* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

78. Cara útočí! Braňte se!

18. června 2014 v 15:45 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Pan Shigeru a paní Yura se tvářili úplně normálně, ale uvnitř určitě zmatenost.
"Rameno tě už nebolí?"
"Ne."
"To je dobře," usmála se moje máma. Otec se na mě přísně podíval. Nejspíše si myslí, že mám něco na srdci. Upil čaje a nic neřekl.
"Ma..mi.."
"Ano?"
"Je tu něco, na co bych se rád zeptal."
"O co jde?"
"Přál bych si vyjít do města."
"Proč?"
"Potřeboval bych sii něco koupit."
"A co to přesně je?L"
"Je to..kniha."
"Kniha?"
"Hledám nějaká starý kousek."
"Jak moc starý?"
"Něco o vyhynulých druzích zvířat. Také něco ohledně legend a tak." Paní Yura mě chvíli pozorovala a nakonec přikývla.
"Jsem ráda, že se vzděláváš."
"Děkuju. Mám ještě něco koupit?"
"Ani ne." Poté jsem se omluvil a zmizel do svého pokoje. Tam na mě už čeka Gou.
"Nemohl sis vymyslet něco lepšího."
ůA co jsem měl říct?"
"Třeba, že chceš oblečení."
"Anebo rovnou, že mám přátelé démony a že se mě chystá někdo zabít."
"Víš, co myslím.." Nebyl jsem naštvaný. Jen jsem potřeboval zjistit, co po mně Caras chce.
"Půjdeš se mnou?"
"Sám jít nemůžeš."
"My jdeme taky," ozvalo se za mými zády. Spatřil jsem Rikua.
"Rikuo, nemůžu.."
"Jsi náš přítel. Důležitý a my jsme ti slíbili ochranu."
"Dobře, ale potřebuju, abyste se drželi dál."
"Kdyby tu byl on, nepustil by tě nikam."
"On?"
"To si mluvím pro sebe." Pokrčil jsem rameny. Přišel čas se vydat do města.


Město působilo příjemnou atmosférou. Bílý kámen ozařoval sluneční paprsky, dřevěná okna rámovaná a leštěna ze dne na den. Květiny a stromy zalévány a opečovávány s nějvětší láskou.
"Gou, myslíš, že jsme se přestěhovali na správné místo?"
"Ne."
"Takže sirotčinec patřil mezi nejlepší místa?"
"I kdyby ses teď vrátil, nemyslím, že by tě ředitelka přijala zpět."
"Taky si myslím." Přemýšleol, jestli bych nemohl žít na vlastní pěst. Nechtěl jsem spoléhal pouze na ochotu lidí. Při tom uvažování mi zrak padl na jeden stánek. Samozřejmě se v něm prodávaly i knížky. Přistoupil jsem k němu.
"Prasteré legendy," přečetl jsem prbní titul.
"Něco tě zaujalo, mladíku?" zeptal se mě ženský hlas. Patřil postarší ženě. Ještě rozbalovalo zbylé zboží. Neviděl jsem jí do tváře, ale o to nešlo.
"Nemáte knihu ohledně nadpřirozených bytodtí?"
"Nadpřirozené bytosti?"
"Legendy, staré památky.."
"Nejsem si jistá. Starých knížek mám dost, ale možné ne takové, jaké hledáš."
"Jen se zkuste podívat."
"Dobrá." Čekal jsem a listoval každou knihou, kteoru mi podala. I Gou pomáhal.
"Stále tu něco.."
"To je vše, oc mám."
"Rozumím. Vezmu si tedy tuhle knížku." Zaplatil jsem a můj soví přítel se mě ptal:
"Proč jsi to udělala?"
"Nemůžu odejít jen tak. Pořeboval jsem jí zaplatit."
"Nemusel."
"Viděl jsi, jak na tom je?"
"Viděl."
"Tak vidíš."
"Přišlo mi to nevděčné."
"Tak co jako? Necháš, aby tě ožebračila."
"Jistěže ne, ale odejít s prázdnýma rukama také není nejlepší."
"Asi jo." V tu chvíli jsem uslyšel výkřik.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama