LEM VÁS VÍTÁ DO SVĚTA ANIME, MANGY A DRAMAT! Smějící se

Překladatelé:

*Linda1997 - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

*Erika:3 - překladatel, korektor - NEAKTIVNÍ

*Dee-Dee254 - překladatel - NEAKTIVNÍ

*Maja2003 - překladatel, encoder - PŘIPRAVUJE PROJEKT



Říjen 2012

15. Mikami Abe

31. října 2012 v 22:23 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Yusaka mlčel a ona vyčkávala na jeho odpověď.
"Mikami," začal mluvit. "byla moje adoptovaná sestra."
"Adoptovaná?"
"Moje matka se s mým otcem setkala v nemocnici. Jak víš,tak otec měl přijmení Miyazawa."
"Takže ty jsi bratr pana Miyazawy?"
"Ne. Pierre je taky adoptovaný jednou jsem s rodiči navštívil sirotčinec,kde jsem se s ní setkal. Brzy jsme se stali přáteli a naši se rozhodli ho adoptovat."
"A co měla znamenat ta pusa,kterous mu dal?"
"To bylo jen tak na oko,abyste mě hned nevykopli z baráku." Michio zahihňala.
"A Mikami tedy.."
"Zemřela. V den jejích 15.narozenin jí srazilo auto."
"Ale proč se vám teď zdají noční můry?"
"To bohužel nevím." Povídali si ještě chvíle a vyměňovali si své názory,dokud se jim nechtělo jít spát. Následující den se Ichiro s Katashim rozloučili.
"Tak,Michio. Jdeme zase do školy." podotkl zrzavý chlapec.
"Bože,zase škola. Jediné na co se těším,je fotbal." stěžoval si blonďatý chlapec. Dívka srdečně odvětila:
"Opatrujte se."
"Jasně." zvolali jednohlasně a nasedli do taxíku. Viděla,že nějákou dobu se tu neukážou. Po jejich odjezdu měla dost času promluvit si se svou mámou.
"Mami?"
"Ano?"
"Kam se zase poděl táta?"
"Vrátil se zpět kvůli práci. Dlouho ho neuvidíme."
"Aha. Mmai,jak dlouho budu muset být u Nakaa?"
"Jestli se ti tam nelíbí,zůstaň tady."
"A co pan Miyazawa s Yusakem?"
"Ti zůstanou s ním." Dívka si povzdechla. "Vím,že je ti bez Ichira s Katashim smutno."
"Chybí mi. Sice odjeli teprve před chvíli,ale připadá mi to jako věčnost."
"Přirostli ti k srdci. Toť vše." Rahzel svou dceru objala a utěšila ji. Musela si promluvit s panem Miyazawou. Zanedlouho spolu už debatovali v kuchyni.
"Paní Nakagawo,říkala jste,že byste se mnou chtěla o něčem mluvit."
"Pane Miyazawo,jak je na tom Michio se studiem?"
"Nevidím problém. Všemu rozumí."
"Chápu." Začala vše podrobně líčit. Probírala s ním,ajk by měla výuka probíhat pár následujících týdnů a co vše bude potřeba udělat.
"Je to všechno?"
"Ne tak úplně. Varuju výs,abyste tolik nemluvil ze spaní."
"Ze spaní?"
"Ano. Často jsem vás slyšela a nelíbil ose mi,že jste řekl jméno mé dcery." Co měla paní Nakagawa na mysli?


14. Právě včas

30. října 2012 v 22:09 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Naše hrdinka se s Nakaem vrátili právě včas.
"To bylo zase dobrodružství."povzdechl si bratranec.
"Ale naštěstí jsme přišli včas.Díky bohu,že Yuichiho Ryuchi nezabil."
"Michio,jak je na tom kniha?"
"Všechna usazená krev zmizela.Poslala nám varování."
"Myslím,že bychom odtud měli rychle zmizet."Nakao měl pravdu.Pan Miyazawa věděl o jejich plánu s Yusakem.Odešli z knihovny.Nepatrně se dostali na první patro,kde se nacházely pokoje Ichira s Katashim.Mezitím dole se ozval zvonek.Šla otevřít paní Nakagawa.
"Ichiro!Katashi!Jaké překvapení."zvolala.
"Zdravíme.Je to už dlouhá doba."odvětil Ichiro.
"Pojďtě dál."Všimla si i pana Miyazawy s Yusakem.
"A tohle musí být naší hosté."Všechny je usadila.Katashi se ozval:
"Kde je Michio s Nakaem?"
"Hrají si někde v domě."
"Kde?"
"Nemám zdání.Dlouho jsem je neviděla."Bratranci se na sebe podívali.
"Půjdu se podívat do svého pokoje."
"Dobře."Ichiro taky vstal.
"My vás doprovodíme."dodal Nakaův učitel.Společně vyšlapali nahoru po schodech a zastavili se až před pokojem.Otevřeli dveře a uslyšeli:
"Yuki přece zvítězila."
"To není pravda.Když se podíváš na čas,tak to nesedí."
"To znamená,že je podezřelý i Mio?"
"Přesně tak."Zjistili,že Michio a Nakaem čtou detektivku.Ti je zpozorovali v jediném okamžiku.
"Jste zpátky?Bavili jste se dobře?"Svou otázku dívka mířila hlavně na Yusaka.
"Děkuju.Užil jsem si to."Naštěstí pan Miyazawa ztratil podezření a pozbytek dne se spolu všichni povídali a smáli se.Jakmile MIchio osaměla s Katashim a Ichirem,řekla jim o Yuichim a Ryuchim.Nejdřív se tvářili naštvaně,ale nakonec to pochopili.
"Už brzy se vrátíte do školy,že?"
"Bohužel,Michio.Dostali jsme možnost tam studovat."podotkl Katashi.
"Nic jiného nám nezbývá.Brzy to tam,ale opustíme."přidal se Ichiro.
"Dobře."Ještě ji museli varovat před tím Miyazawaou. Díky jemu zjistili,že se je snažila od toho incidentu odlákat. Avšak každopádně o knize nic neví. Přišel čas večeře a po večeři odpočinek. Michio nemohla usnout stejně jako Yusaka.
"Nechce se ti spát?"
"Ne. Mám neustále noční můry."
"O čem?ů
"O minulosti. O někom,koho jsem ztratil."
"Je to dívka jménem Mikami?" Yusaka po ní hodil vážný pohled.
"Jak to.."
"Oba dva jste o ní často mluvili ze spaní.. Chtěla bych vědět,co s ní máte společného." Dočká se Michio své odpovědi?


Ashita no Nadja-Song of love

29. října 2012 v 22:19 | XxlexiaraxX |  Karaoke

Dějství 12: Otec a syn

29. října 2012 v 22:14 | Linda |  Grevil
Zombie se hrnuly. Vstávaly ze záhrobí. Útočily na Ravena a Alfonse. Ti dva naopak používali své kosy,aby zombie skolily na zem. Jejich oči nebezpečně zářily. Sledoval jsem vše se zaujetím. Brzy na to se ozval hlas. Temný a hrubý.
"Vítám tě. Děkuji ti,že jsi přišel."
"Kdo jsi?" uslyšel jsem svůj vlastní hlas. Neznámý,ale nemluvil ke mně.
"Ravene,jsi připravený na odvetu?" Konečně jsem viděl,odkud ten hlas přichází. Přímo ze samotného Alfonse. Jeho vražedný výraz se vrátil. Teď už to byl opravdu nepřítel ovládán zlem. Můj přítel odvětil:
"Přišel čas,aby ses ukázal."
"Hm? Takže jsi to předvídal? Vskutku úchvatné."
"Radši bychom se měli dát do toho." Bez jediného dalšího slova začali bojovat. Jako tehdy se ozval zvuk kovu. Každý úder,každý krok jsem zachytil svýma očima. Než jsem stačil cokoliv říct, spatřil jsem Ravenovo probodnutí. Vykřikl jsem:
"Ravene!" Běžel jsem rychle k němu. Podíval jsem se na něj. "Není ti nic?"
"Zakuro." Nesmírně krvácel a ztratil vědomí.
"Jaktože ho ta kosa zranila?" Alfons se nad jeho otázkou pousmál.
"Nezáleží na tom,jestli jsi zombie nebo lovec zombie. Jsi zranitelný. A nyní z něj určitě vyprchává život."
"On nemůže zemřít."
"Možná ne,ale co kdybych ho ještě jednou zranil touhle kosou a ušetřím ho od bolesti?" Nic jsem už neřekl. Jen jsem upřel zrak. Alfons nakonec na mě a Ravena poslal nespočet zombie,ale nás oddělali. Mlátili do nás,škrábali a snažili se nás uškrtit. Neměl jsem žádnou sílu se ubránit,ale ve chvíli,kdy jsem to už nevydržel, jsem vykřikl:
"PŘESTAŇTE!!!" Nečekaně se lapis lazuli rozzářil neuvěřitelným světlem a zabalil nás do světla. A já po chvíli uslyšel Ravenův hlas:
"Zakuro.."
"Ravene,je ti dobře?"
"Jsem v pořádku díky tobě."
"Jenže,proč se vznášíš?"
"Musím odejít."
"Kam?"
"Na vzdálené místo." Ravenův hlas se změnil. Zněl nyní důvěryhodně a laskavě.
"Tati?" Po jeho tváři se rozlil úsměv.
"Ano,jsem to já." Chtěl jsem mu toho tolik říct. Bohužel jsem nenašel ta správná slova. Naopak jsem poslouchal.
"Je čas jít."
"Počkej,tati!" Než jsem se nadál,zmizel. Nejen on,ale iRaven a já se po dlouhé době probudil. Sluneční paprsky přinesly nový den. Od této události uběhl přesně měsíc. Opět jsem chodil normálně do školy a na Ravena si nikdo nepamatoval. Kromě mě. Stejně tak Alfons,který zmizel. Právě jsem šel cestou kolem pole,kde jsem se s ním setkal poprvé.
"On se už nevrátí." řekl jsem si pro sebe a vzápětí jsem ucítil vítr nesoucí se přes okolní krajinu. A nejen to. Znovu jsem z pole zaslechl dobře známou větu:
"Nastal čas."


Konec příběhu


Idol densetsu Eriko OP

28. října 2012 v 18:42 | Linda |  Karaoke


Anime Shounen onmyouji

28. října 2012 v 17:04 | Linda |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Počet dílů: 26


Rok: 2006-2007

Hodnocení: Tohle anime se mi moc líbilo. Moc se mi líbí vztah mezi Gurenem neboli Mokunem a Masahirem. V anime se dovíte hodně podrobností. Jako když se Guren setkal s Masahirem,když byl ještě dítě a jak se rozhodl ochraňovat. Taky to,že hlavní hrdina nemá rád oslovování "vnuk" či jak nesnáší,když ho jeho děda poučuje. Démoni samozřejmě se objevují na každém kroku a je pouze na Masahirovi,aby je vymítil. I když je považován za nemehlo,tak ukazuje,že v něm dřímá ohromná síla.( Je přece vnukem neúžáasnějšího onmyouji Abe no Seimeie) Pokud se na anime budete dívat,stanete se svědky Masahirovy dvojí smrti,kterou přežil. Ptáte se,jak je to možné? No. Už víc nebudu prozrazovat. Na zbytek se radší koukněte sami.


Anime LEV. C

28. října 2012 v 16:59 | Linda |  HODNOCENÍ DÍVČÍCH ANIME
Počet dílů: 1

Rok: 1995

Děj: Příběh pojednává o dvou chlapcích Mizukim a Kazuomim a jejich společném životě.

Hodnocení: Ušlo to. A další yaoi anime.


Dějství 11: Moc lapisu

28. října 2012 v 16:56 | Linda |  Grevil
Čekal jsem,až Raven vstane z postele. Všechna krev a všechny zranění,která měl, se zahojila za celou tu dobu,co jsem spal. Zajímalo by mě,kolik uběhlo za tu dobu času. Hledal jsem na stěně hodiny. Kupodivu jsem je nenašel. Jistě. Máma je sundala,aby vyměnila baterii.
"Zakuro?"
"Hm?"
"Jak dlouho jsem spal?"
"Sám to nevím." Brzy se ozval hlas mojí mámy,kteří říkal:
"Zakuro, pojď na snídani."
"Už jdu!" odvětil jsem jí. Raven se usmál.
"Vypadá to,že je nový den."
"Jaktože včerejší noc,tak rychle skončila?"
"Nevím. Poslední,co si pamatuju,bylo to,že jsi na mě mluvil."
"Omdlel jsi v koupelně. Ještěže jsem tam přišel já a ne moje máma. Omdlela by hrůzou."
"To jsem vypadal,tak strašně?"
"Na těle jsi měl zranění a z úst ti tekla krev. Mám něco dodat?"
"Ne. Ty jsi tu zůstal u mě celou dobu?"
"Jo." Nemohl jsem říct,že jsem usnul. Znělo by to divně a on by se mi zase smál. Podíval se na mě. Jistě pochopil moje vedlejší myšlenky.
"Nebudu se tě na nic ptát."
"Proč?"
"Počkám,až to řekneš sám. Ale teď bych vážně něco zakousl."
"Nejdřív si,ale musíme vyčistit zuby."
"No jo. Rozumím." Oba jsme otevřeli dveře a vyšli z pokoje rovnou do koupelny. Prohlížel jsem se v zrcadle. Modré vlasy a žluté oči. Připomnělo mi to sen,který jsem měl. Bylo by možné,abych byl s Ravenem příbuzný? Možná ano. Možná ne. Uvažoval jsem,jestli bych se neměl zeptat mámy. Raději ne. Nechtěl jsem ji rozrušovat. Zeptal jsem se:
"Co se stalo mezi tebou a Alfonsem?"
"Byli jsme přátelé. On od pána podsvětí dostal lapis lazuli a pořád se s ním všude vychvaloval. Z legrace jsem ho vyzval na souboj a vyhrál ten lapis. Nechtěl jsem mu ho vzít celý a chtěl ho rozříznout,ale zombie se přihnala a lapis rozpůlila na polovinu."
"Neudělal to Alfons náhodou?"
"Tak trochu. Ale ten lapis mi zachránil život."
"Co když tě nezachránil lapis,ale pán podsvětí|?"
"Je to možné,ale já ho našel."
"Chápu." Rázem Raven ucítil zombie. Odhadl jsem to podle toho,jak se tvářil. Seběhli jsme rychle schody a vymluvili se na to,že si jdeme zaběhat. Jak se dalo čekat,tak uběhlo 72 hodin. Zombie na hřbitově se opět probouzely k životu. Jediné,co jsem nečekal, se zdála být Alfonsova přítomnost.
"Alfonsi!"
"Zdravím!"
"Hlavně neříkej,že chceš teď odvetu."
"Právě naopak. Přišel jsem pomoct." Oba po sobě hodili matoucí výraz,aby vyzráli nad tím druhým ,ale zřejmě se jim moc nevedlo. Připravili se na tuhý boj. Co teď?


Dějství 10: Ravenova minulost

28. října 2012 v 16:54 | Linda |  Grevil
Raven se neprobouzel. Začínal jsem se bát. V ruce jsem svíral lapis a modlil se. Opravdu jsem se modlil. A nepřestal. I když jsem viděl,že vyzařuje jakousi aurou.
"Zakuro."
"Hm?"
"Otevři oči." Neznámý hlas mě donutil otevřít oči. Necítil jsem se být vzhůru. Právě naopak. Stále jsem spal. Jen jsem se dostal na jiné místo.
"Ééé!!!Ééé!!" ozývalo se odněkud. Že by se jednalo o dětský pláč. Nedaleko jsem si všiml zamilovaného páru s malým dítětem v ruce. Ženě spadaly do obličeje dlouhé modré vlasy,její tělo zdobily růžové šaty,usmívala se svými plnými rudými rty,její hnědé oči se třpytily štěstím. Naopak muž měl hnědé kudrnaté vlasy,zlatavé oči, kožené kalhoty s košilí a boty. Dětátko se usmívalo.
"Adriane,drahý. Podívej se na našeho synáčka."
"Jaký kouzelný chlapec. Darovala jsi mu život,moje milovaná Miriano."
"Vlásky má po mně a oči po tobě."
"Jaké mu dáme jméno?"
"Jeho jméno musí znamenat něco výjimečného."
"Co třeba Oscar?"
"Tak se jmenuje jeho dědeček."
"A co Luwa?"
"Tak se jmenuje moje matka."
"Tak co Raven?"
"Jak jsi na takové jméno přišel?"
"Napadlo mě to. Raven patřil mezi moje oblíbené hrdiny z knížek."
"Maličký,líbí se ti jméno?" zeptala se žena a dítě se uculilo. "Líbí se mu."
"To je dobře." Pochopil jsem,že to dítě je Raven. Můj přítel. Což mi připomnělo jednu věc. Moje vlastní dětství. Nevzpomínal jsem si na to,jak mi moji rodiči vybírali jméno. Rozhodl jsem se ze zvědavosti dívat dál.
"Ravene,ty jsi tak talentovaný." promlouval otec nyní už ke čtyřletému chlapci.
"Myslíš,tati?"
"Jistě. Tvoje hra na klavír je úžasná. To,jak sleduješ noty,jak hraješ,je nepopsatelné,ale nejsem dobrý jako ty,tati."
"Jednou mě jistě překonáš." Viděl jsem,jak se Raven zlepšuje ve hře na klavír. Dokonce chodil na hodiny společenského tance. Ve škole měl skvělé známky,vynikal v plavání a rád četl detektivky. Vyhrál spoustu medailí a vymyslel vlastní skladbu. Jenže přesně v osudový den auto s ním a jeho rodiči havarovalo. Zemřel,ale podařilo se mu vrátit jako zombie zpět. Díky moci kouzelného lapisu. V tu chvíli můj sen skončil a já nabral vědomí doopravdy. Lapis ještě jemně zářil,ale už pohasínal. Zatímco Raven stále spal.
"Ravene,jsi vzhůru?" zeptal jsem se bez rozmyšlení. Nejdřív se neozývala žádná odpověď,ale pak jsem uslyšel jeho hlas.
"Jsi hlučný."
"Díky bohu. Je ti lépe?"
"Je. O trochu."
"Myslel jsem,že se už neprobereš."
"Prosím,nedělej rychlé závěry." zasmál se a pohladil mě rukou po hlavě.