* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

8. Rikuo, Ikaku a prázdnota

31. srpna 2013 v 11:54 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Rikuo nabyl vědomí. Držel se za hlavu a povzdechl si. Vedle sebe uviděl ležet anděla.
"Ikaku! Probud se!"
"To už je čas na snídani?"
"Ne. Jen jsme v pasti."
"Jak to myslíš?"
"Podívej se kolem." Když to dívka udělala, znejistila. Kolem nich nic nebylo. Jen černočerný prázdný prostor.
"Kde to jsme?"
"To kdybych věděl. Až ho najdu, tak ho zabiju."
"Koho máš na mysli?"
"Cartera! Koho jinýho. Nikdy nikoho neposlouchá." Ikaku se zasmála.
"Není to tak odmala? Měl by sis začít zvykat."
"Pokouším se."
"Změnil se. I když se to nezdá, tak je dospělejší."
"Je mu 18. Stejně jako nám. Nenaadlo ho, že by se měl zkust ostříhat."
"To by nikdy neudělal. Jeho rudé vlasy nejsou jenom na ozdobu."
"Já vím." Důvodem, proč měl Carter dlouhé vlasy, byla jeho matka. Zemřela už před dlouhou dobou, ale měla dlouhé rudé vlasy jako Carter.
"Tak co kdybychom se tady porozhlédli? Je to lepší, než nedělat vůbec nic."
"V tom s tebou souhlasím." Oba vstali ze země a ráznými kroky odkráčeli pryč.


"Tsukuyo, máš všechno?"
"Samozřejmě." Několikrát jsem to už kontroloval. Na sobě černý kabát ušitý na míru a hnědou brašnu z kůže. V ní lékarnička první pomoci, pití, jídlo, baterka a nějaké náhradní oblečení.
"Tak jdeme."
"Ale počkat, co jinak ještě máme udělat?"
"Co?"
"Paní Yura si všimne toho, že tady nejsem."
"Neboj se. Nechám tady tvého dvojníka."
"Dvojníka?"
"Bude dělat to, co ty vždycky. Nic se nepokazí."
"To doufám."
"A ještě ti něco řeknu. Čas v tom světě, kde jsou, plyne jinak, než normálně."
"Dobře."
"Ještě si to můžeš rozmyslet." Hodil jsem si knížkou a nsadil vážný výraz, který prokazoval žádné námitky. Carter chytil moji ruku a oba dva jsme zmizeli.


...Ikaku se měla na pozoru. Znala spoustu takových světů. I tenhle.
"Rikuo."
"Co zase?"
"Jak se odsud dostaneme? Tohle je svět prázdnoty."
"Prázdnota.."
"Nenítu nic, čeho bych se mohla chytnout. Tak jak se odtud dostaneme?"
"Ještě jsme nenašli žádný záchytný bod."
"Ten Carter..o co mu jde?"
"Doufám, že do ničeho nezatáhl Tsukuya. Je mu teprve 13."
"Ale je to zvláštní, Rikuo."
"A co?"
"Za těch posledních pár dnů jsme se docela změnili."
"Jak?"
"No, vždy jsme se my starali o druhé, ale nyní se Tsukuyo staral o nás."
"I když ta jeho povaha. Zodpovědný, trochu arogantní a naivní. Přesto laskavý."
"To mi někoho připomíná."
"Koho?"
"Našeho vládce."
"Nemluv nesmysly. Teď není čas na vtipkování."
"Promiň. Promiň. Už to neudělám."
"Ach jo." Oba dva rázem přestali mluvit. Cítili něco nebezpečného. Blížilo se to a oni se ptřebovali bránit.


Mezitím já jsem se s Carterem obevil ve stejném černočerném prostoru a zvlášť mě to nepřekvapovalo.
"Tsukuyo."
"Hm?"
"Tady by se měli také nacházet Rikuo s Ikaku."
"Vážně?"
"Nelžu. Jen se mi to zdá divné."
"Divné?"
"Vynořili jsme se na úplně jiném místě, než jsou oni a ještě ta temná přítomnost. Bože."
"Temná přítomnost? Já nc necítím."
"Jsi člověk, tak je to-no..trochu nečitelné. Ale já to cítím silně a vůbec se mi nelíbí, kam to směřuje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama