* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Prosinec 2012

Genshiken Opening

28. prosince 2012 v 10:45 | otakucosplay |  Písničky na poslouchání

Genshiken

28. prosince 2012 v 10:45 | akihabara |  G
Rok: 2004
Počet epizod: 12
Žánr: Komedie, Parodie

Děj: Sasahara Kanji nastupuje do prvního ročníku na univerzitě a chtěl by vstoupit do nějakého kroužku kolem mangy, anime a her. Předtím nikdy nepřišel s "fandomem" do styku. Postupem času překonává váhavost i ostych a a zapadá do společnosti, která čítá hardcore otaku, fanartistu, cosplayerku, stavitele modelů, fanatického hráče konzolových her a jeho přítelkyni, která všechny otaku ze srdce nenávidí. Tento komediálně laděný seriál vás provede světem (ne úplně hardcore) otaku v Japonsku. Tak neváhejte a rozšiřte si obzory!


Anime Cossette no Shouzou

27. prosince 2012 v 22:24 | akihabara |  HODNOCENÍ KRÁTKÝCH ANIME
Počet dílů: 3
Rok: 2004
Žánr: Fantasy, horor

Děj: Cossetta byla zabita v 18. století ve Francii. Jejím vrahem byl Marcelo, malíř, který se do ní zamiloval. Její duch proto přebývá ve starém skleněném poháru. Po více jak 250 letech potkává člověka, který ji vidí, Eiriho. Eiri se do Cossetty zamiluje a je ochotný ji za každou cenu zachránit.

nacitani

Hodnocení: Dost zajímavé ova. Trochu mě, ale děsila ta ponurá atmosféra a taky krvavé vzpomínky. Přirozeně jsem v tomhle ova viděla negativní emoce: Zášť, závist, žárlivost, nenávist. Měla jsem každopádně strach, co se stane. Cosette je moc hezká ídvka. Má hezký hlas a vypadá jako panenka. Neřekla bych, že je to žviá holčička. Hudba zněla velmi dobře.

20. Památka na Raimei

27. prosince 2012 v 21:54 | Linda |  Divka bez usmevu: 9.serie
Kyoko si prohlížela dva stříbrné prstýnky.
"Takže tenhle patřil mojí mámě."
"A tenhle té čarodějce Raimei?"
"Určitě."
"Ale kolik jí je let?"
"Tehdy naznačovala, že víc, než si myslíme."
"Není přece nesmrtelná."
"Tp určitě ne."
"A co s tím budeme dělat?"
"Vezmeme to do andělského světa."
"Proč tam?"
"Moje máma se v něm narodila."
"To je taky pravda." Jejich konverzaci přerušil Rayne, který se tam zčistajasně objevil.
"Kaho!"
"Rayne!"
"Tomu nebudeš věřit."
"Čemu?ů
"Salamandr zničil Hiyoko."
"Hiyoko?"
"Jo. Poslalali jsme tam pár lidí a oni nám přinesli zprávu."
"A co ty Raimei?"
"Po té ani vidu, ani slechu."
"To přece.."
"Ještě stále to prošetřujeme, ale.."
"Hm."
"Předpokládá se, že je mrtvá."
"Cože?" Legendární anděl vyskočil. Obličej se svíral ve starostech. Pohled padl na prstýnek v ruce. Mezitím na jiném místě se muž smál a mluvil sám se sebou.
"Konečně úspěch."
"Jaký?"
"Hiyoko je pryč."
"Co je na tom úspěšného? Stejně se už rozpadal."
"To vím."
2Kdyby se ti třeba podařilo dobýt Bewani."
"Klid. Všechno má svůj čas."
"Jenom, aby to nebyla prázdná slova."
"Neboj se. Mám plán."
"Jaký?"
"Zničím třetí svět."
"Dál?"
"Pak lidský."
"Nakonec andělský, že?"
"Přesně tak."
"Ještě něco?"
2Zabiju nejslbší anděle."
"Vezmeš si jejich sílu?"
"Možná."
"Tvůj cíl je spíš něco jiného."
"Pomstím se Renovi a Kairimu."
A co Zenovi?"
"Tomu uštědřím lekci."
"A Kyoko?"
"Od ní si vezmu její moc."
"Hodně štestí."
"Díky."

PŘÍŠTĚ: Kujou proti Kairimu


Úmluva démonů: 8.část

27. prosince 2012 v 21:39 | Linda |  Umluva demonu
Rumi seděla vedle své mámy na gauči. Přemýšlela a zároveň si jí prohlížela. Její vlasy měly opravdu růžovou barvu a ještě k tomu vypadala strašně mladě.
"Mami?"
"Copak?"
"Kolik je ti let?"
"Proč se ptáš na tohle?"
"Vždyť vypadáš, že je ti pouhých 18 let."
"Hodně. Žiju dlouho."
"No jo."
"Pořád si asi říkáš, proč tě táta vychoval v lidském světě.
"Narodila jsem se jako člověk."
"To není všechno."
"Tak co ještě?"
"Kdysi svět démonů a lidí byl jeden svět. Všichni spolu žili v souladu, ale něco se stalo."
"Co?"
"Jednomu páru se narodilo dítě, které se stalo nebezpečím pro všechny. Zabilo své rodiče a pak také sebe. Porto Bohově rozhodli rozdělit svět na dva a udržet démony a lidi od sebe."
"Táta mi vyprávěl, jak jste se potkali u jezera."
"Ano, ta historka. Zamilovala jsem se do tebe a porodila tě."
"A kde jsem se narodila?"
"Tady. Tvůj otec nechtěl, aby tě zabili, proto tě vychoval v lidském světě. Koneckonců jsi se nelišila od ostatních lidí."
"Přišli na to?"
"Ano i ne."
"Jak ano i ne?"
"Zjistili, že jsem si něco začala s lidským mužem, ale ne že ses mi narodila."
"Neměla jsem sem chodit. A kde je otec Andoha?"
"Ten zemřel kvůli mně."
"Snad ho.."
"Popravili. Nepřál si mou smrt. Radši obětoval sebe."
"A co Andoh?"
"Nedává mi to za vinu, ale já si to stále vyčítám."
"Není to tvoje chyba."
"Je a jednou za ni zaplatím."
"Mami."
"Rumi." Naše hrdinka se zarazila.
"Nepoznají náhodou, že jsem tady?"
"Ne. Andoh ti dal ten náramek, který zakrývá lidskou vůni."
"Aha."
"No, je pozdě. Je čas jít spát." Dívka si lehla své mámě na klín a vmžiku usnula. Yuri jí hladila po vláskách a usmívala se na ni. Vypadala jako panenka. Přála si, aby ten klid nikdy neskončil.


Testy

26. prosince 2012 v 18:45 | Erika |  Moje BÁSNIČKY
Testy

Test každý den musí být,
a mě nemusí vždy vyjít.
Jeden z každého předmětu,
a já v testu všechno pletu.

Nejprve test z Matematiky,
už tu letí hnusné známky.

Pak nadejde Dějepis,
a hned na tu Zeměpis.

Český jazyk často kazím,
pak se doma smutkem plazím,
co jsem zase vyvedla,
jak jsem se dnes předvedla.

Test Fyziky už na mě čeká,
učitelka mi to pod nos strká.

Doma nechci ani písmenko vidět,
měla bych se asi stydět...

Anime Touhai Densetsu Akagi

26. prosince 2012 v 14:37 | akihabara, video od Passerbyguy |  HODNOCENÍ KRÁTKÝCH ANIME
Rok: 2005-2006
Počet epizod: 26
Žánr: akční, sportovní

nacitani

Děj: Mah-jong je hra, která se nejčastěji hraje s rodinou či přáteli, také se však hraje v temných koutech společnosti. Nangou je gambler, který dluží přes tři miliony jenů. V poslední zoufalé situaci se pokusí zbavit se dluhů. Rozhodne se vsadit svůj život během hry mah-jongu s jakuzou. Naneštěstí, jak hra pokračuje, Nangou není schopný vyhrát a smrt se k němu přibližuje. Když se zdají být všechny naděje ztraceny, hru nečekaně přeruší Akagi Shigeru, mladý hoch, který je na útěku před policií. Neschopen obrátit vývoj hry ve svůj prospěch, Nangou za sebe nechá hrát Akagiho poté, co ho v rychlosti naučí pár pravidel. Členové jakuzy se pouze usmívají, když vidí Akagiho usedat ke hře. Avšak, brzy se přesvědčí, že Akagi je rozený gambler, jenž se nezalekne ničeho, ani smrti. Akagimu je předurčeno stát se legendou.


Hodnocení: Trochu jsem v tom anime měla zmatek, protože Mah-jong moc dobře neznám, ale jak anime pokračovalo něco jsem se dozvěděla. Musím, ale říct, že Akagi je prostě něco. Záhadný, tajemný a neutrální. Z jeho výrazu nikdy nepoznáte, co si myslí. A když se zasměje, běhá vám z toho mráz po zádech. A co hůř, dokáže přesně určitě, co každý hráč má a na co čeká. I já jsem z toho byla parkrát zaskočená kvůli jeho riskování, ale nakonec to vždy zvládl. Zkuste ho!


19.Poslední dědictví

26. prosince 2012 v 13:00 | Linda |  Divka bez usmevu: 9.serie
Naše hrdinka stále prohlédaval najrůznější kouty všech místností a hledala něco, co by připomínalo něco, co jí její máma zanechala. Nic nenašla. Stejně jako Kaho.
"Kaho, chceš v tom ještě pokračovat?"
"Určitě."
"Ty to nevzdáš, že?"
"Ne."
"Jak chceš." Otvíraly dveře, utíraly prach a nakonec vyšly i na půdu.
"Půda je vždy to místo, kde se všechno najde."
"Je to tak i ve fimech, že?"
"Přesně tak."
"Doufám, že to, co najdeme nebude kniha."
"Taky doufám." Na půdě panovala tma a dovnitř pronikal pouze jeden sluneční paprsek. Všechny věci zakrývaly prostěradla či ubrusy. Dřevěná podlaha neskutečně vrzala.
"Kyoko, proč ta podlaha, tak vrže? Rve mi to uši."
"Na půdu už nikdo dlouho nevkročil."
"Toho jsem si všimla, ale že to tady vypadá tak ušmudlaně, to jsem nečekala."
"Od té doby, co zemřela máma, sem nikdo nechodil."
"Promiň."
"Za co?"
"Že jsem se o ní zmínila?"
"Moje máma..moje naděje.."
"Naděje.."
"Dejme se do toho. Ať odsud můžeme, co nejdřív odejít."
"Dobře." Opět se pustily do hledání. Jenže stále nemohly vůbec nic objevit. Doufat v zázrak jim připadalo nemožné. Každopádně ke konci něco našly.
"Co je to?"
"Myslím, že šperkovnice." Před nimi stála zabalená krabička připomínající šperkovnici. Zmizely z půdy a sešly rychle dolů. Rozbalily jí a viděly, že nese bílou barvu se žlutými pruhy a topazem uprostřed. Pomalovaná kytičkami.
"Tohle je šparkovnice tvojí mámy?"
"Zřejmě ano."
"Otevři ji."
"Já vím." Jakmile to udělala, našla uvnitř šátek. Červený s vyšitým písmenem K. Kolem dokola vyšité malé hvězdičky tvořící korunu.
"Šátek? Ten je taky pro tebe?"
"Nevím."
"Co je tam?" Rozbalila ho a vevnitř našla přeložený kus papírů a dva stříbrné prstýnky. Jeden s písmenem M a druhý s písmenem R. Rozevřela dopis a začala číst:

"Milá R, máš se dobře? Už je to dlouho, co jsme se spolu naposled viděli, že? Stále mi nemůžeš odpustit, že jsem ti nevysvětlila důvod, proč se vzdávám své síly, že? Zamilovala jsem se do člověka a anděl přece nemůže člověka milovat, proto jsem se rozhodla, že strávím života s ním. Brzy se mi narodí i holčička. Přemýšlím, jaké ji dám jméno. Tak moc bych chtěla, abys ji mohla vidět. Doktoři říkají, že je krásná a že se budu radovat, až ji uvidím. Stále chci, abys ten svět opustila a začala žít v přítomnosti. Tohle je tedy sbohem. Tvá přítelkyně Miaka."

Kyoko dočetla a řekla:
"Takže ty prstýnky patřily mé mámě a její přítelkyni."
"Ale proč ji oslovuje R? Kdo může poznat, co je to za osobu."
"R. Mohla by to být.."
"Kdo?" Legendární anděl už jistě věděl, kdo to je. Musel rychle zpět do andělského světa. Zatím v Hiyoko Raimei těžce oddechovala.
"Co jsi to za monstrum, Salamandře?"
"Ptám se tě naposledy. Předej mi svou sílu."
"Žádná tady není."
"Pak zemři s tímhel světem." Nepřítel vyvolal obrovskou sílu a pomocí ní zničil Hiyoko. Voda se vypařovala, stromy kácely a zvířata umírala. Vše mizelo. Salamandr odcházel a nechal za sebou všechno tak. Dokonce i čarodějka. Rána v jejím těle čím dál víc krvácela a Raimei naposledy vydechla. Zemřela.

PŘÍŠTĚ: Památka na Raimei


18. Zničení Hiyoko

26. prosince 2012 v 12:19 | Linda |  Divka bez usmevu: 9.serie
Raimei stála proti Salamandrovi.
"Proč mi nevydáš tu sílu a já místo toho ušetřím Hiyoko?"
"Ani náhodou."
"Hodláš mi stále odporovat?"
"Žádná taková síla tady už dávno není."
"Takže nebude vadit, když ho zničím. Tenhle svět se stejně už rozpadá."
"Zkus se ho ještě jednou dotknout a nepřežiješ."
"Už se bojím."
"Jak chceš. Tanec hvězd!" Vytvořila hvězdičky, které našeho nepřítele obklopily a vybuchly. Na jiném místě Kyoko seděla s Kaho a Miyu.
"Kde jsi byla?"
"Už jsme říkala, že u svého kamaráda."
"A cos tam s ním dělala?"
"Probírali jsme důlěžité věci. Potkala jsem tam i své přátelé z bývalé školy."
"Takže třídní setkání? To jsi mi mohla říct."
"Promiň, Miyu. Zapomněla jsem."
"Málem bych také zapomněla. Tady je ještě cukroví." Vytáhla malou krabičku, kam daly zbývající cukroví.
"Vypadá to dobře, ale nemusely jste mi ho schovávat."
"Co bychom to byly za kamarádky."
"No jo."
"Tak já pomalu půjdu domů."
"Domů?"
"Můj táta volal, že mu musím s něčím pomoct a že pak datum svatby probere s Kairim osobně."
"Vážně?"
"Takže doprovodíte mě?" Kaho s Koyko se zasmály a odsouhlasily. Brzy už viděly, jak nasedá do auta a odjíždí. Nakone se posadily a pořádně si oddechly.
"Už je konečně pryč."
"Jak konečně, Kaho? Ty jsi nebyla ráda, že je tady?"
"To ne, ale pořád poslouchat, jak vypráví všechno možné a básní o Kairim, tak je trochu nepříjemné."
"Ona je už taková. Vždycky, když se do někoho zamilovala, mohla o něm básnit třeba měsíc."
"Tos mi mohla říct."
"Promiň."
"No nic. Jak se vám dařilo v Hiyoko?"
"Nic moc. Uprostřed tréninku nás Zephel zavolal zpátky."
"Kvůli čemu?"
"Nevím přesně. Prý kvůli jakýmsi škodám."
"Víte, kde je už Salamandr?"
"Prý v Bewani, ale mám z toho dost špatný pocit."
"Jak špatný pocit?"
"Jakoby se mělo něco stát."
"Není to tak pořád?"
"Já nevím."
"Nevrátíme se tedy?"
"Ne. Počkám tady. Salamandr by se mohl objevit tady a já nemůžu odpustit, aby zase zpustošil andělský svět."
"Nechtěla jsi říct lidský?"
"To taky. Tyhle dva světy jsou v tak velkém ohrožení a já nemůžu dělat nic, než sedět."
"Co kdybychom porhledali tvůj dům."
"Proč?"
"Tvoje máma byla anděl, že? Co když tu po sobě něco zanechala?"
"To je možné."
"Tak se dáme do toho." Odběhly rychle do místnosti a šly hledat. V andělském světě šel Kisuke k Nejstaršímu místo k Zephelovi.
"Nejstarší.."
"Posle Kisuke, potřebuješ ode mně něco?"
"Přišel jsem podat zprávu."
"Neměl by to slyšet spíš Zephel?"
"Netuším, jak by král zareagoval."
"Tak povídej."
"Salamandr se v Bewani nenachází."
"Cože?"
"Zachytili jsme jeho přítomnost v Hiyoko."
"Hiyoko? Co tam pohledává?"
"Nevím přesně, ale přišel k nám muž jménem Choukysei a říká, že se chystá zničit Hiyoko."
"A co čarodějka Raimei, co to tam ochraňuje?"
"Bojuje s ním."
"A vyhrává?"
"Nejspíš ne, ale jedno je jisté. Hiyoko bude navždy zničeno." Co teď Nejstarší udělá?

PŘÍŠTĚ: Poslední dědictví


Úmluva démonů: 7.část

26. prosince 2012 v 11:30 | Linda |  Umluva demonu
Naše hrdinka rozmýšlela a trénovala svoje kopy a pěsti. Stále se nedokázala rozhodnout, jestli je opuštění lidského světa správné. Pamatovala si na Maquira a jeho smrt přímo před jejíma očima. Nemohla tu nechat svého otce napospas, ale její otec byl obyčejný člověk, takže by v démonním světě nepřežil.
"Rumi.."
"Andoh.."
"Měla by ses, co nejrychleji rozhodnout."
"Já vím. Mně by nevadilo jít, ale co otec?" Nemůžu ho tu nechat."
"A to je tvá slabina."
"Cože?"
"Tvému otci se nic nestane. Je to pouze člověk. Démoni mu neublíží."
"Dobře." Její otec se brzy objevil. "Tati.."
"Běž, dcero."
"Ty to dovoluješ?"
"Chtěla jsi vidět mámu. Myslím, že Andoh tě ochrání."
"Vážně?"
"Je to z části můj syn, takže bych mu měl věřit. Už nás jednou ochráníl."
"Díky moc." Démon k ní natáhl ruku a ona jí uchopila. Objevilo se zeelné světlo a společně s ním zmizeli. Přenesli do démonního světa. Každopádně se zdál jiný, než se předpokládalo. Všude samé skály, nebe mělo kupodivu světlemodrou barvu, což značilo jasný důkaz toho, že se je den a stromy rostly do obrovské výšky.
"Tohle je ono?"
"Ano. Vítej."
"A kde je naše máma?"
"Je odsud pár mil."
"Chápu. A to poběžíme?"
"Jiný způsob nevidím."
"Pokud je odsud pár mil, dokážu tak rychle běhat?"
"Máš pravdu. Nemáš asi tak velkou výdrž. Tady." Vykouzlil na její ruce zelený náramek.
"Co je to?"
"Tenhle náramek se aktivuje ve chvíli, kdy už nebudeš moct běhat."
"Vážně?"
"Hm. Tak jdeme."
"Jasně." Skočili dolů z jedné skály a dopadly na obě nohy. Plnou parou vpřed rozběhli vpřed. Za nimi se pouze prášilo. Nemluvili a běželi. Cestou míjeli stromy, kopce a řeky. Dívka měla tedy čas si prohlížet okolí. Lišilo se naeptrnými rozdíly, ale jinak se zdálo stejné. Obloha vypadala normálně a vítr jim hezky vál. Jen slunce nezvykle pařilo. Netrvalo dlouho a dorazili na místo.
"Vidíš ten palác v dálce?"
"Vidím."
"Tak tam žiju společně s matkou."
"Máma tam tedy čeká."
"Ano."
"Pospěš si." Za chvíli se otevřely dveře a oni vběhli dovnitř. "Násleudj mě." odvětil. Vysšli po schodech z kamene a ocitli se u dveří pokoje.
"Už jsme tu?"
"Jo. Teď jenom vstup."
"Fajn." Otevřela dveře a spatřila u okna stát ženu se stejnými vlasy jako měla ona.
"Kdo je to?"
"Mami.."
"Ty jsi..
"Mé jméno je Rumi."
"Rumi? Takže.." Pohlédla očkem na Andoha, který se uklonil a odešel.
"Vy jste moje máma, že?"
"Je to tak, Rumi."
"Eh, co bych měla říct."
"Nemusíš říkat vůbec nic."
"Přišla jsem, abych tě viděla."
"Já vím."
"Prčo jsi mého otce ani jednou nenavštívila?"
"To.."
"Nenávidíš ho?"
"Ne. Nemohla jsem. Nejsem přece člověk."
"Jak myslíš."
"Rumi, kolik ti teď je?"
"15."
"Už vážně patnáct. To, že dokážeš používat takovou sílu. Už víš, že?"
"Ano. Mým prvním útokem byla Duchovní vlna."
"Přesně."
"Otaec říkal, že toho tady dokážeš použít strašné množství."
"Mepmhis pouze hodně mluví."
"Tak je to pravda?"
"Je. Poslechneš si, co ti chci říct?" Přikývla hlavou a čekala, co její máma řekne.