LEM VÁS VÍTÁ DO SVĚTA ANIME, MANGY A DRAMAT! Smějící se

Překladatelé:

*Linda1997 - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

*Erika:3 - překladatel, korektor - NEAKTIVNÍ

*Dee-Dee254 - překladatel - NEAKTIVNÍ

*Maja2003 - překladatel, encoder - PŘIPRAVUJE PROJEKT



Únor 2014

Mili čtenáři!

28. února 2014 v 18:54 | Linda
Omlouvám se za 3-denní neaktivitu. Měla jsem technické problémy. (Porouchal se mi notebook.) Krátká zamyšlení ( ve stylu vyprávění) na chvíli pozastavuju a měly by opět začít až v dubnu. Do té doby vás budu zahrnovat překlady kapitol mang. A až dopřekládám Million Girl a Takamagaharu, pustím se do mangy, o kterou jste hlasovali.
Děkuju za pochopení.

Fukashigi Philia 6

25. února 2014 v 22:51 | Erika :)

Fukashigi Philia 6

Další kapitolka od FP, doufám že se bude líbit ! Pěkné čtení :3

Takamagahara 8

25. února 2014 v 19:19 | Linda


Million Girl 3.1

24. února 2014 v 19:08 | Linda

Million Girl 3.1


Povídky - zatím neaktuální

23. února 2014 v 14:22 | Linda





Tvrdý osud - 1.kapitola

23. února 2014 v 11:42 | Erika :)
1. kapitola - Povědomá dívka
Od té doby, co jsem s Kyoem přestěhovali z Asahikawy do Osaky, se tady cítím hezky a užívám si život naplno, ale pořád mi chybí.. Kohaku a její starší bratr Kiso. Jenže je zřejmě už nepotkám, jsem přece v Osace a studuji na základní škole Mr. Kauojiho, to je kilometry daleko od Asahikawy. Teď je mi čtrnáct let a hraju fotbal s kluky ze třídy. Jsem ve třídě 8F a ve fotbalovém týmě reprezentující naši školu. Konečně jsem našel nějaký koníček, který mě baví a jde mi. Fotbal jsem poprvé hrál s Kyoem na zahradě. Nevím, co se stalo, ale v ten den mě Kyou trefil fotbalovým míčem. Já se samozřejmě naštval (a kdo by ne ^_^) a na oplátku jsem vykopl míš já. Míč dopadl o dvě zahrady dál, zhruba 20m dál od té naší. Kyou byl hodně překvapený a od té doby mě začal učit fotbal tak, abych se stal kapitánem tohohle fotbalového týmu. Ve škole jsem díky Kyouvi hvězda, protože jsem fotbalový kapitán, génius ve fyzice a jasně že, bratr Kyoua.. Prostě se na mě lepí jako bych byl nějaký obrovský magnet. Každá přestávka je strávená s kluky nebo s fanynkami, je to celkem otravný. Jsem oblíbený a to mi stačí, ale lezou mi na nervy. Pořád básní o mě jako k svatému, chrlí ze sebe svou podstu a klaní se mi. (neberte to úplně do slova :D) Proč tu není někdo, kdo mě by mě bral za normálního člověka. Kyou to samozřejmě roztroubil po celé škole, že jsem jeho mladší bráška. (takhle život nefunguje >_<) Ach můj bože, žádná přestávka není užívání, spíš mučení. I hodiny vyučování jsou lepší než přestávky. Jsem rád, že odpoledne je fotbalový trnink a nějak se určitě zabavím. Ze snění mě vyrušil hlasitý povyk z chobdy, nějak jsem se o to nezajímal, proto jsem jenom očkem pokoukl. Šla po chodbě jenom nějaká hezká holka. Chvíli jsem se na ni zadíval, ne, že by se mi líbila nebo přitahovala mě, ale připadala mi povědomá. Zamyslel jsem a pak mě to napadlo. Je to snad ona ?! Nevěděl jsem jestli je má domněnka správná, ale přece jsem to musel zkusit. Stoupl jsem si a šel jsem na chodbu za tou dívkou. Chodila pomalu a ladně, proto se všem asi tak líbí. Chytl jsem ji za zápěstí levé ruky a její reakce mě překvapila. Vykopla svoji pravou nohu proti mně, nebyl však problém se ubránit. Levou rukou jsem útok zastavil a ušklíbl jsem se. Ona se na mě dívala a pak se zřejmě překvapila, pokd jsem dobře poznal její pohled.
" Čau.." zazněl můj hlas chodbou a ostatní jen přihlíželi a dívali se na nás..

Konec 1. kapitoly !!


zdroj obrázku : google.cz

Tvrdý Osud : Kapitoly

23. února 2014 v 10:45 | Erika :)

Tvrdý osud - Rozcestník kapitol




Iseya * 6 *

23. února 2014 v 10:39 | Linda |  Iseya

Iseya 6 - Kapesní hodinky

Nastal konečně veer. Iseya po práci těžce dýchala. Nikdy tak dlouho nepracovala. Hana před ní postavila hrnek horké čokolády.
"Díky."
"Za málo."
"Hano..Tenhle obchod."
"Stojí tu celou řadu let. Mám hodně zákazníků."
"Víš, že tu zmizela Mionina babička?"
"Jistě."
"A nevíš, kam šla?"
"Bohužel ne. Avšak pokud se nevrátí, Mion nepřežije."
"Co tím myslíš?"
"Než začnu vyprávět, taky se tě chci na něco zeptat."
"No?"
"Co jsi zač.""
"Obyčejná 15 - ti letá dívka."
"Odsud?"
"Ne, z daleka. Mion mě požádala o pomoc."
"Chápu."
"Popravdě tu je spoustu věcí, které na sebe navazují.
"Jako ty a Mion.."
"Co tím myslíš?"
"Jak jste se vůbec setkaly? Nic mi do toho není, ale možná.."
"Rozumím."
"Pokud je tu nšco, co může pomoct, tak to chci slyšet."
"Dobře. Jenže pak mi nedávej za vinu, co se stane."
"Hm."
"Mion..přišla jako malá a její rodiče potakal autonehoda."
"A?"
"Posléze se jí ujala babička. Obě dvě vypadaly šťastně. Mion jí slíbila, že se bude dobře učit a najde si slušnou práci."
"A kdy ses s ní setkala?"
"Bylo to asi před 5 lety. Přišla jsem do tohoto města také kvůli práci. Koupila jsem si tohle květinářtsví a jedno usjem na ni narazila." Hana usrkla doušek horké čokolády, než pokračovala. "Když jsem ji uviděla poprvé, utekla pryč. Nevěděla jsem, co potřebovala. O několik dnů ppozději se objevila znova."
"Co udělala?"
"Dívala se na kytky a na mě. Nakonec jsem se jí zeptala, co hledá. Odpověděla, že chce květiny."
"Jaké si vybrala?"
"Petúnie."
"Hm."
"Modré. Usmívala se štastně. Řekla, že jsou pro babičku. Měla narozeniny."
"A to za tebou pak chodila?"
"Ano. Rozuměly jsme si a jednou mi svěřila tajemství."
"Jaké?"
"Že je zrůda."


Iseya * 5 *

23. února 2014 v 10:20 | Linda |  Iseya

Iseya 5 - Kapesní hodinky

"Hano!" zavolala Mion přátelsky.
"Mion?"
"Máš otevřeno?"
"Teď už ano."
"Můžu dál?"
"Jistě." Vzhlédla a pohledem zamířila k naší hrdince. "A to je?"
"Moje kamarádka Iseya."
"Těší mě." Isea přikývla.
"Hm."
"Tak půjdeme?"
"Ano." Květiářtví nevypadalo nijak zvláštně. Uvnitř se nacházela jedna místnosthned za výlohu, kde se platilo a domlouvalo. Dál se nacházela malá kuchyň s koupelnou. A na konci skleník.
"Útulné jako vždy."
"Myslíš, Mion?"
"Ano. Vždy by se mi tu líbilo."
"Copak js mi tu nepomáhala?"
"To bylo jenom na chvíli." Iseya si Hanu měřila. Vypadala na 25 let. Barva očí světle zelená. Vysoká 175 cm. Štíhlá, chytá. "Jenže i růže mají trny", řekla si pro sebe. Nesnášela, když neměla žádné vodítko, kterého by se držela.
"Bože.."
"Iseyo!"
"Co,"
"Jakou máš ráda květinu?"
"Květinu?"
"Narcis? Kopretiny?"
"Nad tím jsem moc nepřemýšlela."
"Já mám ráda sedmikrásky."
"A tvoje babička?"
"No..asi orchideej."
"A co ty, Hano?ů Květinářka se mile usmála.
"Já miluju všechny."
"Chápu."
"A ty?" Dívka se stále rozmýšlela, ale nakonec si vybrala kosatec.
"Kosatec."
"To je nezvyklé."
"Ano."
"A jakou barvu?"
"Fialovou."
"Fialové kosatce.."
"..značí věrnost."
"A proč zrovna tuhle květinu?"
"Netuším." Trojice zkoumala nejrůznější kombinace a brzy přicházeli zákazníci. Hana a Mion se přátelily. Mionina babička zmizela před Haniným květinářstvím. Mion včerejší noc bláznila. Vše do sebe určitým zůsobem zapadalo. Jenomže jakým?
"Iseyo, pomůžeš nám?"
"S čím?"
"Květinami. Do večera je dlouhá doba."
"Dobře."


Svazek 2.0 :" Kenji "

23. února 2014 v 10:02 | Linda |  Pokrevní měsíc minulosti

Svazek 2.0 : "Kenji"

"Neviděla jsi je?" zeptal se mě Kenji už po sté.
"Hele, brzdi. Potkala jsem je jenom jednou."
"Ale ony se s tebou spřátelily, ne?"
"Proč?"
"Už jsem řekl. Cítil jsem z nich sílu."
"Sílu?"
"Nejsou obyčejn."
"Jak jsi na to přišel?"
"Cítil jsem to. Až budeš scopnější, tak to taky zvládneš."
"No, nevím." S Kenjim jsme seděli v čajovně a poklidně popíjeli zázvorový čaj. Spatřila jsem vejít dovnitř další holku. Krátké vlasy se zastřiženými konečky, oči barvy malin, na sobě zelenou uniformu a boty s podkolenkami. V obličeji vypadala stejně stará jako já. Zamířila ke mně.
"Ty jsi Tsukiko?"
"Ano."
"Sumi by tě ráda pozvala na návštěvu."
" K ní domů?"
"Jo." Kenji se rozzářil.
"Kdy?"
"Zítra."
"Dobře. A ry jsi?"
"Sachi. Brzy se uvidíme. Zatím." Když odešla, Kenji se vítězně usmál.
"Vidíš?"
"Co mám vidět?"
"Je to tady."