolem prozkoumáme. Dodržím to."
"No?"
"Omrkneme to na severu."
"Fajn." Roztáhli křídla a vznesli se. Kroužili na nebi snad čtvrt hodiny,ale najednou se ozvalo buch. Vydali se na to místo a uslyšeli:
"Jaká čest. Potkat nesmrtelného anděla."
"Kdo je tam? Vylezte!" Před nimi se objevil oranžovovlasý muž s fialovýma očima,zelenou vestou, bílou soupravou a krásnými černočernými křídly.
"Co jsi zač?"
"Mé jméno je Hajime."
"To oblečení..ty křídla..jsi
"Jsem."
"Proč jsi se tu objevil?"
"Přišel jsem si pro královnu."
"Myslíš,že to dovolím?"
"Je to na rozkaz mého pána."
"Kdo je tvůj pán?"
"To ti nemusím říkat." Zaútočil.
"Irie,běž varovat ostatní."
"A co ty?"
"Zdržím ho. Pospěš si."
"Dobře." Pak zmizel Souboj mohl začít. Mezitím Kairi mluvil s Niviou a Fuuyumi.
"Co se děje?"
"Zlo narušilo zkoušku." Rázem se před nimi objevil Irie.
"Irie!" zvolal Amayaka.
"Špatné zprávy. Objevil se nepřítel a teď s ním Kujou bojuje."
"Kolik jich je?"
"Zatím jenom jeden."
"Co uděláme,Zephele?" Král přemýšlel. Situace,do které se nechtěl dostat,právě přišla. Po chvíli odpověděl:
"Zen s Renem mu půjdou na pomoc. Padlí zabezpečí místo, Andělé z Bewani budou pátrat po nepřátelích, Tacuki s Chiriko půjdou se mnou, Nivia s Fuuyumi musí sledovat průběh zkoušky a Kairi s Hakuorem budou hlídat Kyoko. Jasné?" Nikdo už neodpověděl. Jan uspolechli rozkazy. Avšak Kujou stále bojoval.
"Co jsi zač?"
"Já nejsem hoden ti odpovědět."
"Tak to z tebe budu muset vymlátit."
"To se ti nepovede."
"Proč?"
"Protože tu nejsem sám." Odněkud se vynořili ukrytí andělé. Pravděpodobně nepřítelovi společníci.
"Kruci."
"Kujou!" Uslyšel volání a uviděl,že mu Zen s Renem jdou na pomoc. Podaří se jim nepřítele porazit?


My nebo on! Souboj plný bolesti!

29. července 2012 v 17:05 | Linda |  Jistí Propojovatelé
Spatřili jsme ho. Jeho propojovatel měl černou barvu. Na rukou měl dlouhé špičaté čepele,stejně tak na hlavě. Kolem očí vedla dlouhá žlutá páska. Na těle se leskly podobné žluté pásky.
"Ten jeho propojovatel je děsivý."
"A něco mi říká,že bude také nebezpečný."
"Musíme být opatrní." Propojovatel se k nám otočil. Začal mi běhat mráz po zádech.
"Budete se mnou bojovat?" Pokud prohrajete, vrátí se Yukina domů a pokud vyhrajete,zůstane tu."
"Vypadá to,že nemáme na výber. Souhlasíme." Přikývl a zaujali jsme pozice. Vyčkávali jsme. Makoto se na nás chystal. Brzy jsme pocchopili,v čem je dobrý. Vystartoval neuvěřitelnou rychlostí. Bylo to až neuvěřitelné. S jeho čepelemi jsme se těžko ubránili. Máchal vpravo,vlevo a doprostřed. To se pak 3 krát zopakovalo. Po dlouhé době jsem ucítil bolest na břiše. Z toho ohýbaní jsme začali ztrácet na pozornosti. Odhodil nás 5 m daleko.
"Už končíte?"
"Ještě ne." Pokoušeli jsme se vstát. Zaútočili jsme se. Bojovali jsme strašně dlouho,než jeden z nás nepadl. Prohráli jsme.
"Zvítězil jsem."
"Ještě můžeme pokračovat."
"Nehrajte hrdiny. Moc dobře víte,že nemůžete."
"Jakto?"
"Já jsem na 6.levelu."
"Aha." Není divu,že byl tak rychlý. Museli jsme sledovat,jak nám odnáší Yukinu přímo před očima. Chtěl jsem promluvit,ale nic ze mě nevycházelo. Promiň,Yukino.


Známe Yukinu,tak dobře?

29. července 2012 v 16:53 | Linda |  Jistí Propojovatelé
Začínal jsem Yukinu trochu chápat. Tak Yukina,kterou jsem viděl, se zdála jiná. Raodstnější. Svobodnější. Cítil jsem v hloubi duše nejistotu. Nechápal jsem proč,ale Raiden to cítil stejně.
"Eiji,nemyslíš,že bychom jí měli pomoct?"
"Nemůžeme zasahovat do minulosti."
"Možná ne,ale zjevit se jí můžeme,ne?"
"To nevím. Co když změníme koloběh času?"
"Tak změníme. Musíme ji pomoct." Pod našima nohama se Yukina houpala na houpačce a tvářila se smutně. Slétli jsme k ní.
"Neplakej." řekl jsem. Dívka se zvedla.
"Kdo jsi?"
"Jsem Eiji a tohle je Raiden. Přišli jsme ti pomoct."
"Proč? Na všechno jsem zůstala sama. Všechny jsem opustila." Raiden se ozval:
"Udělala jsi správně?"
"Ano. Jinak bych vás nepotkala."
"To je pravda a nezapomeň; vždycky budeme s tebou."
"Hm." Pomalu se začala stahovat mlha a my začali mizet.
"Kam jdete?" volala dívka a potom jsme se probudili. Makoto stál opodál a usmíval se. Vysmíval se nám do obličeje. Měl jsem chuť mu jednu vrazit.
"Viděli jste,co udělala? To jí ještě chcete zachránit?" Podívali jsme se na Yukinu,která ležela na lůžku za ním.
"Nic špatného neudělala. Chtěla jenom utéct před bolestí, Každý někdy chceme."
"Takže to schvalujete?"
"Měla proto důvod. Měl by ses jí naučit pochopit." Zbněl naštvaně.
"Co vy o ní víte?! Já se s ní znám déle."
"Zníš,ale jako hlupák." Zbledl. Čekal jsem,že vypustí důru nadávek,ale to on neudělal. Jenže jakmile jsme se k němu přiblížili,udělal něco,co jsme nečekali. Ukázal svého propojovatele.


14. Rodinné pouto

29. července 2012 v 16:41 | Linda |  Energie a Éter
Znovu stáli proti Seienovi. Zdálo se to jako sen. "
Vypadá to,že spolu budeme konečně bojovat."
"Dalo by se to tak říct. Jsem zvědavý,kolik toho ze sebe dokážeš vymáčknout."
"To se uvidí." Adachi k němu mluvila:
"Erio,ovládej se."
"Proč?"
"Elf se snadno nenechá rozzuřit."
" O to tu jde?"
"Ne,ale mohl bys všechny okolo ranit. Včetně Eclair." Zvážněl.
"Budu si to pamatovat." Kohari radši nic neříkal. Věděl,že se o sebe jeho bratranec dokáže postarat sám. Pak propuknul souboj. Všichni kolem je pozorovali. Dívka v nádobě se podívala na otce podezíravě. Usmíval se.
"Vidíš? Tvůj milovaný přítelíček bojuje. Seien ho už brzy porazí."
"Co máš v plánu?"
"Já? To je jasné. Chci tě zpátky. Doma." Nedokázala uvěřit tomu,co slyšela.
"Lže. Určitě lže." myslela si v duchu. V boji bojovali také Adachi s Koharim. Nijak zvlášt dobře se jim nevedlo. Prohrávali.
"Tohle je konec?" myslel si v duchu. Díval se na svou partnerku. Nemohl. Dívka plakala. Zakřičela:
"Nevzdávejte to!!!!!"
"Eclair."
"Nechci,abyste prohráli. Nechci,abyste mě opustili. Chci,abyste se mnou zůstali. Jsme přece rodina."
"Eclair."
"Odmítám odpustit každému,kdo vám ublíží." Díky těmto slovům se opět postavili na nohy.
"Jaktože stojíte?"
"Díky ní." Elf se rozběhl,vyskočil nad nepřítele, vší silou rozbil nádobu a zachránil dívku. V tom mu nikdo nemohl zabránit.
"Neublížili ti?"
"Ne."
"Díky tvým slovům jsem se dokázal vzchopit."
"Jsem ráda,že tě vidím. Věděla jsem,že přijdeš."
"Vždycky tě přijdu zachránit."
"Já vím." Dotkl se její ruky a podíval se jí do očí.
"Jdeme."
"Rozumím." Vstali a připravili se. Pak rychlostí blesku začali sehraně útočit. Nakonec dodali:
"Teď pocítíte sílu naší rodiny." Když se spojil oheň s nicotou, vytvořil oslnivé světlo,které všechno kolem prozářilo. Jakmile naši přátelé otevřeli oči, ocitli se na louce.
"Porazili jsme je?" zeptala se Adachi.
"Vypadá to,že prozatím ano." odpověděl Kohari. Ti dva se rozhodli,že si dají závod v běhu. Eclair a Eria stáli vedle sebe a pozorovali okolí.
"Jsou konečně pryč?"
"Zatím,ale ne nadlouho. Tajemná desítka není ještě poražena."
"To znamená,že se spolu brzy utkáme."
"Ano."
"Ach jo."
"Nemusíš se bát, Ochráním tě."
"Já vím."Objali se. Museli se brzy vrátit domů. Tam,kam doopravdy patří.

Konec příběhu

13. Chtít se pomstít

29. července 2012 v 16:22 | Linda |  Energie a Éter
Eclair pomalu kráčela. Neměla ponětí,co jí čeká,ale věděla,že to nebude nic pěkného. Po několika krocích stanula před neznámým mužem.
"Eclair."
"Ano?"
"Dlouho jsme se neviděli."
"My se známe?"
"Copak si mě nepamatuješ?"
"Ani ne."
"Skutečně? Napoví ti moje tvář?" Otočil se k ní. Pečlivě si ho prohlížela. Brzy poznala,o koho se jedná.
"To není možné."
"Ale jsitěže ano,dceruško."
"Takže jsi se vrátil. Proč?"
"Už tolikrát ses mi vzepřela,altentokrát ti to neprojde." Luskl prsty a Seien mu ji přivedl. Oba dva stáli brzy jenom pár centimetrů od sebe.
"Proč se ke mně nevrátíš?" řekl s úsměvem.
"Nikdy."
"Můžeme být opět rodina."
"Na to je už pozdě. Pouto s tebou jsem už přetrhla před 6 lety."
"Jsi pořád,tak strašně paličatá jako kdysi. Vůbec jsi se nezměnila."
"Za to ty jsi se změnil k nepoznání." Znovu se usmál. Zatímco ona skousla horní ret.
"Dobře. Mám návrh. Vlezeš si do skleněné nádoby a počkáš tam.jinak se nevinným lidem stane něco zlého."
"Pochybuju,že vyhrožováním něčeho dosáhneš." Vydal rozkaz a sluhové přivedli malého chlapečka. Byly mu asi 3 roky.
"Tak co?" zželelo se jí ho. Vypadal vystrašeně a zároveň zmateně. Neměla na výběr,a tak poslechla. Nádoba,do které vešla, se vytvořila ze skla,ale někdo ji zpevnil kouzlem. Mezitím Eria stále bežel s Adachi a Koharim cestou.
"Myslíš,že po nás půjdou?"
"Musíme dbát na opatrností."
"Podívej,támhle něco je."
"Mohlo to být ono?" Na nic nečekali a zamířili k místu. Jednalo se o ještě větší jeskyni,než tu dříve. Hlubší,temnější a tajemnější. Zbrkle se v ní ocitli a cestou přemýšleli,jestli udělali dobře.ale později se vynořilo světlo. Spatřili Seiena,nějakého muže, chlapce a hlavně Eclair.
"Eclair!"
"Erio."
"Okamžitě jí pusťte." Adachi ho varovala.
"Uklidni se,Erio."
"Přesně." přidal se její bratr. Muž promluvil:
"Nepustím ji,dokud neporazíte všechny přátelé,které vám zadám."
"Kdo jste?"
"Další člověk,který si mě nepamatuje."
"My jsme se už někde viděli?"
"Samozřejmě. Před 6 lety." Chvíli trvalo,než se rozpomněl.
"Ty jsi.."
"Ano,otec Eclair." Kohari s Adachi se zarazili. Nemohli uvěřit,že ta osoba se před nimi opět zjevila.
"Takže,pokud vyhrajete, vrátím vám ji,ale pokud prohrajete,bude Eria zavřen jako ona. Co na to říkáte?"
"Souhlasíme."
"Vážně? Skvěle. Vašim protivníkem se stane Seien."
"Seien?" Trojice se podívala na elfa. Klidného,vyrovnaného a připraveného uposlechnout každý rozkaz, i kdyby byl třeba nemožný. Kdo se stane vítězem a kdo poraženým?

Neděle 29.7.2012

29. července 2012 v 15:25 | Linda |  Dovolená ve Vietnamu
Milý deníčku!
Dnes se šlo plavat v sedm hodin ráno. Po plavání jsem dostala vydatnou snídani a po dvou hodinách oběd,protože ve dvě se muselo jet domů. Cesta se zdála delší,než obvykle. Nudila jsem se,a tak jsem si zdřímla. Celou dobu jsem skoro pořád poslouchala hudbu a snila. Jako vždy. V sedm jsem dorazili na místo,ale oběd jsem si nedala. Snědla jsem totiž kukuřici,a tak jsem neměla hlad. Jenže teď bych ráda něco zakousla.

Sobota 28.7.2012

29. července 2012 v 15:23 | Linda |  Dovolená ve Vietnamu
Milý deníčku!
Dnes jsem šla navštívit Cong Nam Thanh Nha Tro,což se jedná o památku Unesca. Jedná se o nějakou skálu se třemi průchody. Nafotila jsem si pár fotek a potom jsem se naobědvala. Jídlo bylo drahé, Rýže stála 80 Kč. A k tomu jsem měla pouze půl misky. Nakonec jsme se museli ještě zastavit na špagety. Naplnila jsem se dosyta.A po odpoledním šlofíku se šlo opět plavat.