* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Říjen 2012

13. Získat svobodu

28. října 2012 v 16:52 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Ryuichi měl v očích nečitelný výraz. Nesmál se. Jen na ně hleděl. Michio se nelíbila ta úzkost a nervozita. Nakao se cítil podobně. Yuichi připoutaný na kříži nic neřekl.
"Co jsi nezvládl?" promluvila příkře.
"Soutěž."
"Přesně před dvěma měsící jsi nám vysvětloval,že soutěž trvá tři měsíce,tak proč jsi tady?"
"Soutěž by trvalo tak dlouho,pokud by se do toho Yuichi nepletl." Naše hrdinka se na něj podívala. V jeho tváři se zračila pravda. Rozhovoru se chopil Nakao.
"Jaká byla tvá motivace,žes ho tak zřídil?"
"Soutěž pojednávala hlavně o síle a inteligenci."
"A?"
"Přihlásil jsem se do ní. Chtěl jsem vyzkoušet své schopnosti,a vyhrát."
"Hlavní cena?"
"Získat svobodu."
"Jak svobodu?"
"Yuichi a já jsme dvě poloviny jednoho celku. Kdybyste byli na mém místě,nevadilo by vám to?"
"To přece není důvod ho tu připoutat."
"Je." Střelil pohledem na Michio. "Už od věků my dva sloužíme všem majitelům knihy jako služebníci. Vždycky my dva spolu. Jenže to se změnilo."
"Čím?"
"Novou majitelkou se stala tedy slečna Michio Nakagawa."
"A co s tím?"
"Nemůžu vystát to,že se Yuichi objevil u ní jako první a že jsme se neobjevili zároveň." Naší hrdince vše začalo docházet. Služebníci pracovali pro majitele knihy oddaně a nepřetržitě. Tentokrát už se slova chopil i Yuichi.
"To není pravda."
"Yuichi!" Dívka s chlapcem ho sundali dolů z kříže, Uvolili jeho zápěstí a postavili na zem. Jenže ho museli i podpírat,aby nespadl.
"Tak já tedy lžu!"
"Asi bych ti měl nejdřív vysvětlit,že jsem se neobjevil před Michio první. Kniha si mě sama povolala."
"Lháři."
"Říkej si,co chceš,ale dělal jsem vše,abych naší majitelce dobře posloužil. Nevím,proč nás kniha nezavolal oba,ale musíš vědět,že je mi to líto." Oba dva tam spolu ještě diskutovali velice dlouho dobu. Naši přátelé se dověděli vše o Ryuichiho podřazenosti a minulosti,kterou neměl rád. Věděli,že i když zranil Yuichiho kvůli hloupému důvodu,necítili k němu ani špetku nenávisti. Vše se muselo urovnat do starých kolejí.
"Michio,měli bychom se vrátit."
"Pravda. Jestli přijdeme pozdě a Ichiro s Katashim to zjistí,tak nevím,jak to dopadne."
"Dostaneme se z knihy tou stejnou cestou?" zavolal na oba kočičí přátelé.
"Určitě." promluvili jednohlasně. Naše hrdinka řekla:
"My tedy půjdeme. Opatrujte se.\"
"Ano."
"Tak zatím."
"Počkejte."
"Co ještě-" Neodmluvila. Služebnici se jí poklonili a zároveň přísahali:
"Slibujeme,že dokud nezemřeme,budeme ti sloužit." Obdařila je úsměvem a přikývnutím. Otevřela se přede všemi zářící otvor a dvojice přátel do ní skočila. Přišel čas se vrátit domů.


12. Yuichiho kříž

28. října 2012 v 16:51 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Nakao s Michio otevřeli oči.
"Michio.kde to jsme?"
"Uvnitř knihy." Dívka se zvedla. "Vůbec se to tu nezměnilo."
"Ty jsi tu už byla?"
"Jednou." Porozhlédla se kolem. Obklopovala je černočerná tma a rostoucí hustá mlhy sahající jim po kolena. Mihotavá blikající se světélka se vznášela v dálce.
"A co teď?"
"Pokud si dobře vzpomínám,tak se tu tehdy objevila cesta." Sotva to dořekla,světélka vytvořila cestu. Zářivou a nekonečnou.
"Co jsi to říkala?"
"Jaké překvapení. Každopádně honem. Yuichi na nás čeká."
"No jo." Společně se vydali po cestě. Mezitím Yusaka s Pierrem jeli na horské dráze. Ichiro s Katashim soutěžili v trefování plechovek a pan Komori s panem Ishikawou jedli cukrovou vatu.
"Zajímalo by mě,co teď Michio dělá." ozýval se Katashi.
"To je přece jedno. Je u nás doma a třeba hraje ČLOVĚČE,NEZLOB SE."
"Všechno je pouze součástí jejího plánu." ozvalo se za nimi. Hlas patřil panu Miyazawovi.
"Co tím máš na mysli?"
"Slyšel jsem skoro všechno,co říkala. Že by chtěla Yusakovi dopřát trochu času se mnou, že by chtěla navštívit váš dům a taky se nás všech zbavit." Dvojice přátel se na sebe podívala.
"To by neudělala."
"Jste si jistí?"
"Jasně. Klidně za hodinu můžeme jít domů to zkontrolovat." Úplně jiném místě se naše hrdinka vlekla nekonečnou cestou.
"Kde ten Yuichi může být?" Došla až na úplný konec cesty. Když se zastavila,něco ucítila. Vibraci či dotek něčeho známého. Kolem ní se rázem rozprostřel svět a tichá noc,při ktéré zářil měsíc vysoko na obloze. Opodál se leskl kříž velikosti člověka a pod ním šla vidět zem.
"Tak našla jsi něco?"
"Neznámý svět."
"Co?" Její bratranec se tvářil úplně stejně vyjeveně a překvapeně.
"Tam někdo je." Zaostřila zrak a pohlédla. Měla pocit,že ho vidí. "Není to Yuichi?" Oba přidali do kroku a blížili se ke kříži. Nemohli tomu uvěřit. Jejich kočičí přítel byl opravdu ke kříži připoután. Po jeho obličeji a rukou se řinula krev.
"Yuichi? Slyšíš mě?!" volala. "Odpověz."
"Slečno Michio.." zašeptal.
"Není ti nic? Co se stalo?"
"Byl jsem nepozorný. Zaútočil na mě."
"Kdo?"
"Ryuichi."
"Cože? To není možné."
"Ale je." zaznělo pár metrů za nimi.
"Michio,podívej." promluvil Nakao a před nimi už stál další kočičí chlapec.
"Co jsi mu to udělal,Ryuichi?"
"To,co si zasloužil."
"Jak to myslíš?!"
"Kvůli němu jsem to nezvládl." O co šlo?


Anime Fujimi Orchestra

27. října 2012 v 23:23 | Linda |  HODNOCENÍ KRÁTKÝCH ANIME
Počet dílů:1

Děj: Hlavní hrdinou je Morimura Yuuki,který patří do orchetru Fujimi a je zamilovaný do dívky Kawashimy. V orchestu se mu líbí,ale brzy se objeví nový dirigent Tounoien Kei,který je zprvu trochu divný,ale hezký. Není divu,že mu všechny dívky podlehnou. I Kawashima. Kvůli ní je Yuuki na Keie naštvaný a nesnáší ho. Jenže opravdu ho nenávidí?

Hodnocení: Ušlo to. Normální trochu yaoi.



Anime Kaichou no koi

27. října 2012 v 23:15 | Linda |  HODNOCENÍ KRÁTKÝCH ANIME
Počet dílů: 1

Rok: 2010

Děj od akihabary: Príbeh sa točí okolo manažérovi menom Odakara, ktorý strávil 33 rokov svojho života bez priateľky. Avšak, všetko sa skomplikovalo po stretnutí s novým zamestnancom menom Harada. Stretnutie prinúti Odakaru uvedomiť si, že je na muže.

Hodnocení: Ušlo to. Takové to trochu yaoi a trochu shounen ai.




Přeložen shounen onmyouji ending

27. října 2012 v 22:33 | Linda
Dne: 27.10.2012
Zpráva: Přeložen ending




Shonen Onmyouji - Second Ending

27. října 2012 v 20:59 | Shinjirumo |  Melodie

Anime Versailles no Bara

26. října 2012 v 19:23 | děj od csfd.cz, hodnocení jinak moje |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Počet dílů: 40

Datum vydání: 10.10.1979-03.09.1980

980

Děj: Píše se rok 1755 a ve šlechtické rodině de Jarjayes, která proslula schopnými vojenskými veliteli, se narodilo již páté dítko, avšak k velké nelibosti pána domu je to opět dívka. Rozhodne se tedy, že bude vychovávána jako chlapec, a na místě jí udělí mužské jméno Oscar, Oscar François de Jarjayes. Střihem se přesouváme do roku 1769, kdy čtrnáctiletá Oskar namísto křepčení na plesu trénuje šerm se svým kamarádem z dětství, Andrém. Seriál nás provede následujícími dvaceti lety života Oscar, které je André vždy poblíž, a celou tu dobu půjdeme též podél cesty k Velké francouzské revoluci.


Hodnocení: Překrásné anime,ve kterém hlavní hrdinka ukazuje,že i ženy dokážou vše,co muži. V celém příběhu se můžeme vidět,jak je Oscar úžasná a jak ji všichni obdivují. Má úžasný vztah s nastávající královnou Marii-Antoine, poblíž svého nejlepšího přítele Andrema a ochraňuje ostatní za každou cenu. Kvůli tomu je neustále zraňována a vytváří si nepřátelé. V tomto anime pocítíte zradu a manipulaci někoho,komu věříte. Také nenávist vůči rodině, hořící lásku,kterou nemůžete zastavit a bezmoc kvůli mrtvému člověku. Chudí lidé nenávidí šlechtu a dělají všechno,aby se jí zbavili. Nebojí se obětovat vše pro jediný cíl. Jak tomu,ale může bojovat Oscar? Každopádně se mi anime moc líbilo. Romantické, bojovné a plné smutných či dojemných okamžiků. Nesmím opomenout ani ten kousek historie. Určitě jej zkuste!


Dějství 9: Hlas zraněného

26. října 2012 v 10:46 | Linda |  Grevil
Podíval jsem se pozorna na lpis lazuli. Modrý šperk v mé ruce zářil. Připomínal mi to nejčistší moře na světě,které jsem si dokázal představit. Málem bych zapomněl na Ravena a Alfonse,kteří ještě stála bojovali prot zombiím. Pokusil jsem se vstát,ale rázem jsem uslyšel hlas.
"Drž se od zombie dál."
"Kdo jsi?"
"Ochraň lapis. Nesmíš ho dát do ruky Alfonse la Morte."
"Proč?"
"Musíš si jej nechat. Nyní je v rukou člověka. Díky tomu bude sílit a až se najde druhá polovina, budou zombie poraženi."
"Opravdu?"
"Věř mi." Znělo to divně. Vypadalo to,jako bych si povídal s lapisem. Otočil jsem se k těm dvoum. Postavil jsem se. A vykřikl:
"Držte se od nich dál!" Ukázal jse lapis a z něj vyzařovala síla,která zombie zažehnala. Když zmizely,přistoupil jsem k Ravenovi.
"Jsi celej?"
"Jasně."
"Získal jsme tvůj lapis."
"Nech si ho u sebe."
"Co? Výdyť je pro tebe ta nejdražší věc." Slyšel jsem,jak se zasmál.
"To není."
"Tak.."
"Proč? Zombie mi ho vzala. Tím jsem dokázal,že u mě není v bezpečí. Je to lepší,když ho má u sebe někdo jako ty."
"Myslíš to upřímně?"
"Co s tím?"
"Není to jenom kvůli tomu,že jsem člověk a že jeho síla vzroste?"
"Kdo ti řekl takovou hloupost?"
"Nikdo." Raven sklouzl očima po Alfonsovi.
"Alfonsi,dáme si odvetu příště."
"Jsem pro."
"Moje rány se zas musí zacelit. Jiank se nepohnu."
"Jsi přece zombie. Můžeš se dát do kupy."
"To je jasný,ale jeho máma si bude dělat starosti,kde zase vězí." Chtěl jsem ho opravit,ale příkře se na mě podíval. Tím mě umlčel. Alfons la Morte zmizel rychle. My dva jsme se vypravili na cestu domů. Cestou jsme neprohodili ani půl slova. Doma mě máma objala a plakal. Bála se o mě Uklidňoval jsem jí,že se nemusí bát. Že se vždycky vrátím. Raven zamířil do koupelny a já do svého pokoje. Dělal jsem si starosti.
"Bože. Jemu to v koupelně trvá. Radši se půjdu podívat." Seběhl jsem p oschodech a zaklepal na dveře koupelny.
"Ravene,můžu dál?" Nic. "Hej,slyšíš mě?" Klepal jsem dál a nakonec jsem popadl kliku. Nechal si otevřeno. Když jsem vešel,uviděl jsem ho. Ležel schoulený u umyvadla a z úst mu tekla krev.
"RAVENE!!" Přispěchal jsemk němu.
"Zakuro,.."
"Nemluv. Co se to s tebou děje?"
"Nevím." Přehodil jsem jeho ruku přes své rameno a rychle jsem s ním mířil do pokoje. Vláčet ho s sebou se zdálo těžší,než to vypadalo.
"Nejdřív ti zombie a teď zkolabuješ v koupelně."
"Ti zombie.."
"Jsou pryč."
"Ne,vrací se." Ted mi to došlo. I když Raven nebyl člověk, cítil se vytížený z těch soubojů. Nyní si musel odpočnout a já popřemýšlet o tom,co dál.



11. Znovu uvnitř v knize

26. října 2012 v 10:04 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Nakao s Michio se opět ocitli v dobře známé knihovně.
"Už je to dlouho,co jsem tu naposledy byla."
"Tehdy jste řešili záhadu tohoto domu,že?"
"Přesně tak. Na Ichirovu a Katashiho babičku byla uvalena kletba stejně jako na dům. Určitě čekala,až ji ti dva vyřeší."
"Dům už není prokletý."
"Ano."
"A co tedy jdeme přesně hledat?"
"Nějáké vodítko ke knize." řekla a vydala se k policím. Hmátla po knihách a oprašovala je. Zachytil se na nich prach. Pak je otevřela a dala se do čtení. Nakao udělal totéž. Společně četli mlčky a dozvídali se víc o tom všem,co se kolem nich dělo. Dívka vzpomínala na den,kdy poprvé omdlela před zraky jejich přátel.

"Hej,jsi vzhůru?" zeptal se Katashi.
"Jsem v pohodě."
"Co to mělo bejt?"
"A je to tady zas."
"Proč jsi omdlela? Nebylo ti dobře?" Michio pouze zavrtěla hlavou.
"Tak jaký byl důvod?"

Také na to,jak Katashi objevil informace o své babičce.

"Co jsi objevil?" zeptala se Michio.
"Taky to chci vědět." přidal se Ichiro.
"Tomu neuvěříte. Tady v té knize se píše o naší babičce."
"A co tam stojí?"
"Že byla čarodějnice a že na tenhle dům byla uvalena kletba."

Nevšimla si,že na ní Nakao volá.
"Slyšíš mě?"
"Zřetelně."
"Tak aspoň odpovídej."
"Promiň. S tímhle domem je svázáno tolik vzpomínek."
"Spoustu zlých,že?"
"Ne,jenom zlých,ale i dobrých. Setkala jsem se s Ichirem a Katashim a hned zprvu jsme jim vynadala. Oni mi to oplatili."
"Potkala jsi tu holku Moemi s jejími bratry."
"Ona byla mou prvné nejlepší přítelkyní."
"Odstěhovala se."
"Stejně i když je teď daleko,tak se s ní přece setkám."
"To je sice pravda,ale nikdy nevíš,co se jí může stát." Odložila knihu a zadívala se na strop knihovny.
"Podařilo se jim objevit knihovnu."
"S tvojí pomocí."
"Vyléčili jsme její chudokrevnost."
"Málem jste,ale přitom přišli o život."
"Objevili jsme kouzelné zrcadlo."
"A zjevil se ten kočičí kluk."
"Už bys Yuishimu měl přestat takhle říkat."
"Ještě nemíme opomenout zrcadlový svět."
"Tam jsme setkala s ní. Mým minulým já."
"Nezapomeň,že ona byla pouhou osobou z příběhu."
"Když to říkáš." Bratranec sáhl po další knize a jakmile jí otevřel, zůstal zírat. "Co se tak tváříš?"
"Myslím,že jsemněco objevil."
"Co?"
"Píše se tu něco jako,že před několika lety existovala kniha SLUŽEBNÍCI."
"Ukaž." Vzala mu ji z rukou. "A nejen to. Podle toho,co se tu píše, bych řekla,že SLUŽEBNÍCI patřili i Katashiho a Ichirově babičce."
"Co dál?"
"Počkej. Přečtu pár řádků." Nadechla se.

"..Už uběhlo tolik času,co jsem jej naposledy viděla. Fumio se ani trochu nezměnil. Často jsem zůstávala sama. Bála jsem se,když vyjdu ven,tak se už nevrátím. Čekala jsem na svou smrt,ale později se přde mnou zjevil on. Ptal se:
"Proč pláčeš?"
"Čekám na smrt." odpověděla jsem.
"To přece není důvod plakat."
"Možná se cítím trochu opuštěná."
"Tak běž ven za ostatními."
"Bojím se,že kdybych šla,tak se už nevrátím."
"Zdá se mi,že trpíš ještě víc,než já. Taky jsem totiž sám."
"Ty taky?"
"Co kdybych tu zůstal s tebou? Usmála by ses?"
"Jistě." Brzy jsem pochopila,že nikdo na světě není úplně sám. Vždy mu stačí mít po boku jednoho přítele,který ho utěší, pochopí a stane se jeho oporou. Od té chvíle jsem se cítila šťastná a čekala,že až se probudím,tak ho opět spatřím. Uvědomila jsem si,že už nechci zemřít. Spíše naopak. Chci žít...Ještě o něco déle..."

Michio zavřela knihu.
"Zní to jako romantická minulost."
"Tak trochu,Nakao. Našla přítele a to ji stačilo,aby dál žila. Dnes to není tak primitivní."
"To je fakt."
"Je možné,že by ten Fumio mohl být Yuichi?"
"Nebo Ryuichi. Jsou dva."
"Jenže dohromady jsou jeden."
"Zmizely už ty krvavé skvrny?"
"Ještě ne. Přála bych si,abych za ním mohla jít a pomoct mu,pokud by měl problémy."
"Michio, ty bys chtěla pomoct každému na světě."
"Hm. Chci za ním." Najednou ucítili slabý vánek.
"Vítr? Kde by se tu vzal?"
"To jde z té knihy." Kniha SLUŽEBNÍCI se rozzářila a otevřela. Vtáhla je dovnitř do sebe a dvojice už byla unášena dál. Kde se objeví?