* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Listopad 2013

42. Gouva podoba, slova a hrdost

24. listopadu 2013 v 15:03 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Pád z 15 metrů nepřežije nikdo. Já jsem měl takové štěstí, že jsem svůj pád zbrzdil lopatou. Rychle jsem se pohnul k paní Yuře. Jako první jsem vzal do ruky baterku a poté se k ní přiblížil. Zjišťoval jsem její tep. Žádný. To nevypadalo dobře. Nejevila žádné známky života. Kéž bych dokázal něco udělat. Co teď? Začal jsem ropadat panice. I když jsem se rozhlížel kolem, nikde nic. Kdybych zkusil nahoru vylézt, na 100% bych spadl. O pár minut jsem zachytil podivný hluk. Otočil jsem se a nikde nic.
"Cítím člověčinu."
"Někdo tu je."
"Sním všechny, kteří spadnou do téhlé jámy."
"Kde jsi? Ukaž se!" Země se otřásla a než jsem se nadál, přede mnou se objevila obrovská věc.
"Co to je?" Snažil jsem to zkoumat očima a dvítit baterkou. Než jsem si uvědomil, co to je, chytilo mě do svých pařátů.
"Cítím člověka," znovu promluvilo.
"Ty mluvíš?"
"Samozřejmě." Nyní jsem si konečně uvědomil, co vidím. Obrovského pavouka. Osm chlupatých nohou, velké tělo a pavouk s několika očima. Běhal mi z toho mráz po zádech.
"A co tedy potřebuješ?"
"Spadl jsi do téhle díry. Tady žiju já. A sním každýho, kdo se odváží sem vkročit."
"Nemůžeš to brát jako nehodu?"
"Ne. Mám hrozný hlad. Nejdřív sním tebe a pak jí." To mi vážně ještě scházelo. Nemám absolutní zájem udělat ze sebe svačinu.
"A to nás vážně musíš sníst?"
"Nedáváte mi na výběr."
"V tom případě.." nedořekl jsem větu aa zakousl se do nohy, kterou mě držel.
"To bolí." vykřikl a pustil mě. Naštěstí jsem doapdl oběma nohama pevně na zem. Přiběhl jsem k paní Yuře a odtáhl ji někam, aby jí ten pavouk nevyčenichal.
"Pojď sem! Já tě zabiju!" Odlákám jeho pozornost a přinutím jej změnit směr.
"No, tak mě náeduj."
"Až tě dostanu do svý pařátů, tak si mě neřej."
"No jo." Utekl jsem od něj a začala pořádná honička. Bohžel brzy jsem se dostal do úzkých a když už jsem neměl žádnou šanci na vítězství, stalo se něco neuvěřitelného. Něco, co mě zachránilo.
"Takže chceš říct, že tě zachránily tvoe oči, které se rozsvítily?" podtokl trochu nechápavě Kannei.
"Je to tak."
"A co se stalo sp aní Yurou?"
"Mé oči ji vyléčily. Nevím, jak se to tsalo, ale kdžy jsem se jí dotkl, její tep už zesílil a ona pravidelně dýchala. Hrozně se mi upřímně ulevilo."
"Zachránil jsem ji."
"Možná." Kannei už neřekl nic dalšího. Prošel kolem mě, opadl kliku a odešel. Jako by ho to udivovalo. Já s Gouem jsme zůstali konečně sami. Pohlédl jsem na něj.
"Tsukuyo.."
"Gou.."
"Ty mě nikdy nepřestaneš udivovat."
"Vážně?"
"Tvoje oči jsou dar."
"Co kyž o ně přijdu?"
"Nepřijdeš."
"Teď znáš o mně mnohem více."
"Tsukuyo, je tu jedna věc."
"Jaká?"
"Zavři na chvíli oči."
"Proč?"
"Udělej to."
Dobře." Necohotně jsme ho poslechl . Usylšel jsem Goua mávat křídly.
"Kdybych byl člověk," zetal se mě"jak bych vyadal?"
"Nevím," odpověděl jsem rozpačitě,"ale určtě jako princ nebo spíše křál. Kolik ti vlastně je?"
"20."
"Už?"
"Na věku přece nezáleží. Důležité je to, co má uvnitř každý člověk."
"No, když to říkáš." Něco se dotklo mého čela.
"Teď už můžeš otevřít oči."
"Eh?" Otevřel jsem je a zůstal ohromeně zírat. Spatřil jsem tvář okouzlujícího muže s dlouhými tyrkysovými kadeřemi, krásným úsměvem a sametovým hlasem. Kolem něj panovala silná aura.
"Tak?"
"Ty jsi Gou?"
"Překvapen?"
"Ale vždyť ty..já.."
"Je to jenom na chvíli. Chtěl jsem, abys mě viděl, než se znovu proměním v sovu."
"Doufám, že se brzy prolomí tvoje prokletí. Pak bys mohl jít, kam chceš a nestarat se o mě." Gou si mě přiteáhl blíž k sobě.
"To není pravda. Bez tebe by život nebyl zajímavý."
"Lháři," odsekl jsem a zvedl se.

41. Vůle někoho vést a vůle někoho milovat

24. listopadu 2013 v 14:19 | Linda |  Coexistence : Andělův démon
Ředitelka se odmlčela. Mně se mezitím v krku udělal knedlík.
"Můžete jít." Než jsem odešel, naposledy jsem se na ni podíval. "Rozmyslím si to." Zabouchl jsem za sebou dveře a odešel. Nebylo možné,aby mi to mohla dovolit. Taková žádost se nepřipouštěla. Zanedlouho jsem se opět toulal lesem a uviděl ležící papír. Onen papír, který jsem zahodil. Sebral jsem ho a rozmyslel si, že nakonec půjdu poklad hledat.


Crystal s Falme se smáli, jak nad nimi vyzráli.
"Ti nejspíš zuří. Už si představuju jejich výrazy."
"Já bych se radši bál."
"Proč jako?"
"Neříkali náhodou, že to nedokázali vůbec otevřít?"
"Říkali, ale nmusí to být pravda. Jen koukej."


Hodiny ubíhaly. Vzal jsem si do ruky lopatu a snažil se orientovat na mapě.


Mezitím paní Yura si hrála s dětmi. Bavilo jí to, ale myšlenka mi se nahcázela úplně na jiném místě.
"Paní Yuro!"
"Eh? Co?"
"Máme hledat. Půjdeme dovnitř."
"No, jstě." Jakmile je zavedla dovnitř, začala se rozhlížet kolem.
"Copak hledáte?" Náhlý hlas ji překvapil. Před ní stála stařenka s úplně bílými vlasy, brýlemi a v dlouhých černých šatech pro jeptišky.
"Paní ředitelko!"
"Ztratila ste něco?"
"Ne. Jen bych se chtěla zeptat, jestli jste neviděla Tsukuya Namikawu. Chtěla bych s ním mluvit."
"Zapomeňte na něj. Nechte toho chlapce napokoji."
"Ale.."
"Jakto můžete říct. Tsukuyo je také dítě, o které bych měla pečovat a starat se."
"No, když myslíte."
"Paní ředitelko!"
"Co ještě?"
"Vy víte, kam šel, že ano?"
"Tose tedy pletete. Pokduy není tady, tak někam odešel."
"Najdu ho."
"Brzy se setmí. To ho chcete hledat celou noc?"
"Vám je možná jedno, co se s ním stane, ale mně tedy ne. Nevrátím se do té doby, než ho najdu."
"Eh?"
"Zatím." aní Yura se rozběhla a ředitelka si pouze povzdechla.
"Ti mladí jsou úplně stejní."


Dostal jsem se k dost zajímavé jeskyni. Upřímně jsme ji tady ještě neviděl. Když jsem postupoval lesem, odbočil jsem z cesty a dostal se až sem.
"Tak a teď je to risk nebo zisk," dodal jsem kurážně. Naposledy jsem zkontroloval okolí kolem sebe a poté jsem vešel dovnitř.


Paní Yura zadýchaně volala:
"Tsukuyo§ Kdepak jsi?" řifala do kroku a znovu zavolala: "Slyšíš mě?" Celou dobu, co chlpace hledala, se potila a nevšimla si, že se ani nezastavila, aby se vydýchala. Začala pomalu pochybovat, že ho najde.


"Tma, jak v pytli,"zanadával jsem . Naštěstí mé oči si přivykly na tmu, ale přest jsem nečekaně klopýtl a tu se stalo fakt něco skvělého. Pár metrů od mě stála díra a já jsem do ní spadl.


Paní Yura později dorazila na místo jeskyně.
"Nemůžu uvěřit, že ho nedokážu najít." Založila ruce v bok a zvedla hlavu směrem k obloze. Její zrak spočinul na jeskyni. Dluho nad tím neuvěžovala a zmizela v ní.


"Jak se odsud jako dostanu? Proč jsem si nezval baterku?" Seděl jsem a snažil se vymyslet plán. Nic mě nenapadalo.Rázem jsem zeshora usylšel hlas.
"Tsukuyo?"
"Paní Yuro!"
"Jsi tam dole?"
"Co tu děláte?"
"Nevracel ses, tak jsem se rozhdolě tě jít hledat."
"To jste nemusela."
"Ne, je to moje povinnost. Už pro tebe jdu dolů." Bláznila? Vždyť s očima na tom byla mizerněji, než jí. Jestli se neco stane, nevím, co podniknu.
"Buďte opatrná. Jeden chybný krok a..."
"Neboj se. Mám s sebou baterku, takže vše jde jako po másle." Jeden, dva, tři. Jeden, dva, tři.Postuovala dobře. Bohužel zpoza jeskyně vyletěly netopýři, okamžitě jsem se zvedl a vzápětí se paní Yura nechtěně pustila. Nestačil jsem zareagovat a aní Yura se zřítila na zem. Byla mrtvá.



Ayakashi opening

24. listopadu 2013 v 10:41 | Larry Ata |  Melodie

Anime Ayakashi

24. listopadu 2013 v 10:39 | obrázek: add-anime.net |  HODNOCENÍ KRÁTKÝCH ANIME
Rok:2007
Počet:12
Žánr: shounen, supersíla

Děj: Kusaka Yuu, chlapec, který před 2 roky přišel o svou přítelkyni Izumi a který kvůli tomu uzavřel své srdce. Vlastní podivnou sílu, jež se nedokáže zbavit a neustále ho potkávají potyčky s učiteli a spolužáky. Ve škole se objevuje nová dívka jménem Yoake Eimu a Yuua neustále sleduje. Co je zač? A co je věc zvaná Ayakashi, kterou Eimu vlastní?


Hodnocení: Tak tohle anime se mi nezdálo špatné, ale jak toříct. Nebylo takové, jak jsme si ho představovala. Op a Ed jsou velmi překrásné písně a dějová linie vás ani na chvíli nenechala spát. Uvidíte v něm, že tady se dívky dokážou bránit lépe, než kluci a že se nebojí ničeho. Krve ani mrtvol. Takže pokud chcete vědět, o čem mluvím, zkuste se na něj juknout.

4.kapitola 3.část: Proč máš takový pocit?

24. listopadu 2013 v 8:33 | Linda |  Koruna snů a fantazie
Od té doby se Kikyo a Akira už neshledali. Mezitím se Kikyo snažila vzpomenout na svou minulost, ale nedařilo se jí. Rozhodla se, že půjde s Akane na slavnost růží, která se konala jednou za rok. Na slavnosti růží se často účastnili všichni studenti v oblecích a překrásných šatech.
"Co si oblékneš za šaty, Kikyo?" zeptala se Akane, ale dívka odvětila:
"Já vůbec nevím!"
"Co? No, to nevadí. Půjdeme na nákupy." řekal veselým hlasem Akane a táhla svou kamarádku do výloh. Dlouho vybírali nějaké překrásné šaty. Všude vládly červené, fialové, žluté, zelené i modré šaty. Akane byla jako utrhlá ze řetězů. Kikyo si vybrala sněhobílé šaty se satyrem a Akane si vzala žluté šaty zlatavé barvy.
"Tak co? Těšíš se? Bude tam spoustu kluků z vyššího ročníku." hihňala se. Avšk naše hrinka se pouze lehce usmála, protože věděla, že na tom jí vůbec nezáleží. Byla smutná, protože si silně uvědomovala, že k Akirovi cítí mnohem víc.

Hikaru no Go - OST 1 - 16 - Takaki Kabe

23. listopadu 2013 v 17:55 | cuppacoffee |  Soundtracky

4.kapitola 2.část: Proč máš takový pocit?

23. listopadu 2013 v 14:26 | Linda |  Koruna snů a fantazie
"Ty jsi totiž asi anděl. Žádné jiné logické vysvětlení není." domluvil jí Akira a potom už mlčel. Kikyo se podívala na svou popálenou ruku a ostatní hříšníky, kteří ani nedutali.
"Jestli je to tak, bohužel už není cesty zpátky. Nepřišla jsem zbytečně, ale já dobře vím, že eklo a nebe nemůže žít pospolu. Budu muset v minulosti pátrat sama. Nic jiného mi nezbývá," řekal tichým hlasem.
"Nechceme aby ses trápila, my ti pomůžeme." přihlásil se o slovo jeden z hříšníků. Kikyo se usmála a Akira ji šel vyprovodit. Na konci brány se na sebe podívali a Akira promluvil:
"Moc mě vše mrzí, ale kvůli svému prozrazení, nějakou dobu potrvá, než si trest odpykám. Porto si pamatuj, že tu stále budu."
"Já vím. Je už pozdě. Musím se vrátit. Sbohem, Akiro." podtokla zlomeným hlasem. Oba dva se rozloučili a už se víckrát neotočili. Zlomila se Akirova láska ke Kikyo?

13.kapitola

23. listopadu 2013 v 13:19 | Linda |  Bohyně Kanna: Reinkarnace
Itegu Tepei a Takemitsu Shiroe se setkali.
"Jak je?"
"Docela dobře, Shiroe," oslovil ho Itegu řátelsky. Procházeli se po městaě a sdělovali si, co je novho.
"Tak co tvoe kariéra?"
"Zatím se nic nezvrtlo. Přemýšlím o tom, že brzy odjedu někam za lepší placenou nabídkou."
"A co kendo?"
"No jo.Chtějí mě určitě zase poslat jako reprezenta.Vždy, když je zamítnu, začnou bědovat a prosit."
"Vždyť jsi silný, tak se nediv."
"To říká ten, který minulý rok vyhrál."
"Jenom štěstí. Tenhle rok proti tobě nemám šanci."
"Lháři! To mi připomíná. Znáš Tachibanu Nitori?"
"Tak trochu."
"Nedávno přišla na hodinu kenda a zachránial tam jednoho našeho člena."
"A?"
"Pozval jsem ji na naše utkání."
"Copak jsi padlý na hlavu?"
"Možná jo, ale nevím, jak to popsat. Měl jsem takový nostalgický pocit."
"Nostalgický?"
"Nitori mi připomíná někoho, koho znám."
"To se ti zdálo."
"A co si o ní myslíš ty?"
"Já?"
"No?"
0äNepopírám tvoej smíšené pocity. Přiznávám, že má docela kuráž. Moc toho o ní nevím, ale je to nejlepší přítelkyně Nitori.
"To vím."
"Je hrozně vážná a vypadá jakoby se chystala každou chvíli k boji."
"Opravdu?"
"Svatá pravda pravdoucí. Ať mě trefí blesk, jestli lžu." Itegu se odmlčel. A když znovu promluvil, nečekaně vyslovil jedno jméno.
"Ruka.."
"Eh?"
"Kéž by tady Ruka byl s námi. Vynikal v kendu stejně jako my."
"Nežádej nemožné. On je mrtvý," odsekl sklepticky a stručně Shiroe.
"I tak. In nad námi drží ochrannou ruku, ne?"
"Ruka se už znovu neobjeví. Všichni to víme. Rodina Shiratori pomalu vstupuje do éry, kde bude potřeba strategie a píle."
"Mám o tom mínění."
"Zjistíme, co tedy Tachibana Nitori vlastně umí." O něco později jejich procházka skončila.

12.kapitola

23. listopadu 2013 v 13:02 | Linda |  Bohyně Kanna: Reinkarnace
Nitori popíjela šálek čokolády a klidně oddechovala. Myšlenky jí nenechaly v klidu.
"Co tady vzdycháš?"
"Přemýšlím. Tepei mě pozval na zápas."
"Přijala jsi ho."
"To ano, ale jak tam mám jako přijít? Vždyť je to zápas kendo."
"Stejně se ho budeš muset naučit."
"Hlase, jaký máš záměr?"
"Co tím myslíš?"
"Poslal jsi mě sem, varoval mě, nechal mě zranit a neprozradil o tom ani slovo."
"Máš pravdu."
"Tak to koukej napravit."
"Dobře. Už jsem ti sdělil, že jsi obdržela velice důležité postavení."
"Bohyně milosrdenství."
"Přesně tak. Bývalá bohyně milosrdenství uměla bojovat s mečem."
"Nebyla pouze obyčejná holka?"
"Ano, ale získala podporu jedné bohyně a získala příležitost učit se u šermířky."
"Na nebesích?"
"Ano."
"Já se mám učit tady."
"A ještě měla tři pomocníky, kteří ji našl."
"Já takové lidi nemám."
"Najdeš je. Jednou."
"Toje hloupost. Tyhle žvásty o síle, o bozích nevyhnutelným osudu, m začínají lézt na nervy."
"Stejěn od toho neutečeš."
"Naposledy jsem skončila málem rozpláclá na zemi. Nemám zájem o obří křídla."
"Nejsou obší. Andělská křídla jsou stavěné tak, aby unesly člověka." Nitori vstala, protáhla se a pomalu zamířila pryč z centra.
"Venku je příjemně."
"Kam teď míříme?"
"Když už jsi s tím začal, myslím, že zajdu na hodinu gymnastiky či dalšího sportu."
"To jako fakt?"
"Jo, ale nejdříve se potřebuju zastavit doma." Když to udělala, zjistila, že její máma není doma. Šla se osprchovat a převléct. Rozčesala si vlasy a převléct. Rozčesala si vlasy a zakousla se do namazaného chleba.
"Vše hotovo?"
"Jo. Ještě si něco sbalím a jdem." Naše hrdinka sestoupila pomalu ze schodů a naposledy se podívala, jestli má všechno u sebe. Zamlkla dveře a elegantně s výskokem se rozběhla na místo.
"Je to ono?"
"Je čas se odreagovat." Dívka si zaplatila jednu lekci tance a směle si pustila hudbu na rozehřátí. Jkamiel se hudby rozezněla po celém sále, ukázala, co v ní je.