* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Dějství 10: Ravenova minulost

28. října 2012 v 16:54 | Linda |  Grevil
Raven se neprobouzel. Začínal jsem se bát. V ruce jsem svíral lapis a modlil se. Opravdu jsem se modlil. A nepřestal. I když jsem viděl,že vyzařuje jakousi aurou.
"Zakuro."
"Hm?"
"Otevři oči." Neznámý hlas mě donutil otevřít oči. Necítil jsem se být vzhůru. Právě naopak. Stále jsem spal. Jen jsem se dostal na jiné místo.
"Ééé!!!Ééé!!" ozývalo se odněkud. Že by se jednalo o dětský pláč. Nedaleko jsem si všiml zamilovaného páru s malým dítětem v ruce. Ženě spadaly do obličeje dlouhé modré vlasy,její tělo zdobily růžové šaty,usmívala se svými plnými rudými rty,její hnědé oči se třpytily štěstím. Naopak muž měl hnědé kudrnaté vlasy,zlatavé oči, kožené kalhoty s košilí a boty. Dětátko se usmívalo.
"Adriane,drahý. Podívej se na našeho synáčka."
"Jaký kouzelný chlapec. Darovala jsi mu život,moje milovaná Miriano."
"Vlásky má po mně a oči po tobě."
"Jaké mu dáme jméno?"
"Jeho jméno musí znamenat něco výjimečného."
"Co třeba Oscar?"
"Tak se jmenuje jeho dědeček."
"A co Luwa?"
"Tak se jmenuje moje matka."
"Tak co Raven?"
"Jak jsi na takové jméno přišel?"
"Napadlo mě to. Raven patřil mezi moje oblíbené hrdiny z knížek."
"Maličký,líbí se ti jméno?" zeptala se žena a dítě se uculilo. "Líbí se mu."
"To je dobře." Pochopil jsem,že to dítě je Raven. Můj přítel. Což mi připomnělo jednu věc. Moje vlastní dětství. Nevzpomínal jsem si na to,jak mi moji rodiči vybírali jméno. Rozhodl jsem se ze zvědavosti dívat dál.
"Ravene,ty jsi tak talentovaný." promlouval otec nyní už ke čtyřletému chlapci.
"Myslíš,tati?"
"Jistě. Tvoje hra na klavír je úžasná. To,jak sleduješ noty,jak hraješ,je nepopsatelné,ale nejsem dobrý jako ty,tati."
"Jednou mě jistě překonáš." Viděl jsem,jak se Raven zlepšuje ve hře na klavír. Dokonce chodil na hodiny společenského tance. Ve škole měl skvělé známky,vynikal v plavání a rád četl detektivky. Vyhrál spoustu medailí a vymyslel vlastní skladbu. Jenže přesně v osudový den auto s ním a jeho rodiči havarovalo. Zemřel,ale podařilo se mu vrátit jako zombie zpět. Díky moci kouzelného lapisu. V tu chvíli můj sen skončil a já nabral vědomí doopravdy. Lapis ještě jemně zářil,ale už pohasínal. Zatímco Raven stále spal.
"Ravene,jsi vzhůru?" zeptal jsem se bez rozmyšlení. Nejdřív se neozývala žádná odpověď,ale pak jsem uslyšel jeho hlas.
"Jsi hlučný."
"Díky bohu. Je ti lépe?"
"Je. O trochu."
"Myslel jsem,že se už neprobereš."
"Prosím,nedělej rychlé závěry." zasmál se a pohladil mě rukou po hlavě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama