LEM VÁS VÍTÁ DO SVĚTA ANIME, MANGY A DRAMAT! Smějící se

Překladatelé:

*Linda1997 - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

*Erika:3 - překladatel, korektor - NEAKTIVNÍ

*Dee-Dee254 - překladatel - NEAKTIVNÍ

*Maja2003 - překladatel, encoder - PŘIPRAVUJE PROJEKT



Srpen 2014

97.- 98. Bratr s bratrem! Rozloučení, rodina a nová cesta!

31. srpna 2014 v 17:18 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Probral jsem se. Moje hlava třeštěla a já nedokázal jasně myslet. Nad mou hlavou se někdo skláněl.
"Kdo?"
"To jsem já, Tatsumi."
"Eh?"
"Byl to neuvěřtelný zásah, ale unáhledný."
"Kde to jsme?" Rozhlížel jsem se kolem. Avšak dané místo jsem nepoznával.
"Tohle je moje sídlo."
"Nejsme už v lidském světě, že?"
"Ano." Tatsumi vypadal najatě a nervozně.
"Jak dlouho jsem vůbec spal?"
"Asi týden."
"Tak dlouho. Co se stalo s ostatními?"
"Nevzpomínáš si?" Zavrtěl jsem hlvou. Usoudil jsem, že jseem musel provést něco strašného. Udělal jsem mu na posteli místo, aby si mohl sednout.
"Zemřeli?"
"Situace byla složitá. Poté, co jsi prohrál v lukostřelbě, jsi řekl, že se jdeš s ostatními rozloučit."
"A?"
"Gou letěl za tebou. Bál se, že by se ti něco stalo."
"To je pro něj typické."
"Viděl jsem, jak jsi míjel Cartera s Ikaku, kteří bojovali s Crystalem a Flame."
"Hm."
"Jenže pak jsi se dostal do domu tvých rodičů a ..."
"Co jsem viděl?"
"Tvůj otec držel v ruce zbraň, která střelila tvou matku. Paní Yura se snažila bránit Rikua, kterého už jedna kulka zasáhla do ramene."
"Proč by.."
"Tsukuyo, ty toho o něm moc nevíš, že?"
"Ne.."
"Tvůj otec je jedním z lovců nadpřirozených bytostí."
"Lovec? Něco takového existuje?"
"I my máme svého nepřítele. Jakmile jsi spatřil tuhle děsivou scénu, uvolnil jsi svou moc."
"O čem to.."
"Vím, co dokážeš. Dalo by se říct, že jsi zažil šok."
"A co potom?"
"Tvá síla..zlatá síla se rozprostřela po všem. Podařilo se ti paní Yuru zachránit a napravit všechny škody."
"Cháu. Budu s nimi moc ještě mluvit..asi ne, že?" Vzpomnl jsem si, že tehdy to bylo naposledy.
"Poté, co jsi vše napravil, jsi omdlel vyčerpáním a já tě přenesl sem."
"Aha."
"Je načase, aby jsi ho potkal."
"Koho?"
"Muže, kterým tě tímhle vším nechal projít."
"Budu se muset jinak obléct?" Všiml jsem si, že mám na sobě červené tričko a hnědé kraťase.
"Nemusíš. Za chvíli půjdeme." Tatsumi mi celou dobu, co jsme šli, neprozradil, kam jdeme. Poznal jsem to, ž jsme zastavili před daným místem.
"Tohle je.."
"Následuj mě.." Pamtuji si, když jsem se zde měl setkat se Shokatsuem. Zanedlouho jsme dorazili k obrovským dveřím hnědé barvy pozlacené zlatem. Rázem se otevřely. Zevnitř mě zdálky už přivítal hlas.
"Konečně! Je ti lépe?" Vřelý hlas patřil mé přítelkyni.
"Ikaku."
"Čeká na tebe." Stál jsem na červeném koberci. Na levé i pravé straně stáli démoni a byli tam i moji přátelé. Na konci červeného koberce jsem spatřil trůn, na kterém seděla osoba. Když jsem se zastavil těsně před trůnem, rozpoznal jsem tvář.
"Znovu se shledáváme."
"Shou...ty jsi.." Neměl jsem slov. Hnědovlasý kluk od fontány byl samotný vládce Shokatsu.
"Tsukuyo Namikawo, nečekal bych, že se znovu potkáme."
"Takévás optě rád vidím, Vaše Veličenstvo."
"Blahopřeju k probuzení tvé síly."
"Veličenstvo, to vy jste všechno naplánoval."
"Ano i ne. Potřeboval jsem vědět, čeho jsi schopen." Po téhle větě požádal všechny, aby se vzdálili. Kromě Rikua, Cartera a Ikaku. Tatsumi se se mnou rozloučil a zmizel. Zajímalo by mě, co má společného s vládcem.
"Proč jste mě zkoušel?"
"Tvoje síla je stejná jako mojí matky."
"Vaší matky?" Nerozumněl jsem tomu. Carter, Ikaku a Rikuo byli potichu. Na něco čekali. A pak mi to došlo. Ten muž v mém snu, který semi neustále zjevoval. Vypadal podobně jako Shoukatsu.
"Tsukuyo, ty jsi.."
"..poloviční anděl." Všechny jsem je překvapil.
"Nejen to. My dva jsme bratři." Teď jsem pro změnu byl překvapený á.
"Bratři?" Než jsem se nadál, vládce mě objal. Měl na sobě to stejné jako když jsme se potkali.
"Můj otec byl démon. Tvůj naopak člověk, ale naše matka byla anděl."
"Jmenovala se Sayo, že?"
"Jak to víš?"
"Měl jsem sen." Pověděl jsem mu, že jsem viděl naše rodiče, svůj minulý život a dokonce i jeho samotného.
"Teď, když víš, že máš bratra, zůstaneš tu se mnou? Nebo půjdeš domů?"
"Já.." Rikuo se do toho vložil.
"Měl byste mu dát čas."
"Asi ano." Podíval jsem se na něj a oslovil ho jménem."
"Rikuo."
"Udělej, jak uznáš za vhodné." Popravdě jsem nechtěl ani jedno. Nemohl jsem se už k paní Yuře vrátit. Teď, když věděli, kdo jsem. Zbývalo mi jenom jedno.
"Jestli to nevadí, rád bych.." Zauvažoval jsm jen na krátkou dobu. Nechtěl jsem to protahovat. Nebylo to nutné. Potom, co jsem vyslovil žádost, jsem byl přemístěn do lesa za Gouem.
"Opravdu to tak chceš? Opustit všechno, co máš?"
"Domů se vrátit nemůžu a svému bratrovi nechci dělat potíže."
"A co tedy budeš dělat?"
"Vydám se na cestu do jiných světů a zkusím toho o sobě víc zjistit. Půjdeš se mnou?"
"Samozřejmě, že půjdu."
"Já taky," přidal se další hlas, který patřil Shaně.
"Díky." Nezáleželo na tom, kde jsem, ale na tom, co mi budoucnost přinese.


96. Odchod a rozdělená srdce! Komu věřit a komu ne?

31. srpna 2014 v 16:35 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Tatsumi se na mě podíval.
"Já mám 11 z 12 a ty 10. Prohrál jsi."
"Teď s tebou musím odejít, že?"
"Tak zněla sázka."
"Než odejdeme, chci vědět jednu věc."
"Jakou?"
"Proč jsi sem přišel?"
"Potkat tě. Jelikož jsi dost zajímavý člověk." Musel jsem svou prohru.
"Smím se s ostatními rozloučit?"
"Ano, ale nesmíš s nimi mluvit."
"Rozumím." Položil jsem svůj luk a rozběhl se domů. Chtěl jsem je ještě naposledy vidět.
"Asi jsme ho tam neměl posílat," promluvil Tatsumi poté, co jsem zmizel z dohledu.
"Cože?" ozval se Gou.
"Zrovna v tuhle chvíli se dějí nekalé věci." Soví přítel okamžitě pochopil, co se děje.


"Paní Haruo.."volal zděšeným hlasem Rikuo. Shigeru svou ženu střelil do břicha. Těžce krvácela.
"Nic to není."
"Je to vážné!" Démon začínal být pomalu vytočený.
"Zabiju tě, démone!" promluvil znovu Tsukuyův otec.
"Proč? Co proti nám máte?"
"Vy zrůdy..jste sebrali životy tolika lidem a vzali mi nejlepšího přítele." Rikuo se chytl za rameno.
"Ve svět se dělíme na hodné a zlé, silné či slabé, ale musíme žít. Posléze se dal do protiútoku.


Moje nohy mě sice nesly, ale stále jsem nikoho neviděl. Brzy jsem usyšel volající hlas.
"Tsukuyo! Podívej se nahoru!" Udělal jsem to a zjistil, že nad mou hlavou poletuje Ikaku s Carterem čelící Crystalovi a Flame.
"Ledová sprcha!"
"Ohnivá smršť!"
"To jsi ty, Shano?"
"Jo."
"Jak ldouho tady jsou?"
"Myslím, že asi 30 minut."
"Jenom se zraňují."
"Bojují, aby si vyrovnali účty a obnovili svou hrdost."
"Chápu."
"Už jsi se rozloučil?"
"Ano. Nemám jim co říct."
"Pospěš si k domu."
"Stalo se tam něco?"
"Nejspíš. Už zdálky cítím pach krve." Na nic jsem nečekal a vyrazil ještě větší rychlostí. Modlil jsem se, aby jim nic nebylo.
"Tvoje psolední přání?"
"Nejdu si pro smrt."
"Dávej pozor nebo těněkdo řekvapí," usmál se Rikuo. Dorazil jsem na dané místo. To, co jsem viděl, mi zastavilo srdce.
"Co to.."
"Tsukuyo!! Nedívej se!" Můj dobrý přítel byl zraněný, moje nevlastní matka krvácela a můj nevlastní otec na ně mířil pistolí. Dobrý bože.
"Rikuo, přeji Ti poklidnou cestu na onen svět." Cystal se vystřelit.
"Dost už!" vykřikl jsem a postavil se před Rikua.
"Tsukuyo.."
"To stačí.."
"Zmiz..Dostanu ho."
"Proč? Neměl bys svou ženu odvést pryč?"
"Nechtěj mě rozesmát." Jakmile vystřelil, zasáhl mě z téhle drastické události šok. Přál jsem si nebojovat. Nepřál jsem s nikoho zabíjet, ať jsou kdokoliv.
"Jý už chci pryč!" řekl jsem a před nimi se moje moc ovládala. Spolu s ní jsem serozzářil a svět zasáhlo světlo.


94. - 95. Shigeru ví o nadpřirozených bytostí. Co má v plánu a koho zabije?

31. srpna 2014 v 16:14 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Ozval se výstřel. Shigeru stál proti Rikuovi s pistolí v ruce.
"Co to má znamenat?" křičela paní Yura.
"Yuro, odstup od něj!"
"Proč?ů
"Je to démon. Není to člověk." Rikuovi se elíbilo, kam konverzace míří.
"Přesto...proč na něj míříš?"
"Neměl bys tu být. Copak ti neřekl, že se chystá vzít ti Tsukuy: Je to tak, ne?"
"No.."
"Zabiju ho tady a teď."
"Vy musíte být Tsukuyův otec."
"A co s tím?"
Vypadá to, že o nás víte. Kdo jste?"
"Haruo Shigeru..Pracuju u policie.."
"Opravdu?"
"Nedovolím, abyste ho odvedli do vašeho světa. Tsukuyo je člověk."
"Nerozumím vám."
"Cože?"
"Myslíte si, že o tom rozhodujete vy? On se rozhoduje sám za sebe."
"To sice ano, ale když se vás zbavím, vše bude normální."
"Normální? Chcete, aby se z něj stala prázdná loutka?"
"Prázdná loutka?" Paní Yura si vzpomněla, na to co její syn řekl.
"Proč si nehraješ s ostatními?"
"Oni si se mnou nehrají. Bojí se mě."
"Nevadí mi, že jsem sám."
"Nejsem takový, jaký si myslíte."
"Jste v pořádku? Myslel jsem, že.."
"Paní Yuro!!"
"Proč já? Proč to není někdo jiný?"
"Já nic neudělal. Prostě jste přežila."
"Chcic s vámi jít."
"Být se mnou je nebezpečné." Pan Shigeru stále nepoustěl zbraň. Jen na Rkua koukal.
"Tsukuyo je můj přítel a já ho ochráním. Stejně jako vaší ženě a mně zachránil život."
"To udělal?"
"My všichni, co tu jsme..je vše jen kvůli němu."
"Co vy o něm víte?"
"Dost. Tváří se dospěle, chová se moc vyspěle, není nic, co by chtěl a stará se o ostatní než o svůj život." Rikuo se odmlčel, ale po chvíli pokračoval:
"Jená podle sebe, bere nás jako svou rodinu a je zranitelný. Tsukuyo určitě toužívidět svou vlastní rodinu."
"Kdyby to tak bylo, z jakého důvodu by nám to neřekl?"
"Není to jasné? Nechtěl vám přidělávat starosti." Paní Yura stojící opodál se přidala do rozhovoru.
"On..není šťastný?"
"Váží si všeho, co pro něj děláte, ale víte dobře, že nahradit rodiče mu nedokážete. Čím víc ho necháte samotného, už s nebudete moct vrátit." Tsukuyův otec měl těchto řečí už dost. Vystřelil a jedna kulka zasáhla Rikua do ramene.
"Zemři!" Bohužel druhá kulka zasáhla paní Yuru, která se na to už nemohla dívat.


Zatím na úplně jiném místě Ikaku s Carterem dělali průzkum jako vždy. Netrvalo dlouho a objevil se Crystal s Flame.
"Zase vy?" dodal Carter podrážděně.
"Přišli jsme vyrovnat účty."
"Tak do toho."

Nakonc když jsem vystřelil naposledy, šíp se zlomil a já prohrál.

93. Tatsumi je stejný. Prohrál jsem? Je čas odejít?

31. srpna 2014 v 15:40 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Tatsumi přišel včas. Trénoval jsem hodně dlouho, abych pochopil, že to nějak zvládnu.
"Dobré ráno, Tsukuyo."
"Tobě taky."
"Připrav se," řekl Tastumi poněkud sklesleji, než před chvílí. Otočil jsem se ke Gouovi a vzpomněl si n jeho slova.
"Gou, mohl bch se tě na něco zeptat?"
"Na co?ů
"Víš, co je Tatsumi zač."
"Dalo by se říct, že ano."
"Není člověk, že?"
"Ano." Tiše jsem si povzdechl. Myslel jsem, že si spolu budeme rozumět. Vrátil jsem se do současnosti.
"Kolik terčů potřebujeme trefit?"
"Tak moment." Tatsumi počítal. "Je tu 12 terčů, takže na každém máš 2 šance se trefit. Šípů máme neomezené množství."
"Fajn."
"Jdeme na to, ne? Ten tvůj soví přítel to může počítat."
"Dobře." Pevně jsem se soustředil a uchopil svůj luk. Teď nemůžu přemýšlet nad tím, co se stane, když vyhraju nebo prohraju. Rozhodně se musím snažit. Nachystal jsem šíp, napnul luk a vystřelil. Mou hlavou vířily nejrůznější myšlenky a já věděl, že nikdy nezmizí.
"Kdo jsi?"
"Jsem Namikawa Tsukuyo."
"Víš vůbec, co dokážeš?"
"Eh?"
"Jsem Ikaku. Ovládám vítr."
"Budeme tě chránit, protože jsme ti to slíbili a protože jsi náš přítel."
"Kvůli mně jevám neustále ubližováno."
"S tebou se nikdy nenudím, Tsukuyo." Gou nás sledoval a pokaždé hlásil, kdo vede, Tatsumi to bral vážně. Proč?
"Máš někoho, na kom ti záleží?" vypadlo mi nečekaně z pusy. Pohotově odpověděl:
"Mám."
"Takže bojuješ kvůli nim?"
"Ne. Oni boují kvůli mně, proto se musím snažit."
"Kvůli tobě.."
"Tsukuyo, máš přece taky někoho, kdo tě ochraňuje, že?"
"Asi jo."
"Pak ze sebe vydej to nejlepší."
"Pokusím se. Jenže někdy si říkám, že je něco špatně." Dál jsme už nemluvili. Do každého šípu dát úsilí a vystřelit.


Mezitím se Rikuo vydal za paní Yurou. Netrvalo dlouho a potkal ji.
"Paní Haruo."
"Ty jsi..Tsukuyův přítel, že?"
"Ano."
"Co tě sem přivádí?"
"Smím se vás na něco zeptat?"
"O co jde?"
"Proč jste Tsukuya adoptovala? Z lítosti? Z lásky?"
"Zachránil mi život."
"Chápu."
"A jak to říct...když jsem ho poprvé potkala, připadal mi hrozně osamělý..vzdálený, ale po nějaké obě jsem pochopila, že je snad anděl, který spadl z nebe."
"Jak to myslíte?"
"Cítila jsem, že je jiný než my všichni."
"Ano. Dokáže mnoho zázraků, když chce."
"Chcete mi ho vzít?"
"Víte,že jednoho dne odejde. Pokud tu zůstne, ebude šťastný."
"Jakto?"
"Má vlastní rodinu, která ho hledá a které ho chce p osvém boku."
"Kdo je to?ů Najednou se ozval hlas.
"Nikam nepůjde!" Komu patří?




92. O co ti jde? Sázka, výzva a tajemství?

31. srpna 2014 v 14:53 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Cvičil jsem už několik dní spolu s Tatsumim. Vždy se objevil jakoby z nebe spadl.
"Tsukuyo."
"Musíš to pořád dělat?!"
"A co?"
"Zjevovat se jako duch."
"Vždyť ses nikdy ani nelekl."
"Máš hlad?" Nemusel odpovídat, protože jeho žaludek se ozval sám. Usmál jsem se a rozbalil krabici, ve které se nacházely tvarohové a makové koláče.
"Mňam."
"Netvař se, jakobys byl v sedmém nebi." Už poněkolikáte vyjedl skoro všechno jídlo a nenechal ani drobeček.
"O čem se ti zdálo?"
"Cože?"
"Řekl jsi mi, že jsi měl sen."
"Aha, tohle. Potkal jsem ženu jménem Sayo s jejím mužem Ieyasem."
"Jak vypadala?"
"Jantarové vlasy, modré oči..působila dospěle." Tatsumi mě usilovně pozoroval a poslouchal.
"A ty jsi byl normální?"
"Spíše starší a říkalo se mi Hakuryu."
"Víš vůbec, kdo Sayo je?"
"Ne." Zamrazilo mě v zádech. Konverzace začala pomalu váznout.
"Co takhle si dát sázku?"
"Sázku?"
"Ty sis to ještě neuvědomil, ale znáš ji."
"Eh?"
"Ten, kdo se trefí do víc terčů, automaticky vyhrává. Když vyhraješ, prozradím ti nejrůznější tajemství, která tě jistě budu zajímat."
"A co když prohraju?"
"Pak odejdeš se mnou."
"Kam?"
"Do mého světa. Prostě opustíš své přátelé a rodinu. Budeš posléze žít se mnou."
"Goua si s sebou budu moct vzít?" Tatsumi mého sovího přítele pozoroval a řekl přesně to, co jsme čekal.
"Bohužel ne."
"Chápu."
"Není třeba smutnit. Potkáš nové přátelé a zvykneš si."
"Kdy se to bude konat?"
"Zítra."
"Dobře."
"Já se tedy půjdu připravovat a ty udělej totéž. Zatím, Tsukuyo."
"Jo." Když odešel, Gou slétl dolů z větve poté, co vyslechl náš rozhovor.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě.
"Nevím."
"Přistupuješ na jeho sázku?"
"Co mi asi tak zbývá?"
"Jsi odhodlaný odejít, když prohraješ?"
"Nejspíš..jen nevím, co bych měl říct, když prohraju."
"S tím ti asi neporadím. Musíš se rozhodnout sám."


91. Objetí, vysvětlenía vznášet se na nebi

31. srpna 2014 v 13:52 | Linda |  Coexistence: Andělův démon pokračování
Měl jsem sen. Nevím, kolik času už uplynulo od té doby, ale nyní jsem si vzpomněl, že je tu mnohem víc osob, které bych chtěl potkat.
"Hekuryu! Hakuryu!"
"Ano?" Nemohl jsem uvěřit, že jsem stále nosil oblečení vévody, vlasy svázané do ohonu a naušnici na levém uchu. Popošel jsem pár kroků a hledal zdroj daného hlasu.
"Tady jsem." Spatřil jsem mladou dívku.
"Kdo jste?"
"Velice mě těší. Mé jméno je Sayo."
"Sayo?" Tohle jeméno jsem v životě neslyšel, ale musel jsem uznat, že je krásná. Měla jantarové vlasy a průzračně modré oči. Na sobě dlouhé zelené šaty s rukávky.
"Jsem hraběnka. A vy?"
"Hakuryu Kanon."
"Ten mladý vévoda, že?"
"Ano. Ještě jsem vás tady neviděl."
"Bylo mi řečeno, že se mám s někým setkat."
"S kým?"
"Nejsem si jistá."
"Mám tedy počkat, než přijde?"
"Jestli vám to nevydí." Čas, který jsem se Sayo strávil, jsem zjišťoval, co ja za osobu a na koho čeká.
"Máte se vdávat?"
"Ano."
"Za koho?"
"Ten, koho si beru, přichází jen v noci." To, co říkala, znamenalo, že její budoucí manžel je démon.
"Jeho jméno?"
"Ieyasu."
"Mohl bych ho vidět?"
"Nechci, aby ses vyděsil." Den se chýlil ke konci velmi rychle. Vítr foukal mírně, slunce zapadalo, obloha ztemněla a já spolu se Sayo jsem čekal na jejího manžela. Netrvalo dlouho a ucítil jsem nadpřirozenou auru. Kroky jsem však neslyšel.
"Kde je?"
"Tady." Než jsem se stačil nadechnout, stál pár metrů ode mě neznámý muž. Viděl jsem hnědé vlasy, rudé oči, zbroj, lášť modré barvy a chladný pohled. Horší je, že měřil metr devadesát.
"Dlouho jsme se neviděli, Sayo."
"Ieysu..drahý.." Když jsem se na ně upřímně díval, připomínali mi párek novomanželů.
"A kdopak jsi ty?"
"Jsem jen doprovod slečny Sayo. Mé jméno je Hakuryu."
"Pěkné jméno. Já jsem Ieyasu."
"Velice rád jsem vás poznal. Nyní pokud mě omluvíte, vzdálím se. Slečno Sayo, nevolejte, až mě budete potřebovat." Nakonec jsem odešel, ale vidět je, ve mně vyvolávalo nostalgcký pocit.


Itto 2

31. srpna 2014 v 13:15 | Linda

Upíří deníky 17 - Vykoupení

31. srpna 2014 v 13:04 | databaze.cz |  Knihy,mangy
Elena Gilbertová umírá. Strážkyně jí však nabídnou
výjimečnou šanci: začít úplně znovu. Od chvíle, kdy se
Elena poprvé setkala s bratry Salvatorovými, způsobila
její láska k nim nekonečnou řadu úmrtí a destrukce.
Pokud se Elena dokáže vrátit do okamžiku, kdy se
poprvé s Damonem a Stefanem setkala a zabránit
tomu, aby zabíjeli lidi, bude žít.
Bude Elena schopná obětovat vlastní štěstí vyššímu
dobru a vzdát se obou bratrů navždy? Nebo je její
smutný osud už dávno předurčen?


Kniha vyjde 30.10.14