* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Listopad 2013

Kiss made no Kyori ( Yoshinaga Yuu ) - Chapter 4 CZ

3. listopadu 2013 v 18:26 | mangahere.cz + Překlad CZ : Erika :)

Chapter 4



Pokud se líbilo LIKE !!

Kiss made no Kyori ( Yoshinaga Yuu ) - Chapter 3 CZ

3. listopadu 2013 v 18:10 | mangahere.cz + Překlad CZ : Erika :)

Chapter 3



Pokud se líbilo LIKE !!

Kiss made no Kyori ( Yoshinaga Yuu ) - Chapter 2 CZ

3. listopadu 2013 v 17:44 | mangahere.cz + Překlad CZ : Erika :)

Chapter 2



Pokud se líbilo LIKE !!

Kiss made no Kyori ( Yoshinaga Yuu ) - Chapter 1 CZ

3. listopadu 2013 v 16:13 | mangahere.cz + Překlad CZ : Erika :)

Chapter 1


Pokud se líbilo, LIKE !!

35. Oslava, nebezpečí a Shana

3. listopadu 2013 v 14:00 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Vážně nesnáším oslavy. Kolem mě se nacházely samé děti. Stále jsem nerozumněl tolika věcem. Například: Proč jsem se nemohl zabvit těch hodinek. Prý moje dědictví. Kvůli tomu jsem musel vymyslet jiný dárek. Vlastně skoro stejný. Také kapesní odiy, které jsem nedávnou koupil. Měly jinou barvu. Jediná věc, o kteoru se hezka starám. Otec paní Yury se ještě neobjevil, proto jsem se rozhodl jít na krátkou procházku. Že bych potkal Shanu?"
"Je to nuda."
"S tím absolutně souhlasím."
"Shano." Dívvčí hlas se ozýval odněkud z neznámá.
"řišel jsi."
"Jak je možné, že jsi vždy na správném méstě?"
"Ještě jsi na to nepřišel?"
"O čem to mluvíš?"
"Asui bych ti to měla konečně vysvětlit." Necháal jsem, co jsem opět nepostřehl. Dohodli jsme se, že se setkáme v lese Zanedlouho jsem se zastavil a rozhlédl se kolem sebe. Nikde Sahnu neviděl.
"Jsi tady?"
"Kam jdeš ty, tam jdu i já."
"A kde jsi?"
"Tady." Ať jsem se rozhlížel, jak chtěl, nikoho jsme neviděl. Posléze jsem se ohlédal za sebe a leknutím vyskočil. Můj stín za mnou se pohnul.
"Co to.." Ze země se vpodstět odlepil a stoupl si nade mě. Zamrazilo mě, když se jeho ruka dotkla mého obličeje.
"Vyděila jsem tě?"
"Sahano?"
"Ano?" zetala se nevinně a stín se ode mě trochu vzdálil.
"Ty jsi můj stín?"
"Překvapený?"
"Ale vždyť jsi..
"..hoka, ale vpodstatě žiju jako tvůj stín."
"Od té doby, co se znáš s Gouem."
"Cože?" Zmlkl jsem. Jakoby mě praštla do obličeje. Setkání s Gouem. Shanino zjevení.Meiji a pán lesa. Samozřejmě ještě tenhle les. Všechno se na sebe jaksi napojovalo. "Co jsi vlastně zač?"
"Já?"
"No stále jsem všemu neporozumněl."
"Nech mě, abych ti položila jednu otázku."
"Jakou?"
"Víš přesně, co je Gou zač?"
"Je to můj soví přítel."
"Věděla jsem, že to řeknneš, ale myslím tohle. Kdo to byl, Co význmného uděllal? Jak se ve skutečnosti jmenoval,"
"Není to jenom jeho věc?"
"A co když kvůli tomu jsi v nebezpečí?"
"Všichni říkáte to stejné. Jakoby to všechno, co se stalo, zavinil on. Není to spravedliví."
"Tsukuyo.."
"Co?"
"Řekni mi, co si o něm skutečně myslíš. Čeho chceš přátelstvím s ním dosáhnout? On tě nedokáže ocránit ani nahradit rodinu, po které toužíš." Připadalo mi, že všechno mám napsané na čele. Viděla do mě, ale přesto to, co říkala, mě jaksi nepřekvapovalo.
"A?"
"Nesnažíš se vyvracet to, co jsi slyšel?"
"Měl bych?"
"Opravdu jsi zajímavý, lhostejný chlapeček. Chápu, proč se Meiji a Gou rozhodli oskytnout ti ochranu a nechali se tebou okouzlit."
"Jak okouzlit?"
"Jsi jediný svého druhu. Ukrýváš mnohem víc tajemství, než je vhodné. Ikaku, anděl-dívka, která tě opatruje jako tvoje starší sestra. Carter a Rikuo,démoni, jež jsou jako tvoji bratři. Kannei, uměla napodobenina chlapce tožící po tvé pozornsoti. Gou, soví-přítelíček, vždy po tvém boku. A nakonec paní Yura, lidská žena chovající beznadějnou mateřskou lásku."
"Kolik toho víš?"
"Já jsem tvůj stín a lehce se mě nezbavíš. Nedovolím, aby na tebe kdokoliv vztáhl ruku, ale přesto jsem tvůj největší nepřítel."
"Tohle je šílenost. Jako bych ti po tom všem věřil."
"Nemusíš mi věřit, ale jedno ti prozradím."
"Co to je?"
"Mám v myslu zabít tvého přítele Goua."

34. Truhlička, vrácena naděje a ukvapenost

2. listopadu 2013 v 13:12 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Ikaku se zvedla a dala se do hledání. O něco podivného zakopla. To věděla. Hledala očima a brzy spatřila to, co chtěla.
"Mám to." Z chumelce rákosí vymotala malou truhličku. Vypadala trochu zastarale. Měla hnědou barvu, rezavý povrch a malý zámek.
"Zvláštní." Zámek byl zamčený. Nevěděla, jak by jej dokázala otevřít. Přesto si truhličku schovala a snažila se zjistit, jestli Carter s Rikuem stále bojují. Vytáhla znova truhličku a rozhodla se jí otevřít pomocí magické síly. Jjeí síly však zámkem jenom pohnuly. Nic se nestalo. Zanedlouho uslyšela Cartův hlas.
"Zase utekli."
"Už mě to taky nebaví." podotkl Rikuo podrážděně.
"Už jste skončili?" zeptala se Iakku překvapeně.
"Víš, jak je těžký je udržet?"
"Později se musíme dát do pátrání, kdo za jejich činy stojí."
"Našlas něco?"
"Tuhle truhličku." Carter se zasmál.
"Fakt jsem netipoval, že něco najdeš."
"No dovol."
"Kouklas ses dovnitř?"
"Ne. Je zamčená. Zkoušela jsem ji otevřít pomocí své síly, ale jen jsem pohnula zámkem."
"Chápu."
"Zkusíš to ty?"
"Můžu."
"Dík."
"Ještě jsem se nezeptal. Ale, kdo ti vlastně poradil hledat takovým způsobem?" Dívce se po tváři rozlil úsměv.
"Nikdo jiný, než Tsukuyo.


Nechápu, jak mě něco takového mohlo napadnout. Dát otci paní Yury hodinky. Vlastnil jsem totiž kaesní hodinky. Stále fungovaly. Jen barva vyadala trochu zašle. Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem tyhle hodinky měl rád. Uklidňovaly mě. Jen jsem vlastně netušil, odkud je mám. Dal je mi je Gou?
"Hezké hodinky."
"Díky," zarazil jsem se.
"Dneska neprší. Jaká škoda."
"Shano." Dívka se schovávala, takže jsem ani nezjistil, jak vypadá.
"Jdeš na oslavu?"
"Myslíš oslavu pana Harua?"
"Jo."
"Nevím."
"Na oslavách je nuda."
"Pokud přijdeš, zatancuju si s tebou."
"Dobrý vtip."
"Ale teď vážně."
"Počkej, chvilku. Jdi do mě zamilovaný?"
"Jen přes mou mrtvolu."
"Rychlá odpověď."
"Popřemýšlel jsem o tom."
"O čem?"
"Kolik tam bude lidí a tak.."
"Já nesnáším přeplněné místnosti."
"To já taky ne."
"Přijdu."
"Co?"
"Na tu oslavu."
"Aha."
"Ale jen pod jednou podmínkou."
"Jakou?"
"Půjdeme do lesa."
"Chceš říct, že se z oslavy vypaříme?" Zazubila se na mě. "No, já nejsem proti."
"To doufám." Uslyšel jsem, jak odběhla pryč. No, byla jediná, kdo se mnou občas hodil řeč. Ostatní ode mě utekli a to jsem neřek lani slovo.
"Zajímalo by mě, jestli jsem vážně nějaká zrůda?"
"Co to povídáš?!"
"Paní Yuro."
"Jak to o sobě můžeš říct?"
"Eh..."
"Ty hodinky.."
"Co je s nimi?"
"Nechystáš se je dát mému otci, že ne?"
"Měl jsem to v úmyslu."
"To v žádném případě nemůžeš udělat." Viděl jsem v jejích očích, že je smrtelně vážná. Jakoby tyhle hodinky byly něčím výjimečné.
"Ale.."
"Patří ti."
"Jak to myslíte?"
"Jsou to jediné dědictví, které máš. Nikomu je nedávej."
"Dědictví?" Co to zase znamenalo?

Postavy Kanny

2. listopadu 2013 v 12:51 | endless-eclipse.foroactivo.com , myanimelist.net, |  Bohyně Kanna: Reinkarnace
Použila jsem dobře známé postavy z Angel Feather, protože se mi moc líbí a hodí v mém příběhu.




Takemitsu Shiroe

Věk: 17

-Rukův nejlepší přítel




Teppei Itegu

Věk: 17

-Rukův nevlastní bratr




Awayuki Anri

Věk:17

-Nitorina nejlepší přítelkyně

1.kapitola

2. listopadu 2013 v 11:20 | Linda |  Bohyně Kanna: Reinkarnace

1.kapitola

Osoba Shiratori Ruka zemřela. Ale znovuzrodila se jako Tachibana Nitori a zrovna ona je novou bohyní milosrdenství.


Nitori se chystala do školy. Byl podzim a ona se nedávno vrátila z nemocnice. o své nešťastné nehodě se v jistých ohledech změnila..
"Nitori?" ozýval se hlas z kuchyně.
"Ano?"
"Nezapomeň si svačinu."
"Jistě, mami." Dívka cestou do školy uvažovala. Všechno se jí zdálo vzdálené. Její matka se na ní dívala chladněji, než dříve. Všechny, co znala, už dávno odešli.
"Proč jsem se rozhodla znovu žít?" Přd měsícem by ještě ležela v nemocnici.
"Já umírám?" povzdechla si naše hrdinka.
"Přeješ si žít?"
"Kdo to ke mně mluví?"
"Jen odpověz."
"Co by bylo dobré, kdybych se znovu vrátila? Můj otec zemřel, když jsem byla malá a s mámou moc nemluvím."
"Chápu."
"Ale proč se na to ptáš?"
"Co se stane, když zemřu? Pošleš mě do pekla?"
"Peklo ani nebe tady nerozhoduje. Když ti tedy nabídnu, že by ses nemusela vrátit, ale jen někomu poskytla své tělo."
"Komu?"
"Chlapci jménem Shiratori Ruka. Je jako ty. Napokraji smrti."
"To zní zajímavě."
"Příjímáš?"
"No, je to lepší, než znovu žít ten nudnej život. Tak tedy dobrá." V tom okamžiku se splnilo jejich přání.


Rukova duše se přemístila do těla Nitori. Chlapec otevřel oči. Neznámý hlas se jej zeptal:
"Jak se cítíš?"
"Docela normálně."
"Zvykneš si být holkou?"
"Nevidím v tom problém. Děkuju."
"Za málo. Z jakého důvodu si přeješ žít?"
"Přát si žít? Důvod?"
"No?"
"Možná, že jsem cítil, že zažiju něco úžasného."
"To jsem překvapen."
"Hm?"


Nitori se vrátila do reality. Zvedla se a šla dál.

Vězeňské pouto - 1. kapitola

1. listopadu 2013 v 20:00 | Erika :)

1. kapitola - Sen minulosti v mřížích

Jdu ulicí a vesele si vykračuji. Blížím se ke svému domu za tátou a mámou.
" Mami, koupil jsem bochník chleba.." řekl jsem mámě a usmál jsem se.
Mámu to vyrušilo z její činnosti a proto se na mě otočila. Široce se na mě usmála a přistoupila ke mně.
" Jsi moc šikovný, Kiro.." pochválila mě a pohladila mě jemně po tváři. Já se na ni také usmál. Bochník chleba jsem položil na stůl a odběhl jsem do svého pokoje v podkroví. Jemně jsem zavřel dveře a šel jsem ke své posteli. Otevřel jsem okno a nechal jsem si větříčkem hladit tvář. Slunce příjemně hřálo a na nebi nebyl ani mráček. Když jsem tak přemýšlel, napadlo mě, zajít si ven. Pak už jsem jen uslyšel, mámin hlas, jak nás volá na oběd. Měl jsem celkem velký hlad a tak jsem se po schodech moc neloudal. Schodů v tomhle domě moc není, protože tenhle dům není ani moc velký. Je to malý a skromný dům. Mně to však nevadí, je tu útulno a hlavně střecha nad hlavou. A jaká je moje rodina ?? Moje máma je krásná mladá zlatovláska. Má nádherné dlouhé zlaté vlasy, smělou pleť a dobrou povahu. Pracuje jako švadlena a proto má šikovné ruce. Táta je čokoládový dřevorubec. Jeho hnědé vlasy jsou jak čokoláda a je to zručný dřevorubec, proto se přezdívá čokoládový dřevorubec. Ale na ně dva zrovna nepřemýšlím, už si zrovna představuji jak se vyhřívám na slunci. Dojím rychle oběd a poslední sousto chleba, a už se chystám ven. Pozdravím mámu i tátu a vyběhl jsem z domu. Vzal jsem to zkratkou přes kamenou cestu a za chvíli jsem už na louce, kde si zajdu za kamarády hrát, kteří už na mě čekali. O něco později když jsem se vracel domů se rozpršelo. A když jsem překročil práh svého domu, tak se spustil liják. Však něco mě překvapilo, v našem domě byla naprostá tma a ticho. Vyzul jsem si boty a pomalu jsem vkročil do našeho domu. Když nebyli dole v kuchyni, napadlo mě, že jsou ve své ložnici. Však ani v druhém patře nebyli. Byla zde také tma a velké nesnesytelné ticho. Bylo mi to divné, ale neřešil jsem to. Šel jsem do svého podkroví, do svého pokoje a pak jsem to spatřil. Uviděl jsem je na zemi a okolo spostu krve kolem...
Trhl jsem sebou. Další sen z mé minulosti, pomyslel jsem si a opět ponořil svoji hlavu ke kolenům.

Konec 1. kapitoly !!


Zdroj obrázku : google.cz

Obsah Kanny

1. listopadu 2013 v 13:01 | Linda |  Bohyně Kanna: Reinkarnace

Shiratori Ruka zemřel při autonehodě. Avšak v té chvíli uslyšel neznámý hlas, který říkal: "Přeješ si žít? Pokud ano, tak ti to splním." Samozřejmě, že chlapec souhlasil. Stále měl spoustu věcí, které potřeboval dokončit. Jenomže problém nastal v tom, jak by se mohl vrátit. Vždyť už proběhl pohřeb, takže nemohl vrátit jako on. Proto se neznámý hlas rozhodl, že jeho duši přesune do dívky jménem Tachibana Nitori, která vypadá docela podobně jako on a která měla nedávno nehodu. Jak náš hrdina zvládne svůj nový život? A co se stane, když zjistí, že je nová bohyně milosrdenství?


Shiratori Ruka



Datum vydání: 2.11.2013
Datum ukončení: 10.12.2013
Počet kapitol: 26