* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Listopad 2012

12. Škola Sv. Randalfa

21. listopadu 2012 v 22:26 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Kyoko se nechala na školu Sv. Randalfa přihlásit. Už o ní slyšela spoustu historek. Většinou to,že na ni studují ti nejbohatší a nejvlivnější studenti. Hned první den se setkala s jednou dívkou.
"Ty jsi ta nová,že?"
"Jsem Kyoko."
"Já Ozel. Ráda tě poznávám." Naše hrdinka okamžitě věděla,že je jednou z vymítaček. Podle toho,jak ji Irie popisoval. Zelené vlasy, fialové oči, docela vysoká postava,přátelská povaha a sametový hlas.
"Nejsi náhodou z vyššího ročníku?"
"To jsem."
"Mohla bys mi říct,kde je laboratoř?"
"Jasně." Ozel se rozvykládala o nejrůznějších druzích rostlin a bylin. Zanedlouho se setkala i s Kokoro,Dokuro a Tamayo.
"Ty čteš Noční nebe od Saeko Mimari?"
"Jasně. Je to naprostá bomba."
"Děj i hrdinové jsou jako podle nejtajnějších představ."
"I když hrdinky vyzařují jakousi posmušilou auru."
"Četla jsi i něco jiného?" Dokuro popřemýšlela,než ji odpověděla.
"Bohužel ne."
"Škoda."
"Poslyš,Kyoko. Nemáš po škole čas?"
"Proč?"
"Chci ti představit svou mámu."
"Fajn." Jakmile zazvonilo na konec vyučování, obě dívky se sešly.
"Kam to přesně jdeme?"
"Do nemocnice."
"Co tam?"
"Uvidíš." Kyoko se už radši na nic nevyptávala a změnila téma. Po dobré půl hodině konečně dorazily na místo. Zastavily se hned na informacích.
"Dobrý den, je tu zde paní Maoko?"
"Jistě. Na pokoji 420."
"Děkuju." Společně šly chodbou až dorazily na dané místo. Dokuro zaklepala.
"Dokuro jsi to ty?"
"Jsem,mami." Naše hrdinka se nestačila divit. Na vozíku k nim přijela postarší paní s hnědými krátkými kudrnátými vlasy. Její zelené smaragdové oči zářily. Na sobě měla nemocniční košili s kapsou. Vrásky ji zdobily tvář,ale jinak se nezvdálo,že by byla unavená či pod tlakem.
"Mami,musíš přece odpočívat."
"Ale,prosím tě. Chci tě přivítat,ale kdopak je ta mladá dáma vedle tebe?"
"To je Kyoko."
"Ráda tě poznávám."
"Potěšení je na mé straně." odvětila naše hrdinka.
"Mami,běž si zase lehnout."
"Dobře,holčičko."
"Přinesla jsem ti oříškové koláče,které máš tak ráda."
"Děkuji ti."
"Musí být krásné a mluvit s maminkou." dodala naše hrdinka posmutně. Vymítačka si nedokázala pomoct a položila ji otázku.
"Co tím myslíš?"
"Já totiž už nemám mámu. Před 7 lety zemřela."
"To mě mrzí,ale máš přece otce,ne?" Zavrtěla hlavou.
"O toho jsem před rokem přišla."
"Takže jsi sirotek?"
"No,trochu. Mám bratrance Kairiho a přátelé."
"Díky bohu."
"Přesto ti závidím."
"Zůstaň tady povídej si s námi."
"Hm. Všechny tři se pustily do konverzace,ale přesto všechno Kyoko ucítila nepříjemné bodnutí u srdce.

PŘÍŠTĚ: Lidská temnota


11. Kyselé hrozny

21. listopadu 2012 v 21:26 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Zen s Renem otevřeli. Nacházeli se na místě,jež jim nebylo známé.
"Kde to jsme tentokrát?"
"U nás doma."
"René!" Oba dva poznali hlas padlého anděla."Kde že to přesně jsme,!
"Tady to je náš dům v lidském světě."
"Co se mám přesně stalo?"
"To by jste se měli spíše zeptal Ajuzawa"
"Jeho?" Zavedl oba dva do prostorné jídelny.Zdi pokrývali kožešiny,zem se třpytila červeným kobercem,uprostřed místonosti stál stůl s rozprostřeným bílých ubrusem.Kolem dokola postávalo třináct židlí. Na stole stály šálky s bylinkovým čajem a čokoládový větrník. Když vešli do místnosti, upnuly se na ně všechny zraky. Isamu s Kaho a Kyoko přestaly klevetit, Kujou zavřel knížku, Irie,Ikuto a Amayaka dohráli karty, Tsuchioura s Ajuzawou nehnuli ani brvou a Rayne je přivítal.
"Tak konečně jste vzhůru. Trvalo vám to."
"Můžete nám říct,co se to kruci děje?"
"S radostí,Rene. Ale nejdřív se všichni posadíme." Udělali to a po pár minutách přišlo vysvětlování.
"V lidském světě se objevují nepokoje. Kvůli vymítačkám."
"Vymítačky?"
"To jsou lidské holky,které se snaží zabít každého anděla,na kterého narazí."
"A my jimi byli ovládáni,co?"
"Dochází ti to rychle." Ještě dobrých 20 minut strávili zbytek podrobností,dokud nepřistoupila Kyoko. Dívala se na oba,kteří stáli zhruba metr od ní.
"Kyoko,my.."
"Jsem ráda,že vás vidím." Zen měl nutkání se omlouvat. Za to Ren mlčel.
"Nevíme,co na to říct. Asi jen,že jsme zeslábli."
"To přece není vaše chyba." Objala je. "Víte,že jsme přátéle a že kdykoliv budete mít problémy,přijdeme vám na pomoc."
"To si uvědomujeme."
"Koneckonců tady máme nový úkol."
"Jenom mě trápí jedna otázka. Jak jsme se dostali sem?" Dívka zvážněla.
"Po té,co jsem objevila u Ajuzawy,když bojoval z Dokuro,uvolnila jsem neznámé světlo,které nás jaksi všechny přemístilo."
"Aha. To je dost překvapující." Ajuzawa konečně promluvil:
"Horší je to,co řekl Ren."
"Co jsem řekl?" zděsil se Zenův starší bratr.
"Povídal si o zlu. Neznámém,jež je kolem nás. Co jsi tím myslel?"
"No.." Koukl očkem sem a tam,než se rozhodl odpovědět.
"Když jsem byl mimo,slyšel jsem hlasy."
"Hlasy? Jaké?"
"Nevím. Říkaly,že zlo se objevuje hlavně v lidských srdcích."
"Myslíš,že vymítačky..?"
"Možná. Netuším,ale pamatuju si,že se zmiňovaly o Legendárním anděli a jeho posláním."
"Posláním?" Naše hridnka mrkla. Nic o takovém neslyšela.
"Zmiňovaly se i o tom,kam asi vymítačky chodí do školy."
"A kde to je?"
"Škola Sv. Randalfa."
"Myslím,že přišel čas ji navštívit." Jaké je poslání Legendárního anděla?

PŘÍŠTĚ: Škola Sv. Randalfa






10. Moment překvapení

19. listopadu 2012 v 22:39 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Ajuzawa s Dokuro spolu vedli zápas. Létali sem a tam.
"Bože! Nebylo by jednodušší se vzdát?"
"Vymítačky vždy dosáhnou spravedlnosti."
"Vy jste beznadějné. Proč nás tolik nenávidíte?"
"Kvůli vám se objevilo zlo,které postihlo naše rodiny."
"Co máš na mysli?"
"Na tom nesejde. Žila jsem pouze pro jediný důvod. Abych vás všechny vyhladila." Ajuzawa vletěl do zdi. Zášť v jejích očích se nedala popsat."Zemři!" Vypadalo to,že je po všem,dokud se neobjevil záblesk.
"Stihla jsem to včas."
"Kyoko." Mezitím se na jiném místě Isamu překvapila Nesmrtelné.
"Jak jsi se sem dostala?"
"To až později,lásko."
"Přišla jsi nám na pomoc?"
"Jasně. Neboj se. Vymítačky mě neuvidí." Irie a Kujou věděli,že teď určitě vyhrají. U Rayna se zjevila Kaho.
"Proč jsi tu?"
"Slíbila jsem to a kromě toho se Zen s Renem zdají být mimo."
"Ovládají je a teď na mě útočí."
"Tak teď to tu spolu vyřídíme." Ajuzawa pomalu vstal. Kyoko ho lehce podpírala.
"Můžeš vstát?"
"To nic není." Vymítačka si začala myslet,že mluví sám pro sebe. Sledovala a on ji. Legendární anděl mu tiše šeptal:
"Kdo je to?"
"Dokuro. Říkala,že proti nám bojuje kvůli tomu,co jsme udělali."
"Řekla ti co?"
"Vůbec,takže nemám vůbec tušení."
"Musíme se s tím vypořádat."
"Jsi tady díka Amayakově technice,že?"
"Jak to zase víš?"
"Telepatie."
"Kecáš jako vždy."
"To je fuk,ale zanedlouho mi dojdou síly."
"Propůjčím ti svou."
"Díky. Vsadím,žes nepřišla sama."
"Jsou tu se mnou Isamu a Kaho."
"Jak jinak."
"Tak proti ní půjdeme plnou silou." Vymítačka ztrácela trpělivost. Poznalo se to podle tonu jejího hlasu.
"Tak co bude? Dostals strach?"
"Ani ne."
"Už mě to nebaví. Jsi slaboch."
"Uvidíme." Pustili se znovu do litého boje. Dívka se nestačila divit,jak zesílil. Popravdě,ale Kyoko útočila.
"Jak jsi mohl tak zesílit?"
"Tajemství."
"Stejně tě porazím."
"Ani náhodou." V posledním závěrečném momentu se zjevilo světlo. Oslňující,které zaneprázdnilo temnou místnost. Co se stalo?


9. Oko anděla

19. listopadu 2012 v 22:23 | Linda |  Divka bez usmevu:8.serie
Kyoko,Kaho,Isamu a Tsuchioura dumali nad tím,co se zrovna děje.
"Tsuchiouro,použiješ tu svoji schopnost?"
"Ještě ne,Kaho."
"A kdy ji použiješ?"
"Teď."
"Trochu pozdě,ne?"
"Zapomněla jsi,že má schopnost potřebuje přípravu."
"No,jo vlastně." Padlý se do toho pustil. Zavřel oči a vytáhl skleněnou kouli,která se používá při věštění. Vzal jí do ruky,zavřel oči a začal mluvit.
"Právě teď se nacházím v hlubokém lese. Míjím se se stromy a svou rychlostí překonávám nejrůznější zvířata." Kaoko si s tím lámala hlavu.
"Co přesně ta jeho schopnost umí?" zeptala se.
"Jeho schopnost spočívá v tom,že se přenese na dané místo a pak vypráví,co vidí."
"Chápu."
"Vpodstatě se k němu můžeme připojit."
"Opravdu?" Kaho už jenom přikývla. Chtěla vědět,co Tsuchioura bude říkat. Jeho hlas se ozval:
"Vidím šest osob.3 vznášející se a tři pohybující se nesmírnou rychlostí."
"Co je uvnitř chatky?"
"Dalších 5 osob. Dvě bojující a tři hýbající."
"Je tam někde Rayne?" zeptala se Kaho a Isamu se přidala:
"A co Ikuto?"
"Ikuto si zatím vede dobře,ale Rayne ne. Zen s Renem se zdají být úplně mimo."
"Jsou očarováni?" zvolala naše hrdinka.
"Vypadá to tak."
"Musíme jít na pomoc."
"Jak?" Do jejich rozhovoru se vmísily dva další hlasy.
"Pošleme je tam."
"Amayako." Bratr Isamu k nim přistoupil následován Reném.
"Umím ovládat kouzlo přemístění."
"Něco jako teleposrtace?"
"Přesně tak. Pošlu vás tam. My tu to budeme sledovat a René vybuduje hradby."
"Proč hradby?"
"Proto existuje jednoduché a logické vysvětlení."
"Vysvětlíš nám ho?" Začal velmi jednoduše. Hradby měly být kolem jejich těl,aby je udržovaly při životě. Zatímco duše poleté pryč. Po krátkém namítání souhlasily. Zavřely oči a pomalu cítily,jak se stávají nehmotnými.
"Povedlo se to!" zvolala Isamu.
"A teď honem jít."
"To se ví,Kyoko."
"Nemůžu uvěřit,že obyčejní lidé jsou silnější,než andělé."
"Vždyť ty jím seš také."
"Ale moje máma byla anděl."
"To je fakt." Kaho se ozvala.
"Připomněly jste mi,že bych měla navštívit svou rodinu." Dál si už nic neřekly. Pouze spěchaly kupředu.


13.díl přeložen

18. listopadu 2012 v 19:56 | Linda
Dne: 18.11.2012
Název: Ztrapnit mě pokaždé,když mám štěstí
Příště: Legenda o Momotarovi


Prince of Tennis - Koutekishu

18. listopadu 2012 v 19:04 | JadePlusLight |  Soundtracky