* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Prosinec 2012

Anime Dear Boys

26. prosince 2012 v 10:37 | video od NeoBlackRose |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Počet epizod: 26
Rok: 2003
Žánr: Sportovní, akční


Děj: Aikawa Kazuhiko byl kapitánem slavného týmu Tendoji, ale rozhodl se tým opustit a přejít na školu Mizuho. Zde se hodlá přidat do basketbalového týmu, ale zjistí, že klučíčí basketbalový tým se rozpadl kvůli incidentu s trénerem a že na škole je pouze dívčí basketbalový tým. Aikawa se to rozhodne změnit a rozhodne se přemluvit čtyři bývalé členy Mizuho týmu. Jimiž jsou Ishii, Dobaji, Miura a Fujiwara. Společně jde takhle pětka vpřed a navrací škole opět jejich slavnou pověst.



Hodnocení: Skvělé anime! Určeno především pro milovníky basketu. Náš hrdina Aikawa neboli, jak mu říká dívčí tým Ai-chan je neuvěřitelný. Pokaždé, když stříli na koš, se trefí. Je jedno v jaké pozici a z jakého místa. Minul pouze myslím, že dvakrát. Je veselý a svoje týmové hráče vždycky povzbudí. I když se stále musí vypořádat s problémy ohledně svého odchodu z Tendoji a Fujiwara zase s loňským incidentem, který způsobil. Jenže týmová váseň, spolupráce a tvrdá práce naše přátelé dovede hezky na vrchol. Jen lituju toho, že v konečném zápase prohrají. Jak se, ale říká. Jednou jsi dole a jednou nahoře. V tomhle anime neexistuje slovo vzdát se. Určitě se dívejte!

Úmluva démonů: 6.část

25. prosince 2012 v 18:11 | Linda |  Umluva demonu
Andoh seděl na posteli. Rozhlížel se na všechny strany. Zdálo se mu zvláštní, v jakém domě to Rumi bydlí.
"Tady jako vážně žiješ?"
"Ano. Není to sice nic moc, ale dá se tu žít." Démon stále nedokázal pochopit, že extisuje něco jako topení a mikrovlnka. Sledoval, jak se točí, když ohřívali jídlo.
"Andoh, dej si."
"Co je to?" Před ním na dřevěném stole ležela buchta naplněná povidly.
"Buchta s povidly."
"Buchta? Jako pečivo?"
"Přesně tak."
"Je to sladké?"
"Hm."
"Tak to tedy zkusím." Ochutnal ji. Pořásně si kousl a vykřikl:
"Je to dobrý."
"Že jo?" Rumin otec si u stolu odkašlal.
"Andoh, mohli bychom přejít rovnou k věci?"
"Jistě."
"Vypořádal si se s těmi démony?"
"Ano."
"Kdo to přesně byli?"
"Ten, kterého jsem zabil, se jmenoval Amaquira. Jednalo se o podřadného démona. Takovou tu slabotu. Existuje spoustu tříd. Řekněme, že jsou třídy S, A, B, C, D a Z."
"Tolik?"
"Třída B,C,D jsou nejslabší. Následuje je třída A a třída S a Z jsou nejsilnější." Naše hrdinka položila svému bratrovi otázku.
"Andoh, do jaké třídy se řadíš ty?"
"Já patřím do třídy S."
"Jsi až tak silný?"
"Není to vidět." Usmál se. "Je toho ještě spousta, co nevíš."
"Chápu."
"Rumi, dobře mě poslouchej."
"Hm?"
"Tohle není poslední napadení."
"To už jsi říkal."
"Proto jsem uvažoval, jestli bys nešla se mnou do světa démonů."
"Do světa démonů?"
"Zdá se mi to lepší. Dokázal bych tě ochránit a setkala by ses se svojí mámou."
"Mojí mámou?"
"Chtěla jsi ji vidět, ne?" Její otec vstal a odvětil:
"Rumi, to v žádném případě!"
"Tati?!"
"Jsi člověk a je to příliš riskantní. Co když se ti něco stane? Nmeám 100% jistotu, že tě Andoh dokáže zachránit, Pokud zemřeš, tak co pak?"
"Tak sem démoni přestanou chodit."
"Co to povídáš?!" Rumi se nadechla a podívala se na sévho otce.
"Já nejsem člověk, tati. Jenom napůl. Moje síla je to, co démoni chtějí a pokud můžu něják zabránit, aby chodili do tohoto světa, tak.."
"Tím, že tam půjdeš?"
"Je tam přece máma."
"Přesto.."
"Andoh řekl, že mě ochrání. Dokážu přece i něco sama."
"Cítil bych se klidnější, kdyby ses nespoléhala na svou sílu."
"To už jsi říkal!!!" Hádka by mohla klidně pokračovat do nekonečna, ale nakonec je Andoh zastavil. Vysvětlil, že nemusí jít hned a že se domluví s matkou. Oba tedy souhlasili.


Anime Kuroko no Basket

25. prosince 2012 v 13:52 | akihabara |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Počet epizod: 25
Rok: 7.4.2012-23.9.2012


Děj: Generace pěti hráčů, kterou bezpochyby můžeme nazvat tou nejsilnější tzv. "Zázračná Generace". Kolem této generace se šířila jedna podivná zvěst. Nikdo ho neznal a v žádném zápase nebyl ani v zápisu, ale prý existoval ještě jeden hráč, kterého tato zázračná pětka uznávala. Tím hráčem je Kuroko Tetsuya, který v basketu není zrovna nejlepší, ale exceloval v nahrávání. Jeho nahrávky jsou přesné a rychlé a dobře směrované. Jednoho dne, na soukromé vysoké škole Seirin, se přidá do basketbalového klubu. Tam se seznámil s Kagamim Taigou, velmi talentovaným hráčem. Kuroko dává Kagamimu slib, že mu pomůže, aby se stal nejlepším hráčem basketu. Tímto slibem začíná jejich společná cesta.

Hodnocení: Moc dobré anime. Při tom sledování jsem cítila napětí a ty zápasy byly prostě skvělý. Nevím, odkdy mě začal bavit sport. Kuroko je strašně dobrý. Jeho přítomnost nikdo necítí a vždycky se odněkud vynoří jako duch. Hráči z jiných týmu ho vůbec nevidí, ale jeho nahrávky jsou úplně neuvěřitelné. Rychlé, přesné a nečekané. Kuroko má u sebe takového hezkého pejska, který se mu dost podobá, a proto mu říkají Tetsuya 2. Druhá série bude v roce 2013, takže jedině lituju toho, že budu muset čekat na pokračování.

nacitani

MERRY CHRISTMAS!

24. prosince 2012 v 17:40 | Linda
Je to tady. Dnes je 24.12.2012. Štědrý den. Přeji všem hodně zdraví, štěstí a pohody. Také hodně dárků. Veselé Vánoce a Štastný Nový rok!


21. díl Mermaid přeložen!

24. prosince 2012 v 17:30 | Linda
Dne: 24.12.2012
Název: Malá první láska
Příště: Okouzlující dívka


17. Napadení Salamandra

24. prosince 2012 v 14:02 | Linda |  Divka bez usmevu: 9.serie
Miyu už přestalo bavit povídání.
"Kaho, zaveď mě za Kyoko."
"Ale.."
"Chci ji vidět. Jak dlouho bude ještě vyřizovat tu svoji věc?!"
"No.."
"Nezajímá mě, co si myslí, ale přišla jsem s ní trávit čas a ona prostě zmizí. Jako kdybych provedla něco špatného."
"Ty jsi nic neprovedla. Víš ty co, zavolám ji a zeptám se, jak dlouho ji to ještě potrvá."
"Dobře." Kaho vstala a šla si pro svůj mobil. Vyťukala její číslo a zavolala. Naše hrdinka ještě spala, ale jakmile uslyšela zvonění, zvedla ho.
"Halo?"
"Kyoko, kde trčíš?"
"Kaho? Proč mi voláš, tak brzy ráno?"
"Kde jsi? Miyu to tu už nemůže déle vydržet."
"Miyu?" Kyoko zděsila. Úplně na Miyu zapomněla.
"No?"
"Rozumím. Hned tam budu." Zavěsila. Padlá se vrátila k Miyu, která již trpělivě čekala na odpověď.
"Hned přijde."
"Konečně."
"Bože." Netrvalo dlouho a Legendrání anděl se ukázal u jejch dveří.
"Jsem zpátky!"
"Kyoko."
"Miyu."
"Jak jsi mohla jenom tak zmizet! To ti neodpustím." Přítelkyně z dětství se objaly. Neviděly se tedy dost dlouho. Nejméně pět dní. Za celou tu dobu ztratila pojem o čase. Co se dalo dělat. V tento moment nedokázala říct, jestli by měla Miyu prozradit pravdu, ale když o tom znovu zauvažovala,pochopila, že to nemůže udělat. Mezitím v Hiyoko se něco dělo. Raimei a Choukysei seděli na jednom místě a hráli karty. Ucítili neznámou osobu.
"Choukyseii, poslali jsme je všechny domů, že?"
"Ano."
"Tak čí je ta síla?"
"Nemám zdání."
"Podle toho tedy soudím, že je tu nepřítel." Jakmile to dořekla, objevil se před nimi neznámý muž. Obklopovala ho černá aura. "Vypadá to, že je tu."
"Zdravím." odvětil muž. Čarodějka vstala.
"Kdo jsi? A co tu pohledáváš?"
"Určitě jsi o měn slyšela. Mé jméno je Salamandr."
"Salamandr? Slyšela jsem o tobě."
"Jistě spoustu nesmyslů."
"Důvod tvého příchodu?"
"Chci získat sílu."
"Sílu? K čemu?"
"K dobývání."
"Dobývání? Ne k ochraně někoho nebo něčeho?"
"Ochraně? To nedělám."
"Chápu. V tom případě ti nemohu pomcot. Odejdi."
"Nikam nepůjdu. Vydej mi to obrovské množství síly, které se tady nachází."
"O čem to zase mluvíš?!"
"Nedělej ze mě hlupáka!" Ignorovala ho. Salamandr se naštval a zničil strom společně i s půdou pod ním. Na místě zůstala obrovské čára. "Tak co?"
"Dovolil sis poškodit tenhel svět?!" Raimei se zdála být naštvaná, ale ovládla se.
"Říkám ti, že tady nic takového. Odejsi, nebo tě donutím."
"To chci vidět." Promluvila k Choukyseii:
"Víš, co máš dělat."
"Rozumím."
"O mě se nestarej a zmiz odsud." Uposlechl, i když to pro něj nebylo snadné. Raimei se připravila. Musela ho zaměstnat a ochránit její svět. Ne. Musela uchránit všechno, co měla. V andělském světě spolu Kujou a Kairi nemluvili. Stále se cítili pod tlakem včerejší hádky. Zephel si povzdechl. Další problém během rozruchu. Chiriko s Tacukim si povídali.
"Kde je vlastně Kyoko?"
"Vrátila se domů."
"Jakto?"
"Měla návštěvu a nechala jí tam, takže se musela vrátit."
"Aha."
"Panuje tu, ale zvláštní atmosféra."
"To mi povídej. Ti dva spolu nemluví."
"Hakuoro je naopak zaměstnaný s Kisukem."
"Ostatné trénují."
"Anebo dělají něco jiného."
"Kdy ty boje konečně skončí?"
"Zanedlouho. Jenže skončí jeden a začne další."
"Ne, Kyoko tmu určitě udělá už přítrž."
"Jsi si tím jistá?"
"V Hiyoko přece zesílila a pamatuj, co námřekla."
"Co řekla?" Tacuki vzpomínal na její slova.
"Tento boj bude poslední. Vyhraji ať to stojí, co to stojí. Nedovolím, aby vás znovu zranili. Společně uděláme všechno, co bude potřeba. Vy všichni jste moje rodina. Jsem Legendrání anděl a je to moje povinnost." Chlapec se usmál.
"No, máš pravdu, Chiriko."
"Tacuki."
"Pojďme trénovat."
"To se ví." Společně odešli trénovat Závěrečná bitva se pomalu, ale jistě blíží. Opravdu Kyoko vyhraje?

PŘÍŠTĚ: Zničení Hiyoko


Úmluva démonů: 5.část

24. prosince 2012 v 11:10 | Linda |  Umluva demonu
Rumi s otcem čekali. Vítr vál ještě prudčeji. Stejně tak Andoh. Zlo se brzy ukázalo v plné kráse.Před nimi se objevil muž v plášti s katanou u pasu. Vypadal jako nromální člověk.Fialové vlasy, přihloupý úsměv a černé oči. Vysoké boty, kalhoty a sako,ale rohy na hlavě jasně naznačovaly, že se jedná o démona.
"Démon?"
"Tak tohle je lidský svět. Docela hezký." promluvil neznámý.
"Kdo jsi?" Démon sse na ni podíval.
"Mé jméno je Amaquira. Jsem démon."
"Takže ty rohy.."
"Všimla sis." Její otec se zeptal:
"Co tu pohledáváš?"
"Slyšel jsem, že je v lidském světě dívka s velkou duchovní silou."
"Duchovní silou?"
"To je něco, čemu vy lidé nerozumíte."
"Každopádně tady takový nikdo není." Démon se zasmál.
"Vy lidé, jste tak čitelní až se musím smát. Mně neoklamete. Vidím vaši auru a ta růžovovlasá dívka je ta, kterou hledám." Rumi zvážněla a připravila se.
"Tak ty se mnou chceš bojovat?"
"Přišel jsi sem kvůli mně, ne?"
"Správně a taky tě buď s sebou vezmu nebo zabiju."
"Nedovolím ti vztáhnout ruku na tento svět."
"Vážně? Mohl bych se smát."
"Tenhle svět ochráním."
"Tak do toho." Amaquira vytáhl svou katanu a zaútočil. Byl jako mrknutí oka.
"Je rychlý."
"Někdo pomalý jako ty mě nedokáže zastavit."
"Kruci." Kroužil kolem ní a ona nedokázala určitě na jakém místě přesně je. Chtěla použít Duchovní vlnu, ale nevěděla, co přesně udělá. Soustředila se.
"Kdybych tak měla meč, mohla bych ho použít." Zavřela oči a koncentrovala svou sílu do rukou. Amaquira viděl, že se nehýbe.
"Copak? Už to vzdáváš?"
"Ne."odpovídala v duchu.
"Když nebudeš útočit ty, tak budu útočit já." Rumi otevřela oči, ale meč stále nedokázala zfromulovat. "Zemři!" V tu ranu se vynořil Andoh a zastavil jeho útok.
"Andoh!" vykřikla dívka.
"Andoh, ty jeden zrádče.."
"Proč?" Rumin bratr odsekl:
"Na Rumi nevztáhneš ruku. Mám za úkol ji chránit."
"Démon a chrání člověka? Cp je to za pitomost?!!!"
"To se tě netýká. Takže laskavě sklapni."
"Andoh!!!" Andoh máchl svým mečem a sekl Amaquira přes hruď. Udělal mu dlouho jizvu na těle. Z jeho pusy vytryskla krev.
"Sbohem, Amaquiro."
"Andoh, ty.." Rumin bratr vzal do ruky ještě meč a probodl mu hlavu. Démon v okamžiku zemřel. Otec Rumi ji nestačil zakrýt oči. Jjeí pohled byl nyní tvrdý a dosti vážný.
"Andoh, díky."
"Za co děkuješ? Vždyť jsem teď zabil někoho před tvýma očima."
"Tak to chodí ve světě démonů, že?"
"Přesně tak. Jenže tohle je lidský svět. Tady to tak nechodí."
"Dokážeme se ho zbavit?"
"Postarám se o to."
"Fajn."
"Rumi, ty se teď hlavně drž stranou."
"Proč kruci?!"
"Teď v tuhle dobu je to nebezpečné. Mračna zčernala, což je jasný důkaz toho, že po tobě půjde spoustu démonů."
"Ale co ty.."
"O mě se neboj. Zvládnu to." Její bratr zmizel a spolu sebou nechal zmizet i Amaquira. Naše hrdinka cítila podivnou úzkost a nejistotu. Otec jí pobídl, že tímhle jejich trénink prozatím končí. Andoh se stále nevracel. I když už nastala tma, jak v pytli. Oba dva si dělali starosti a jakmile konečně uviděli Andoha vynořující se ve tmě, srdce jim radostně poskočilo. Nyní přišel čas krátkého odpočinku.

Neděle 23.12.2012

23. prosince 2012 v 22:20 | Linda |  Deník
Milý deníčku!
Přeji ti všechno nejlepší. Dnes to bude přesně 3. rok,kdy jsem tě začala poprvé psát. Dobrou noc!!!


Anime Kiba

23. prosince 2012 v 22:18 | zdroj: akihabara, video od elmaestroasesino |  HODNOCENÍ OBLÍBENÝCH ANIME
Rok: 2006-2007
Počet epizod: 51
Žánr: Akční, Podsvětí, boje s meči


Děj: Zed je 15letý chlapec, který žije ve městě zvaném "Calm". V tomto nehostinném městě žije sám, a cítí, že sem nepatří, takže když se před ním objeví tajemný vír neváhá ani sekundu a vstupuje do něj. Probere se v novém magií nabitém světě a zjišťuje, že tohle je jeho domov. K tomu získá neobyčejnou sílu ve spojení s duchem Amil Galiem, který je jeden z "Key Spirits". Existuje jich celkem šest: Amil Galii, Pronimo, Sachira, Monardi, Jumamis a Shadin, a když se tyto klíče spojí, můžou zničit nebo zachránit svět.

Hodnocení: Kiba je vážně úžasné anime. Hlavní hrdina se mi strašně líbí. Zed je totiž odvážný, neposlušný a řídí se dle svého názoru. Pomáhá ostatním a tak trochu dělá problémy. Má po svém boku, ale kamaráda Nou, kterému nepřestává důvěřovat, i když ho několikrát zradí. To na tomhle anime nemám ráda. Jeden má přítele, ten jej zradí a přidá se k němu jinému, kterého potom také zradí. Také mi není po chuti, jak všichni pořád opakují "key spirit" a jak po tom všichni pořád prahnout. Úplně posedlí mocí. Jakoby nic jiného neexistovalo. Přesto se mi moc líbí souboje s meči a dovednosti, i když dějová linie anime se mi zdála někdy trochu složitá a komplikovaná. Někdy jsem se ztrácela i v charakteru postavy. Jako je Noa, který byl chvíli hodný a pak zlý. Tolikrát se vydával a choval jako někdo jiný. Už jsem začínala pomalu ztrácet přehled. Každopádně anime se mi líbilo a byla jsem z něj vskutku nadšená. Určitě ho zkoukněte!




16. Zbytečné šarvátky

23. prosince 2012 v 13:00 | Linda |  Divka bez usmevu: 9.serie
Zephel šel královnu přívítat.
"Vítej zpět."
"Děkuju ti."
"Tak, jak se ti trénovalo v Hiyoko?"
"Docela dobře, ale byla to pouze chvilka."
"Ani bych neřekl. Byli jste pryč tři dny."
"Tři dny?" Fuuyumi po jeho boku to vysvětlila:
"Čas v Hiyoko se od toho našeho poměrně liší. Tam čas strašně rychle letí."
"Ach tak."
"Mimochodem, Kyoko, proč jste sem tyk rychle chvátali?"
"Raimei nám řekla, že pro nás máte špatné zprávy a že bylo něco zničeno."
"Opravdu?" Naše hrdinka pocítila zmatení. Zen se přidal:
"Zephele, co to má tedy znamenat?"
"Já sám nevím. Nepamatuju si, že bych nahlásil nějaké škody." Obrátil se na Niviu, aby to prozkoumal a po chvíli odpověděl, že nic takového se nestalo. Ren zareptal:
"Takže nám lhali?"
"To není možné." odvětil Hakuoro. "A pokud jo, tak proto museli mít důvod."
"I když.." vzpomínal král.
"Co?"
"S těmi špatnými zprávámi jsou trochu blízko. Podařilo se nám zachytit Salamandra v Bewani."
"Bewani?" vyjekla Kyoko.
"Zcela netuším, co chystá, ale určitě tam je. Poslal jsem i Kisukeho, aby to prověřil a před chvíli se vrátil."
"Rozumím. A co máme tedy dělat?"
"Naší povinností je chránit tento svět. Kyoko, půjdeš se mnou. Stejně jako Nivia a Fuuyumi. Zen s Renem se přidají ke Kisukemu a ostatní též." Naši přátelé poslechli. Potom se král s královnou vydali za Nejstarším. Zephel poslal Niviu a Fuuyumi, aby šli do nahlížecí místnosti. Cestou spolu moc nemluvili. Přesto se neudrželi a prohodili spolu pár slov.
"Zephele.."
*Co?"
"Jsou tady všichni v pořádku?"
"Jistě. Nic jim není. Jen jsme všichni rozrušeni. Nepřátelé na nás stále útočí."
"Je to vlastně moje chyba."
"Tvoje? To přece nikdo neříká."
"Protože mě tu nikdo nechce ranit. Nemám pravdu?"
"Kyoko.."
"Jsem pouze přítěž."
"Co to povídáš?!" Odmlčela se. V hlavě si stále pokládala jednu otázku. Proč je Raimei vrátila zpět? Hrozilo jim nějaké nebezpečí? Zanedlouho dorazili k Nejstaršímu. Otevřel jim sám.
"Jestlipak to není náš král a naše mladá královna."
"Dědečku.."
"Pojďte dovnitř." Pozval je dál a zavřel dveře. "Tak, o čem jste se mnou chtěli mluvit?"
"Jde o Salamandra.."
"Zase tohle téma? Zephele, ty mě přivedeš do hrobu."
"Jsem král a musím něco dělat."
"Radši by ses měl uklidnit."
"Už jsem klidný."
"Nuže, dobrá. Teď chci, ale slyše něco od ní." Pohlédl na Legendráního anděla.
"Já nevím."
"Už jsi se s ním setkala, že?"
"Ano. Poprvé, když jsem potkala Zena s Renem a Kairiho."
"Jak jste ho porazili?"
"Proměnili ho v mloka."
"A ti, kdo za něj jsou zodpovědní, tak jsou Mira a Jett, že?"
"Ano, ale netrestejte je."
"Klid. To nemám v plánu. Teď se Salamandr spojil s temnotou a vrátil se."
"Přesně tak."
"Jaké komplikace. Teď tedy probereme všechno důležité kolem toho." Všichni tři se rozdpovídali a mluvili o různých střetnutí, bojích a o to jak ochránit lid. Napětí a rozrušení Šlo cítit na každém kroku. Když skončili, uslyšeli hádku.
"Je to tvoje vina!"
"Co je moje vina?" Kyoko poznala, že se jedná o Kujoua a Kairiho.
"Řekl jsi ji, že ji miluješ."
"Tak jsem byl upřímný."
"Zrovna v nejkritičnější moment. Je teď tvoje vina, že je zmatená a cítí se provinilá."
"Tak jí to řekni sám."
"Jsi úplně padlý na hlavu." křičel Kairi. Naše hrdinka ze sebe vydala:
"Co se tu děje?"
"Kyoko."
"Kairi, proč se tu hádáte?"
"To kvůli tomu, co ti řekl."
"Tamto?"
"Jo. Kvůli němu jsi poslední dobou skleslá a viníš se za to. On si toho nevšiml, ale já ano."
"Není přece důvod ho za to vinit," vložil se do toho Zephel. "A vy dva se nehádejte na chodbě. Když už se chcete hádat, tak běžte někam, kde vás nikdo neslyší."
"Rozumím."
"Každopádně je už dost pozdě. Běžte spát. Promluvíme si o tom ráno." Kujou i Kairi odpochodovali tiše a mračili se. Dívka nemohal říct nic, čím by pomohla a její obavy rostly čím dál víc a víc.

PŘÍŠTĚ: Napadení Salamandra