* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Červenec 2012

1. Vybraní kandidáti

25. července 2012 v 11:29 | Linda |  Dívka bez úsměvu: 6. série
"Předstupte." Kandidáti poslechli a stanuli před Zephelem s Kyoko. Nivia je jednotlivě požádal o jméno Jako první se představila krátlovlasá černovlasá dívka, která se podobala kleopatře. Její jméno znělo Clay. Následoval chlapec s okrovými vlasy,jehož jméno bylo Kashino. Pak se představili další tři kandidáti,až skončili u hnědovlasého chlapce. Jeho oblečení prozrazovalo,že přišel z lidského světa. Kyoko si ho prohlížela a se zaujetím se zeptala:
"Smím se zeptat,jak se jmenuješ?"
"Mé jméno je Ahiru Ohmi,. Je mi 18 let."
"Ráda tě poznávám. Chtěla bych se vás všech na něco zeptat." Kandidáti ztichli.
"Co vás vedlo k tomu,že byste se chtěli stát ochránci?" Odpovědi se dočkala rychle. Dva chlapci promluvili:
"My chceme získat slávu a uznání."
"Dál?" Podívala se na dvě dívky.
"Přály bychom si vás mít za přítelkyni."
"Chápu." Kashino pouze mlčky hleděl do země.
"Já bych radši neodpovídal." Nakonec zbýval Ahiru.
"A co ty?"
"Já bych vás chtěl ochraňovat jako vy ochraňujete mou rodinu."
"Takže projev vděčnosti?"
"Ano."
"Jsi upřímný. To se cení. Nyní bych vám ráda sdělila pravidla." Pár minut vše vysvětlovala. Zaprvé; musí se najít 5 předmětů. Zadruhé;porazit nepřítele a zatřetí; vrátit se zpátky. Nakonec královna vstala a popošla k nim.
"Pokud už nemáte žádné otázky,tak vám přeji hodně štěstí. Doufám,že se všichni vrátíte v pořádku." Přikývli a poklonili se. Fuuyumi vytvořila portál a dodala:
"Vchod je tady. Máte na splnění úkolu měsíc." Zmizeli rychle,jak blesk. Všude se rozlehlo ticho. Zephel řekl:
"Kyoko,děje se něco?"
"Ne nic."
"Vždycky,když tohle říkáš, tváříš se smutně."
"Smutně?"
"To je pravda.ůpřidal se něčí hlas.
"Kairi." Bratranec brzy stál po jejím boku.
"Víš,že nám se můžeš svěřit." Za pár minut byla obklopena přáteli.
"Proč se musí konat tahle zkouška?"
"Dělá se to přece každé 3 roky."
"Je to špatně."
"Proč?"
"Riskovat životy kvůli takové hlouposti."
ůJenže,jak vidíě,tak to nemůžeme zrušit. Jednou jejich sílu budeme potřebovat."
"Já vím."
"Přežijí to. Oni jsou andělé. Starší,než my."
!Jenže i tak.." Tacuki se také pustil do mluvení.
"Má s tím společného ten Kashino?"
"Ano." Opřela si hlavu o stěnu.
"Zdá se mi,že něco skrývá. Jenom vědět co."

12. Těžké chvíle

25. července 2012 v 11:28 | Linda |  Energie a Éter
Eclair netušila,kde je,ale jedno věděla jistě. Zatím vším stál určitě Seien. Ležela klidně na posteli a čekala. Minuty ubíhaly,dokud se nerozhodla posadit. Kolem ní se nenacházelo moc věcí. Naproti ní stála skříň a vedle ní stůl se židlí. Jinak v místnosti nic nebylo. Tedy kromě mříží kolem. Dveře zarachotily. Někdo vešel dovnitř.
"Jsem rád,že jsi vzhůru."
"Seiene."
"Nedívej se na mě tak,nositelko energie."
"Co se mnou máš v plánu?"
"Zatím nic. Musíš být trpělivá."
"Ať chystáte cokoliv,neprojde vám to."
"Proč?"
"Porazím vás."
"Ty? Vždyť jsi nepřemohla ani mě."
"Nebyla jsem dost opatrná."
"Zatím tu čekej a unuď se třeba k smrti."
"Moji přátelé mě přijdou zachránit."
"To na ně spoléháš? Uvidíme." Pak odešel a nechal ji opět samotnou. Sepjala ruce a v duchu si přála:
"Erio,najdi mě." Mezitím elf běžel se svým bratrancem a sestřenicí.
"Co se děje?"
"Nic,Kohari. Jen jsem měl pocit,že slyším Eclair."
"Tady?"
"Jo."
"To se ti asi zdálo."
"Nebo možná ne." Cesta se jim krátila. Dosud nenarazili na žádné nebezpečí,což se jim nelíbilo. Netrvalo dlouho a nakonec je potkalo. Cestu jim zkřižili ninjové.
"Co jsou zase zač?"
"Nevím přesně,Adachi,ale mám takový pocit,že nebudou přátelští."
"Co uděláme?"
"Budeme muset bojovat."
"Tak do toho." Brzy je porazili,ale věděli,že je to zdrželo. Museli si pospíšit. Dveře se znovu otevřely a Eclair měla vyjít ven. Co pro ni nachystali?

11. Vydání se na cestu

25. července 2012 v 11:27 | Linda |  Energie a Éter
ia vstal a s Adachi a Koharim se vydal na cestu. Žádné věci nepotřebovali.
"Tak můžeme?"
"To půjdeme tou cestou,kterou šel on?"
"Máme na výběr?"
"Asi ne."
"Co si myslíš ty,Kohari?"
"Já?" Bratranec se na něj zamyšleně podíval. Nevěděl,co má říct."Bohužel mě nic nenapadá."
"Tak dobře." Vydali se před lesní cestičku,minuli vodopád,dřevnaté stromy a domy. Opouštěli svůj domov,aby zachránili svého člena rodiny. Uběhli zhruba 2 km a museli zastavit,aby si odpočnuli.
"Neutáboříme se?"
"To je dobrý nápad,Erio."
"Já tedy půjdu nasbírat dříví." nabídla Adachi a zmizela. Oba dva nachystali listí,aby mohli spát.
"Neměli bychom držte hlídku?"
"Dobře."
"A kdo začne?"
"Radši bych rozestavěl kouzla. Musíme být všichni vyspaní."
"No jo."
"Tak já se do toho pustím." Brzy se vrátila Adachi. Rozdělali oheň,uvařili večeři a pak se šlo na kutě. Eria tuto noc spal klidně.
"Erio?"
"Kdo je to?"
"Erio? Vzbuď se."
"Už vstávám." Nad ním se skláněla dívka.
"Eclair!"
"Co? Proč vypadáš,tak překvapeně?"
"Proč jsi sem přišla?"
"Copak jsi zapomněl? Dnes je den obdarování."
"Obdarování?"
"Vstaň a uvidíš." Udělal to. Cestou se setkal s Koharim.
"Dobré ráno,Erio."
"Dobré ráno. Co se to tu ráno děje?"
"Víš,že je den obdarování?"
"Jo."
"Slíbili jsme,že si budeme hrát s dětmi."
"Aha. A kde je tvoje sestra?"
"Pomáhá Eclair."
"Neměli bychom jít za nimi?"
"Jasně,jestli chceš." Vyrazili a brzy obě dívky uviděli. Samozřejmě,že jakmile se přiblížili, děti se na ně sesuly.
"Děti si vás zamilovaly."
"To ho jsme si všimli."
"Nepoctila bys nás svou hrou na klavír?" Přikývla. Posadila se a začala hrát. Začala se linout líbezná hudba. Pestrá, elegantní a kouzelná. Jakmile slunce vyšlo na oblohu, sen skončil.

10. Pravá síla člověka

25. července 2012 v 11:26 | Linda |  Energie a Éter
Eria promluvil:
"Kdo jste a co od nás žádáte?" Koně přestaly klusat a zastavily se na místě. Jeden z pětice mužů kráčel vpřed.
"Kdo jsi,člověče? Proč jsi sem přišel?"
"Hledám jedno děvče."
"Děvče? Jak vypadá?|"
"Má bílé vlasy,šaty. Vypadá jako člověk,ale ve skutečnosti je zrůda."
"Zrůda? To pochybuju,že tu nějaká bude." Adachi se při slově zrůdy zašklebila.
"Poslyš chlapče,jestli nedostaneme,co chceme, pozabíjíme vás."
"Zapomínáš,že nejsme lehkomyslní a naviní." Vousatý muž se zamračil ještě víc.
"Jsi drzý."
"Ne,jsem upřímný."
"Zeptám se tě znovu; povíš mi,kde je ta dívka?"
"I kdybych to věděl,myslíš,že bych ti to řekl?"
"Takže ne. Ví,co to znamená." Dva muži vzaly do zajetí dvě děti. "Pokud mě neposlechnete,zabijeme je."
"To je vydírání, To se na to,tak spoléháte,"
"Co tím myslíš?"
"Jste zbabělci."
"To odvoláš."
"Neodvolám."
"Pak zemřou." Nařídil svým mužům,aby děti zabili. Eria myslel,že to nestihnul,ale rázem se nože zastavily, děti byly zachráněny a oba muži spoutání kořínky.
"Co to..?"
"Tak to by stačilo." Hlas patřil Eclair,která si mezi elfy dělala cestičku. Brzy skončila u Erii,Adachi a Koharim.
"Omlouvám se." Pak pokračovala.
"Eclair! Tak tady jsi."
"Ano."
"Vrátíš se se mnou domů. A já nikomu neublížím."
"Dodržíš své slovo?"
"Jistě."
"A pokud nepůjdu?" Najednou ji čtyři muži obklíčili. Nevypadala vyděšeně,ale i když se jí všechny útoky podařilo odrazit,stále byl jeden,který by jí málem zasáhl,pokud by se neobjevil Eria.
"Erio."
"Není ti nic?"
"Ne,ale neměl by ses do toho plést."
"Pomůžu ti."
"Je to nebezpečné."
"Klídek. Dokážeme to." Vzal její ruku a setkal se s její problémem.
"No tak dobře." Obrátili se k sobě zády.
"Připravena?"
"Ano." Odhodial plášť a oba vyrazili. Rychle jako střely se útokům vyhýbali. Eria ji sledoval. Jako by tančila. Vítr,který kolem ní kroužil, jí poskytoval ochranu. Jako klec ze země držela elfy stranou. Nakonec stála proti poslednímu muži.
"Co jsi to za zrůdu?"
"Já? Jsem nositelka Energie,Eclair." Namířili si to proti sobě a nakonec vyhrála.
"Dokázala jsi to!" volala radostně Adachi.
"Tak přece máš schopnosti." přidal se Kohari. Zanedlouho k nim dorazila samotná královna,která je učinila partnery a dovolila jim zůstat.
"Vaše ruce zazářily. Pamatuješ?" smál se bratranec.
"Byl to důkaz,že jsme navždy partnery."
"Vyrazíme." Určitě na nás už čeká." utěšovala ho Adachi. Usmál se.

9. Skutečné zoufalství

25. července 2012 v 11:25 | Linda |  Energie a Éter
Elfové si nad tím lámali hlavu. Adachi si neustále stěžovala.
"Já to nechápu. Proč se nechce vrátit domů?"
"Co když je tam někdo,koho nemá ráda?"
"Asi máš pravdu,Kohari. Myslíš,ale že ji budou hledat?"
"Každopádně nás může někdo najít."
"Jsme přece skryti před lidskýma očima."
"Eria by měl zjistit příčinu jejího problému," Mezitím seděl bělovlasý elf s Eclair. Nemluvili. Nakonec musel někdo prolomit ticho.
"Poslyš."
"Hm?"
"Řekni mi,proč se nechceš vrátit domů?"
"Nikdo tam na mě nečeká ."
"Ty nemáš žádnou rodinu?"
"Ne. Nikdy jsem své rodiče nepoznala. Adoptovala mě rodina,které sloužím jako služebná."
"Co jsi tedy dělala v lese?"
"Často do něj chodím. Abych pročistila mysl a uklidnila se."
"Jak jsi vyléčila toho kolouška?"
"Slibuješ,že to nikomu nepovíš?"
"Ano."
"Vážně? Přikývl."
"Tak dobře. Když se dotknu něčeho raněného,nemocného nebo unaveného,tak jako bych dotyčnému dodala trochu ze svojí energie."
"Tak takhle je to."
"Připadá mi to tak."
"Dobře. Je někdo,kdo tě pronásleduje?" Zmlkla. Nevěděla,jestli by o tom měla mluvit. Než stačila něco říct,objevily se problémy. Byl slyšet supot koní. /
"Co je to za zvuk?"
"To je on."
"Kdo?" Ozval se hlas.
"Vylez okamžitě ven! Přede mnou se neschováš." Dovnitř vtrhli Adachi s Koharim.
"Erio! Eclair! Jsou tady další lidé. Pojďte s námi." Nemuseli je dvakrát pobízet. Jakmile vyšli ven,uviděli ten zmatek. Pětice mužů pronásledovala elfy.
"Eclair,bude nejlepší,když se schováš."
"Ale co vy?"
"My se je pokusíme zastavit."
"Ale."
"Neboj se. Jsme silní."
"Dobře." Poslechla a oni se přesunuli jinam. Jejich setkání s nepřítelem nastalo. Budou dost silní,aby ho porazili?"

8. Vysvětlování na dlouhou dobu

25. července 2012 v 11:25 | Linda |  Energie a Éter
Adachi ji pozorovala s určitým zájmem.
"Jak se jmenuješ? Já jsem Adachi."
"Já Eclair."
"Eclair? To zní hezky. Odkud jsi?"
"Já..? No,ehm.." Dívka zašeptala.
"Neboj se. Nikomu neřeknu,že jsi člověk."
"Jak to víš?"
"Podle tvé ostýchavosti. My elfové se tak nechováme. Možná tak na Eriu."
"Opravdu?ů
"Jistě. Nechceš si se mnou hrát?"
"Můžu?"
Jasně. Budeme kamarádky?"
"Ano." Pak se pustily do hraní. Smály se, povídaly si a připadalo jim,že se znají celá léta. Eria s Koharim je sledovali.
"Myslím,že přivést je sem,byl dobrý nápad. Adachi vypadá šťastně."
"To jo. Jenže,co když to zjistí můj otec?"
"To leda ve snu." Jakmile to dořekli,někdo si odkašlal. Samozřejmě,že to nebyl nikdo jiný,než jeho otec.
"Otče?"
"Erio,chci s tebou mluvit. Tedy s vámi se všemi."
"Rozumím." Netrvalo dlouho a všichni vešli do pokoje. Posadili se a čekali,dokud si Eriovův otec nesedl.
"Tak povídejte. Jak jste sem mohli přinést člověka."
"Kohari zjistil,že kolouškovo zranění se zahojilo a tak jsme ji sem vzali."
"Jestli se něco stane,může se královna rozzlobit."
"Hm."
"Položím ji pár otázek." Podíval se na dívku.
"Tvé jméno,dítě."
"Eclair."
"Odkud jsi?"
"Z Modré růže."
"Víš,co se stane,když na sebe upozorníš?" Přikývla.
"Chceš se vrátit domů?"
"Ne."
"Proč?"
"Já nemám domov. Nemám nikoho,kdo by na mě čekal." Potom poklekla na všechny čtyři a žádala:
"Prosím,můžu tu u vás zůstat?"
"Co?"
"Neposílejte mě domů. Udělám cokoliv. Jen mě tady nechte."

7. To,co skrývá minulost

25. července 2012 v 11:24 | Linda |  Energie a Éter
Zranění na kolouškově noze se plně zahojila.
"Co se stalo?"
"Co se děje,Kohari?"
"Koukni,Erio. Jeho zranění je pryč."
"Jak víš,že tam něco bylo?"
"Proč myslíš,že vím,že je zraněný? Viděl jsem to." Svůj zrak upřel na Eclair.
"Jak jsi to udělala?"
"Co?"
"Vždyť to zranění se zahojilo."
"Pouze jsem mu ovázala nohu."
"To je neuvěřitelné. Musíš s námi jít hned do vesnice." Eria myslel,že špatně slyší. Vzít člověka do elfí vesnice je něco nepřístupného a výjimečného.
"Jsi normální? Vždyť je člověk."
"No a, Možná má stejné schopnosti jako my."
"To je možné,ale.."
"Žádné ale. Užijeme si spoustu legrace." Pak vyrazil vpřed.
"Hej.." zvolal Eria. Zeptal se dívky.
"Chtěla bys do naší vesnice?"
"Ano."
"A dokázala by ses vyrovnat s problémy,které bys způsobila?"
"Ano."
"Tak pojď." Vzal jí do náruče a rozběhl se. Později se ocitli na místě. Dali jí plášť,aby se zahalila. Nechtěli,aby přitahovala zbytečnou pozornost. Procházela nenápadně. Eclair viděla malé domečky ze dřeva,listí a květin. Elfy všude kolem a stejně tak krásné elfky.
"Tady žijete?"
"Ano. Už celá staletí a generace. Je málo lidí,co ví o naší existenci."
"Teď to vím i já.."
"Přesně,proto musíš být připravená."
"Dobře,ale kam to jdeme?"
"Do našeho domu. Už zbývá pouze kousek." Došli do opuštěnější části,ale stále zalidněné. Už na ně čekala jejich rodina.
"Erio! Kohari!" volal dívčí hlas.
¨Adachi! Čekala jsi na nás?" Pomalu prošli brankou a přímo mířili k ní. Eclair nechtěla jít dovnitř.
"Kde jste byli? Hledala jsem vás."
"Promiň,sestři. Šli jsme se proběhnout."
"No hlavně,že jste zpátky." Všimla si dívky. "A koho jste to přivedli?"
"Kamarádku."
"Fakt? Tak to se s ní chci seznámit." Cupitala k ní.
"Nevyděs jí."
"Neboj." Za chvíli před ní stála v plné kráse a prohlížela si ji. Zjistí,že je člověk?

6. Jak jsme se setkali

25. července 2012 v 11:23 | Linda |  Energie a Éter
ria nedokázal uvěřit,že Eclair mu zmizela před očima. Ona byla jeho světelm, přítelkyní a partnerkou.
"Budeš v pohodě?" ptal se ho bratranec.
"Myslím,že ano."
"Víš,že mě to mrzí."
"Není to tvoje chyba."
"Já vím,ale nedokážu na to přestat myslet.. Eclair je jako naše sestra."
"To je."
"Zachráníme ji." přidala se sestřenice.
"Adachi."
"Nezapomeňte,že se známe už docela dlouho. Pamatuješ?"
"Pamatuju." Společně vzpomínali. Byl sluneční den. V lese se ozývalo cvrlikání a zpěv ptáků. Vracíme se do doby před 6 lety.
"Erio,pospěš si."
"Počkej,Kohari!" Malá dvojice elfů se pohybovala strašně rychle po lese.
"Kam tak bežíme?"
"Na lesní mýtinu. Je tam zraněný koloušek. Musíme ho ošetřit." Za pár minut dorazili na místo. Kohari se zastavil.
"Proč tu tak stojíš?"
Neslyšíš to?"
"Lidský hlas?"
"Jo. Támhle." Ukázal prstem. Na mýtině ležel malý koloušek hnědé barvy s flíčky a roztomilým čumáčkem. Měl černé korálkové oči a inteligentně se díval. Vedle něj stála lidská dívka s bílými vlasy a šaty.
"Není ti nic?" Koloušek se na ni podíval.
"Hned ti to zranění ovážu." Eria si s tím pořád lámal hlavu.
"Kdo je ta dívka?"
"Musíme to zjistit. Půjdeme blíž." Oba elfové se pomalu plířili,aby je neslyšela,ale Erio o něco klopýtl a spadl.
"Erio,co to děláš?" Rázem před ní oba dva stáli. Dívka vypadala překvapeně.
"Kdo jste?" zeptala se."No,my ehm procházíme a.." Střídali se v mluvení. Zasmála se.
"Jste strašně legrační. Jak se jmenujete?"
"Já jsem Kohari."
"A já Eria."
"Taková pěkná jména. Mně můžete říkat Eclair."
"Eclair? Blesk?"
"Hm."Elfové nevěříčně kroutili hlavama. Až se jim z toho začaly pohybovat špičky uší. Podivila se:
¨Vaše uši jsou špičaté."
"Nejsme totiž jako ty."
"Proč?"
"My se narodili tady v lese. Zatímco ty někde jinde."
"Takže,když tu zůstanu,narostou mi uši?" Tomuhle se museli zasmát.
"To nejde."
"Ach jo. Jaká škoda. Pak bych se už nemusela vrátit."
"Vrátit?"
"To nic. Nevšímejte si toho." Mezitím Kohari došel ke kolouškovi a překvapeně vyjekl:
"Jeho zranění je pryč." Co se to děje?"

5. Únos Eclair

25. července 2012 v 11:22 | Linda |  Energie a Éter
Eclair stále stála na místě. Přemítala. Nevěděla,jaký návrh se Seien snaží navrhnout.
"Čekám."
"Eclair,nositelka blesku a čtyř živlů. Jaká ohromná energie."
"A co s tím?"
"Nechápu,proč královna spojila člověka a elfa dohromady."
"Řekl jsi,že máš návrh."
"To mám. Tady je. Pokud se mnou půjdeš, už se tu neukážu."
"To nemohu. Eria potřebuje pomoc. Nezvládne všechno nést sám."
"Chápu. Takže se mnou budeš muset bojovat a porazit mě,abys mě přinutila."
"Dobře." Připravili se a dali se do boje. Mezitím Eria byl na poradě s Adachi a s Koharim. Nedokázal se vůbec soustředit.
"A nyní Erio,přejete se něco říct?"
"Ano,pane."
"Mluvte."
"Setkali jsme se s elfím nepřítelem."
"Jak zní jeho jméno?"
"Seien." Ozvalo se šeptání a šuškání.
"To je špatné znamení."
"Proč?"
"Seien patří k vyhnaným elfům a jelikož se tu ukázal, neznamená to nic dobrého."
"Ještě to není všechno."
"Mluv tedy dál."
"Zmiňoval se o Tajemné desítce."
"Můj ty Bože."
"Víte o ní něco?"
"Radši by ses neměl ptát,chlapče."
"Co se děje?"
"Tajemná desítka je deset elfů a lidí a bůhví,co ještě. Jsou velice silní a nezemřou,tak snadno,jak si myslíte."
"Takže.." Chvíli ještě poslouchal a jakmile skončil výklad, rychle se vydal domů. V patách mu běžel Kohari s Adachi.
"Kam,tak spěcháš,Erio?"
"Domů."
"Co se děje? Já to nechápu."
"Mám zlý pocit,Kohari."
"O čem?"
"Řekl,že nezemřou rychle,jak si myslíme."
"A co s tím?" přidala se Adachi.
"To znamená,že by mohl být už u nás doma."
"A doma je Eclair."
"Přesně. I když má sílu,je člověk. Nemá takovou vytrvalost jako my elfové."
"Měli bychom si pospíšit." Jakmile tam dorazili, ležela Eclair na zemi. Zraněná,špinavá a vyčerpaná.
"Eclair!!!!"
"Erio.." řekla pomalu a snažila se vstát.
"Hned jsme u tebe." Chystali se za ní běžet,ale daleký úrok je zastavil.
"Už ani krok."
"Seiene?! Ty žiješ?! Co jsi jí to udělal?"
"To,co jsem musel." Došel k ní a vzal jí do náruče. Odnášel ji pryč.
"Kam si myslíš,že jdeš?"
"Pryč."
"Opovaž se jí odnést."
"Tak mě zastav." Rozběhli se k němu,ale on je zastavil.
"Pokud ji chcete zachránit,přijďte do mého sídla."

Makoto Kanzaki! Kdo je to?

25. července 2012 v 11:21 | Linda |  Jistí Propojovatelé
Zpozorněli jsme. Před námi seděl blonďák se zelenýma očima. Nosil úplně stejnou jako Yukina a my,ale lišila se pouze jinou barvou. Nezdálo se mi,že je propojovatel.
"Tak jste dorazili."
"Kde je Yukina."
"Postupně. Poslední dny jste trávily s Yukinou,že? Co všechno vám o sobě řekla?"
"Proč se na to ptáš?"
"Jen mě zajímá,co všechno o ní víte."
"Řekla nám,že je na předposlední úrovni, že má spoustu nepřátel a že nikdy neměla moc přátel."
"Takže vám řekla pouze základní věci."
"A co s tím?"
"Další otázka. Proč jste ji přišli zachránit?"
"Je to naše kamarádka."
"Nic o ní nevíte a přesto byste pro ni riskovali život."
"Ještě jsi nám neřekl,kdo jsi."
"Já? Mé jméno je Makoto Kanzaki."
"Jsi Hanabusův starší bratr."
"Přesně tak. A taky rodinný přítel Yukininy rodiny."
"Rodinný přítel?"
"Jak je možné,že o ní toho tolik víš?"
"To je snadné. Kdysi se měla stát mojí snoubenkou." Nevěřil jsem svým uším. Yukina byla jeho snoubenka???!!! To se mi zdálo trochu přehnané.
"Eiji,myslíš,že mluví pravdu?"
"To brzy zjistíme." Zeptal jsem se.
"Proč se nestala tvou snoubenkou?"
"Vyprávět vám celý příběh, by bylo nadlouho. Myslím,že bude lepší,když to sami uvidíte." Luskl prsty. Kolem nás se objevila mlha,která nás přenesla na jiné místo. Byli jsme opět rozděleni. Stáli jsme vedle sebe a pod námi se něco nacházelo. Poznali jsme v tom zahradu s obrovským domem.
"Co je to za dům?"
"Podívej se na jméno."
"Rodina Chihiro."
"Chihiro? To je Yukinin dům."
"Podíváme se,co se děje." Čekali jsme,dokud se neozval hlas.
"Yukino! Yukino!" Otočili jsme se. Toho,koho jsme viděli, byl Hanabusa. Což nás mile překvapilo. Brzy se objevil i Makoto. Poznali jsme ho podle zelených očí. Bratři mezi sebou rozmlouvali.
"Kde je Yukina?"
"Nevím,bratře."
"To je,ale starostí. Zkusíme zahradu." Oba dva se do ní vydali. A začali volat. Jejich volání přerušil dívčí smích. Přicházel ze stromu. Uviděli jsme Yukinu. Rozesmátou, veselou a plnou radosti. Takovou jsme ji ještě neviděli.
"Yukino,slez dolů."
"Tak pojďte vy dva nahoru."
"Ty víš,že tam nepůjdeme."
"Proč ne?"
"Nejsme hloupí." Znovu se ozval její zvonivý smích. Beze slov skočila ze stromu a Makoto ji pohotově chytil.
"Slečno Yukino,to se nesluší."
"Co se nesluší?" Později jsme viděli mnohem víc. Yukinina starší sestra chovala k Makotovi jisté city,ale jelikož ji nemiloval,skočila z útesu. Její smrt zasáhla Yukinu,tak silně,že opustila svou rodinu a dodnes se už nevrátila. Jenže je to opravdu ten důvod?