* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

32. Tsukuyo a Kannei, podstoupení zkoušky

30. října 2013 v 10:45 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Poslední dobou se mi dost špatně spalo. Nevím z jakého důvodu, ale každou noc je moje peřina odhrnutí a na nohou mám boty. Jsme zpocený a bolí mě hlava. Copak jsme náměsíčný? To asi ne. Spíš jsem dost unavený, tak asi proto.
"Tsukuyo?"
"Co?"
"Řekl jsi paní Yuře, že přijdeš na narozeniny jejího otce. Co přineseš jako dárek?"
"To vážně netuším."
"Vy dva se vlastně nemáte moc v lásce."
"To mi nemusíš připomínat. Nehledě na to, jak moc o tom řemýšlím, neustále mě to znepokojuje."
"Co řsně?"
"Ta oslava..jakoby.."
"Neříkej to, Tsukuyo. Přináší to neštěstí."
"To samé jsme slyšel od Goua. Kam vlastně šel?"
"Nevím."
"Každopádně. Příští týden musíme podstoupt ještě zkoušky."
"Jaké?"
"Zkoušku orientace v lese. Zaměstnance, naší učitelé atd. schovají v lese nejrůznější věci. Ten, kdo jich najde nejvíc, vyhrává."
"To vymyslel zase kdo?"
"Je to tradice. Zvykneš si na to, Kannei."
"Dobře." Snažil jsem se myslet pozitivně, ale nedokázal jsem to. Gou určitě otkal Meiji. Jen jsem to odhadoval. Nic jiného mě totiž nenapdalo. Moje myšlenky se začaly ubírat jiným směrem. Opět k těm třem. Ikaku.
"Tsukuyo, dávej na sebe pozor." řekla, ale co to znamenalo. Oni sami jistě cestují a mají spoustu problémů.


Gou spolu s Meiji mířili k pánu lesa.
"A jak je pánovi lesa?"
"Daří se mu."
"Vážně?"
"Nedělám si legraci. Od té doby o vás neustále mluví."
"Mluví?"
"Oblíbil si vás."
"Neměl jsem tedy Tsukuya radši vzít s sebou?"
"Ne. Nemyslím si, že to téma o čem se bueme bavit, bude chtít vědět."
"No jo." Sova si prohlížela okolí lesa. Opravdu se všechno měnilo, jak má být. Zanedlouho stanul před pánem lesa.
"Jsme zpátky."
"Dobrá práce, Meiji. Nech nás osamotě.ů
"Rozumím." Jakmile se vládkyně vzdálila, rozhovor začal.
"Už je to doba, Gou."
"Taky bych řekl."
"Nejspíš asi tušíš, o čem bych si s tebou rád promluvil."
"Ano."
"Jak je to ldouho, co vypadáš takhle?"
"Trest za mou sobeckost a namyšlenost."
0äCo se přesně stalo?"
"Ty víš, že jsem poslední, kdo zůstal z mého rodu. Snažím se porazit Aida."
0äAida? To jméno jsem už dlouh oneslyšel. A kde je te´d?"
"Nevím, ale schovává se. Dřív nebo později se ukáže, aby mě dorazil."
"Ví, že žiješ?"
"Tusší to, ale není všdvědoucí."
"Je tu způsob, jak zrušít to prokletí."
"Nejsem si jistý."
"Co máš v plánu?"
"Zkudist najít zrdoj jeho síly."
"Nevím, jestli je to dobrý nápad."
"Já vím."
"A co tvůj přítel. Opustíš ho?"
"Netuším. Jsme spolu už dva roky. On se o sebe dokáža poostarat sám. Jenže.."
"..stále je to dítě a tvou povinností je na něj dohlédnout."
"Tak nějak."
"A kdo tě vlastně zaklel?"
"Moje nevlastní matka. Zasloužil jsem si to, ale aspoň jsemdíky tomu unikl Aidovi."
"Řekla ti aspoň, jak zrušit zakletí."
"Jenom napůl."
"No?"
"Vím, že nejsi takový typ člověka, co si nechá poroučet a co se snadno nezmění. Přesto ti doporučuju jednu věc. Pokud se chceš zbavit toho zakletí, najdi to, coti je drahé."
"Drahé,"
"Stále jsem nezjistil smysl toho, o čem mluvila."
"Co třeba lásku?"
"Vypadám snad jako ten typ člověka, který by to už nezkoušel? Než mě zaklela, měl jsem nsoubenku, ale ani ta nedokázala zakletí zrušit."
"A co když nejde přsně o tohle?"
"Tak co tedy?"
"Láska není jen cit mezi mužem a ženou. Není to něco,co se vypěstuje hned."
"To znamená, že má i jinou podobu?"
"Jistě. A já myslím, že jsi to už vlastně našel."
"Našel?"
"Nic tě nenapdá? Já myslím, že je tu jen jedna osoba, kterou potřebuješ. Nemyslíš?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama