* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Květen 2014

74. Nové prostředí, zkušenosti a nepřátelé

25. května 2014 v 13:24 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Od mého odchodu uplynuly 4 měsíce. Ještě jsem si nezvykl oslovovat paní Yuru matkou, ale naštěstí tu se mnou seděl můj věrný přítel Gou.
"Tsukuyo!"
"Ano?"
"Nezapomeň, že na tebe čeká snídaně."
"Já vím." Žil jsem ve velkém, bílém a rozlehlém domě. Měl 3 patra, na každém 4 okna se záclonami, spoustu květináčů s petúniemi a vyšívané koberce. Do domu vedly bílé dveře a pá schodů. Okolí tvořila tráva a stromy. A ze svého pokoje jsem měl výhled na město.
"Pospěš si." Můj pokoj se nacházel v neosvětlenější části domu. Sluneční paprsky mě probudily dřív než samotný budík. Postel s bíklou dekou , žlutým polštářem a plyšovým mdvěděm. V levém rohu stál stůl a o kus dál skříň. Víc věcí tam nebylo. Otevřel jsem dveře apomalu cházel dolů. V přízemí na mě čekala jídelna. Z ní se linula vůně jídla a heřmánkového čaje.
"Tsukuyo?"
"Dobré ráno, otče." Manžel paní Yury, který měl blond vlasy a modré oči, se jmenoval Shigeru Haruo. Byl jenom o něco staší, než ona, ale kupodivu jsem vůči němu necítil nevraživost.
"Nasnídej se."
"Ano." Přede mnou se nacházel talíř s cukrovím, jablko a šálek heřmánkového čaje. Usadil jsem se a pořál dobrou chuť. Když jsem dojedl, chystal jsem se odnést talíř. Pan Shigeru mě zastavil.
"Nech to."
"Ale."
"Může to potom odnést služebná." Chvíli jsem ho pozoroval. Seděl naprot mě v černých džínách, bílé košili a saku. Na jeho obličeji se rýsoval přísný výraz.
"Dobře." Odešel jsem a můj zrak se zaměřil na nedaleké měto.
"Na co myslíš?"
"Shano."
"Jsme tady už dlouho, ale nic se nezměnilo."
"Carter s Rikuem a Ikaku jsou zaneprázdnění."
"Mluvil jsi s nimi?"
"Občas se tu zastavili, prohodili spolu pár slov a oni odešli."
"Už jsi ho potkal?"
"Koho?"
"Shoukatsua."
"Ne."
"A stále vídáš toho muže?"
"Ano. Bohužel pořád nevím, kdo je."
"Projdeme se?"
"Jo."
"Necítíš se tady dobře?"
"Cítím se nesvůj pokaždé, když sem přijdu."
"Žádné nebezpečí tu není." Chtěl jsme cítit jistotu. Avšak něco mi říkalo ravý opak. Tenhle dům vypadal normálně, poklidně a rozlehle. Jenže ne vše se zdálo být dokonalé. Jak jsem dál pokračoval, dorazil jsem do jedné mísnosti.
"Eh"
"Co to je?"
"Vypadá to jako.."
"..knihovna." Vzal jsem těžkou kliku dveří a rozhodl se, že to ram prozkoumám. Uvnitř mě zaujalo spoustu polic s knihami, starožitný nábytek a piáno. Dotkl jsem se ho lehce prsty.
"Hraješ?"
"Trochu. Něco jsem ze sirotčince pochytil."
"Zkusíš to?"
"Nemám přece povolení."
"Nikdo tě neuslyší." Doufám, že mluví pravdu. Usedl jsem k němu, položil rsty na klávesy a začal. Melodii jsem hrál pomalu, ale jistě. Ani jsem si nevšiml, že někdo vkročil dovnitř.
"Krásná melodie, pane Tsukuyo."
"Kristy." Kristy pracovala jako služebná. Karamelové kudrny, zelené oči, pihy a obyčejné služebnické oblečení.
"Hrajete?"
"Trochu."
"Kdo vás to naučil?"
"To tě nemusí zajímat."
"Máte pravdu." Necháu, proč ji to najednou začalo zajímat. I když Kristy byla najatá, aby uklízela, osobní věci by ji neměly zajímat.
"Tsukuyo!"
"Co?"
"Zmiz odsud!"
"Cože?"
"Rychle!" Bohužel jsem nestačil utéct. Dveře se zavřela, místo ztemnělo a já se nemohl pohnout.
"Co se to děje?"
"Namikawo Tsukuyo." promluvila Kristy. Její hlas zněl jinak.
"Kdo jsi?"
"Jsem Caras."
"Eh?"
"A přišla jsem tě zabít," dořekla a máchla rukou. Nejspíše ovládala vítr, protože mě odhodila na klavír a začala mě škrtit.
"Co máš v plánu!" vyhrkl jsem skrz zaťaté zuby. Dál jsem se nedostal, protože jsem ztrácel vědomí. Na ženu byla pěkně silná. Najednou se však otevřely dveře a dovnitř někdo vběhl.
"Necháš ho?!" Kristy ode mě odtrhl a vzal mě do náruče.
"Zabiju ho."
"Proč jsi sem přišla?"
"Víš, co chci. A neodejdu, dokud to nedostanu, Enjune - Ragueli."


73. Půjdu s paní Yurou! Jenže půjdou oni se mnou?

25. května 2014 v 13:20 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Dva dny plynuly dost rychle. Moje myšlenkové pochody nepracovaly, tak jak by měla. Ani nevím, kdy mě přemohl spánek.
"Tsukuyo!"
"Hm?"
"Vzbuď se!"
"Jsi hlučná,, Shano."
"A čí je to vina?"
"Chci ještě spát. Neruš mě."
"Tohle je vážné!"
"Co se děje?"
"Nějaká děcka ubližují Gouovi." Vyskočil jsem ze židle a zanehal všeho.
"Kde?"
"V lese."
"Bože můj!" Okno jsem překočil a pelášil do lesa. Doufal jsem, žese tam dostanu dřív, než se něco stane.
"Nezakopni."
"Kdo mu ubližuje?"
"Nepamatuji se řesně jejich tváře." Brzy jsem dorazil a z plných lic jsem zavolal.
"Gou!" Klidná odpověď mě překvapila.
"Tsukuyo!" Můj soví přítel seděl v lidské podobě na jednom polorozadlém kmenu. Působil na mě stejně jako vždy. Okouzlující, mírumilovný a prostě někdo, kdo pochází ze vznešeného rodu.
"Jsi v pořádku?"
"Samozřejmě. Proč?"
"Nikdo ti neubližoval?"
"Ne." Padnul jsem na kolena. Po čele mi stékal pot a moje srdce divoce bušilo. Gou ke mně rychle přiběhl.
"Je ti něco?"
"Jen jsem pocítil úlevu."
"Kvůli čemu?" Ani jsem ze sebe nemohl vydat větu "Protože jsi v pořdku." Avšak můj pohled stačil, aby vše pochopil. Poté jsem se na Shanu obořil.
"Proč jsi mi lhala?"
"Jinak bys nešel."
"A na co mě tu chceš?"
"Odejdi odsud !" vykřikla.
"Já nemůžu odejít. Stále je tu spousta, co j nutno udělat. Crystal, Fly a ..." Gou mě znenadání vzal do náruče. "Eh?"
"Hezky si spolu popovídáme." Posadil mě na kmen a sám udělal to stejné.
"Ještě nechci odejít."
"Kvůli sirotčinci,ů
"Ne."
"Chci.."
"..aby s tebou šli ikuo, Caretr a Ikaku, že?"
"Asi jo." Přesně jsem nedokázal definovat svůj důvod, ale brzy jsem měl dát svojí odpověď.
"Oni přijdou."
"Možná, ale prozatím bych tě chtěl požádat, jestli půjdeš se mnou."
"Samozřejmě," usmál se a vrátil se do své soví podoby.
"Je načase, abych jim známil svou odpověď." Vydal jsem se..ne..doslova jsem běžel. Avšak jedna věc mi stále vrtala hlavou. Pak se Shany zeptám.
"Pane Namikawo!" zvolala ředitelka, když mě uviděla.
"Ano."
"Děje se něco?"
"Ne."
"Tak proč.."
"Jen jsem řišel oznámit svou odpověď." Ředitelka nejistě polkla.
"A?"
"Chci s paní Yurou odejít."
"Opravdu?"
"Přemýšlel jsem a dospěl konečně k závěru. Nemám co ztratit a když s ní půjdu, uvidím spoustu nových věcí, které jsem dosud nepoznal."
"Výborně. Okamžitě jí to oznámím." Nikdy jsem ředitelku neviděl tak rozradostněnou. Jak moc se mě snažila zbavit. Ach jo. Doufá, že toho nebudu litovat.


"Tsukuyo! Máš sbaleno?"
"Ano, paní Yuro."
"Neměl bys mi tak říkat."
"Proč?"
"Budeš můj syn, takže bych si přála, abys mě oslovoval mámo."
"Pokudím se."
"Fajn." tále jsem nemohl uvěřit tomu, že opouštím sirotčinec. Už na nás čekal kočár. Rázem jsem se ještě zeptal Shany:
"Shano?"
"Hm?"
"Ty jsi odsus chtěla pryč, co?"
"Kdoví." Já jsem to věděl určitě.


End of eternity - Předtucha

24. května 2014 v 21:17 | Linda

End of eternity - Průzkum

24. května 2014 v 21:11 | Linda

End of eternity - Přátelství

24. května 2014 v 21:03 | Linda

Maja2003 mi prokázala laskavost a dala na blog kapitolky, které jsem měla schované. -_-


Milí čtenáři!

23. května 2014 v 18:11 | Linda

Zdravím všechny,

velice se omlouvám, že ruším. Zjistila jsem, že mám problémy s očima a Nebudu moct pár dní překládat. ( Dokopala jsem se k tomu, abych vám tuhle zprávu napsala) Brzy požádám Eriku:), aby mi na blog hodila moje překlady, které mám poschované a snad se vše brzy spraví. Novinky, které chystáme je, že budeme mít novou překladatelku, které jsem dala přezdívku Koshili. Její projekt se jmenuje Kanojo ni Naru hi. Naopak moje sestřenice Maja2003 přeloží ováčka Natsume Yuujinchou. Takže zatím to je vše a mějte se.

Kanojo ni Naru Hi cz kapitoly

20. května 2014 v 18:44 | Koshili
Kanojo ni Naru Hi 1
Kanojo ni Naru Hi 2
Kanojo ni Naru Hi 3
Kanojo ni Naru Hi 4
Kanojo ni Naru Hi 5


Kanojo ni Naru Hi cz

20. května 2014 v 18:43 | mangahere.com, překlad: Koshili

Název anglicky: Becoming a Girl day
Počet kapitol: 5
Žánr: Komedie, Romance, Změna pohlaví
Rok: 2013
Překlad: ENG - CZ
Děj: Miyoshi se celý život snaží vyhrát nad svým přítelem z dětství, Mamiyou. Bohužel nemožně. Jednou Mamiya zkolabuje a je hospitalizován. Když se opět vrátí do školy, je z něj holka. Co se stane s jejich přátelstvím?


Fukashigi Philia 14

19. května 2014 v 21:00 | Erika :)

Fukashigi Philia

A je to tady ! Další kapitola Fukashigi Philia ! Vím že to trvalo dlouho, ale moc času jsem neměla. (Ano, říkám to pořád :D) No vy víte, snažila jsem se, přeložila a zbývalo posledních 5 stránek. No.. A já se po týdnu až teď na to vrhla ;) Pěkné čtení :3

Svazek 3.5: "Posedlost"

19. května 2014 v 19:28 | Linda |  Pokrevní měsíc minulosti

Svazek 3.5: "Posedlost"

"Zní to jako psoedlsot."
"Ale právě naopak."
"Jak naopak? To, že se každou generaci zjevuje někdo jako duch, není skvělé."
"Mým cílem je obdržet život. Jelikož jsem byla zavražděna, chci se znovu narodit." Chvíli jsem ji pozorovala a vstřebávala každičké slovo, které vyslovila. Tuila jsem, kam těma řečičkama míří.
"Kým jsi byla zavražděna?"
"Už je to docela doba, takže si to jasně nepamatuju, ale nějakým mužem."
"A jak se chceš oživit?"
"Jsou tu jisté podmínky, aby se to dalo provést."
"Něco jako u rituálu, že?"
"Tak nějak."
"A ty podmínky.."
"První z nich je vybrat si místo, kde bude rituál probíhat."
"To sis už vybrala místo?"
"Ano. Věž tisíce oken." Proč mě to nepřekvapuje?
"A druhá?"
"Je nutná příprava. Zapálit asi 50 svíček, rozestavit je do kruhu a sledovat měsíční svit."
"A co je ta poslední věc?"
"Samozřejmě oběť."