* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Listopad 2012

Anime Prince of Tennis: Eikokushiki Teikyuu Shiro Kessen

25. listopadu 2012 v 15:27 | zdroj: http://myanimelist.net |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Počet dílů: 1 Film

Rok: 3.9.2011

Děj: Seigaku tám jeden po dlouhé době do Anglie. Spíše do Londýna. Důvod? Jejich povinností je reprezentovat Japonsko a ukázat všem,že jsou nejlepší. Cestou jsou napadeni pouličními tenisovými hráči,kterým bylo zakázáno zůčasnit se tenisového turnaje kvůli jejich neprofesní a tvrdé hře. Jak si tentokrát Ryoma poradí?

Hodnocení: Úplně totálně skvělý film! Ještě lepší,než ten první. Skvělý zápasy, chladné zabijácké pohledy a nepřekonatelná chuť vyhrát. Ling Xiu( ten hnědovlasý kluk na tomto obrázku vlevo vedle Ryoma) je něco. Silný, rozumný a umí ukázat,zač je toho loket. V tomto filmu také konečně uvidíte s jakým druhem míče se hraje. Nemám na mysli ten normální tenisový a co je zač Clack. Určitě ho zkoukněte!


14. díl přeložen

25. listopadu 2012 v 12:31 | Linda
Dne: 25.11.2012
Název: Legenda o Momotarovi
Příště: Legenda o super Momotarovi


15. Souboj zlých i hodných

24. listopadu 2012 v 21:48 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Mawaru se zatvářil poněkud rozpačitě.
"Legendární anděl? Co je to?"
"No,anděl."
"Andělé přece neexistují."
"Co? Ale vždyť je tvá sestra loví." Kokoři bratr jí vysvětlil,že žádného v životě neviděl. Měl ny mysli nějáké chuligány či děti,co ze sebe dělají frajírky. "Takže mi nevěříš?"
"No,ne úplně,ale co jsem řekl,jsem myslel vážně."
"Zlo nejsou jednom skutky. Zlo je něco,co tě ovládne."
"Kyoko,uklidni se."
"Tvá sestra čelí něčemu takovému a ty tu pouze sedíš a čekáš,že se vrátí zpátky."
"Kyoko."
"Copak ses jí nikdy nepokusil zastavit? Může každou chvíli zemřít!" Vztek,který se dral na povrch,se uvolnil.
"Je silná! Zvládne to!" Naše hrdinka ztichla. "Co můžeš ksakru vědět? Já jsem slypý. Nic nevidím,chápeš to? Ona neví,jaký to je." Zavzpomínal. "Vždycky pouze ukazovala svou usmívající tvářičku. Ona nemusela nic říkat,abych pochopila,že mě lituje."
"Bála se o tebe."
"Od té chvíle,co jsem oslepl, jsem nemohl dělat to,co mě bavilo. Jen sedět a o všem přemýšlet." Prohlížela si ho. Kokořin bratr se zezačátku jevil jako hodný a milý bratr,ale uvnitř skrýval výbušnost a zlost. I kdyby k němu Kokoro nechodila, určitě by cítil zlost.
"Myslela jsem,že bych ti mohla vrátit zrak,ale pletla jsem se."
"Tak nemluv,nesmysly."
"Vážně bych si nemyslela,že jsi tak prolhaný, sobecký a namyšlený."
"Ty mě budeš poučovat?"
"To nemám zapotřebí. Odcházím."
"Neslíbilas mé sestře,že se o mě postaráš?"
"Vidím,že to nepotřebuješ,když máš tak prořízlou pusu." Otevřela dveře,ale kolem ní se začala shromažďovat ponurá atmosféra.
"Kyoko,ty nikam nepůjdeš!" Otočila se a zabouchla dveře. Mezitím vymítačky bojovaly. Tamayo použila hypnozu a pokusila se své nepřátelé znehybnit.
"Tamayo,za tebou!" Ozel použila své rostliny a příšery sevřela. Dívky stály proti příšerám,které se vytvořily z bahna, písku, štěrku a kamení. Každá z nich nabývala jiné velikosti a vydávala různý zvuk. Měly společné jenom výraz. Dokuro nesouhlasně kývla hlavou a mluvila:
"Nerozumím tomu,kde se tu vzaly."
"Možná je někdo přivolal."
"Ale kdo?"
"Tím se budeme zabývat,až je porazíme." odsekla Kokoro. Kyoko se nemohla pohnout. Mawaru stál pár metrů od ní,ale netvářil se moc přátelsky.
"Nemůžu tě nechat jít."
"Mawaru?"
"Víš,kdo jsem a za to tě zabiju." Jeho oči se otevřely. Uvnitř měly temně černou barvu a červené zorničky. Až moc děsivě rozšířené. Z jeho zad se vynořily dlouhé špičaté pařáty podobající se pavoučím nohám. Vlasy mu úplně zbělely a jazykem si olízl rty.
"Dneska zemřeš."
"Co jsi proboha zač?"
"Hejá!" Zaútočil pvním pařátem. Dívka se tomu vyhnula,ale ve dveřích zůstala obrovská díra.
"To nevypadá dobře."
"Za chvíli tě rozzmačkám na prášek." Útočil ještě zuřivěji,než před chvíli. Zničil všechny lůžka, poškrábal strop a rozbil lustr. Zahnal naši hrdinku do kouta. Kapičky potu prozradily její strach.
"Zemři!" Útok se zastavil.
"Kyoko,není ti nic?"
"Tsuchiouro!"
"Vypadá to,že máš potíže."
"Jak jsi věděl,že jsme tady?"
"Kaho nám to řekla."
"Nám?"
"Juhú,Kyoko!" Hlasy ihned rozeznala.
"Amayako! Isamu! René! Co vy tady?"
"Přišli jsme ti na pomoc." Tsuchioura znehybnil Mawarua a dodal:
"A teď co s tím?"
"Neubližuj mu. Je to Kokořin bratr."
"Já nic dělat nebudu. Ti tři ho ohlídají. My jdeme za ostatními."
"Kam?"
"Bojovat." Padlý s Legendárním zmizeli a nechali vše na přátelích. Bojiště je očekávalo.

PŘÍŠTĚ: My, vy nebo oni? Kdo vyhraje?


Mawaru Penguin Drum opening 2

24. listopadu 2012 v 21:28 | sakuraprincess24 |  Melodie

Prince of Tennis- Little Sky

24. listopadu 2012 v 21:27 | XXniteXX |  Melodie

Anime Mawaru Penguin Drum

23. listopadu 2012 v 18:21 | akihabara |  HODNOCENÍ DÍVČÍCH ANIME
Počet epizod: 24

Rok: 2011

Děj: Příběh o třech sourozencích: Shoma, Kanba a Himari, která je vážně nemocná. Jednoho dne se vydají do akvária a Shoma koupí Himari klobouk. Za pár chvil Himari zkolabuje a doktoři ji považují za mrtvou. Když ale dostane na hlavu klobouk je opět v pořádku. Klobouk neboli "Princezna Krystalu" ovšem chce něco na oplátku. Shoma a Kanba mají za úkol najít Buben Tučňáků. Podaří se jim to?

Hodnocení: Musím říct,že tohle anime se mi zdálo vskutku úplně šílené. Princezna Krystalu neustále říká "SURVIVAL STRATEGY" a pak se objeví v plné parádě. Hází pryč svou vlečku a mluví pyšně. Všechny postavy jsou skutku vtipné. Např. Kanba,který neustále flirtuje s ostatními dívkami a jeho dábelský úsměv neznamená nic dobrého. Je to prostě obrovská komedie,u které se zasmějete a určitě se vám zalíbí.

nacitani

14. Slepý bratr

23. listopadu 2012 v 18:08 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Následujícího rána se Kokoro s Kyoko vydaly opět do nemocnice. Tentokrát měly,ale v úmyslu navštívit někoho jiného.
"Je to v pohodě,když ho půjdeme navštívit?"
"Přece se nic nestane." Naše hrdinka z toho neměla dobrý pocit. Litovala toho,že je jeden člen její rodiny slepý. Vymítačka jako by její pocit vycítila a povzbudila ji:
"Žádný problém! Usměj se. Už jsem o naší návštěvě bratrovi vyprávěla."
"Ale.."
"Už žádné další strasti a klábosení. Musíme jít. Slíbila jsem mu to." Naléhavost a soucit ji nakonec donutily přestat pochybovat. Dorazily na dané místo. Do pokoje č. 158. Otevřely dveře a vešly dovnitř. Uvnitř je přivítal milý a přívětivý hlas:
"Kokoro,jsi to ty?"
"Bráško." Pár metrů od nich seděl na lůžku zhruba 20-ti letý muž,který vypadal normálně. Oblečen v nemocničním pyžamu v barvě zeleně a milým úsměvem.
"Jdeš tak akorát. Už jsem myslel,že jsi v téhle nemocnici zabloudila."
"Ale prosím tě. Kolikrát jsem tu už byla. Vždyť jsem ti přece slíbila,že přijdu."
"Vím."
"Jak ti je? Cítíš se lépe?"
"Cítím se dobře stejně jako vždy."
"Aha."
"Přivedla sis společnost?"
"To je moje kamarádka ze školy." Naše hrdinka si v duchu říkala:
"Je tak mladý a už nevidí." Tvářila se opět,jak kakabus. Ustaraně. Zmateně a přeto čitelně. Nevnímala ani volání,jež přicházelo od sourozenců. Po chvíli jej konečně zaznamenala.
"Kyoko?"
"Co?"
"Jsi snad duchem nepřítomná? Volala jsem na tebe."
"Promiň. Jenom jsem si říkala,jak je tvůj bratr hezký." Kokořin bratr se zasmál. "Řekla jsem něco špatně?"
"Ne. Je to už pár let,co jsem tohle slyšel. Málem bych se zapomněl představit. Jsem Mawaru. Kokořin starší brácha."
"Já Kyoko. Její spolužačka."
"Musím ti vvjádřit své díky za to,že s ní trávíš čas. Víš,celé dny mi o tobě vyprávěla." Vymítačka sklopila červenáním hlavu. Nechtěla to poslouchat. Styděla se za to.
"Opravdu?"
"Klidně se jí zeptej."
"Radši ne. Kokoro si přišla popovídat s tebou." Vymítačka se na ni podívala zadumaným pohledem a naše hridnka jí odpověděla mrknutím oka. Čas strávěný s dvojicí sourozenců rychle ubíhal. Legendární anděl si lámal hlavu nad tím posláním,jež má za úkol vyplnit. Brzy dovnitř vtrhla Tamayo.
"Kokoro!"
"Tamayo."
"Pojď rychle se mnou."
"Co se stalo?"
"Zaútočili."
"Eh?" Mawaru se zdál bezradný a mimo věc. Opýtal se své sestry,co se to děje.
"Je něco špatně?"
"Ne,Mawaru. Jenom mě potřebuje kamarádka."
"Rozumím." Kyoko se přidala:
"Půjdu s vámi."
"Ne. Zůstaň tady s mým bratrem."
"Ale.."
"Nerada to říkám,ale věřím ti. Postarej se o něj,prosím." Vymítačky odběhly a ona tam zůstala s ním. Uplynula nejméně 35 minut a Mawaru s Kyoko začali vést rozhovor.
"Kyoko?"
"Ano?"
"Nemusíš se o Kokoro bát."
"Proč?"
"Ona je statečná a silná."
"Copak máš ponětí,kým je?"
"Vím. Je vymítačkou. Ničí zlo."
"Ví to ona? Že znáte její totožnost?"
"Ne. Určitě by jí to rozrušilo."
"Připomínáš mi mého bratrance Kairiho."
"Mimochodem Kyoko, máš určitě moc hodnou rodinu."
"Já o svou rodinu přišla."
"Hm?"
"Moje matka, můj otec a moji přátelé z dětství zemřeli rukou těch,které Kokoro loví."
"Cože?" Mawaru se zdál celkem překvapený."A ty je taky lovíš?"
"Jistěže ne. Podle mě je to šílenost. Spíše.."
"Co?"
"Prospělo by,kdyby už nelovila. Zraňuje nejen sebe,ale i okolí." Ucítila stisk na ruce.
"Máš dobré srdce. Laskavé,které se snaží všechny ochraňovat. Nemám pravdu?"
"Tak trochu."
"Moje setra to zvládne a vrátí se."
"Mawaru,na něco bych se chtěla zeptat."
"Na co?"
"Toužil jsi někdy znovu vidět?"
"Proč se ptáš?"
"Jen ze zvídavosti." Hlasité povzdechnutí se ozvalo v pokoji.
"Toužil. Už jsou to dva roky,co jsem přišel o zrak. Chtěl bych vidět tuhla krásu světa a znovu svou rodinu,ale je to nemožné."
"Možná ne."
"Co?"
"Mohla bych zkusit ti vrátit zrak."
"Copak ty něco takového dokážeš?"
"No,napůl. Kokor by se cítila určitě štastná."
"Pověz,kdo jsi?"
"Kyoko. Především člověk,ale ve skutečnosti také Legendární anděl." Jak na tohle Mawaru zareaguje?

PŘÍŠTĚ: SOUBOJ ZLÝCH I HODNÝCH


MAWARU

věk: 20 (takhle vypadal,než oslepl)
rodina: Ozel, dva bratři,další sestra a matka
minulost: při neštastné tragédii s lupiči ho střelily přesně do obou očí.

Upíří deníky Fantom

23. listopadu 2012 v 16:17 | http://www.pantarhei.sk |  Knihy,mangy

Dvanáctý díl série Upířích deníků Damon není mrtev. Sage, který ho na Temném měsíci najde, mu pomůže si na vše vzpomenout. Mystický výtah ho přemístí zpět do Fell's Church, aby mohl vysvětlit Eleně, co mu zachránilo život. Mezitím Elenu a její přátel e ohrožuje fantom, který se krmí negativními pocity. Společně fantoma zajmou do kruhu zaříkání a chtějí ho zničit. Fantom je ale silný, daří se mu našeptávat a vzbuzovat žárlivost. Damon a Stefan se jeho vlivem znovu obracejí proti sobě. Podaří se El eně zabránit dalšímu konfliktu bratrů? Naleznou v sobě dost síly, aby přemohli fantoma?


13. Lidská temnota

23. listopadu 2012 v 16:15 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Chození na školu přineslo své ovoce. Zen s Renem se začali cítit lépe. Tsuchioura si musel po použití oka odpočnout. Dny se poněkud zdály kratší a chladnější. Přicházel konec podzimu a blížila se zima. Naše hrdinka stála u okna a pozorovala noční hvězdy. Uslyšela kroky.
"Amayako."
"Přemýšlíš?"
"Jistě. Dokuro má mámu na vozíku, o kterou se musí postarat."
"Není jediná."
"Cože?" Vzpomněla si na Ozel. Říkala,že její bratr je slepý. Nestihla ho ještě poznat.
"A co ty dvě,Kokoro a Tamayo?"
"Nevím. Někdy se mi zdají,že trpí a někdy,že jsou v pořádku."
"Co máš v úmyslu dělat?"
"Zajisti,že jejím rodinám se nic nestane."
"Chápu,ale radím ti,aby ses od nich držela dál."
"Proč?"
"Neodkážeme určit,co mají v plánu a co tají."
"Hm."
"Je čas jít spát. Dobrou noc."
"Dobrou." Jakmile dívka usnula,ocitla se v prázdné tmě.
"Zase tma?"
"Kyoko."
"Ten hlas..tati?" Podobizna jejího otce se objevila rovnou před jejíma očima.
"Kyoko."
"Myslela jsem,že tě už neuvidím." Padla mu do náruče. Otec ji jemně stiskl ruku a pohladil po vlasech.
"Nechal jsem tě samotnou,má dcero. Nezůstal jsem s tebou."
"Zůstal se mnou,Kairi."
"Aspoň,že tak."
"Tati,proč jsi přišel?"
"Musím tě varovat před nebezpečím."
"Máš na mysli to, o kterém mluvil Ren? Ty o tom něco víš?"
"Než jsem zemřel, slyšel jsem o tom."
"Od koho?"
"Od svého bratra."
"Od strýčka? Prozradil ti něco?"
"Jistě. Kyoko,nenech,aby někdo ovládal tvé srdce. Temnota napdá hlavně lidská srdce. Ne,jen ta lidská,ale i andělská."
"Jenže teď se nic nestalo."
"O to nejde. Dřív nebo později se to stane. Všechny emoce jako žárlivost, zrada, závist a zášť vás může všechny zničit."
"To jim nedovolím." Její otec si povzdechl a znovu promluvil:
"Kyoko, tvůj život je ještě dlouhý,ale svůj osud změnit nemůžeš. Už brzy totiž přijdeš o dva ze svých přátel." Zarazila se. Nestačila nic říct,protože se probudila. Věděla,že už brzy bude čelit pravdě a další ztrátě. Jenomže o kom její otec mluvil?

PŘÍŠTĚ: SLEPÝ BRATR

Hyper Duo : 1. Zápletka s muži v černém

22. listopadu 2012 v 22:50 | Linda |  Hyper Duo
Nesnáším svůj život.Celý život jsem žil v přepychu.Vychováván spíš jako dívka,než chlapec.Často jsem dostával tzv.záchvat strašpytle.Znamenalo to,že jsem se bál pavouků,tmy a bůhví,co ještě.Prohmátl jsem si vlasy,utáhl kravatu a povzdechl jsem si.Právě teď jsem se chystal na jednu ze šlechtických slavností.Pocházel jsem z rodu Eiji.Mé jméno je Tezuka Eiji.


...Mám ráda svůj život.Celý život jsem vyrůstala spíše jako chlapec společně s mým starším bratrem Inuim.Díky němu jsem se naučila šermovat,akrobacii a možná i trochu gymnastice.Pokud se jedná o můj původ,tak pocházím ze zchudlého rodu rodiny Oishi.Mé jméno je Sakuna Oishi.Musela jsem se rychle obléct.Konalo se zasedání,u kterého jsem nesměla chybět.Naposledy jsem si zkontrolovala své mosré šaty a červené stuhy ve vlasech.Hotovo! Pak jsem rychle seběhla po schodech...


...Slavnost se nacházela tam,kde jsem předpokládal.V hotelu Queen Marylin,který vlastnila moje teta.Vešel jsem do hotelu a mířil si to k výtahu.Zmáčkl jsem tlačítko,dveře se otevřely a já vešel dovnitř.


...Hotel se zdál větší,než jsem si ho představovala.Hledala jsem výtah a jeden našla.Počkala jsem,až se otevřou dveře a vběhla dovnitř.Tam jsme se potkali...Upnuli jsme na sebe oči.Poprvé jsme se setkali.Neprohodili jsme spolu jediné slovo.Dokud se výtah nezastavil.
"Co se to děje?"řekla jsem.Světlo zhaslo,ale já jsem se nevyděsila."Jsi v pohodě?"
"Hm..."Ten kluk se sesunul k zemi.Vypadal poněkud sešle a zpoceně.
"Počkat!Ty se třeseš?!"
"Tma...temná tma...já."
"Hej,neomdlívej!" Oba dva jsme cítili,že se musíme dostat z výtahu. Zkusila jsem ho podepřít,ale neměla jsem ponětí,jestli to pomůže. Rázem se výtah znovu rozjel na střechu a dveře se něpříjemně otevřely. Mířila na nás hlava pistole.


.........Nemohl jsem otevřít oči. Přestával jsem dýchat. Před očima mi svět zčernal.
"Vyjděte okamžitě ven!" Avšak stále jsem ještě dokázal vnímat okolní zvuky. Pohnul jsem se. Spíše moje tělo,jež se ocitlo ve světle. Venku čekala tmavá noc. Na nebi už zářily hvězdy a měsíc se vyhoupl na oblohu. Hlas se ozval znova:
"A vy tu hezky počkáte,dokud za vás nedostaneme výkupné."


........Dívala jsem se na pistol,která mířila na mojí hlavu. Musela jsem vymyslet únikovou cestu. Ten kluk začínal být těžký.
"Kdo jste?" vydala jsem ze sebe. Uviděla jsem úsměv. Postava schovaná ve stínu odpověděla:
"Muž,který dosáhne svých cílů."
"Jakých?"
"Uvidíš." Připravila jsem se. Teď nebo nikdy. Položila jsem ho a opřela. Nachystala pravou nohu. "Co chceš jako dělat?" Rozběhla jsem se a vykopla mu pistol z ruky.


.......Šestý smysl mi říkal,abych otevřel oči. Povedlo se mi to a já znovu uviděl tu holku. Tnetokrát držela v ruce pistoli.
"Vzdej se." promluvila. Najednou ji obklíčili jakýsi chlapíci v černém a mířili na ni stejně tak pistolí. Chtěl jsem vykřiknout. Jenomže ta holka udělala něco,co mi vyrazlo dech. Pistol namířila ne nebe a vystřelila. Rychlostí blesku se rozběhla a vyrážela jim pistole z ruky. Dokonce použila jednu ruku,aby se odrazila a udělala salto. Než jsem stihl mrknout,už ti chlapíci leželi na zemi a ona ke mně natahovala přátelsky ruku.
"Jsi v pohodě?"
"Jo." odpověděl jsem a oddechl si.