* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Dějství 12: Otec a syn

29. října 2012 v 22:14 | Linda |  Grevil
Zombie se hrnuly. Vstávaly ze záhrobí. Útočily na Ravena a Alfonse. Ti dva naopak používali své kosy,aby zombie skolily na zem. Jejich oči nebezpečně zářily. Sledoval jsem vše se zaujetím. Brzy na to se ozval hlas. Temný a hrubý.
"Vítám tě. Děkuji ti,že jsi přišel."
"Kdo jsi?" uslyšel jsem svůj vlastní hlas. Neznámý,ale nemluvil ke mně.
"Ravene,jsi připravený na odvetu?" Konečně jsem viděl,odkud ten hlas přichází. Přímo ze samotného Alfonse. Jeho vražedný výraz se vrátil. Teď už to byl opravdu nepřítel ovládán zlem. Můj přítel odvětil:
"Přišel čas,aby ses ukázal."
"Hm? Takže jsi to předvídal? Vskutku úchvatné."
"Radši bychom se měli dát do toho." Bez jediného dalšího slova začali bojovat. Jako tehdy se ozval zvuk kovu. Každý úder,každý krok jsem zachytil svýma očima. Než jsem stačil cokoliv říct, spatřil jsem Ravenovo probodnutí. Vykřikl jsem:
"Ravene!" Běžel jsem rychle k němu. Podíval jsem se na něj. "Není ti nic?"
"Zakuro." Nesmírně krvácel a ztratil vědomí.
"Jaktože ho ta kosa zranila?" Alfons se nad jeho otázkou pousmál.
"Nezáleží na tom,jestli jsi zombie nebo lovec zombie. Jsi zranitelný. A nyní z něj určitě vyprchává život."
"On nemůže zemřít."
"Možná ne,ale co kdybych ho ještě jednou zranil touhle kosou a ušetřím ho od bolesti?" Nic jsem už neřekl. Jen jsem upřel zrak. Alfons nakonec na mě a Ravena poslal nespočet zombie,ale nás oddělali. Mlátili do nás,škrábali a snažili se nás uškrtit. Neměl jsem žádnou sílu se ubránit,ale ve chvíli,kdy jsem to už nevydržel, jsem vykřikl:
"PŘESTAŇTE!!!" Nečekaně se lapis lazuli rozzářil neuvěřitelným světlem a zabalil nás do světla. A já po chvíli uslyšel Ravenův hlas:
"Zakuro.."
"Ravene,je ti dobře?"
"Jsem v pořádku díky tobě."
"Jenže,proč se vznášíš?"
"Musím odejít."
"Kam?"
"Na vzdálené místo." Ravenův hlas se změnil. Zněl nyní důvěryhodně a laskavě.
"Tati?" Po jeho tváři se rozlil úsměv.
"Ano,jsem to já." Chtěl jsem mu toho tolik říct. Bohužel jsem nenašel ta správná slova. Naopak jsem poslouchal.
"Je čas jít."
"Počkej,tati!" Než jsem se nadál,zmizel. Nejen on,ale iRaven a já se po dlouhé době probudil. Sluneční paprsky přinesly nový den. Od této události uběhl přesně měsíc. Opět jsem chodil normálně do školy a na Ravena si nikdo nepamatoval. Kromě mě. Stejně tak Alfons,který zmizel. Právě jsem šel cestou kolem pole,kde jsem se s ním setkal poprvé.
"On se už nevrátí." řekl jsem si pro sebe a vzápětí jsem ucítil vítr nesoucí se přes okolní krajinu. A nejen to. Znovu jsem z pole zaslechl dobře známou větu:
"Nastal čas."


Konec příběhu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama