* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Listopad 2013

6.kapitola 1.část: Koruna snů a fantazie

27. listopadu 2013 v 11:43 | Linda |  Koruna snů a fantazie
V děství měla Kikyo jednu nejlepší kamarádku, která se jmenovala Kaede, která měla zelené oči a hnědé vlasy. Pracovala jako její dvorní sáma. Po té, co Kikyo zmizela, ji nešla hledat, ale po 10 letech se rozhodla, že to udělá. Kaede se přihlásila na jednu ze středních škol ,kdy se ty dvě seznámily.
"Ahoj, já jsem Kaede," řekla s úsměvem.
"Ráda tě poznávám. Já jsem Kikyo." Obě dvě se spřátelily a Kikyo si začínala připouštět že Kaede zná víc, než si myslí. Jednoho dne jí Kaede vylákala k jezeru, kde se nacházela ekelná brána.
"To je pekelná brána a ty jsi tam už byla, že? Nemám pravdu?" zeptala se tajemně.
"Co jsi zač?" Stály proti sobě tváří v tváři. Tenhle nepříjemný děj se opět ukázal v pekle.
"Kikyo, vím, že pátráš ve své minulosti, proto ti ráda ukážu tvůj původ."
"Jak to myslíš?"
"Vím, že tvá matka se jmenuje Masumi Madame a před 10 lety tě našla v cizí zahradě." Naše hrdinak ucukla. "Přesěn tak. Tvá vlastní sestra tě shodila z nebes. Chceš přece, aby se ti vrátily vzpomínky?" Jak ukáže Kaede Kikyo vzpomínky?

Hikaru no Go - OST 1 - 19 - Kokoro

27. listopadu 2013 v 10:59 | cuppacoffee |  Soundtracky

43. Návrat Ikaku a stékající potůčky slz

26. listopadu 2013 v 20:40 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Nastalo nové ráno. Nevím proč, ale cítil jsem zvláštní pocit. Vyšel jsem ze svého pokoje a na cestě potkal Shanu.
"Co zase chystáš?" zeptal jsem se.
"Ještě nic."
"Minule to tak nevyadalo."
"Časy se mění. Což mi připomíná, že se vrací."
"Kdo?"
"Někdo, kdo tě zná." Zmizela. Vždycky řekne něco, co mě rozdetá. Ne, že by na tom záleželo. Uvžaoval jsem nad tím. Kannei mi vysvětlil, že jsme výjimečný. Já naopak, že jsem vadný. Už od děství žiju tady. Goua jsem otkal před 3 roky a paní Yuru před 4. Nevím přesně. Moje myšlenky mě neupozornily před nebezpečím a málem jsem někam vrazil.
"Namikawo Tsukuyo."
"Hm?" Za mnou stála nejmíň příjemná osoba. Ředitelka.
"Za mnou."
"Dobře." Procházeli sjem chodbou. Tou dřevěnou, na které nemám moc příjemné vzpomínky.
"Zlepšil jste se."
"V čem?"
"Ve svém chování. S paní Yurou vycházíte vlemi dobře. Možná je to díky té události."
"Jaké?"
"Paní Yura vás šla hledat do lesa a ztratila se v něm. Vy jste ji našel a přinesl sem."
"Tojsem udělal?"
"Když jste byl mladší." Povzdechl jsem. Na tu událost jsem nikdy nezapomněl. Jen jsem to předstíral. Paní ředitelka si naštěstí tu verzi pamatuje jinak.
"A co ode mě potřebujete?"
"Máte nějaké plány?"
"Ne."
"Výborně. Brzy nás čeká malá exkurze."
"Jaká malá exkurze?"
"Paní Yura slíbila všem dětelm v lese den aktivit. Cítila bych se potěšena, kdybyste se také zúčastnil,"řekla poněkud arogantně.
"Sporty mi nejdou."
"Máte tedy něco lepšího?"
"Ne. Zúčastním se."
"To ráda slyším."
"Ale chtěl bych něco na oplátku."
"A copak to je?" Požádal jsem ředitelku o jednu věc. Aby mi dovolila jet někdy kamkoliv, budu chtít. Nejdřív stála a dělala, že o tom uvažuje. Odsouhlasila to, ale nevrhla podmínku: musím jet s dospělým. Jak jinak. Poté jsem si s ní neměl už, co bych jí řekl. Rozešli jsme se. Rozhodl jsem se pro procházku. Do lesa. Gou tam na mě určitě čekal. Potácel jsem se křovím, stromy a mnoho dalšího.
"Gou!!"
"Tsukuyo, co tu děláš?"
"To je mi tedy uvítání." Můj přítel seděl na stromě ve své soví podobě.
"Jen jsem tě tu nečekal."
"Copak sis nedokázal domyslet, že se vytratím pokaždé, když budu mít šanci?"
"Ty se vytrácíš pořád."
"No jo."
"Co je to s tebou?"
"Před chvíli jsem ukončil divný rozhovor s ředitelkou.
"Co ti chtěla?"
"Hm ,abych se zúčastnil mal exkurze o lese."
"Co je na tom špatného?"
"Den aktivit."
"Už chápu."
"Ne, že by mi to nějak vadilo, ale není to odle mého gusta."
"Jistě. Jistě."
"Kéž byc zažil něco méně nudného."
"Jako?" Uslyšel jsem šum. Ozývalo se to nedaleko.
"Gou."
"To není vítr."
"Tak."
"Drž se u mě." Můj soví přítel usedl na mé rameno a bedlivě sledoval, co z keře vyleze. Já jsem měl oči na stopkách, ale to, co jsem uviděl, mě překvapilo.
"Gou.."
"To je.." Zarazil jsem se. Krásná vysoká postava vyšla ven. Dlouhé fialové vlasy. Uniforma.
"Ikaku.."
"Tsukuyo?" Moje přítelkyně stála přímo přede mnou.Jenže něco se změnilo. Po její tváři se kutálely slzy. "Pomoz mi."

15.kapitola

26. listopadu 2013 v 20:14 | Linda |  Bohyně Kanna: Reinkarnace
Nezvyklý pocit. Nenávist. Zármutek. Bolest. Příval negativních emocí se přihnal jako šílený chaos.
"Hlase..."
"Blíží se..."
"Není to Clear.."
"Připrav se." Bohyně milosrdenství se opatřila něčím, co se podobalo zbrani. Jednalo se o tyč na věšení prádla.
"Odkud to přijde?"
"Bež radší ven."
"Máš na mysli střechu."
"Jistě." Nitori se skokem dostala na balkon a z balkonu přímo na střechu. Tam vyčkávala na zlo. I když se proti tomu silně bránila, cítila vše dost silně. Jako by jí udeřila silná vlna.
"Je tady."
"Jaká čest. Potkat bohyni milosrdenství." Dívčí zrak se upnul na postavu před ní.
"Ty!"
"Mohli jsme se setkat na jiném místě, ale kdžy už jste na mě čekala zde.."
"Co chceš?"
"Všem dobře známá. Vaši smrt."
"Není to porpvé."
"Ukažte mi svousílu."
"Nedovolím ti vzráhnout ruku na každého člověka, který tu žije."
"Přeháníte."
"Ani ne." Postava muže se pohnula doleva, doprava a posléze přímo nahoru. Udělal jedno kolečko a minul se s Nitori, jež ani nemrkla. Vše naznačovalo tomu, aby ho následovala .
"Zažijeme spoustu zábavy."
"To se uvidí." Naše hrdinka se pořádně nadechla a dala se do pronásledování svého nepřítele.
"Nitori!"
"Hm?"
"Dávej pozor. Tenhle je silnější, než Clear."
"V čem se liší?"
"Jheo živel není oheň."
"Blesky?"
"Možná."
"Nepotřebuju neověřená fakta."
"Co když nás někdo uvidí?"
"O to se postaráme potom."
"To nemyslíš vážně."
"Zdrž se mluvení. Nyní je nutná čistá mysl a žádný strach."
"Odkdy jsi tak zodpovědná?"
"Nejsem zodpovědná."
"A tak, co jsi?"
"Jen se potřebuju protáhnout." Hlas se zasmál a přestal mluvit.

14.kapitola

26. listopadu 2013 v 20:02 | Linda |  Bohyně Kanna: Reinkarnace
Nitori se vracela domů. Nečekala, že se tolik zapotí. Strávila tancem delší dobu, než čekala.
"Jak se cítíš?"
"Vyčerpaná."
"Náhodou mě to dost bavilo."
"Ty jsi nepoužil nohy."
"Promiň."
"Moje máma už je doma."
"Bojíš se jí pozdravit?"
"Ale houby." Naše hrdinka vběhla do domu. Tichými kroky se plížila jako malá myška. Její matka, která seděla v kuchyni, si jí ani nevšimla. "Jsem doma."
"Kde jsi byla tak dlouho?"
"Měla jsem hodinu tance."
"Aha."
"Už jsi večeřela?"
"Ještě ne. Nechc jíst. V ledničce je ještě něco od včerejška."
"Dobře."
"Teď jdi." Dívka přikývla. Jakmile se ocitla ve svém pokoji, hodila svoje věci a padla na postel.
"Fakt lituju tu holku.Mít takovou matku."
"To mi připomíná, že mi do čoí řekla, že nechce znovu žít."
"Vlastním její tělo, sdílím její vzpomínky a prožvám její život."
"To nesnášíš?"
"Někdy."
"Potkala jsi přece Shiroa a Itegua."
"A co.."
"Nesnáším je."
"Jakto?"
"Znám je odmala. A neřekl jsem ti další věc."
"Co?"
"Ovládám kendo."
"Učila ses ho?"
"Spolu s nimi. Když bych neumřela, bojovala bych o titul."
"Jako fakt?"
"Někdy ti to ukážu. Tedy, že se mi naskytne vhodná příležitost."
"To opakuješ posté."
"Já vím."
"Stále jsem ztracená ohledně boží povinnosti."
"Zapomněl jsem ti asi vše vysvětlit."
"Já.."
"Cítím tvůj nezájem."
"Nepotřebuju o život pžijít podruhé."
"Nepřijdeš." Oba dva přestali v ten okamžik mluvit. Zlo se blížilo.

5.kapitola 3.část: Miluješ mě víc, než svůj život?

26. listopadu 2013 v 14:25 | Linda |  Koruna snů a fantazie
Vítr se rozhodl zaútočit na jezero a znečistilo ho. Kikyo se rozhodla bránit a tak brzy byla plná šrámů. Dokonce při posledním toku jí vytryskla krev z ruky.
"Kikyo, ne!!!" ozval se Akirův ohlušující hlas rozzuřeně.
"Tak už se vzdáváš?" smál se záludný vítr.
"Nikdy! Nedovolím ti ostatním ublížit." Snažila se zvednout. Zvedla ruce a když na ni vítr zaútočit, stalo se něco neuvěřitelného. Odrazila jej. Objevily se nečekaně její křídla a z jejích rukou vystřelila bílý paprsek.
"Cože?" V pekle hříšníci pocítili radosta nadšení.
"Zaplatíš za sv hříchy a tvá duše bude očistěna." Posléze svého nepřítele zničila. Z vyčerpání se neudržela a spadla do jezera. Akira jí kvůli tomu běžel naproti. Chytil jí a odnesl domů. Nakonec jí odnesl domů a než odešel, tak jí políbil.


Bleach 10: Tattoo on the Sky

25. listopadu 2013 v 22:06 | manga.crew.cz |  Knihy,mangy
obrázek

5.kapitola 2.část: Miluješ mě víc, než svůj život?

25. listopadu 2013 v 9:20 | Linda |  Koruna snů a fantazie
Začala tu sílu pronásledovat. Dostala se do školní zahrady. Školní zahrada vypadala velice rozlehle a plná křovií a květin. Úplně bludiště.
"Ten pocit," zeptala se v duchu. Kolem ní se prohnal vítr a na zem spadla červená růže. "Cože? Červená růže? Vždyť ty rostou pouze blízkou jezera. Akiro!" Zmizela ze zahrady, co nejrychleji a bežela do lesa k jezeru s červenou růží v ruce. Za pár minut byla na místě. Zadul vítr a Kikyo se nevyhla střetu s tornádem. V pekle si hříšníci všimli, že nad nimi u jezera se děje něco divného. Také Akira pozvedl hlavu a vyděšeně se úzkostlivýma očima podíval na zrcadlo, které ukazovalo děj u jezera. Spatřil Kikyo s nepřítelem.
"Tyk ty jsi Kikyo, nejkrásnější studentka, široko daleko?" zeptal se vítr.
"Ano, jsem a ty seš?" V pekle tomu všichn hříšnící neklidně přihlíželi.
"Utúkej! Je to past. Chtěl tě jenom vylákat." bědoval Akira. Vítr zaútočil, ale Kikyo se vyhnula. Kvůli dalším útokům se nedokázala vyhýbat a tak Akira musel ten děj sledoval s bolestným výrazem.
"Chceš, abych přestal? Tak si mě musíš vzít." Dívka kývla hlavou do stran na důkaz odmítnutí. Co se stane dál?

5.kapitola 1.část: Miluješ mě víc, než svůj život?

25. listopadu 2013 v 9:17 | Linda |  Koruna snů a fantazie
Nadešel den D. Zrovna dnes se bude konat slavnost růží. Akane a Kikyo jsou sice připravené, ale naše hrdinka měla za povinnosti opět splnit spoustu domácí práce, kterou jí přichystala matka. Když byla hotová, mohly vyrazit. Vešly do sálu společně s ostatními studenty. Pak šla Kikyina řítelkyně tančit s jedním ze studentů vyšších ročníků. Mezitím se Kikyo vrátily vzpomínky, když vešla do tanečního sálu a vduchu přemýšlela:
"Zase ten nostalgický pocit. Kdy jsem to viděla?" Vybavilo se jí, jak ji sestra Kaori omámila a shodila na zem. To napetí nemohla vydržet a vytratila se nenápdně ze sálu.
"Má vlastní sestra? Ona je anděl jako já a žije na nebsích? Je to všechno jenom sen? Jsem zmatená! Rázem ucítila ohromnou sílu. Kdo se skrývá za touhle silou?