* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

79. Řetězec událostí se spouští!

30. června 2014 v 17:01 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Běžel jsem k místu, kde jsem slyšel křik. Gou letěl za mnou.
"Tsukuyo! Opovaž se do toho namočit!"
"Co když jsou to oni?"
"No, právě." Nebral jsem jeho slova na vědomí. Schoval jsem se za jeden stánek a snažil se najt to, co ostatní nevidí.
"Kde jsou?"
"Támhle." Před mýma očima se zjevila žena. Její vlasy vlály ve větru. Měly barvu rze a sahaly jí po ramena. Oči zářily tmavě fialovou a stála zahalená v plášti.
"To je Iris?"
"Bohužel." Všiml jsem si, že všichni lidé se smáli a bavili, jakoby se nic nedělo.
"Oni je nevidí?"
"Ne,. Caras se mohou zviditelňovat lidem, ale démoni, andělé či jiné nadpřirozené batosti.."
"..je bez problému vidí."
"Nevím přesně, co tu chce, ale potřebujeme odsud, co nejrychleji zmizet."
"Proč?"
"Mohla by na lidi zaútočit. To nemáme zapotřebí."
"Dobře."
"Pojď." Poslechl jsem svého přítele a snažil se zmizet z města.
"Slečno Iris," ozval se hlas za ženou.
"Co potřebuješ, Niele?" Niel patřil k neoddanějším služebníkům.
"Chtěl jsem se zeptat kvůli čemu jsme tady,"
"Kvůli Enjunovi Raguelovi. Je to poslední přeživní. Dostanu ho."
"Nemá náhodou zvířecí podobu?"
"Ano, ale hledám ještě někoho."
"Koho?"
"Malého chlapce, se kterým často pobývá."
"Chlapce..." Nielův pohled jsem na sebo zachytil. Doufal jsem, že mě přehlídl.
"Víš, o koho jde?"
"Možná ho vidím."
ůKde?ů
"Támhle běží." Niel ukázal prstem a Iris váhala. Nemohla přece chytnout nevinnou osobu.
"Nedělat unáhlené závěry."
"Jak myslíte. Zvládnete to sama?"
"Jistě. Za koho mě máš?" Niel pokrčil rymena a vypařil se.


Udýchaně jsem zastavil.
"Už jsme z dosahu?"
"Vypadá to tak."
"Díky bohu." Bohužel jsem to zakřikl. Za mnou se zkácel jeden strom. Bál jsem se dokonce i otočit. Iris stála a oslovila Goua jako prvního.
"Enjune - Ragueli, vzdej se hned na místě." Držel jsem v ruce knížku a nevěděl, co dělat. Gou mi dal znamení, ať dělám, že ji nevidím a jdu do lesa. Prý ji zdrží. Jakmile jsem se postavil na nohy a vydal se pry, můj přítel se dal do rozhovoru.
"Dlouho jsme se neviděli, Iris."
"Vidím, že ses nezměnila. Víš, jak dlouho jsem na tohle čekala?"
"Nevím. Bohužel mi kazíš dovolenou." Poslouchal jsem, co říkají a nelíbilo se mi to.
"Enjune, zemřeš mou tukou."
"Ještě nemám chuť umírat." Nepřítelkyně se rozčilovala. Chystala se zaútočit.
"Připrav se."
"Pokud se mnou chceš bojovat, tak se budu muset proměnit." Můj přítel nabral lidskou podobu. Ta jeho okouzlující stránka osobnosti mě vždy udivovala. Ta záře a bůhví, co ještě. Uvědomil jsem si, že jsem ještě jeho sílu neviděl.


"Tsukuyo!"
"Shano?"
"Radím ti, abys tady nezůstával."
"Co se mi stane?"
"Oba dva jsou silní."
"Otázkou spíš je, jestli tu o nich ještě něco zůstane."
"Přesně tak."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama