* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Leden 2014

Svazek 1.3: "Shiori"

17. ledna 2014 v 17:28 | Linda |  Pokrevní měsíc minulosti

Svazek 1.3: " Shiori "


Rick byl Sachin bratr. Líbil se spoustě holkám. I já jsem k němu vzhlížela.mi podotkla.
"Chceš jít za ním sama?
"Proč?"
"No, copak se ti nelíbí?"
"Chci jenom naučit s mečem. Nejsem do něj zamilovaná."
"Dobře, ale stejně půjdu za Sachi.ů
"Tak.."
"Jen za ním běž." Sumi cítila můj zájem o šerm. Věděla, že bych se do někoho nezamilovala jen kvůli nějékemu zájmu. Odběhl a já se vydala za Rickem. Už v dálce jsemviděla jeho hnědé vlasy připomínající barvu kmene. Oči zelené jako koruna stromu a neutrální výraz. Vysoká postava, rychlé reflexy a sportovní nadání. Jakmile mě uviděl, zvolal:
"Shiori!"
"Dobré odpoledne, Ricku."
"Tobě taky."
"Trénuješ na závodyy?"
"Tak trochu."
"Tvoje sestra nás pozvala na oběd."
"Chápu."
"Měla bych na tebe prosbu."
"Jakou?"
"Naučil bys mě něco s mečem?"
"Nevidím v tom problém, ale proč?"
"Jen mě to zaujalo."
"Dobře. A teď?"
"Jeslti to nevadí." Povzdechl si, ale souhlasil. Zanedlouho mě začal učit od základů.
"Tady ten mečdržíš a podle toho, jakásituace nastává, tak podle toho držíš meč."
"Neriskuješ, ale tím, že ti vypadne z ruky?"
"To je také pravda."
"A co když na tebe útočí dva meče?"
"I tak je jedním mečem dokážeš odrazit."
"Hm." Celé odpoledně uběhlo strašně rychle.
"Shiori?"
"Co?"
"Brzy se tu budou konat zápasy. Zúčastníš se?"
"Já?"
"roč ne."
"Vždyť..nic neumím."
"To přece není pravda."
"No, uvidíme." Vůbec jsem si nebyla jistá.


Pátek 17.ledna 2014

17. ledna 2014 v 17:01 | Linda |  Deník
Milý deníčku! Je leden. Úplně normální měsíc. Až na to, že poslední dny nás učitelé ve škole hrozně mordují. V jeden se píšou nejméně 3 testy a ještě se alespoň jednou zkouší? To je co? Každopádně se mi daří všechny testy zvorat a to se za týden mají uzavírat známky. Jak já to zvládnu? Už mi vychází jedna trojka( pokud to nezpackám), 2 dvojky, 5 jedniček a čtyři známky mám nerozhodně. (Mezi 1 a 2) No, snad to dobře dopadne. Bohužel pokaždé, když to říkám, je to přesně naopak. Takže všem
přeju pevné nervy, aby tenhle hororový týden přežili. Po vysvědčení bude už lépe.

Albox 1.1

16. ledna 2014 v 21:08 | mangahere.com, překald do cz Linda

Nový překlad je tu! Albox 1.část 1.kapitoly!


Svazek 1.2: " Tsukiko "

16. ledna 2014 v 19:55 | Linda |  Pokrevní měsíc minulosti

Svazek 1.2: " Tsukiko "

"Jakou zloušku to máš skládat?" zeptal se mě Kenji jako malé dítě.
"Nevím. Shouhei řekl, že se potřebuju naučit svou měsíční sílu ovládat," odpověděla jsem nejistě.
"A co vlastně umí?"
"Myslím, že to stejné jako ostatní síly. Jen něco navíc."
"To slyším poprvé." Každou chvíli jsme měli jet do Světa Duchů trénovat. Tori a Morio nás měli vyzvednout. Zanedlouho se ozvalo zaklepání:
"Jste tady sourozenci Usagi?" přidal se něčí hlas.
"Morio!!" Morio vypadal stejně jako ostatní. Vysoká postava, světlé fialové vlasy, hnědé oči, fialový svetr s dlouhými rukávy a džíny. Tvářil se lhostejně a dával pozor na okolí kolem sebe.
"Kenji! Tukiko! Připraveni?"
"Shouhei je už s Torim?"
"Jo. Držte se."Než jsme se nadáli, osnesl nás náš přítel do Světa Duchů.

Svět Duchů vypadal jinak, než jsem si ho představovala. Žádné bloudící duše. Nebo strašidelné zvuky.
"Tohle není hřbitov."
"Bráško." Shouhei se před námi nečekaně zjevila uhodl přesně na co myslím, oněvadž mě dobře znal.
"Tsukiko."
"Ano?"
"Chceš se naučit svoje schopnosti ovládat?"
"Samozřejmě."
"Dobrá." Potom se zeptal Kenjiho.
"A co ty, Kenji?P"
"No, já nevím."
"Přemýšlej rychle."
"Nemohl bys nejdřív říct, co zkouška všechno obnáší?"
"To můžu."
"Fajn."
"Zkouška se bude skládat ze 3. částí. První část se bude spoléhat na vaši představivost. Druhá na rychlé jednání a poslední podstatu."
"Cože?"
"Něčemu nerozumíš?"
"Je to celé domotané."
"Víc pochopíte, až budete u toho. Kdybych vše prozradil, za nic by to nestálo."
"A proč ji neskládáš s námi?"
"Já ji už složil."
"Kdy?"
"Před měsícem." Dalo se to čekat. Shouheise učil rychle. Můj názor se nezměnil a odvětila jsem:
"Kdy začneme?"


Svazek 1.1: " Shiori "

16. ledna 2014 v 18:37 | Linda |  Pokrevní měsíc minulosti

Svazek 1.1: " Shiori "

Zase ten sen. Vzbudila jsem se celá zpocená. osadila jsem se, odhrnula jsem peřinu a vstala. Vydala jsem se k oknu a rozhrnula bílé závěsy. Venku stále panovala ernočerná noc, na obloze svítil oslnivě měsíc a pouliční lampy házely světlo na osamělou ulici.
"Shiori?!" promluvil hlas těsně za mými zády.
"Sumi.." odvětila jsem.
"roč nespíš?!"
"Nemohla jsem usnout."
"Zlý sen?"
"Tak trochu."
"Víš, že zítra vstáváme brzy do školy. Musíme se na to vyspat."
"Já vím." Sumi říkala naprostou pravdu. Myslela jsem, že je to pošetilé. Bát se snu.
"Dobrou noc."
"Dobrou.." Zalehla jsem zět do postele a zanedlouho usnula.


Julia chystala snídani. Možná jsem to ještě neříkala, ale Sumi a já nemáme rodiče. Nevím, co se stalo. Ale pokaždé, když jsem se na tohle zeptala, odpověděla mi úplně stejnou odpovědí. Prohlédla jsme si ji. Stála v kuchyni v dlouhých černých šatech, vlasy s mědově zlatým odstínem a blonďatými pramínky vlasů svázané do ohonu, oči nesla smaragdově zelenou barvu a na nose seděly brejličky.
"Shiori."
"Dobré ráno."
"Vyspala ses?"
"Ušlo to. Kde je Hachi?"
"Šel s ostatními něco zařídit. A co dělá Sumi,"
"Jako vždycky se parádí." Julia se zasmála. Vypila jsem hrnek čaje a šla za svým dvojčetem Sumi se oblékla do uplých modrých džínů, bílého svetříku a černé kozačky. Přes rameno si přehodila tašku. Já jsme stála v bílé sukni, hnědém svetu, vestě a v kozačkách.
"Shiori, jdeme do školy?"
"Nic jiného nám nezbývá." Rozloučily jsme se s Julií a odešly. Cestou jsem usilovně řemýšlela a z nudy počítala každý svůj krok.
"Co ten protáhlý výraz?"
"Jak to myslíš?"
"O čem jsi mluvila s Julii?"
"O ničem. Možná snídani."
"Aha."
"Volala mi Sachi."
"Co chtěla?"
"Pozvat nás k sobě domů. Její bratr Rick to umí s mečem a její máma je doma."
"Odpoledne máme čas?"
"Jo."
"Tak v tom nevidím problém." Upřímně semi k nim nechtělo. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Možná jsem moc unavená.









Svazek 1: "Tsukiko"

14. ledna 2014 v 12:57 | Linda |  Pokrevní měsíc minulosti

Svazek 1: "Tsukiko"

"Odjíždím," oznámil mi Masaru.
"Kdy se vrátíš?"
"Za tři týdny."
"Budu čekat." Usmál se oba dva jsme se objali. Poté jsem už pouze sledovala, jak jeho letadlo odlétá pryč. Už teď mi chyběl. Za mnou se ozval další hlas:
"Tsukiko."
"Shouhei."
"Půjdeme domů."
"Jasně." Cestou, když jsme míjeli několik lidí, se náš obraz odrazil od prosklené vitríny jednoho stánku s květinami. Spatřila jsem, že moje růžové vlasy vlají ve větru a jsou pocuchané. Na sobě jsem měla vysoké hnědé kozačky a čerevenou huňatou bundu, která mi sahala, až skoro ke kolenům. Můj starší bratr Shouhei se narodil s tmavě modrými vlay a stál vedle mě v černých džínách, v kožených botách a tmavě modrém saku. Poamlu mu táhlo na 19.
"Máš chuť se zastavit na nějákém jídla?"
"Já nevím."
"Kenji má až do večera trénink. Doma se tedy neukáže. Co dát večerčínu?"
"Jak myslíš." oslední dobou se naše rodina cítila nejistě. Nedávno jsem totiž obdžela podivnou sílu. Sílu měsíce. Shouhei vlastnil Vítr a Kenji oheň. Nevím, jak se to stalo. Náš otec byl často ryč a naše matka zemřela před dlouhou dobou. Vždy jsem cítila nutkání něco změnit. Když se pomalu chýlilo k večeru, vletěl dovnitř dveřmi Kenji.
"Zdravím!"
"Kenji!"
"Co máme k večeři?!" Zamračila jsem se na něj.
"Nauč se vyzouvat boty!!!!! KDO TO MÁ UKLÍZET!"
"No jo. Pardon." Kenji běžel do kuchyně, kde u stolu už seděl Shouhei a jedl večeři.
"Kenji."
"Shouhei, ty jíš beze mě!"
"Mám hlad."
"Dej mi taky."
"To je moje porce. Tsukiko ti sama dá tvou vlastní porci." Pozorovala jsem je. Kenj se narodil s hnědými vlasy, které zdědil po máme. On a Shouhei měl stejný vkus.Černé džíny, tričko, černá bunda a místo kožených bot tenisky. Vzala jsem talíř a naběračkou jsem nabrala čínu. Jakmile jsem před Kenjiho oložila talíř, okamžtě se dal do jídla.


"Shouhei!"
"Co je, Tsukiko?"
"Přišla už nějaké zprávy ze Světa Duchů?"
"Bohužel ne." Svět Duchů je svět, kde žijí lidé jako my, ale žijí úplně pod jinými pravidly. Dva naši nejlepší spojenci jsou Toru a Mori. Vládci vody a země. Pravidělně nám posílali informace.
"Masaru jel do Singapuru."
"Proč tam?"
"Tvrdil, že je v kontaktu se skupinou lidí, kteří nám dokžou pomoct."
"Hm."
"Změnil se, nemyslíš?"
"Před měsícem bych říkal něco jiného." Masaru býval našim nepřítelem. Chtěl mě zabít, ale bratři mu to znemožnili. Jsem teď ráda. Jelikož Masaru je nyní mým přítelem.
"Tsukiko."
"No?"
"Nemusíš se bát."
"Co máš na mysli?"
"Masaru se vrátí." Trochu sem se začervenala, ale přikývla jsem.