* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Červenec 2012

Středa 25.7.2012

25. července 2012 v 11:49 | Linda |  Dovolená ve Vietnamu
Milý deníčku!
Dnes jsem se vratila zpátky do domu své tety Minh. A odpoledne jsem jela ke strycovi Hoa a tetě Minh. Zítra s nimi jedu k moři. Už se moc těším. A setkala jsem se s tou Irskou holkou Jennifer. Jsem zvědavá,co zítřek přinese.

Úterý 24.7.2012

25. července 2012 v 11:47 | Linda |  Dovolená ve Vietnamu
Milý deníčku!
Dnes jsem šla do města. Koupila jsem nějaké dárky a pro sebe plyšovou opičku na mobil. Byla tak strašně roztomilá. Později jsem šla do muzea Ho Chi Minh,což je ve Vietnamu velice významná osoba jako T.G. Masaryk. A nakonec jsem se večer konečně setkala se svojí setřenici Dung,bratrancem Kheng a neteří Kheng Duong. Přespala jsem u nich a dostala spoustu mang Detektiva Conana.

Pondělí 23.7.2012

25. července 2012 v 11:35 | Linda |  Dovolená ve Vietnamu
Milý deníčku!
Dnes se nic zvláštního nestalo.

Neděle 22.7.2012

25. července 2012 v 11:34 | Linda |  Dovolená ve Vietnamu
Milý deníčku!
Dnes stále pršelo a pršelo.

Sobota 21.7.2012

25. července 2012 v 11:33 | Linda |  Dovolená ve Vietnamu
Milý deníčku!
Dnes strašně pršelo a tak jsem zůstala doma.

6. Padlí andělé na návštěvě

25. července 2012 v 11:32 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Fuuyumi s Niviou sledovali průběh. Zen s Renem jim hlásili důležité věci,které se potřebovali udělat. Kujou si četl s Kairim knížku. Isamu s Ikutem si spolu někam vyšli, Tacuki s Chiriko něco probíral a jinak se nic nedělo. Hakuoro promluvil:
"Kyoko,kdo myslíš,že se stane ochráncem?"
"To nevím,ale já pouze doufám,že se všichni vrátí v pořádku."
"To chápu." Zephel se ozval:
"Je tu Kisuke." Posel andělů vypadal neuvěřitelně čile a normálně jako vždy.
"Králi Zephele, královno Kyoko,nesu zprávy."
"Jaké?"
"Máte návštěvu."
"Koho?"
"Padlí andělé." Dveře se otevřely a dívka uviděla padlé anděle.
"Halo,Kyoko!"
"Kaho."
"Dlouho jsme se neviděli." Královna svou přítelkyni objala.
"Nyní je z tebe královna. Jaké to je?" zeptal se Tschuchioura.
"Není to příjemné,ale také je to důležitá věc." René s Raynem si začali povídat s ostatními. Pak uslyšela Ajuzawu.
"Už je to dlouho,co jsi nám zajistila návrat zpátky."
"To ano,ale už je to dlouho,kdy jsem viděla Sonatu."
"Sonatu? To myslíš tu vílu?"
"Jistě." Zvážněl.
"Zřejmě se ti nelíbí tahle zkouška,že?"
"Ani trochu." Kaho se přidala:
"Je možné,že by se do zkoušky mohlo opět pustit zlo?" Všichni kolem ztichli a čekali na její odpověď.
"Je to možné. Ať se stane cokoliv, musíme být připraveni."
"Když jsme u toho, mám pocit,že se s tím Ahirem znáš." řekl Hibiki,který uslyšel jeho jméno od Tacukiho.
"Jednou jsem pro něj udělala laskavost."
"Jakou?"
"Jeho rodina se otrávila a já mu ji vyléčila."
"Odhalila jsi mu,že jsi anděl,že?"
"Ano. Musela jsem,jinak by mě nenechali odejít."
"Udělala jsi dobře. Stal se z něj také anděl,takže je to v pořádku." Kujou se do toho vložil.
"Jejich čas je měsíc,že? Cítím přítomnost něčeho zlého."
"Odkud?"
"Nemůžu říct,ale měli bychom být opatrní."
"Jenže já nic necítím."
"Radši bychom měli zůstat všichni pohromadě."
"Pohromadě."
"Později se půjdu podívat po tomhle místě. Prozkoumat ho,jestli něco nezjistím." Uviděl v její tváři opět obavy.
"Neboj se. Vrátím se."
"Dobře. Irie,ty půjdeš taky?" Kujoův mladší bratr se na ní podíval.
"Myslím,že ano. Jenom pro případ."
"Buďte opatrní."
"Budeme." Zanedlouho udělali,jak řekl,ale až po té,co se Ikuto s Isamu vrátili. Jaké zlo na ně čeká?
Co se brzy stane?

5. Nalezení prvního předmětu

25. července 2012 v 11:31 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Ahiru pokračoval v hledání. Nevzdal to. Pochopil,že na to musí jít jinak. Soustředil se a naslouchal. Snažil se vycítit zdroj síly. Uběhla minuta. Dvě minuty. Pět minut. Deset minut. A pak vžum. Viděl jakési mlhavé světlo.
"Mám to." Rozhlédl se po okolí a hledal. Brzy to našel. Vyhlídl si obrovskou tyčící se skálu. Kamenitou ostrou a plnou hornin. Vylézt na ni nebude nic lehkého. Ještě,že měl křídla. Nebyla bílá,ale jakmile je roztáhl,uviděl jejích barvu. Krásná pruhovaná křídla oranžové barvy s nádechem bílé.
"Tak jde se na to." Připravil se,zamával křídly, rozběhl se a vzlétl. Létat se zdál jako nejlepší pocit na světě. Rád by si udělal pár otoček,ale na to neměl čas. Zrychlil,dokud se před ním neobjevil vrchol skály. Tam složil křídla a pokračoval pěšky. Jaké překvapení,když se setkal s Clay.
"Clay."
"Ahiru. Ráda tě vidím."
"Já tebe taky. Co tu děláš?"
"Vždyť to,co ostatní. Hledat předměty,ale vůbec se mi nedaří."
"Mně také ne."
"Tak já už radši půjdu. Víš,že nemáme moc času."
"Já vím. Měj se."
"Zatím." Rozloučil se s ní a vrátil se k úkolu. Přemýšlel,kde by se takový předmět mohl nacházet. V tu chvíli se kolem prohnal Kashino. Zdál se něčim nevyzpytatelným a nepředvídatelných. Zanedlouho se Ahiru vydal pro předmět. Dotkl se ho a získal ho. Za ním se ozval hlas.
"Vidím,že už mš máš taky první předmět."
"Kashino."
"Neboj. Nechci ti ho vzít."
"A co tady chceš?"
"Nic. Jenom jsem šel kolem."
"Chápu."
"Tak já půjdu. Musím najít další."
"Kashino."
"Co?"
"Stanu se ochráncem za každou cenu."
"Já taky." Úspěšné získání oranžové koule velké jako jeho ruka s hvězdou uprostřed. Kde najde ostatní?"

4. Zlo se dalo do konání

25. července 2012 v 11:31 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Tma. Temnota. Nikde nikdo. Jenom v dálce se neustále ozývaly hlasy. Rozezněl se smích.
"Už plní součást zkoušky?"
"Ano,pane."
"Výborně. Už brzy se stane ochráncem. Sesadí Zaphela a ovládne svět andělů."
"Jste si jistý,že je na to všechno připraven?"
"Pokud by nebyl,neposílal bych ho."
"Myslíte si,že splní vaše přání podle očekávání?"
"Jestli ne,tak se ho zbavím a udělám to všechno sám. A vezmu si královnu Kyoko."
"Co je na tom úžasného?"
"Královna je legendární anděl."
"A co s tím?"
"Má spoustu zajímavých přátel."
"Například?"
"Zen a Ren,se kterými uzavřela smlouvu."
"Dál?"
"Kaho,Rayne,René,Tsuchioura, Hibiki a Ajuzawa,což jsou padlí andělé."
"Rozumím."
"Kujou je nesmrtelný anděl. Stejně tak Irie, Ikuto,Amayaka a Isamu,andělé z Bewani."
"Jsou ještě nějací?"
"Ano. Noví. Kyohei, Meroko, You a Kisuke."
"Téda."
"Nakonec zbývá její bratranec Kairi a přítel z dětství Hakuoro."
"To je celá řada."
"Správně. Už brzy se všichni přidají na mou stranu."

3. Zázrak anděla

25. července 2012 v 11:30 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Pan Ohmi si nebyl moc jistý. Přesto jeden talíř nabídl nejdříve svému synovi.
"Tati?"
"Vypij to. Možná ti pak bude lépe."
"Dobře." Rázem v ruce držel prázdný talíř.
"Jak je ti?"
"O něco lépe." Pan Ohmi se usmál. Nařídil našemu hrdinovi,aby mu pomohl. Na nic se neptal a poslechl. Dívka je mlčky pozorovala.
"Otče,něco je jinak."
"Co?"
"Je jim sice lépe,ale ne tak,aby se postavili na vlastní nohy."
"To ano,ale zítra se to třeba povede." Ahiru se otočil k dívce.
"Kyoko,proč to nefunguje?"
"Funguje. Teď se jed v jejich těle nemůže šířit."
"Ale ta polévka to neodstraní."
"Taky jsem neřekla,že to bude stačit."
"Tak co ještě?"
"Teď to už nechte na mě." Obešla ho a jako první přistoupila k jeho matce. Posadila se a vzala její ruku. Zavřela oči a soustředila se.
"Co myslíš,že se snaží udělat?"
"Nevím,ale doufám,že se všichni uzdraví." Chvíli se nic nedělo,ale najednou,než to stačili postřehnout, se jeho matka probudila.
"Matko,jsi v pořádku?"
"Ano." Divili se a pak to spatřili. Kyoko svým dotekem do lidského těla dodávala zlatavou energii,která léčila. Ahiru z toho byl paf. Nebyl jediný.
"Ahiru,kdo je ta mladá dáma?"
"To je Kyoko."
"Kyoko?" Zavolala: "Děkuji vám,slečno." Pak Ohmi se zeptal,když dívka vstala:
"Kdo jste? Co jste to udělala?"
"Vyléčila jsem vaši rodinu."
"Vůbec nevím,jak bych se mohl odvděčit."
"Jednou se naskytne příležitost. Teď už budu muset jít."
"Kam?"
"Mám spoustu povinností."
"Než odejdete,chtěl bych vědět,kdo doopravdy jste."
"Na tu otázku vám velice ráda odpovím." Své ruce složila,tak jako by se modlila a její obyčejné oblečení se pomalu měnilo v překrásné bílé šaty s růžovými mašlemi, volánky a krajkami. Na zádech se jí rýsovala bíloučká křídla. Ahiru z ní nedokázal spustit oči.
"Křídla? Ona má křídla." zvolal Tori. Kyoko se usmála.
"Jmenuji se Kyoko a jsem legendární anděl."
"Anděl. Jaká krása." Rodiči se uklonili a stejně tak děti. Náš hrdina stále stál ohromeně.
"Kyoko."
"Ano?"
"Proč jsi nic neřekla?"
"Lidé na anděle nevěří. To,že mohu zachraňovat lidské životy,je nejlepší věc na světě."
"Setkáme se ještě někdy?"
"Brzy." Světlo probudilo Ahira doopravdy. Vstal a protáhl se.
"Dal jsem si šlofíka a půjdu dál." Stane se ochráncem. Tak přísahal.

2. Cesta Ahiru

25. července 2012 v 11:29 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
Ahiru se rozhlédl před sebe.
"Tak jaký předmět budu hledat?" říkal si a snažil se vycítit cizí magii. Nic necítil. Vše se zdálo normální. Ušel pár kroků,minul les a došel až k vodopádu. Voda hučela a její hluk se rozléhal široko daleko. Hledal něco neobvyklého. Ať hledal,jak chtěl,tak nic nenašel. Po hodině námahy se posadil na strouchnivělý pařez,natáhl nohy ke starému kmeni a odpočíval. Vítr,který kolem foukal,byl cítit příjemně. Odpočíval a zanedlouho usnul.
"Probuď se,bráško." volal dětský hlas. Ahiru otevřel oči a před sebou uviděl svého malého bratra.
"Tori,co tu děláš?"
"Nesmíš pořád spát. Tatínek potřebuje pomoct."
"S čím?"
"S úklidem."
"Zase je ve své pracovně."
"Ano."
"Vyřiď mu ,že tam hned budu." Náš hrdina žil s otcem,matkou a čtyřmi mladšími brary. Hrál si s numi,rozveseloval je a staral se o ně. Jedinou,když se vracel domů,uviděl svého bratra,jak k němu běží.
"Tori,proč tak chvátáš?"
"Něco se stalo. Tatínek,maminka, bratři..a.."
"Co?" Nečekal a rychle s ním běžel domů. Otevřel dveře a našel svou rodinu rozházenou po domě. Přispěchal ke všem.
"Miko, Kuno, Soro!" Vzal do náruče matku.
"Mami,so se tu stalo?"
"Ahiru."
"Kdo vám to udělal?"
"Došlo k nám nějaké jídlo. Mysleli jsme,že je od tebe,a tak jsme ho snědli."
"Já bych nikdy nic neposlal. Kde je táta?"
"Ten tu nebyl. Jediný,kdo nic nesnědl, byl Tori." Ahiru se na svého bratra vděčně podíval.
"Je to otava? Hned se půjdu podívat po lécích." Vstal a přispěchal ke dveřím. V tu chvíli dovnitř vešel jeho otec.
"Otče."
"Ahiru."
"Rodinu někdo otrávil.Půjdu se podívat po lécích."
"Otrávil? Dobře. Já tedy půjdu udělat čaj a uložit je do postele."
"Fajn.Vrátím se brzy." Za chvíli byl pryč. Cestou brzy vrazil do neznámé dívky. Oba dva málem spadli na zem,kdyby ji Ahiru nechytil včas za ruku. Brzy si viděli do obličeje a upřeně se na sebe dívali.
"Kdo jsi?"
"Já? Spěchám. Promiň,už musím jít."
"Proč?"
"Má rodina se otrávila." Utekl.
"Otrávila?" říkala si. Jenže chudák Ahiru nemohl nic najít a vrátil se domů s prázdnýma rukama.Nastal večer a nic se nelepšilo.
"To je beznadějné."
"Nevzdával bych se naděje,synu." Ozvalo se zaklepání.
"Zajímalo by mě,kdo to klepe,tak pozdě." Za dveřmi se objevila dívka.
"Kdo jste,mladá dámo? Víte,kolik je hodin?"
"Omlouvám se,že ruším,ale slyšela jsem,že vaše rodina byla otrávená,a tak jsem přinesl léky."
"No,to je milé. Pojď tedy dál." Dívka vešla dovnitř a Ahiru vyskočil ze židle.
"Ty jsi." Jeho otec se na něj podíval.
"Znáš tu mladou dámu?"
"Potkal jsem ji včera."
"Jak se jmenuje?"
"Nevím. Neptal jsem se na jméno."
"Jsem Kyoko."
"Kyoko? To k tobě sedí."
"Děkuju."
"Jak jsi našla můj dům?"
"Stačilo se zeptat."
"Chápu."
"Teď zkusím něco uvařit Dej své rodině tyhle pilulky." Nastavil ruku." Měly zelenou barvu.
"Co je to?"
"Neptej se a pospěš si." Udělal to. Ona zatím připravila polévku. Použila všechno možné. Nalila polévku do talířů.
"To je protilátka?"
"Dalo by se to tak říct,pane Ohmi."
"Z čeho je?"
"Nevím přesně,ale četla jsem,že ji spousta lidí používá při otravě."
"Opravdu?"
"Ano. Jenom to musíme zkusit. Ujmete se toho úkolu?" Vzal si od ní misku a pustil se do toho.