* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

75. Nemocný Tsukuyo! Problémový Gou a nešťastný Shigeru!

7. června 2014 v 10:02 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Slyšel jsem hlasy.
"Jak mu je?"
"Jenom se praštil."
"Nikdy by měnenapdalo, že to Kristy udělá."
"Měl jsem ji vyhodit."
"Nemůžeš se za to obviňovat."
"Co teď?" Probudil jsem se a spatřil nade mnou paní Yuru a pana Shigarua.
"Tsukuyo!" zvolala má adoptivní matka.
"Ma..mi.."
"Není ti nic?"
"Co sestalo?"
"Nepamatuješ se? Kristy tě uhodila a utekla."
"Uhodila?"
"Zranila tě a vykloubila ti rameno."
"Rameno?" Snažil jsem se pohnout a zabolelo mě levé rameno. "Au."
"Byl tady i doktor."
"Aha." Věděl jsem, že se stalo něco úplně jiného. Shigeru mě sledoval a já jsem tedy řekl něco, co jsem měl.
"Promiňte, že jste se o mě báli." Rozhodli se mě poténechat osamotě. Po pár minutách ke mně konečně přiletěl Gou.
"Daří se ti?"
"Trochu."
"Vypadá to, že se nic vážného nestalo."
"Gou...co jsi jim řekl?" Nasadil jsem vážný ton, abych mu naznačl, že nevtipkuju.
"Nic vážného. Jen jsem je k tobě navedl. Zbytek si domyslelli."
"Jak věděli o Kristy?"
"Nechala po sobě zástěru."
"Prčo by to dělala? A Gou, kdo jsou Caras?" Můj přítel v sové podobě se zamračil. Nepřál si o tom mluvit. Jenže po 4 měsících klidu se začalo dít tohle. Ikaku pracovala na nejrůznějších chemických sloučeninách, aby dokázala zryclit nebo zpomalit růst. A Carter s Rikuem obskakovali jejich vládce.
"Caras jsou nebezeční."
"Jenže chtějí mě zabít, ne?" Každý se mě poslední dobou snaží odstranit. Ať jdu kamkoliv, nikdy nejsem v bezpečí.
"Tsukuyo."
"Co?"
"Měl bych tě opustit." Tahle slova celou situaci vystihovala víc než dost.
"Proč?"
"Caras jsou po mně. Ne, po tobě."
"Jak dlouho?"
"Celou věčnost."
"Proč jsi to neřekl?"
"Neměl jsem kdy. V soví podobě mě nenašli. Ale když jsem se roměnil do své lidské podoby, hned si mě všimli."
"A není na tom Shana odobně?" Rázem sdělila, že vše slyší.
"No, dovol. Neházej mě s nimi do stejného pytle."
"Dbře." Gou mi začal vše vysvětlovat.
"Ještě víš, že jsem poslední ze svého rodu."
"Ale mě nejde do hlavy, proč vás zabili."
"Uměli jsme komunikovt s lesy a naše tělo šlo lehce posednout."
"Shana tě chce zabít, aby mohla posednout tvé tělo?"
"Je to tak, ne?"
"A najednou jste chytráci," podotkla uraženě.
"Ví, že jsi tady?"
"Caras nejsou bohové."
"Jak nás našli?"
"Díky tvému ochomýtání kolem Tsukuya."
"Cože?" Shana podrobně vylíčila, co jsme dělali 4 dané měsíce. Paní Yura najala Kristy, aby mě učila. Já se však učil rychle a brzy mi Kristy dávala spoustu volného času volno. Gou mi pomáhal česat jablka, kreslit krajinu a spolu jsme dělali všechno. Jednou jsem dokonce spadl a pěkně si poranil ruku.
"Už je to jasné? Sice tě soví podoba chrání, ale přitahuje pozornost k Tsukuyovi."
"Jak?"
"On je člověk. Má zvláštní schopnosti a jeho aura září."
"Září?"
"Já to vidím jasněji. Zkusím ti to naznačit. Gou, jsi někdy zraněný?"
"Ne."
"Pak na nějakké kytce."
"Kytce, jo?"
"Tsukuyo, zkus znovu oživit kosatce, které tady pěstujete." Musel jsem vstát a jít k obrovskému květináči. Dotkl jsem se ho svou zdravou rukou a oslal do něj sílu. Když jsem přestal, Gou pochopil.
"Jeho.."
"Tak už chápeš? Jeho aura je zlatá s jemnými tony bílé. Čistčí nenajdete."
"To jako vážně?" zabručel jsem a vrátil se do postele.
"Caras jsou zlo, které otřebujeme vymýtit. Nlíbí se mi pomyšlení, že je budu mít neustále za zády. Jestli se mě snaží naštvat, nemají k tomu daleko."
"A co tady uděláme?"
"Povoláme naše spojence."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama