* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Říjen 2012

Dějství 8: Zombie zlodějka

25. října 2012 v 23:12 | Linda |  Grevil
Ravenovi zasvítily oči ještě víc. Tasil svou kosu. Nelíbilo se mi to. Podíval jsem se na druhého muže. Alfons la Morte se jevil jako nebezpečný. Nyní stáli proti sobě.
"Zakuro,drž se zpátky."
"Zvaž to ještě jednou."
"Nech to na mě."
"Co?"
"Žádný strachy. Nezabiju ho." Toho jsem se bál. Nebral jsem v potah jeho slova. Neměl jsem,co dočinění s normálními lidmi,ale se zombie. Za chvíli jakoby moje existence zmizela a pouze ti dva ovládli jeviště.
"Připrav se."
"Ty mě nikdy neporazíš,Ravene."
"To se uvidí." Jejich kosy sebou máchaly sem a tam. Ostří se od sebe odráželo a vydávalo řinčivé zvuky.
"Vydej mi lapis lazuli."
"Nikdy."
Zapomněls na to,kdo ho dostal."
"Možná,že ti vládce podsvětí svěřil lapis,ale v boji o něj jsem vyhrál já."
"Když tě nyní porazím,tak ho získám zpět."
"O tom pochybuju." Sledoval jsem je a nemohl jsem od nich odtrhnout oči. Rýzem ze země se vynořila ruka ,která mě chytla za nohu a začala stahovat.
"Bože!!!" vyhrkl jsem ze sebe a máchal kolem sebe končetinami,abych se z toho vyvlékl. Podařilo se mi to,ale objrvily se další zombie pžímo u Ravena a Alfonse.
"Hej,vy dva! Bacha!"
"Neotravujte!" vykřikl Raven a ohnal se svou kosou. Přepůlil tři zombie naráz.
"Kazíte nám souboj!" přidal se la Morte a dozčtvrtil nepřátelé. Shodli se na stejné věci? Neubývalo jich. Kdybych byl holky, nejspíš bych pištěl a vřískal,ale nyní jsem rozmýšlel,co dál. Nečekaně jeden zombie hmátl Ravenovi pod plášt a zmocnil se lapise.
"Vrať to,mrtvolo!" zavřískal Raven. Musel jsem mu pomoct.
"Naval to!" znovu odsouhlasil Alfons.
"Chceš ho nečestně čmajznout?"
"Čmajznout? Já bojuju čestně." Nezdálo se obvyklé,aby Raven použil slovo čmajznout místo slovo ukrást. Rozhlédl jsem se kolem. Země měla rázem plno otvorů,zombie se hrnuly ze všech stran, mrtvě zíraly a ze starých pařezů se staly třísky. Poblíž sebe jsem naše dlouhou větev. Ihned jsem dostal nápad. Zombie zlodějka osaměla. Popadl jsem větev, pomalu se k ní přiblížil a vyskočil na ní. Potom jsem jí začal mlátit. Snažila se mě setřást.
"Zemři!" Bouchl jsem jí jednou. Bouchl jsem jí podruhé.
"Chceš zemřít,prcku?" promluvila po těch dvou ranách. Strašně jsem se lekl a zavrávoral. Shodial mě pohotově na zem.
"Teď jsem s mlácením na řadě já." Tentokrát mě zkusila mlátit ona,ale její rány nebyly účinné. Využil jsem situace a větví jsem jí urazil hlavu. Ve chvíli jsme ji sebral lapis a nepustil ho. Oddechl jsem si,ale jak si vedou ti dva?



10. Účinná strategie

25. října 2012 v 22:32 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Kniha "SLUŽEBNÍCI" byla potřísněná krví. Když se jí dtokla, krev jí ještě zůstala na rukou.
"Nakao,co se to stalo?"
"Nevím přesně. Spal jsem a rázem jsem uslyšel hluk z tvého pokoje."
"Z mého?"
"Vběhl jsem rychle dovnitř a uviděl vycházející světlo z tašky. Otevřel jsem ji a našel tu knihu v tomhle stavu."
"Ukázal se Yuichi?"
"Ne. Po něm nebylo ani památky."
"Myslíš,že se dostal do nebezpečí?"
"Je tu přece ještě jeho druhá polovina."
"Ryuchi? To asi těžko."
"Jakto?"
"Zapomněl jsi? Ryuichi přece vyprávěl,že se musí zúčastnit jakési soutěže.
"Na jak dlouho?"
"Na tři měsíce."
"To snad není pravda." Michio věděla,co by měli dělat. Museli do knihovny. Jenže,jak se tam dostat? Ichiro s Katashim seděli pod nimi a ještě v pokoji spali Pierre s Yusakem. Nemusela nic říkat nahlas,aby bratranec pochopil,co má v hlavě.
"Asi vím,jak na to."
"Máš nápad?"
"Michio,víš,že se ženeš do záhuby?"
"Nemám na výběr. Zlo přichází."
"Fajn,ale nejdřív zavolám svým rodičům a pak tvé mámě." Přikývla. Nakao si vymyslel úžasnou historku o tom,že by chtěl,aby Yusaka s panem Miyazawou,Ichirem a Katashim šli do zábavního parku. Trval na tom,aby je doprovázel pan Komori s panem Ishikawem.
"Jsi si tím jistý,Nakao?"
"Jasně. Půjdou pouze oni. Bude to takové malé překvápko."
"Ne,je to dobrá příležitost,aby byl Yusaka s Pierrem. Aspoň si všechno potřebné vyříkají."
"To máš pravdu. My budeme třeba péct sušenky s tvou mámou."
"Jsem zvědavá,jak se budou tvářit." Nevšimli si,že tuhle část vyslechl pan Miyazawa celou a netvářil se příliš nadšeně. Nakao děla,že ho neviděl schoval knihu "SLUŽEBNÍCI". Vše naplánovali. Jenom Katashi s Ichirem se nezdáku v dobré náladě.
"Michio řekla,že příchystala překvapení."
"Ale proč tu jsou naši otcové?"
"Určitě je to tvoje chyba,Ichiro."
"Jaktože moje?"
"Prostě tvoje."
"Zeptej se Miyazawy." Učitel pouze stál stranou. Yusaka se naopak rozplýval nad tím překvapením.
"Tak jedeme!" zvolal pan Komori.
"Konečně pánská jízda." přidal se pan Ishikawa. Auto,ve kterém jeli,nastartovalo a už se řítilo vpřed. Mezitím se Nakao a Michio vypravili do knihovny.
"Nakao."
"Co?"
"Zvládneme najít odpovědi?"
"Určitě,ale musíme si pospíšit."
"Proč?"
"Miyazawa nás slyšel,když jsme vymýšleli překvapení."
"Takže ví o knize..?"
"O té nic neví,ale netuším,čeho je schopný. Co může udělat,aby zjistil pravdu."
"Dobře. Rychle se pusťme do toho." Objeví něco?



9. Citronový dort

25. října 2012 v 22:06 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Následující ráno se naše dobře známá trojice sešla na snídani.
"Co máme k jídlu,Michio?" ozval se Katashi.
"Citronový dort."
"Dost?" Dívka vytáhla dort žluté barvy. Na povrchu už ho zdobila nadýchaná šlehačka. a ořechy. Vevnitř krémová náplň a zbytek tvořila citronová část.
"Ráno ho tu pro nás nechala Nakaova máma. Musela spěchat do práce."
"Aha."
"Nechceš ochutnat?"
"Můžu?"
"Jasně." Katashi si kousek ukrojil a hodil ho do pusy.
"Jaký je?"
"Je kruci dobrý."
"To je dobré vědět." Ozvalo se zívnutí.
"Dobré ráno,Michio." promluvil Ichiro a zívl si.
"Dobré ráno."
"Tak brzy a máme dort?"
"Katashi ho ochutnal a prý je vynikající."
"Když to říká on."
"Pan Miyazawa s Yusakem ještě nevstali?"
"Ne."
"Měla bych jim asi donést něco k jídlu."
"Já to udělám."
"Ne. Ještě si s nimi potřebuju promluvit." Dala na tác dva šálky s talířky a kousky dosrtu. Vzala ho a vydala se po schodech. Pokoj pro hosty se nacházel v prvním patře. Zaklepala. Nikdo se neozval,a tak si dovolila vejít dovnitř.
"Jste vzhůru?" Zavřela za sebou dveře a položila tác na stůl. Pan Miyazawa s Yusakou ještě spali. Vimla si,že se jim nejspíše zdály noční můry. Kapičky potu jim stékaly po obličejích a jejich ústa mluvila jakási slova.
"Co říkáte?"
"Mikami."
"Mikami?" Mezitím se ve snu ozýval dívčí hlas.
"Neplačte,prosím. Slíbilo jsme si,že se půjdeme podívat na oslavu." Netrvalo dlouho a probudili se. Michio se skláněla nad jejich hlavami.
"Není vám nic?"
"Michio."
"Přinesla jsem vám snídani." Pan Miyazawa se posadil. "Nechala jsem ji na stole."
"Děkuji ti."
"Za málo. Řeknětě Yusakovi,až se probudí,aby snědl kousek dortu."
"Rozumím."
"Zdálo se,že jste měl noční můry. Stává se vám to často?"
"Poslední dobou."
"Fajn." Nevěděla,jestli má vyprávět o tom,co říkal ze spaní. Nakonec nic neřekla. I kdyby vše vypověděla,mohla by si přinést spoustu otázek. Vyšla ze dveří,kde už čekal Nakao.
"Nakao?"
"Michio."
"Co se děje?"
"Tohle bys měla vidět." Přistoupil k ní a vytáhl knihu. Její údiv překročil hranice.
"Co to..?" Co na knize viděla?



Shounen Onmyouji Ending

25. října 2012 v 21:30 | Mawtulius |  Melodie

8. Sen předpovězení

24. října 2012 v 23:33 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Naši přátelé už leželi ve svých postelích a snili.
"Neplačte,prosím."
"Jsi to ty?"
"Slíbili jsme si,že se půjdeme podívat na mou oslavu."
"Jistě."
"Bude to už brzy?" Odpověď se neozvala. Místo toho se Yusaka a Pierre probudili zpocení. Pronásledovaly je noční můry. Jeden na druhého promluvili:
"Zase ten stejný sen?"
"Ty taky,Pierre?"
"Od té doby už uplynuly 4 roky."
"Za chvíli bude výročí,že?"
"Ona nikdy nic nechtěla."
"Proč se to stalo v ten den?"
"To přece nebyla tvoje chyba,Yusaku. Ale moje."
"To není pravda."
"Já se o vás měl postarat a takhle to dopadlo." Víc nepromluvili. Zkusili znovu usnout a přenesli se do vzdálené minulosti.
"Pierre!" Černovlasý chlapec se otočil za hlasem. Objevila se před ním oranžovovlasá dívka s úsměvem na rtech, hnědýma očima,fialovými šaty a veselým hlasem.
"Mikami."
"Víš,co je dnes za den?"
"Tvoje 15. narozeniny."
"Bingo! Budeme to spolu oslavovat?"
"To víš,že jo." Na dvaře někdo zaklepal. Oba dva se otočili.
"Jste tady?"
"Yusako!"
"Mikami,ty máš narozky,že?"
"Moje máma sice přichystala dort,ale nesmíš si z něj ukrojit,jak posledně."
"Proč ne?"
"Ten dort není jenom pro tebe."
"No jo." Zanedlouho všichni tři vyběhli rovnou do kuchyně,aby se podívali na dort. Bohužel ho nenašli. Jelikož byl velice dobře schovaný. Večer se slavily Mikaminy narozeniny. Yusaka s Pierrem šli ještě odpoledně vyzvednout dárek. Bohužel,když se vrátili, zjistili,že Mikami měla nehodu. Srazilo jí auto.
"Co se stalo Mikami?" zeptal se Yusaka mámy.
"Srazilo jí auto,broučku."
"Bude v pohodě?"
"Nevím. Páni doktoři,dělají,co můžou." Pierre ho uklidnil a vysvětlil mu,aby čekal. Později vyšel pan doktor.
"Pane doktore."
"Vy jste matka slečny Abe Mikami?"
"Ano. Bude v pořádku?"
"Když jsme ji sem přivedli, zdálo se,že její zranění nejdou vážná. Jenže situace se poněkud zvrtla a ukázalo se,že.."
"Co s ní je?"
"Vaše dcera zemřela."Všem třem se rázem zhroutil svět. Yusaka celou noc probrečel, Pierre nedokázal usnout a jejich matka měla noční můry. Ještě naposledy uslyšeli její hlas ve větru.
"Neplačte." Než zmizela úplně a jejich city nebyly roztroušeny.



Mikami

Dějství 7: Alfons la Morte

24. října 2012 v 23:01 | Linda |  Grevil
Raven zdůraznil,že jde trénovat. Zajímalo by mě na jaké místo. Vyběhl jsem ze svého pokoje rovnou za ním. Stále čekal. Pokývnutím hlavy mi dal znamení,abych jej následoval. Dal jsem se do toho. Tentokrát jsme nanešětstí nešli na hřbitov,ale do lesa. Les vypadal normálně. Po obou stranách cesty,po které jsme šli, se ještě zelenaly stromy. Jehličí popadané na zemi nás dorpovázelo, u pařezů jsem si všiml zralých hub a ve větru se naposledy ozvýal ptačí zpěv.
"Na jakém místě budeš trénovat?"
"Ještě kousek." Brzy jsem se zastavili.
"Tady?"
"Přesně tak."
"Nebude to vadit?"
"Ne,tohle místo už je zničené." Měl pravdu. Místo,na kterém se nacházeli, nevypadal jako less. Stromy už se skácely dávno na zem,tráva nasákla hnědou barvou a ani mravenci se nehodlali k místu přiblížit.
"Tohle místo je mrtvé. Prostě morte." Morte znamenala smrt v italštině. Raven zareagoval poněkud podrážděně.
"Co jsi to řekl?"
"Smrt."
"Odkud jsi to slyšel?" A je to tu. Chtěl jsem si dát bacha na pusu,ale zvědavost mi nedala spát.
"Kdo ti dal ten lapis?"
"Najednou tě to zajímá?" Neodvětil jsem. "Je to jinak. Řekl jsem,že jsem ho dostal,ale popravdě jsem ho vyhrál."
"V loterii?"
"Ale houby. V boji."
"Proti komu?"Než jsem stačil zareagovat, uviděl jsem,že na mě něco letělo a dopadlo pár metrů ode mě. Zahalil mě obláček kouře,což mi způsobilo pomalé reakce. Zář neznámého předmětu se mi mihla před obličejem,ale nemohla mě oslepit. Kouř zmizel a přede mnou se objevil Raven se svojí kosou.
"Vylez,Alfonsi!" vyšlo z jeho úst. Na stromě již přistál stín muže,jehož tvář jsem nepoznával. Spatřil jsem dlouhé vlající zelené vlasy v barvě lesa,vražedný výraz a na sobě černý hábit. V ruce svíral kosu. Větší,než Ravenovu.
"Tak jsi vycítil,že jsem tady."
"Jaký je důvod tvého příchodu?"
"Odpověd znáš."
"Přišel jsi se pomstít. Nemám pravdu?"
"Jak jinak." Neznámý seskočil lehce ze stromu. Zeptal jsem se Ravena.
"Ty s ním chceš zápasit?"
"Nedává mi na výběr."
"Co když sem někdo přijde?"
"Tak ho zdržíš."
"Proč se ti chce pomstít?"
"Neřeš to."
"Kdo to je?"
"Alfons la Morte. Můj nepřítel." Žádné další slovo nepotřebovalo zaznít. Konečně jsem věděl, o koho jde. Jenže porazí ho Raven?


Dějství 6: Vzpomínka lapisu

24. října 2012 v 22:29 | Linda |  Grevil
Probudil jsem se. Po včerejším zážitku mi připadalo, že to všechno byl pouhý sen. Nikdy se to nestalo a nikomu z nás nehrozilo nebezpečí. Chtěl jsem si to myslet,ale do mého pokoje vstoupil on.
"Ravene."
"Zdravím,Zakuro."
"Je ti už lépe?"
"Naprosto. Nemusíš se ničeho bát."
"Rozumím. Co teď budeš dělat?"
"To,co obvykle,než se ukážou."
"Ty je vždy vycítíš,že?"
"Dalo by se to tak říct."
"Jsme tady,ale v bezpečí?"
"Zatím." Mlčel jsem. Jeho slova zněla věrohodně. Dost věcí jsem o něm nevěděl. Jako proč lovil zombie. Proč se to všechno dělo zrovna tady.
"Má to všechno společné s tou historkou,kterou jsi mi vyprávěl?"
"No,obyvatelé zemřeli na epidemii. Připadá mi to jako pomsta."
"Zajímalo by mě,kdo tu epidemii vyvolal. A co je ten lapis lazuli?" Slyšel jsem jeho povzdechnutí.
"Jak asi víš,tak je to modrý kámen vyzařující sílu z vašeho světa."
"To jako lidského?"
"Správně. Jelikož jsem služebníkem pekel, dostal jsem pouze polovinu."
"Chceš říct,že bez té druhé půlky se na nic nezmůžeš?" Přikývl. "Mohl bych ho vidět?" Zahmatal pod plášť a vytáhl malý váček hnědé barvy. Z něj vylovil zářivý modrý kámen.
"Lapis lazuli."
"Krásný,že?"
"A kde se nachází ta druhá polovina?"
"Tu právě musíme najít." Pozoroval jsem kámen. Jemně jsem se ho dotkl. V tu ránu mi v hlavě probleskla myšlenka.
"Tvým úkolem bude jít do světa živých."
"Důvod,pane?"
"Mrtví vylézají z hrobů."
"Grevil."
"Myslí ti to rychle."
"Vaše přání je mi rozkazem,vládče podsvětí."
"Běž,služebníku. Ne,Alfonsi la Morte." Uslyšel jsem Ravenův hlas.
"Zakuro! Hej,Zakuro."
"Co?"
"Posloucháš mě?"
"Jasně. Ravene,řekl jsi,že neznáš své jméno."
"To jsem řekl."
"Jenom by mě zajímalo.." Zamyslel jsem se,jestli o tom mám něco zmínit. No,jinak jsem položil svou otázku.
"..Jak se jmenoval tvůj otec?"
"Adrian."
"A tvá matka?"
"Miriana."
"Fajn." Uklidil si lapis do pláště.
"Půjdu trénovat. Počkám dole."
"Hm." Odešel a a zavřel za sebou dveře. Uvažoval jsem nad tím,proč jsem se ho nezeptal přímo. Kdo je Alfons la Morte? Jak je s ním lapis spojený?


Nageki No Mori - Shounen Onmyouji AMV

23. října 2012 v 21:25 | MiharuYon |  Melodie

Upíří deníky 11 – Druhá šance

23. října 2012 v 21:22 | arara.cz |  Knihy,mangy
Upiri deniky 11 – Druha sance (L. J. Smith) obal

Jedenáctý díl série Upířích deníků Elena a její přátelé zachránili své město Fell's Church před zlými silami. Zaplatili za...

Anime Gekijouban Bungaku Shoujo

23. října 2012 v 21:19 | Linda |  HODNOCENÍ DÍVČÍCH ANIME
Počet dílů: 1


Děj: Touko se konečně setkává s Inouem Konohou. Od té chvíle jsou ti dva členové literárního klubu a on jí píše příběhy,které pak dívka pojídá.

Hodnocení: Krásný romantický film navazující na předchozí událost. Čekejte nečekané okamžiky, lásky na první pohled a spoustu dobrých příběhů.