* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Říjen 2012


6. Polibek Yusaky

21. října 2012 v 16:45 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3


Dívka ležela na zemi a nehýbala se.
"Michio!" zavolal Nakao a běžel k ní. "Probuď se."
"Žádnou paniku." vysvětloval pan Miyazawa.
"Vy buďte zticha!" Za chvíli dovnitř vlétli pan a paní Todoki.
"Proboha živého?! Co jste to vy dva udělali?" Jelikož byli oba doktoři, vzali Michio a začali jí ošetřovat. Brzy na dveře někdo zaklepal a Nakaova matka otevřela.
"Dobrý den!" Ve dveřích stáli Katashi s Ichirem.
"Jste to vy dva,Katashi?"
"Samozřejmě."
"Nečekala bych,že nás po dvou týdnech přijdete navštívit."
"Dnes je to vskutku výjimečné." přitakal chlapec. Ichiro se přidal:
"Je tady Michio?"
"Je,ale.."
"Co?" Sklopila zrak a pustila je dovnitř ve chvíli,kdy pan Todoki káral svého sany a učitele.
"Co jste to vy dva prováděli?" Mluvil dál. "Uvědomujete si následky?"
"Je nám to líto,otče."
"Lítost nic nespraví."
"Pane Todoki,byla to má vina. Netrestejte svého syna."
"Hlavně u vác bych čekal,že budete rozumější." Než se dostal k dalšímu slovu,přerušili jej Katashi s Ichirem.
"Smíme se zeptat,co se stalo?" Pan Miyazawa si brzy všiml Yusaky.
"Yusako."
"Pierre!" Odvrátili zrak a bratranci ji poslali na verandu,aby měli soukromí. Pak si poslechli celý příběh od Nakaa. Tvářili se nejdřív klidně ,pak naštvaně a nakonec zmateně.
"Cos to kruci vyvedl?!"
"Katashi?"
"Za to tě roztrhnu."
"Cože?" Zrzavý chlapec se snažil vše urovnat.
"No tak. Uklidni se!"
"Jak chceš,abych se uklidnil?"
"Nechcete ji vidět?" Měl na mysli Michio a pobídl je,aby šli s ním. Zavedl je do pokoje,kde naše hrdinka odpočívala. Kolem hlavy měla ovázaný obvaz. Jinak vypadala normálně.
"Nezměnila se." Celé týdna si říkali,jak se jí daří. Zanedlouho se probudila a uviděla je.
"Michio."
"Katashi! Ichiro!" zvolala radostně a jelikož seděli na její posteli,objala je tak pevně,až se její vlasy rozlétly na všechny strany.
"Hej,brzdi!"
"Stýskalo se mi po vás. Chyběli jste mi."
"Ty nám taky." Povídali by si déle,kdyby je Nakao nezavedl do kuchyně. Ve stejný okamžik se objevili Pierre a Yusaka.
"Pane Miyazawo." promluvila Michio.
"Velice se omlouvám za to,co se stalo."
"Nic se nestalo. Kdo je ta dívka vedle vás?"
"To je Yusaka."
"Vaše sestra?" Yusaka se na ní obořila:
"SNOUBENKA!"
"Opravdu?"
"Tady je důkaz." A přede všemi ho políbila.
"Božíčku."
"Vidíte?" V tu ránu byla udeřena Pierrovou rukou.
"Kdo ti dovolil se mě dotýkat!"
"Pierre." Katashi ho napomenul:
"Hej,je to vaše snoubenka!"
"Není! Za prvé: já si ji brát nebudu. Za druhé: její pravé jméno je Samejima Yusaka. A za třetí: je to kluk."
"COŽE?" Všichni se zdáli vykolejeni,ale naše hrdinka se zdála zamyšlená. Jaký byl důvod?

5. Miyazawova snoubenka

20. října 2012 v 23:07 | Linda |  Krásná rodinka Nakagawa 3
Uplynulo pár dní. Ichiro s Katashim si začali zvykat a vypadalo to,že si víc rozumí.
"Ha!"
"Co je?"
"Dostal jsem tě,Ichiro."
"V čem?"
"Michi mi zavoalala jako první."
"O to jsme se vsadili?"
"Ne. Jen mě napadlo,že mám štěstí."
"Nesmysl. Jak jsi dopadl v písemce?"
"93 %."
"Já mám 95 %."
"Jenom o 2 %. Jak jsi dopadl ve fotbale?"
"94 %."
"Já mám 96 %."
"To je fuk."
"Ve sportu jsem lepší."
"Já zase v jazycích."
"Kokrháči!"
"Bělovlasá opice!" Naše hrdinka si na jejich hádky naštěstí zvykla. Kvůli nim už málem taky vyletěla z kůže a oni ji nemohli zastavit. Po chvíli se ti dva uklidnili a začali se chovat normálně.
"A co říkala,chytrolíne?"
"Že se v Nakaově domě začínají dít divný věci."
"Jaký?"
"Nedávno se kniha rozzářila a přenesla je do knihovny."
"Fakt?"
"Fumio mi řekl,že se blíží nebezpečí a k tomu všemu se ještě objevil jejich učitel Miyazawa."
"Miyazawa? Není to příbuzný předsedkyně?"
"Tak něják." Po 10 minutách se ozvaly dívčí kroky. Patřily Yusace.
"Slyšela jsem správně?" zeptala se Ichira.
"Co správně?"
"Bavili jste se o muži jménem Miyazawa?"
"A?"
"Víte,kde je? Zaveďte mě k němu."
"Brzdi! Ještě jsi nám nedala jediný důvod,abychom to pro tebe udělali.""Chci ho vidět."
"Jsi jeho setra?"
"Ne. Jsem.."
"No?"
"Jsem jeho SNOUBENKA!!!"
"SNOUBENKA??!!!" Nevěřili svým uším. Mezitím Michio s Nakaem měli hodinu matematiky.
"Pane Miyazawo!"
"Ano,ů
"Proč jste sem přišel?" Učitel se k Nakaovi otočil.
"Co bys ode mě chtěl slyšet?"
"Jen se mi zdá podivné,jak jstě sem přišel ve steunou chvíli,kdy aši přátelé odešli."
"Na co narážíš?"
"Zdáte se mi podezřelej." Michio vypadala překvapeně,ale supěla zlostí. Pan Miyuzawa promluvil klidně.
"Byla to jen náhoda."
"To si teda nemyslím." A popadl ho za límec.
"Dávej si bacha,chlapče. Mohl bych tě zranit."
"To mi nevadí. Něco nám tajíte a já z vác vymlátím pravdu." Oba dva se začali prát. Naše hrdinka si myslela,že budou rozumní. Hlavně Pierre. Mýlilal se a vložila se do jejich sporu.
"Tu máš!"
"Varoval jsem tě." Pierrova pěst,ale dopadla na obličej Michio. Neudržela rovnováhu a spadla na tvrdou zemi. Co nyní udělají?




Dějství 4: Prokletí města

20. října 2012 v 22:28 | Linda |  Grevil
Odtrhl jsem se od fotek a vyšel Ravenovi vstříct. Popadl jsem ho za ruku a mizel,jak nejrychleji to šlo. Potom jsem ho pustil.
"Proč brečíš?!" Rukávem si setřel slzy.
"Protože jste smutní."
"To přece není tvoje chyba."
"Ale!"
"Poslyš! Řeknu ti jednu věc. Je mi jedno,proč nejdeš domů a nadále tu zůstáváě´š,ale radím ti,aby ses před mou mámou moc neukazoval." Chtěl určitě slyšet můj důvod. Nadále jsem lčel a čekal,jak zareaguje.
"Pitomec."
"Co?" Zopakoval to znovu.
"Jsi PITOMEC!" Trochu jsem se lekl,ale zatvářil jsem se rozpačitě.
"To je všechno na co se zmůžeš?"
"No.."
"Viděl jsi,na co jsme se dívali?"
"Na fotky."
"Správně. Jak vidíš,tak nemám tátu. Zemřel,když mi bylo osm."
"Proto jste se přestěhovali?"
"Ne. To kvůli mámině práci. I když mi je 14,musím ji chodit pomáhat."
"Co dělá?"
"Prodává ovoce a zeleninu."
"V jaké dny?"
"Od pondělka do pátku."
"Ale já ji ještě neviděl pracovat."
"Protože pracuje od 10 hodin do 18 hodin. Většinou,když nepracuje,tak se dívá na fotografie."
"Proto jsi řekl,že to bude mít vliv na její zdraví?"
"Tys mě slyšel?"
"Tak trochu."
"Od té doby,co tátta zemřel, se snaží dělat všechno na 100 %,abych se měl,co nejlíp."
"Jde vidět,že máš starostlivou maminku."
"To ano,ale nemůžu to říct sám o sobě.. Já pro ni nemůžu nic udělat."
"Chceš říct,že má zlomené srdce?"
"Samozřejmě. Kdo by neměl." Přestal jsem se opírat o zeď a šel se oblíct. Vzal jsem si kabát, obul si boty a dal si do kapsy klíče s peněženkou.
"Kam chceš jít?"
"Projít se. Chceš jít taky?" Přikývl celkem rychle a bez rozmýšlení. Zabouchli jsme dveře a vyrazili. Vzali jsme to mojí oblíbenou zkratkou přes hřbitov. Vedle něj stála ponurá lavička. Za ní trávník a nedaleko automat s pitím. Hodil jsem do něj pár drobných a dostali limču. Odvětil jsem:
"Máš žízeň?"
"Trochu." Koupil jsem mu to stejné. Ochutnal a přišlo mu to dobré. Po chvíli jsme si dali procházku po hřbitově.
"Tady jsou všichni zesnulí."
"Zakuro,podívej. Jsou tu i cizinci."
"Někteří jsou Američané. Jiní Němci a Farncouzové."
"Vůbec se mi to tady nelíbí."
"Mně taky ne. Vzpomínám jsi,že jsi mluvil o prokletí. Co jsi měl na mysli?"
"To,že už budeme muset brzy bojovat."
"Brzy?" Uslyšel jsem opodál zvonit zvony. Bylo poledne. Přesně 12 hodin. Než jsem se nadál,něco se začalo dít. Ucítil jsem,jakoby se pode mnou něco pohnulo. Neměl jsem chuť to zjišťovat,ale nakonec jsem se podíval na zem. Ze země začala vylézat ruka. Raven a já jsme se připravili. Dostal jsem strach. Co budu dělat?


Candy - Ashitaga suki

19. října 2012 v 20:00 | Geutella |  Karaoke

Anime Candy Candy

19. října 2012 v 20:00 | Linda |  HODNOCENÍ DÍVČÍCH ANIME
Počet dílů: 115 + 1 film

Rok: 1976-1979


Děj: Candy White byla vychována v sirotčinci. Její rodiči ji dali pryč. Vyrůstala se svojí nejlepší přítelkyní Annie,která byla posléze adoptována rodina Brighton a tak se dívky musely rozloučit,ale slíbily si,že se znovu setkají. Zanedlouho je Candy adoptována rodinou Adley,která k ní není moc příjemná. Musí být neustále se zlou Elizou a zlým Nielem,kteří jí provokují a dobírají si ji. Celá nešťastná se setkává v horách s hodným a laskavým Anthonym,který se stal jejím princem. Potkává jeho dva bratry: Steara a Archiho. Samozřejmě,že z Anthonyho a Candy se stane pár. Její štěstí se,ale brzy rozplyne,když Anthony při jizdě na koni zemře. Je to konec? Jistěže ne. Její štěstí se opět sjednotí teprve,až se setká s krásným Terrym. Jak její příběh dopadne?


Hodnocení: Anime mě přímo okouzlilo. Nejenom svým dějem,ale svým kouzlem. Candy je prostě úžasná. Silná a velice pilná. I když se cítí na dně a pláče,dokáže se usmívat jakoby se nic nestalo. To na ni velice obdivuji. Připomíná mi popelku. Nikdy si totiž nestěžuje a je pracovitá. V příběhu se setká s dívkou Patty, Frannie a bude se chtít stát zdravotní sestrou. Její vytrvalost a silná vůle mě doprovázela po celou dobu. Skončilo to dobře, i když lituji toho,že ztratila svou lásku. Všem dívkám,které mají rády shoujo a romantiku,ho velice doporučuju. A pro citlivky doporučuju si připravit kapesníčky.



Dějství 3: Láskyplná slza

19. října 2012 v 16:27 | Linda |  Grevil
Uběhlo spoustu dnů a on u nás stále pobýval. Začínal jsem si dělat starosti. Hlavou se mi stále honily otázky. Co tam dělal upstřed noci? Co znamená nadešel čas? Co má společného s těmi bláboly kolem? Pozoroval jsem ho. Četl si nějákou knihu. Lekl jsem se,když promluvil:
"Zakuro?"
"Hm? Co?"
"Nechtěl by ses mě na něco zeptat?" Měl jsem pocit,že mi dokonce četl myšlenky. Ten nápad jsem,ale rychle zavrhl.
"Proč tu stále jsi?"
"Mám tu úkol."
"Jaký,"
"Dohlížet na město."
"Proč? Není snad v pořádku?"
"Vždy,když nadejde čas setmění,objeví se prokletí tohoto města." Nedošlo mi,co má na mysli. Sotva jsem se přistěhoval,a tak mi Raven povyprávěl historii města. Před několika lety někdo založil Grevil. Cizinec,který do města přišel,podlehl neznámé nákaze. Epidemii,která se šířila rychlostí světla. Brzy jí chytili ostatní obyvatelé a zemřeli stejně jako on. Než se objevil mladý muž s protilékem a celé město nezachránil. Myslel jsem si.že je to skvělý nápad. Po tomhle jsem se šel podívat za mámou. Seděla jako obvykle u stolu a prohlížela si fotografie.
"Vzpomínáš na tátu?"
"Zakuro."
"Neměly bys to dělat. Bude to mít vliv na tvoje zdraví." Moje máma plakal. Nevím,jestli smutkem nebo radostí. Každopádně jsem se na to nemohl dívat,a tak jsem se k ní otočil zády.
"Mami,neplač. Táta je tady s námi."
"Vážně jsi po něm,Zakuro."
"Už zase?"
"Nejenom vzhledově,ale i v chování. Podívej se na tuhle fotku,kde jsi s ním." Poslechl jsem a postavil se vedel ní,abych viděl na fotku. Byl jsem na ní,když mi byly čtyři s tátou. Jako bych mu z oka vypadl.
"Taky jsem jel poprvé na kole."
"Spadl jsi hned po tom,co jsi na něj naskočil."
"Taky jsem se setkal se sousedovým psem Akamarem."
"Kvůli jeho štěkání jsi byl vyděšený."
"Mami!" Začal jsem vzpomínat jako máma. Vyprávěli jsme si všechny legrační příhody. Nevšiml jsem si ani Ravena,který sestoupil po schodech a pozoroval mě svýma žlutýma očima. Něco se s ním dělo. Zeptal se:
"Trpíte?"
"Ravene?"
"Udělal jsem něco špatně?"
"No,ne." Po jeho tváři stekla jedna slza. Brečel. Jako já kdysi.




Dějství 2: Dvojče,jak vyšité

19. října 2012 v 15:46 | Linda |  Grevil
Chvíli jsem uvažoval,jestli říká pravdu. Prohlížel jsem si ho. Byl zahalený tmavě zeleným pláštěm,který mu spadal i do obličeje.
"Hej,sundej si kapucu."
"Proč?"
"Chci vidět,jak vypadáš."
"No.."
"Tak?" Čekal jsem a on si ji pak sundal. Jeho obličej ve mně vzbudil překvapení. Vypadala stejně jako já. Modré vlasy a žluté oči. Neznámý si toho taky všiml.
"Jsme úplně stejní."
"Všiml jsem si. Mimochodem,kde bydlíš?"
"Já?"
"Je tu snad někdo jinej?"
"Ani nevím. Nemám domov."
"To jsi žil pod mostem?"
"Ne. Cestoval jsem z minulosti do budoucnosti už odmala." Upřel jsem na něj zaražený pohled.
"Taky jsem létal po obloze." Vykulil jsem oči.
"Neměl bys lhát." řekl jsem mu.
"Říkám naprostou pravdu." Je mu vážně přeskočilo.
"Hrabe ti? V tomhle světě nikdo nemůže cestovat z minulosti do budoucnosti."
"Já to umím." vyhrkl jsem ze sebe. Uklidni se. Nemáš jméno a nemáš,kde bydlet. Budeš se jmenovat Raven."
"Dobře."
"Tak a teď budu muset jít do školy. Problém je,co řeknu mámě." Raven se postavil vedle mě a táhl mě ke dveřím. Pochopil jsem.. Chtěl to říct mojí mámě sám. Povzdechl jsem si.
"Fajn. Jak chceš." Máma stála už v kuchyni a chystala snídani.
"Dobré ráno,Zakuro."
"Dobré ráno. Mami,někoho bych ti tád představil."
"Koho?"
"Ravena." Popohnal jsem ho,aby se ji ukázal. Sundal si kápi a ona spatřila jeho obličej. Nejdřív nevěděla,co by řekla,ale nakonec se usmála.
"Ten je ti podobný!"
"Tak trochu. Mohl by tu zůstat? Jeho rodina je odsud daleko."
"Jistě. Nyní bude Raven vystupovat jako tvůj mladší bratr."
"Takže mám bratra." Vysvětlil jsem mu,co všechno,co by měl znát. Pak jsem si jeho chování vyzkoušel. Z legrace jsem ho napodobal. Za celý den jsme působili jeko dvojčata. Samozřejmě,že jsme šli do školy. Později jsem se ho ptal.
"Jak se ti tam líbilo?"
"Ušlo to."
"Ravene,nevím,jak dlouho tu budeš,ale zapamatuj si,že se musíš chovat normálně a nevykládat nesmysly."
"Ale to byla všechno pravda."
"Ty jsi vážně blb! Úplný pako!"
"Nerozčiluj se hned." Už vím,jaký mzi námi byl rozdíl. Narodil jsem se povahově výbušný a zodpovědný. Narozdíl ode mě je Raven hloupý a klidný. Vážně vypadám jako starší brácha.
"Pospěš,Ravene! Musíme dělat úkoly."
"Jasně.