* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Říjen 2013

19. Pět duší

26. října 2013 v 15:26 | Linda |  Sběratelka duší
"Správně," ozvalo se za ním.
"Kdo jste?"
"Velice mě těší. Jsem opičí král a střežím tuhle horu."
"Střežíte?"
"Ano. Jmenujete se Nanase Kuugen, že?"
"Jak víte moje jméno?"
"Chápu. Posedla vás bohyně Hinozuka. Nemám pravdu?" Bohyně si nasadila Nachiho prsten a ukázala se.
"Pane.."
"Rád vás opět vidím."
"I já, pane Sendou."
"Proč jste přišla?"
"Mám důležitou prosbu."
"Prosbu?"
"Propůjčte mi prosím svou sílu."
"Mou sílu?"
"Z jakého důvodu, že? Určtě vás zajímá tohle,"
"To si piš. Půjčení mojí síly neníjenom tak."
"Jsem si toho plně vědoma."
"No, ten mladý chlaec mě našel, takže vás dovedu na to místo."
"My nejsme ještě na místě?" podtokl Kuu nečekaně. Opičí bůh se na něj usmál.
"Na místě už jste, ale abyste si mohli propůjčit mou sílu, potřebujete odevzdat duše, ne?"
"To je vlastěn pravda."
"S radostí vás budeme následovat," dodala bohyně Hinozuka.
"Tak tedy půjdeme."
"Ano." Všichni tři se přibližovali k vrcholu hory. Jejich zraky konečně spatřili to, co nemohli vidět. Mlha, jež jež jim bránila ke vstupu na horu se rozestoupila a ukazovala jm, kolik zvířat se na hoře nachází. Slunce a jeho paprsky probouzely květiny a zvuk ptačího zpěvu nezůstával pozadu.
"To je neuvěřitelné."
"Na vstupu jste se setkali s obřím kancem, že?"
"Sledoval jste nás?"
"Ne, ale Kusaka mi o tom vyprávěl."
"To je jméno toho kance?ů
"Správně," zasmál se opičí bůh. Chlapec si jej prohlédl a v duchu s řekl, že nepřipomíná opičího boha, ale pouze stařečka a vousy až na zem.
"A se slečnou Hinozukou se znáte dobře?"
"Ano. Naposledy jsem se s ní setkal, když ještě byla malá holčička."
"V mém věku?"
"Přibližně. Tehdy bych si nemyslel, že si vezme ana Nachiho a stane se bohyní."
"Stane? Ona jí nebyla?"
"Zezačátku ne."
"Hm."
"Každopádně ji hoděn dlužím."
"Dlužíte?"
"Tak tak...ale už dost o nás. Je to minulost."
"Když myslíte."
"Ještě by mě zajímala jedna věc."
"Jaká?"
"Co si ty myslíš o bohyni?"


18. Krok zpět

26. října 2013 v 15:13 | Linda |  Sběratelka duší
Viděli, jak se něco blíží. Kuugen přimhouřil oči, aby lépe viděl.
"Co to je?"
"Že by slon?"
"To těžko."
"Tak co tedy?" Zanedlouho zjistili, o co se jedná.
"Kanec?" Obří hnědý divočák se na ně řítil pnou silou. Pokusili se ho zastavit, ale jen marnili časem. Náš hrdina se v mlze špatně pohyboval a netrvalo dlouho, než ho kanec řekvapil a on klopýtl.
"Kuu!"
"Tohle nevypadá dobře."
"Rychle se něčeho chytni!" Poslechl ji a zachytil se jedné silné větve stromu. Tím zbrzdil svůj pád.
"Jak zkrotíme toho divočáka?"
"Co pomocí mého boa?"
"To nezní špatně. Když o tom tak přemýšlím, dokázal by nás ten divočák vyvést z téhle mlhy?"
"Určitě. Šlo vidět, že se tu orientuje."
"Na co ho, ale nalákáme?"
"Přece na nás."
"To jako fakt?"
"Jo. Nech to na mě." Bohyně čekala, až si pro ně divočák přijde. Jakmile se na ně už divočák znovu řítil, použila svoje boa, které se mu omotalo kolem krku. V tu chvíli už pouze stačilo, aby se drželi.
"Nanase?"
"Připraven?"
"Ano."
"Tak jedém!" Zatáhla a divočák se dal do běhu. Díky němu se brzy dostali na dané místo. Náš hrdina málem omdlel.Ještě nikdy nejel na něčem takovém.
"Kuu? Žiješ?"
"Je je mi trochu nevolno."
"Nedivím se."
"Už necháme toho divočáka jít?"
"Jo." Sběratelka ho odhodial daleko do lesů.
"Teď co?"
"Hm...myslela jsme, že bych se zde setkala s nějkým bohem, který by mi pomohl."
"Měli jsme si o tomhle místě zjistit víc."
"Na to je trochu pozdě." Kuugen so něčeho všiml. Všude kolem nich s nacházely pouze tsromy a kamení, ale jedna věc působila jinak.
"Socha?"
"Kde?"
"Mám pocit, že támhle. Je tam nějaký divný kámen."
"Fakt?"
"Tak to mrkneme." Vydali se tím směrem, aby se ujistili a opravdu. Kámen nesl šedou barvu a připomínal trochu kouli. Avšak na něm ještě byl tvar obličeje. Zvířecího. Dvoje ouška, tlapky a zakroucený ocas.
"Tohle.."
"..vypadá jako kočka."
"Copak to leze po čtyřech?"
"Ne."
"Tak je to jiné zvíře." Zamysleli se a na obrázek se znovu podívali.
"Že by opice?ů podotkl Kuugen.
"Přesně tak," ozvalo se za ním.


31. Gou a Meiji, znovushledání nebo trable?

26. října 2013 v 14:20 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Gou dnes nebyl ve své kůži. Cítil jsem, jak neustále mával křídly.
"Gou! Nech toho!"
"Promiň, Tsukuyo."
"Co se děje?"
"Nic."
"Moc se to tak nejeví."
"Jenom..vzpomínáš na Meji?"
"Jak bych mohl zapomenout?"
"Cítím, že se s ní brzy setkáme."
"Mě z toho vynechej." Zážitek s Meiji se mi neustále cyrýval do paměti. Pomyšlení na to, že bych se s ní mohl znovu setkat, mě děsilo.
"Tsukuyo! Půjdeš?" zavolal na mě Kannei.
"Už jdu." Vážně jsem potřebval vypadnout a cestou jsem vzdychal.
"Co se zase stalo?"
"Vzpomínka, na kterou nerad vzpomínám."
"Gou.."
"..se s ní znovu setká," dodal jsem. Avšak Kannei nechápal, co tím myslím.

Dvě hodina vyučování utekly dost rychle. Nudil jsem se. Proto jsem se rozhodl vydat do lesa a zaposlouchat se do hudby.

"Už spí?"
"Nemůžu uvěřit, že jsi vážne přišla, Meiji."
"Už je to doba,Gou." Vládkyně lesa Meiji poctila Goua svoji nečekanou návštěvou přesně, jak předpokládal.
"Vážně jsem rád, že usnul."
"Tsukuyo, že? Moc se za ty 2 roky nezměnil."
"Co tu děláš?"
"Copak nemůžu poctit svoje přátelé návštěvou?"
"Máš něco v úmyslu."
"To jsi uhodl jak?"
"Normálně. Nikdy nepřijdeš bez důvodu."
"Mám na tebe prosbu."
"Já to tušil."
"Mohl by ses s ním setkat?"
"S pánem lesa?"
"Ano. Chce si promluvit o Enjunovi Raguelovi." Gou tohle jméno nesnášel. Znal Enjuna Raguela. Sobecká osoba.
"Ty víš, že.."
"..Jo, jo. Nejsi nadšenej, ale je to také pro dobro Tsukuya."
"Jak to myslíš?"
"Zapomněl jsi? Hen se mi chtěl omstít. To se jí nepodařilo. Já už jsem jaksi obnovila les. Sice ne celý, ale tak tři čtvrtiny celku. To světlo, které zahnalo tu Kuku pocházelo od něj. Nevím, jak ty dvě věci spolu souvisí, ale určitě mají něco společného."
"Vůbec se m to nezamlouvá. Tsukuyo má svá tajemství a je to jeh věc. Pokud je tu něco, co ho ohrožuje, ochráním jej."
"Tak půjdeš se mnou? Mluvit můžeme cestou. Pán lesa mě za 10 minut očekvává."
"Dobrá, tak jdeme." Jaká je pravda?"

Crepuscule - prolog

25. října 2013 v 21:45 | zdroj: mangahere.com, překlad do Cz: Linda

Rozcestník A - G

25. října 2013 v 21:35 | Linda
A
B
C
-Crepuscule - zrušen

D

E
F
G

30. Anděl, dva démoni a jejich cesta

25. října 2013 v 17:20 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Ikaku nesnášela trmácení se lesem. Mezi bažinami.
"Rikuo! Copak jsme nemohli jít po cestě?"
"Žádná tam nebyla!" odvětil jí její partner. Tsukuyovi přátelé Ikaku, Rikuo a Carter ho oustili před 3 měsíci. Uvěomidli si totiž, že bude lepší, když náš hrdina prožije svůj život normálně.
"Co vlastně hledáme?"
"No, něco co vypadá jako rostlina?" Carter, který je pozoroval, jenom kroutil hlavou. Jejich oblečení už umazalo bláto a špína.
"Tady to nenajdeme."
"Vždyť jsme ušli teprve kousek." Les, ve kterém se nacházeli, vypadal zpustošeně. Stromy pokácené, bažiny mechové barvy a skoro žádná zvěř. Netrvalo dlouho a rozpršelo se. Všichni tři se běželi schovat do jedné odlehlé jeskyně. Rozdělali oheň a usadili se.
"Pro dnešek toho nechme, " promluvil Carter s povzdechem.
"Máš pravdu. Bůhví, jak dlouho bude takhle pršet," přidal se Rikuo.
"Jak je to už dlouho , co jsme takhle na cestách?" zeptala se Ikaku.
"3 měsíce."
"Za tuu dobu jsme nic významného neudělali. Je se touláme."
"Všechen ten čas se přece snažíme pomoct Shokatsuovi."
"Našemu vládci?"
"Před naším odchodem se říkalo, že dýchá, ale že se zranění pomalu rozšiřuje."
"To je vážně na houby."
"Jestli brzy něco neobjevíme, tak určitě řeknou, že naše mise byla neuspěšná."
"Ti staří páprdové."
"Ikaku, takhle dívka nemluví."
"Dej mi pokoj, Rikuo." Carter znovu promluvil:
"Měli bychom se trochu prospat."
"To je fakt." Ještě pár minut mluvili a poté usnuli tvrdým spánkem.. Ikaku se ve snu setkala s osobou, kterou by na tomhle místě nejméně čekala.
"Kdo je to?" Uviděla chlapce. Blond vlasy. Modré oči.Červené triko s vestou. Na prstě stříbrný prsten.
"Ikaku?"
"Tsukuyo!"
"Dlouho jsme se nevděli."
"Co tu pohledáváš?"
"Nic. Teď spím jako ty."
"Chápu."
"Dostal jsem váš dopis."
"Zlobíš se na nás?"
"Samozřejmě, že ne. Co teď děláte?"
"Jsme v močálovém lese a hledáme něco, co by pomohlo Shokatsuovi."
"Stále je..."
"Bohužel."
"A našli jste něco?"
"Zatím ne."
"Už to jsou tři měsíce, že? Jednoho dne se znovu uvidíme."
"To ano."
"Řekla jsi, že jste v močálovém lese. Mohla bys mi ho nějak popsat?"
"Jasně." kaku mu řekla vše, co si pamatovala. Tsukuyo se zamyslel.
"Půjdete ještě něco zítra hledat?"
"Jo."

"Tak, co kdybys zkusila najít. Zbytek ji chlapec pošeptal do ucha a rozplynul se jí před očima. Sen skončil.

17. Požehnání síly

25. října 2013 v 17:20 | Linda |  Sběratelka duší
Naši hrdinové se vydali na jedno místo, kde by bohyně mohla obdržet více síly, než vlastnila. Jednalo se o jednu vysokou horu, která byla neustále zahalená mlhou. Procházeli po nerovinném povrchu do kopce a sotva viděli pod nohy. Kuugen věděl, že se boří do bláta. Cítil to a až dorazí na místo, jeho boty budou vypadat jakoby skočil do komína.
"Co je to vlastně za místo?" zeptal se.
"Posvátná hora Mukai."
"Mukai?"
"Ještě jsi neslyšel legendy o téhle hoře?"
"Ne."
"Před stovkami lety se říkalo, že na téhle hoře se shromažďoval děti a obětovávaly se."
"Obětovávaly?"
"Tehdy tu vládly zlé časy a lidé věřili, že když někoho obětují, povede se jim lépe."
"Nidky jsem o tom neslyšel."
"Není to moc známý příběh. Vpodstatě nikoho nezajímá."
"Aha, ale jak t to pomůže získat větší sílu?"
"Obětuju těch sedm duší."
"Všechny?"
"Narážíš na to, že bychom byli opět na začátku. O tom jsem již řemýšlela. Pokud obětuju duše bohům nebo téhle hoře, vyjde to nastejno."
"Důvodem je asi, že se ta hora dříve používala."
"Správně."
"A jak je to vlastně daleko?"
"Ještě několik metrů."
"Nepoznám, kolik to je, protože houby něco vidím."
"Dobře, dobře." Trmáceli se a brzy dorazili na místo. Něco však zašustilo.
"Slyšela jsi to?
"Co?"
"Něco tu je.."
"Možná máš jenom halucinace."
"To je fakt."
"Přesto dávej bacha."
"No jo." Cestou spolu probírali různé podrobnosti ohledně toho, co udělají. Jak zareagují, když se stane jedna věc a pak druhá. Chlapec si nedokázal pomoct. Choval se upjatě a obával se nejhoršího. Nakonec se zastavil.
"Kuu?"
"Nanase, je tady."
"Myslíš.."
"Vím, že nejsíš ti připadá, že blouzní, ale tohle místo..."
"..je nenormální."
"To jsem něchtěl říct."
"Bez obav. Zkusila jsem se zaposlouchat a opravdu nás celou dobu sleduje."
"Je to nepřítel?"
"Ne."
"Je to tedy duše?"
"Ne."
"No, vlastně těžko by něco viděli. Vždy´t ani já se tu nedokážu pořádně orientovat. Šlapu si i po oblečení."
"Takže to vypadá na..zvíře."
"Zvíře?"

"A blíží se."


16. Obdaření síly

25. října 2013 v 17:19 | Linda |  Sběratelka duší
Tolik duší v jednu chvíli bylo neuvěřitelné. Kuugen nechápal, jak je možné, že se jich zjevilo tolik. Čtyři duše zaráz.
"Nanase.."
"No.."
"Co se to před chvíli stalo?"
"Nevím."
"Ještě se řece nestalo, aby se objevilo tolik duší v jednu chvíli."
"A není to dobře?"
"Cože?"
"Rychleji jsme duše posbírali. Už jich máme sedm. Každopádně na nich jsem viděla něco zvláštního."
"Co přesně?"
"Nejsem si jistá.. Mluvili na nás a rozumněli všemu, co jsme udělali."
"Duše je součástí každého člověka, ne?"
"Je to tak. Však to není všechno. Pochopil jsem, že lovíme všechny duše, které se nám jeví jako posedlé, zlé a nemožné vrátit je k normálu."
"Nebylo by lepší, kdybys posedla radši někoho jinho, než mě, Někoho, kdo má víc zkušeností? Někoho, kdo sedokáže lépe ubránit?"
"Ne."
"Jakto? Co třeba někoho ve tvém světě."
"Bůh nemůže posednout dalšího boha či kohokoliv jiného. Je to nemožné a nerozumím tomu, proč sám sebe zhazuješ.
"Vždyť.."
"Už jsem to říkala a nevadí mi to opakovat snad desetisíckrát. Vybrala jsem si tebe. I když poměrně souhlasím s tvým návrhem.."
"Nanase.."
"Co?"
"Pamatuješ si na prsten, který jsi dostala od pana Nachiho?"
"Prsten?"
"Ano. Ten, co tě zhmotnil nebo co."
"Kněz ti o tom řekl, že?"
"Jo." Bohyně prsten vytáhla a podívala se na něj. Vypadal přesně tak, jak ho dostala."
"Hm..no.."
"Dokážeš ho použít? Je možné z něj získat větší sílu?"
"Je."
"Tak to udělej hned ted."
"Nemůžu."
"Proč?"
"Kdybych obdržela větší sílu, než mi byla dána, nevím, co by se tobě mohlo stát."
"Je k tomu taky něco potřeba?"
"Samozřejmě."
"Tak na co čekáme?" Sběratelka si našeho hrdinu prohlédla. Ujšťovala se, že to myslí vážně a že neváhá.
"Tak fajn. Jdeme."
"Kam.."
"Na..jedno místo."
"Třeba do svatyně?"

"Tam určitě ne", usmívala se při pomyšlení na kněze.


Little Busters! Refrain

25. října 2013 v 16:09 | wikipedia, moetron.com |  Novinky
Rok vydání: říjen 2013
Počet:
Žánr: ecchi, hudba

2. pokračování!


Zdravím!

24. října 2013 v 19:46 | Linda
Ahoj všichni!
Dnes přináším novinku. Erika :) se rozhodla, že chce překládat mangu. Já jsem s tím souhlasila, ale kvůli jjeí lenosti mi řekla, že mangu, kterou chce překládat, dá až příští rok v únoru. Já se pokusím dát nějakou mangu už tento rok. Plánuju termín: konec listopadu - začátek prosince. Samozřejmě podle toho, jak budu rychlá.