* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Yukinu získám zpátky! Přátelé navždy!

31. července 2012 v 5:54 | Linda |  Jistí Propojovatelé
Yukina se probudila. Nevěděla,kde je. Poznala to teprve,až se posadila.
"Ta okna..ty dveře..to není pravda. Tohle je můj dům."
"Správně." Uviděla Makota. "Vítejte,doma. Slečno Yukino."
"Řekni mi,jak jsem se sem dostala."
"Detaily nejsou podstatné. Jenže odteď tu budete opět žít."
"Co to povídáš?" Pak ji řekl všechno. O tom,jak jsme se vsadili, o tom,jak nás porazil a o tom,že bude opět žít v jejím domě. Nemohla tomu uvěřit.
"Pokud budete něco potřebovat,stačí říct."
"Ne."
"Říkala jste něco?"
"Ne." Otočil se. "Já tu žít nebudu!!!" Vstala a vrazila do něj. Pokusila se utéct. Makoto se rychle vzpamatoval, chytl její ruce a přitiskl jí ke stěně.
"Útěk je nemožný. Ani se o něj nepokoušejte."
"Pusť mě. Nemáš právo mě tady držet."
"Já ho nepotřebuju. Pověřila mě tím vaše rodina."
"Tak jdu za svojí rodinu si o tom promluvit."
"Nepustím vás."
"Neodpustím ti,že jsi Eijimu a Raidenovi ublížil." Makoto zazněl rozčíleně.
"Proč pořed kruci myslíte na ty dva?"
"Hm?"
"Než jste je potkala, měla jste nás. My jsme pro vás byli jediní. My jsme byli ti,kteří vás chránili."
"To je minulost. Dokážu se o sebe postarat sama. Oni jsou moji přátelé. Chápou mě a rozveselují. Společně je naše pouto nepřemožitelné."
"To přece.." Nečekal a začal Yukinu líbat. Jeden polibek. Druhý a třetí. Nelíbilo se jí to. Vysmekla se mu a vrazila mu pořádnou facku.
"Co si to dovoluješ! Vypadni z mého pokoje!"
"Jak si přejete." Odešel. Dívka se ještě nikdy,tak nerozzuřila. Musela se posadit a uklidnit se. I když nemohla utéct,doufala,že jsme v pořádku. Přemýšlel jsem. Uběhlo už den od jejího únosu a od naší porážky. Neměl jsem chuť s nikým mluvit. Na dveře někdo zaklepal. Byl to Hanabusa s Raidenem.
"Raidene? Hanabuso? Co tu děláte?"
"Ty pořád spíš?"
"Nechci vylézt z postele."
"Musíš vstát. Tím,že budeš ležet,Yukině nepomůžeš." Yukina. Stýskylo se mi. Raiden to věděl. Hanabusa se přidal do konverzace:
"Nechtěli byste jí vidět?" V mých očích se objevila jiskřička naděje.
"Jak to myslíš?"
"Zavedl bych vás do jejího domu. Můj bratr tam bude taky."
"Jak se tam dostaneš?"
"Snadno. Brzy se bude konet ples. Takové malé uvítání pro Yukinu. Její rodina je š´tastná,že jí má zpátky doma."
"A co budeme dělat my?"
"Budete číšníci. Proklouznete dovnitř snadno."
"Opravdu? Nelžeš?"
"Nelžu. Už jednou jsem vám pomohl a udělám to znovu."
"Jedna otázka; proč?"
"Yukina mě už tolikrát zachránila,že jí to chci oplatit." Pochopil jsem. Nebyl čas nazbyt. Museli jsme si pospíšit. Když nastal večer, konel se ples. Dostali jsme se tam. Už zdálky jsme viděl Yukinu. Byla oblečeá v bílých šatech. Připomínala nevěstu,co se má vdávat. Netvářila se vesele. Naopak klidně a rozvážně. Lidé kolem utichli a jeden starý muž promluvil:
"Dámy a pánové, jsem rád,že jste přišli. Chtěl bych vám všem představit svou znovunalezenou dceru Yukinu. Doufám,že se dnes budete dobře bavit na její počest." Ozval se potlesk.
"Předstup,má dcero." Pokývl,aby Makoto přišel za nimi. "Oficiálně dnes ohlašuju zasnoubení Makoty Kanzaki s Yukinou Chihiro." To nemohla být pravda." Má s tím někdo z vás problém?" Tušil jsem,že mě čekají problémy,když promluvím,ale neměl jsem na výběr.
"Já s tím nesouhlasím,pane."
"Eiji!" Vyslovila moje jméno.
"Kdo jsi,chlapče?"
"Yukinin přítel."
"A proč s tím nesouhlasíš?"
"Protože Mkaoto není dobrý člověk. Yukina se musí rozhodnout sama,jestli si ho vezme." Než mohl cokoliv udělat,chopily se ho stráže. Vzpíral se jim. Raiden s Hanabusou se přidali:
"My s tím také nesouhlasíme."
"Hanabuso!" promluvil jeho bratr.
"Promiň,bratře,ale už tě nebudu poslouchat."
"Chystáš se zradit svou rodinu?"
"Ano,přesně tak."
"Stráže! Chopte se ještě těch dvou." To už dívka nevydržela a rozběhla se k ním. Natáhla ruce do obou stran a řekla: "Nedovolím vám,abyste jim ublížili."
"Yukino! Co to děláš?" křičel její otec.
"Omlouvám se,otče,ale mým přátelům nikdo ubližovat nebude."
"Okamžitě pojď sem."
"Nepůjdu."
"Cože?"
"Víš,proč jsem odešla? Víš,proč jsem opustila tuhle rodinu?"
"Nevím."
"Protože jste mě nikdy nemilovali."
"Vždyť tě milujeme. Jsi naše dcera."
"Ne. Stejně tak moje sestra. Ona to věděla. Zamilovala se do Makota,jak jste chtěli a pak spáchala sebevraždu. Jenom proto,aby unila osudu,který pro ni byl přichystán."
"Co tím myslíš?"
"Když Makoto s Hanabusou přišli do naší rodiny, něco se změnilo. Začali jste se chovat jinak. Proč? Protože nás Makoto začal všechny ovlivňovat svou přítomností."
"To opět zradíš svou rodinu?"
"Ano. Odejdu se svými přáteli."
"To nedovolím. Makoto."
"Rozumím." odvětil a šel se postavit Yukině. Nevěděl jsem,co chce udělat,ale stráže kolem mě rozptylovaly.
"Yukino.."
"To nic. Nebojte se. Nic se nestane." Vzala nás oba za ruku a stejně tak i Hanabusu. Makoto se usmál.
"Slečno Yukino,odpusťte mi,jestli budu hrubý,ale rozhodně vás porazím."
"Vážně? To se mýlíš. Neporazíš." Rázem se kolem nich rozprostřel virtuální svět. Nevím,jak,ale prostě se to stalo. Před všemi se zjevili jejich roboti. Boj začal. Bylo to něco jiného,než na co jsem byl zvyklý. Roboti se pohybovali stejně jako Yukina s Makotem. Jako by se stali jedním. Stále nás držela za ruku. Nechtěli jsme,aby prohrála. A když už to vypadalo beznědějně,stalo se to.
"Já neprohraju."
"Co je to za sílu?"
"To je plná síla." dodal její otec.
"Správně. I když jsi díky výhře nad Raidenem a Eijim pokročil na sedmý level,nevyhraješ."
"Jak to myslíš?"
"Protože já jsem na 8. levelu." Zanedlouho její robot použil takovou sílu,kteoru jsem v životě neviděl. Zahaalila dům do záře a podařilo se jí zvítězit.
"Yukino,otevři oči." promluvil tentokrát Raiden.
"Raidene."
"Už je konec. Dokázala jsi to."
"Hm." Společně se nám podařilo odejít. Zvítězili jsme a Yukina s námi zůstane už napořád.


Konec příběhu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama