* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Dějství 11: Moc lapisu

28. října 2012 v 16:56 | Linda |  Grevil
Čekal jsem,až Raven vstane z postele. Všechna krev a všechny zranění,která měl, se zahojila za celou tu dobu,co jsem spal. Zajímalo by mě,kolik uběhlo za tu dobu času. Hledal jsem na stěně hodiny. Kupodivu jsem je nenašel. Jistě. Máma je sundala,aby vyměnila baterii.
"Zakuro?"
"Hm?"
"Jak dlouho jsem spal?"
"Sám to nevím." Brzy se ozval hlas mojí mámy,kteří říkal:
"Zakuro, pojď na snídani."
"Už jdu!" odvětil jsem jí. Raven se usmál.
"Vypadá to,že je nový den."
"Jaktože včerejší noc,tak rychle skončila?"
"Nevím. Poslední,co si pamatuju,bylo to,že jsi na mě mluvil."
"Omdlel jsi v koupelně. Ještěže jsem tam přišel já a ne moje máma. Omdlela by hrůzou."
"To jsem vypadal,tak strašně?"
"Na těle jsi měl zranění a z úst ti tekla krev. Mám něco dodat?"
"Ne. Ty jsi tu zůstal u mě celou dobu?"
"Jo." Nemohl jsem říct,že jsem usnul. Znělo by to divně a on by se mi zase smál. Podíval se na mě. Jistě pochopil moje vedlejší myšlenky.
"Nebudu se tě na nic ptát."
"Proč?"
"Počkám,až to řekneš sám. Ale teď bych vážně něco zakousl."
"Nejdřív si,ale musíme vyčistit zuby."
"No jo. Rozumím." Oba jsme otevřeli dveře a vyšli z pokoje rovnou do koupelny. Prohlížel jsem se v zrcadle. Modré vlasy a žluté oči. Připomnělo mi to sen,který jsem měl. Bylo by možné,abych byl s Ravenem příbuzný? Možná ano. Možná ne. Uvažoval jsem,jestli bych se neměl zeptat mámy. Raději ne. Nechtěl jsem ji rozrušovat. Zeptal jsem se:
"Co se stalo mezi tebou a Alfonsem?"
"Byli jsme přátelé. On od pána podsvětí dostal lapis lazuli a pořád se s ním všude vychvaloval. Z legrace jsem ho vyzval na souboj a vyhrál ten lapis. Nechtěl jsem mu ho vzít celý a chtěl ho rozříznout,ale zombie se přihnala a lapis rozpůlila na polovinu."
"Neudělal to Alfons náhodou?"
"Tak trochu. Ale ten lapis mi zachránil život."
"Co když tě nezachránil lapis,ale pán podsvětí|?"
"Je to možné,ale já ho našel."
"Chápu." Rázem Raven ucítil zombie. Odhadl jsem to podle toho,jak se tvářil. Seběhli jsme rychle schody a vymluvili se na to,že si jdeme zaběhat. Jak se dalo čekat,tak uběhlo 72 hodin. Zombie na hřbitově se opět probouzely k životu. Jediné,co jsem nečekal, se zdála být Alfonsova přítomnost.
"Alfonsi!"
"Zdravím!"
"Hlavně neříkej,že chceš teď odvetu."
"Právě naopak. Přišel jsem pomoct." Oba po sobě hodili matoucí výraz,aby vyzráli nad tím druhým ,ale zřejmě se jim moc nevedlo. Připravili se na tuhý boj. Co teď?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama