LEM VÁS VÍTÁ DO SVĚTA ANIME, MANGY A DRAMAT! Smějící se

Překladatelé:

*Linda1997 - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

*Erika:3 - překladatel, korektor - NEAKTIVNÍ

*Dee-Dee254 - překladatel - NEAKTIVNÍ

*Maja2003 - překladatel, encoder - PŘIPRAVUJE PROJEKT



Listopad 2012

Anime Prince of tennis movie

30. listopadu 2012 v 22:46 | recenze |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Rok: 2006

Děj: Film pojednává přesně jako 178 epizod Prince of tennis. Seigaku jsou hraní a začíná se od Echizenova příchodu až po porážku Atobeho. Musím říct,že hrané se mi to moc nelíbí. Ale co naplat.

Hodnocení: Tentokrát hrůza.


Anime ova Prince of Tennis: Atobe Gift's

30. listopadu 2012 v 22:25 | recenze |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Rok: 2005- Jedná se o krátký film

Děj: Atobe Keigo, kapitán týmu Hyotei, pořádá tenisový festival. Zúčastní se samozřejmě všechny týmy. Najdou zde akce jako dům hrůzy, stánky s jídlem, love show, závod v běhu, sjíždění po sněhu, plavání a mnoho dalšího. Důvod? Kabaji slaví narozeniny a musí se usmířit se svou starší sestrou,která se bude brzy vdávat. Při tomhle si užijete spoustu legrace.

Hodnocení: Zábavné a prosté.


Anime Prince of tennis ova - New Years Special

30. listopadu 2012 v 21:47 | recenze |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Děj: Zde se dozvíte veškeré informace o postavách Seigaku

Hodnocení: Skvělé!


Anime Ponyo z útesu nad mořem

30. listopadu 2012 v 20:20 | recenze |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Rok: 2008

Děj: 5-ti letý Sousuke žije s maminkou a otcem. Jeho otec je,ale kapitán,tekže ho moc nevídá. Jednou najde v moři zlatou rybku,kterou pojmenuje Ponyo. Zjistí,že má ráda šunku a že umí kouzlit. Ti dva se rychle skamarádí. Jenže Ponyo se bude chtít stát člověkem a její rozhodnutí odstartuje řadu nečekaných událostí.

Hodnocení: Moc hezký film o vodním prostředí a síle přátelství.


Anime Prince of tennis ova- Day of survival Mountain

30. listopadu 2012 v 20:17 | Linda |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Rok: 2003-1 epizoda

Děj: Seigaku se vydávají trénovat do hor,kde se setkávají se zaměstnancem Sasabem. Majitel kurtu má syna,který hraje s jeho tenisovým týmem a jeho arogantní chování se nikomu nelíbí. Stejně tak Ryomovi, který jako první podnikne útok proti němu. Začíná boj a kdo vyhraje?

Hodnocení: Skvělé! Ryoma použije nový hmat: Twist Serve Tornado


Hyper Duo: 7. Další osobnost

30. listopadu 2012 v 20:13 | Linda |  Hyper Duo
...Už jsem se netvářil zuboženě. Spíše naštvaně a rozzuřeně.
"Teprve teď začne opravdová bitva."
"I po tom zranění můžeš pokračovat?"
"Tohle? To je jenom škrábnutí."
"Hm?" Moje zranění se začalo pomalu hojit. Až na mém rameni zůstala pouze zaschlá krev.
"Ukážu ti,co umím?"
" Fajn." Amera se nezdál vůbec znepokojený,ale něco mi říkalo,že je. Kvůli jeho masce jsem se nemohl dozvědět,co pod ní skrývá. Znovu jsem uchopil rukojet mečem a vyrazil proti němu. Zrychlil jsem.
"Zeptám se tě na jednu věc."
"Jakou?"
"Proč okrádáš šlechtice?"
"Zaslouží si to."
"Co ti udělali?"
"Všechno. Ty jsi Tezuka Eiji, dědic bohatého rodu. Ještě ke všemu se tvůj otec bude ženit s dalším mocným rodem. V šlechtici nikdy nemáte dost."
"Co to povídáš?! Můj otec to nedělá kvůli penězům."
"A kvůli čemu tedy? Slávě? Uznání?"
"Kvůli lásce."
"Nikdo z vás neví vůbec nic o lásce." Měl jsem jeho řečí plné zuby. Uchopil jsem meč pevněji a zaútočil přímo.
"Tu máš!"
"Mě neporazíš!" Zrychlil své pohyby. Hodil opět dýky. Naše ostří se střetla. Nepříjemné zvuky se rozléhaly. V mým očích se objevil zápal. Chtěl jsem vyhrát. Za každou cenu. "Boháči nikdy neporozumí utrpení, kterým jsme prošli."
"O kom to mluvíš?"
"Každým dnem je tu čím dál víc hladovějších lidí a vy si tady jíte přepychové lahůdky. Zamyslete se už zatraceně nad sebou!"
"Na to, že jsi zloděj, tak mluvíš docela dost."
"Buď už konečně zticha!" Jeho plášt se zavlnil. Překvapil mě a odmrštil pár metrů dozadu. Rázem jsem uslyšel kroky.
"Tezuko!" Ten hlas bych poznal kdykoliv. Patřil jí.
"Sakuno!"
"Jsi v pohodě?"
" Proč ses vrátila?"
"Přece sis nemyslel,že tě tady nechám a uteču,jak nějaký zbabělec."
"Ty seš tak neposlušná."
"To si piš." Najednou oslovila toho zloděje.
"Kaitou!"
"Co?"
"Vysvětli mi důvod,proč chceš tu brož? Až uslyším důvod, dám ti ji."
"Jako fakt?" Pochopil jsem,že Amera musí vypadat překvapeně.
"Řekni mi jediný důvod, proč tohle děláš. Kradeš věci, které patří nám. To je mi celkem fuk,ale proč chceš tu brož."
"Ta brož patřila někomu jinému." Nevím,co tím myslel,ale vzápětí mu Sakuno hodila krabičku. Posléze ji otevřel, zavřel a poděkoval.
"Díky."
"Teď už zmiz. Přece nechceš,aby tě chytili."
"Hm." Zmizel rychle stejně jako se objevil. Chtěl sem jej pronásledovat,ale zastavila mě se slovy "Nechej ho jít." Nerozuměl jsem tomu a musel se vyptávat.
"Proč jsi mu dala tu brož?"
"O čem to mluvíš?"
"Poslouchej,když se s tebou mluvím."
"Na." Hodila mi taky do ruky krabičku. Otevřel jsem jí a nemohl tomu uvěřit. Ležela v ní nefritová brož.
"Jak? Copaks ji.."
"Myslíš,že bych to udělala?"
"Tak,co bylo to,cos mu dala?"
"To je tajemství. Řekněme,že to,co doopravdy hledal." Stále mi vrtalo hlavou,co tím myslela.


Hyper Duo: 6.Kaitou Amera

30. listopadu 2012 v 20:11 | Linda |  Hyper Duo
.Hlas za námi se ozval. Nevěděla jsem,kdo by to mohl být. Pohlédla jsem nahoru. Nad námi se tyčila postava. Překvapení v našich očích se nedalo popsat. Tezuka jen nehnutě strnul. Zaklapla jsem krabičku a sevřela v ruce.
"Kdo jsi?" vyslovila jsem nahlas bez sebemenšího strachu.
"No,né! Já myslel, že mě znají všichni v tomhle státě."
"To je asi pravda, Kaitou Amero." Usmál se.
"Tak přece víš,kdo jsem."
"Světoznámý zloděj pokladů. Nemýlím se?"
"Jistě." Ten zloděj byl přibližně v našem věku. Řekla bych,že mu je asi šestnáct. Na sobě měl černé kalhoty, na nohou černé vysoké boty se zipem na kraji a na rukou rukavice. Jednobarevné a jistě pohodlné. Košile,jež ho odívala se podobala úplně obyčejné košili. Až na to,že tahle neměla knoflíky,ale zip. Přes jeho rameny mu vyčníval plášť z havraních pírek.,které létaly,když se pohnul. Vlasy barvy pouště měl špičaté, krátce zastříhané a na obličeji masku zakrývající mu oči. Jemně se třpytila. Na hrudi mu visela brož. Obyčejná levně koupená.
"Přišel sis pro brož?" ozval se za mnou Tezuka.
"Bude lepší,když mi ji dáte."
"Ani náhodou. Ta brož ti nepatří."
"Mně patří všechno,co tu je. Kdo mě zastaví? Ty?"
"Ta brož je mojí matky."
"Tím lépe. Seberu vám boháčům všechno dědictví a všechno zlato."
"Ty jeden..!" Vzal do ruky meč a ujal se akce. Připravil se toho zloděje dostat. Jak odvážné.
"Tak pojd." Vyskočil ze ním a začal tím mečem máchat. Kaitou Amera lehce uhýbal. On nemohl být obyčejný zloděj. Právě naopak. Výjimečný. Uhýbal rychle a skákal sem a tam s gracii a ladností. Tezuka ho nemohl porazit.
"Sakuno!" zavolal na mě.
"Co?"
"Zmiz odsud!"
"Ale co bude s tebou?"
"Já ho zaměstnám."
"Cože?"
"Bež!"Co bych měla dělat?"
"Fajn." Vykročila jsem a utíkala pryč. Prostě jsem ho tam nechala. Nejenom, že jsem utíkala. Nedívala jsem se za sebe a dokonce mi přišlo jedno, jestli se mi něco stane. Brož v mé ruce se musela zachránit a hlavně se nedostat do rukou Kaita. Rychle jsem se svezla výtahem dolů. Tezuka osaměl společně s ním.

...Podíval jsem se na svého nepřítele.
"Zvládneš to bez ní?"
"Nejsem slabý,abych se musel nechat chránit ženou."
"Ale stále se něčeho bojíš a držíš se za ní,že?"
"Nepřeháněj." Přemýšlel jsem. Můj mozek pracoval na plné obrátky. Bohužel moje síla není nekonečná. Podniknout něco se stalo mým záměrem. Dál jsem tedy máchal mečem a on mi stále unikal. Nevím, jestli prokouknul můj plán. Brzy ho to přestalo bavit,jak jsem všimnul.
"Tak to ukončím." Hodil po mně dýky a já se je snažil odrážet mečem. Jedna z nich mě zasáhla do ramena.
"Zatraceně!" Upustil jsem meč a vytáhl si dýku. Mé zranění začalo krvácet.
"Teď by ses neměl hýbat."
"Buď zticha."
"Jenom myslím na tvé dobro." Těžce se mi dýchalo. Zavřel jsem oči a pomalu se mi motala hlava. Měl jsem pocit,že v té dýce se skrýval jed. Uslyšel jsem své srdce,jak buší. Nemohl jsem to vzdát.
"Tak potřebuješ pomoct,že?"
"Tentokrát mě nech si odpočnout a bojuj."
"Fajn. Půjdu na scénu." Zvedl jsem se a stoupl si rovně, Amera se na ně posměšně podíval. Přišla má chvíle se ukázat. Porazím ho?


20. Kairi a Hakuoro

30. listopadu 2012 v 20:09 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Kairi nemohl usnout. Cítil se poněkud pomlácený. Ležel na posteli a koukal bezdůvodně do zdi. Strop mu připadal větší,než ve skutečnosti byl. Natáhl ruku a pochybovačně ji zkoumal. Kromě toho někdo zaklepal.
"Kdo je to zas?"
"Já."
"Vejdi."
"Neměl bys pořád ležet. Není to zdravé."
"Promiň."
"V poho." Hakuoro si k němu přisedl. "Tak ven s tím."
"Hm?"
"Žádný hm. Koukej mi okamžitě říct,co se ti honí hlavou."
"Nic zvláštního."
"Něco to určitě být musí. Jinak by ses nechoval takhle hloupě a podrážděně."
"Myslel jsem na to,jestli jsem měli vážně opustit palác."
"Měli. Zbytečně čekat mě nebavilo."
"Ale,co Kyoko? Neviděli jsme už dva týdny. A zrovna ve chvíli,kdy jsme ji.."
"Mohl by ses přestat chovat jako její kvočna?"
"Já nejsem přece.." Hakuoro se na chvíli zamyslel. Pozoroval ho bedlivě očima.
"Neřekneš jí to konečně?"
"A co?"
"To,že ty nejsi ten za koho tě považuje."
"Přemýšlel jsem o tom."
"Celou dobu ji klameš."
"Co mi zbývá. Tenkrát mi to připadalo jako jediné východisko."
"Nemysli si,že tě nechápu. Odjel jsem na dost dlouho, abych to všechno zpracoval. Ona si to,ale nepamatuje."
"Co?"
"Před těmi lety jsi ji naposledy viděl,když ji bylo tak osm. Pak už ne,že?" Přikývl. "V ideální dobu,kdy jsem odjel."
"Nikdy jsem ji neřekl,že nejsem její bratranec."
"Důvodem, proč jsi to udělal, tak byl tvůj strach,že bys ji ztratil. Vyměnil jsem se s tebou,protože vím,co k ní cítíš."
"Miluju ji."
"Nejsi jediný. My všichni jí máme rádi. Věříme v ní a vkládáme do ní všechny své naděje. Tvůj otec zemřel Kairi stejně jako ten její. Já nevím,jaký to je. S našima se moc nevídám."
"A nepřijdeš si osamělej?"
"Ne. My dva jsme spolu tvořili nerozlučnou dvojici už od školky. Ona brečela, když jsem odcházel."
"Přežila to."
"Každopádně po té,co jsem se vrátil, neusmívala se stejně jako dříve. Poznal jsem to hned,jakmile jsem ji viděl. Viděla už tolik smrtí. Junichiho, Kajiho, tátovo, mámino a strýcovo. Bůhví,kdo z nás ještě zemře."
"Z toho se zhroutí."
"My tu nezůstaneme věčně. Pokud chceš,aby s tebou zůstala, musíš vyklopit pravdu."
"Dříve jsem uzavřel kontrakt s Renem,protože jsme měli stejné cíle. S někým se setkat. Získal jsem moc díky Zephelovu prstenu. Přesto jsem nikdy nic nedokázal udělat."
"Nejsi bezmocný."
"Co?"
"Něco ti ukážu. Následuj mě." Kairi vstal a uposlechl. Kam ho Hakuoro zavede?

PŘÍŠTĚ: Nerozlučná dvojice


19. Cíl: Zesílit!

30. listopadu 2012 v 20:08 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Dům zvenčí se jevil jako malý domeček,ale rozlehlé místnosti vše změnily. Obrovský obývací pokoj se skleněným nábytkem, křeslo s gaučem potáhnuté zebří kůží, plazmová televize s videopřehrávačem, křiklavým oranžovým kobercem s puntíky a protáhlá váza s orchideji. Koupelna se chlubila dlaždicemi hnědé bahnité barvy, sprchovým koutem, umyvadlem a zrcadlem. Do dalšího patra vedly dřevěné točivé schody, ze kterých se dost motala hlava. Kuchyň připomínala bar v uličkách. Vysoká lesklý pult s barovými stoličkami. Za pultem stály vystavené nejrůznější druhy vín ze všech exotických zemí. Jediné, co chybělo, byl barman obsluhující hosty. Zahrada by se stala největší přepychovou atrakcí. Všude obklopena keříky s růžemi fialového, růžového, červeného, žlutého a bílého odstínu. Na každém z nich se houpalo nejméně jedno poupě modré barvy. Schody mířily rovnou k altánku s čistou a průzračnou vodou. Slunce zářilo vysoko na obloze a Kyoko se nemohla vynadívat té krásy.
"Nemůžu uvěřit,že tohle je váš dům."
"Je to jenom část. To nejdůležitější je dole."
"Dole?" Nora naši hrdinku zavedla do sklepa. "Co může být ve sklepě?"
"Uvidíš." Jakmile se dveře otevřely,jejich zraky spatřily obrovskou propast a pod ní se nacházela opět voda.
"Váš dům je postaven na vodě?"
"To je něco,že?"
"Tady budeme trénovat?" Nora přikývla.
"Já jsem tady strávila nejméně tři týdny."
"Co jsi tady dělala?"
"Chodila po provazovém mostě."
"To jako fakt?"
"Já jsem to dělal taky." ozval se Věštec.
"Kuroki."
"Poslouchej,Kyoko."
"No?"
"Nemysli si,že jsem přijal její žádost. Jen splácím."
"Stejně jako Fuuyumi."
"Tak začneme?" Odsouhlasila. Jako první se měli pokusit o udržení rovnováhy.
"Udržet rovnováhu, musíte nejméně dvě minuty." Porozhlédli se. Z propasti se vysunuly obrovské kůly od nejmenšího po největší. Samozřejmě,že se střídaly. Kyoko stoupla na nejbližší kůl a mávala rukama,aby nespadla.
"Bože!"
"Teď po tom musíš přejít a nespadnout. Pokud spadneš. Začneš od začátku."
"Tolik kůlů?"
"Celkem 24."
"Fajn." Nadechla se a začala. Šlápla na první, na druhý,na třetí a bum. Spadla. Naštěstí to tolik nebolelo. Zkusila to podruhé. Opět spadla. Pak ještě jednou. Kuroki s Norou ji sledovali s napětím. Podaří se jí zvládnout kůly? Jak dlouho jí to bude trvat?

PŘÍŠTĚ: Kairi a Hakuoro


Hyper Duo: 5. Brož

29. listopadu 2012 v 22:34 | Linda |  Hyper Duo
...Držel jsem se její ruky. Nic se znepokojovaného nedělo.
"Jak dlouho budeme něco hledat?" Nevnímala mou otázku. Jako bych se stal vzduchem. Prohlížel jsem si nejvyšší patro. Úplná půda. Harampádí se povalovalo snad úplně všude. Koštata, štosy papírových výstřižků, oblečení,jak pro moji babičku a mnoho dalšího.
"Co je tohle za hotel?"
"Patří mojí tetě."
"To jsem nemyslela. Nerozumím,proč se tu všude povalují krámy a nic,co bychom potřebovali."
"Stále mi není jasný,co hledáš."
"Klenot."
"Jediný klenot,který tu je,jsme my dva."
"Copak jsi nečetl noviny?"
"Dnešní? Odkdy já čtu noviny?"
"Tak zírej." Čekal jsem. Vytáhla z kapsy malý složený papírek. Začala ho otevírat. Až nakonec dosáhl rozměru A3. Pak mi jej přitiskla na obličej.
"Čti!"
"Nerozkazuj mi." Strnul jsem. "Kaitou Amera si přijde pro nefritovou brož. Co je to?"
"Nefritová blož je klenot nesmírné ceny. Sama ruská carevna jí darovala tvé matce."
"Mé matce? Kdy?"
"Před několika lety,když pro ni uspořádala honosnou oslavu 70. narozenin."
"To je divné. Nepamatuju si to."
"Na tom přece nesejde. Mohl bys číst dál?" Hodil jsem po ni rozpačitý pohled.
"Přijde přesně o půlnoci. Ale do té doby máme spoustu času."
"Zejména alespoň pár hodin."
"Není to plýtvání?"
"Ne. Proč myslíš,že je brož tady?"
"Asi ho sem máma přemístila." Přemýšlel jsem a stále mi to nedocházelo. Jedna možnost se přece ukázala.
"Neříkej,že..?"
"Sprváně. Tvá teta ukradla brož a díky ní vznikl tenhle hotel. Brož může být,ale znovu ukradena."
"Takže jinak řečeno, pokud tu brož získáme, nedostane se do rukou Amera."
"V jistém slova smyslu."
"Jak jsi k těm infromacím došla?"
"Všechno je napsané na tom papíru."
"Fakt?" Podíval jsem se znovu a musel jsem to připustit. Velké nesouměrné nadpisy zněly: UNIKÁTNÍ BROŽ! LOUPEŽ! Sakuno se nezastavila nad ničím. Potichu jsem si četl a když jsem skončil,řekla:
"Mám to!"
"Tu brož?"
"Jo,sice je trochu zaprášená,ale je to ona." Otevřela krabičku a na chvíli mě oslepila zář. Nefritově zelená brož s kulatým tvarem, pozlacená okolo a uprostřed vysázena smaragdy. Pravými.
"No tedy"
"Díky Bohu,že jsme ji našli jako první."
"Tím si nejsem jistý." ozval se hlas nad námi. Komu patřil?