* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Prosinec 2014

**At - Thal 2**

11. prosince 2014 v 22:49 | Linda |  Coexistence: Hakuryu Kanon

Shinhaisha

ucítil pach krve a jeho špičáky se mu proodloužily. Svým okem jsem přejel Tsukimara - šíp zelené barvy s malými trny. Bude to bolet.
"Kousni mě, " zašeptal jsem a pak se vše urychlilo. Poloviční upír mě poslechl. Gou se ke mně rozběhl. Shana na něj použila štít. Já jsem popadl šíp a zaal táhnout. Trny se mi zabodávaly do levé ruky a uír mi naopak hryzal mou pravou ruku. "Uvolni svou sílu," blesklo mi hlavou. Mé oči zazářily a já jsem pocítil nostalgickou léčivou energii, levačka tahal a nechala mou sílu přes šíp proudit energii. Tahal jsem, až jsemcítil, že mi snad praskají nervy.
"Tsukuyo, dost!"
"Ještě trochu..."
"To stačí..."
"Ne..." Zařval jsem si a podařilose mi šíp vytáhnout. Poté jsem už zavřel oči a neslyšel nic. Ztratil jsem vědomí.


Když jsem se probudil, nemohl jsem si vybavit, co se stalo.
"Tsukuyo!" zvolal Gou. Můj přítel se tvářil ustaraně a vyčerpaně.
"Co.."
"Už je to dobré.. Nedovolím, aby tě ode mě odvedla." Měl nejspíš na mysli smrt.
"Co je se Shinhaishou," Gou neochotně máchl do kouta. Upír tam seděl a svýma rudýma očima nás pozoroval.
"Žije...díky tobě."
"Jak se..." Vysvětlil mi, že jsem si levou ruku popíchal od trnů, pravou mi málem rozkousal upír a obě dvě ležely v obvazech.
"Takhle raněného jsem tě ještě neviděl. Tentokrát jsi to dost přehnal."
"Já vím."
"Ještě jsem musel použít své schopnsotti, abych urychlil hojení."
"Děkuju."
"Z toho, že mě neposlechneš...se vždy něco stane." Tělo mě bolelo.
"Jetu horko."
"Máš asi stále horečku. Dojdu pro trochu ledu." Gou vstal a zamířil k východu z jeskyně. Mezitím jsem zůstal sám...s ním.


"Jak ti je?" položil mi otázku.
"Cítím se vyčerpaně a bolí mě ruce."
"Chápu."
"Co rána..."
"Kompletně zacelená a mé tělo je napumpované energií."
"To je dobré vědět." Stejně jako Gou, se mračil a tvářil se jak hromádk neštěstí. Pokoušel jsem se kontaktovat Shanu, ale neodpovídala. Asi ji boj vyčerpal.
"Víš..."
"Ano..."
"Je tu něco, co bych pro tebe mohl udělat?"
"Děkuji vám, ale nejsem si jistý."
"Možná bych mohl ještě uspíšit hojení." Překvapilo mě, když se kousl do zápěstí. Napůl jsem vyskočil.
"Co to děláš?!"
"To mi neublíží." Než jsem stačil odpovědět, přitiskl své rty na mé a nechával mě polykat jeho krev. Snažil jsem se vykroutit, ale držal mě slně. Tak jsem jen zavřel oči. Po chvíli přišel konec. "Hotovo."
"Uff..ch..ch..", kašlala jsem.
"Chutnalo to tak hrozně?"
"Proč?"
"Upíří krev léčí."
"A to mi to nešlo dát jinak?"
"Z pusy do pusy je to nejrychlejší řešení." Kroutil jsem nad tím hlavou.
"Odpovíte mi tedy na moje otázky?"
"Až si pořádně odpočneš. A můžeš mi tykat."


Brož, kterou měl na hrudi, patřil upířímu Řádu Sandastrea. Členů měl ohromné množství, takže nebyl problémněkoho vyhodit.
"Jenže, proč tě Gou nechtěl zachránit? Nemyslím si, že jen kvůli těm lidem."
"Jelikož jsem patřil do Řádu, je silně možné, že pošlou další vrahy."
"Aha."
"Jak jsi vůbec k něčemu takovému přišel? Podle toho, jak vypadá, musí pocházet z nějákého zvláštního rodu."
"Dalo by se to tak říct, ale je to dlouhá historie."
"A co jsi zač ty? Podle toho, jak ses choval, jsem si byl jistý, že víš, co děláš." Uvažoval jsem, jestli říct pravdu nebo lhát, ale co by se mohlo stát?
"Jem jako ty. Kříženec."
"Ale nejsi upír."
"Ne, jsem..." Moej slova přerušil příhod Goua.
"Proč nikdy neposloucháš?"
"Gou..."
"Moc se s ním kaamrádičkuješ!!" Všiml jsem si, že můj řítel měl u asu meč.
"Kde jsi vzal tu zbraň?"
"Aha, tohle. Našel sem to před jeskaní." Shinhaisha se ke mně přiblížil a zašeptal.
"Měli bychom zmizet."
"Proč?"
"Tohle není ten, kterého znáš."
"Chceš říct, že ho někdo ovládá?" Došel jsem k závěru, že tu není bezpečno. Museli jsme zmizet. Nedával jsem pozor a čepal mě málem zasáhla.
"Málem jsem uspěl."
"Gou! Chceš mě zabít?"
"Ano. Pak už nebudu trpět. Zmiz mi z očí..." To, co jsem slyšel z jeho úst, mě šokovalo. Jak se mohl tak změnit.
"Tsukuyo!"
"Shinahsiho."
"Ten meč..."
"Co s ním?"
"Říká se mu: Danzo a ovládá majitelovu mysl."
"Co tam venku takový nebezpečný meč dělal?"
"Jedno je jisté. Musíme tvého přítele toho meče zbavit a zmizet odsud. Jinak se stane něco dalšího."
"Rozumím." Svůj zrak jsem upřel na zbraň a na toho, kdo ji drží. "Je tu ještě něco tom meči?"
"Zabíjí jen osobu, která mu je nejdražší."
"Ah..." Potřeboval jsem k němu promluviz a přesvědčit ho, aby sklopil meč.
"Zemři!"
"Enjune. Ragueli...Copak jsi zapomněl?"
"O čm to mluvíš?"
"Zapoměnl jsi, kolik let jsme spolu strávili?" A co vše jsi mi přísahal?"
"Nevím, co žvaníš."
"Nedovolím ti, abys zabil mě nebo Shinhaishu."
"O tom ty nerozhoduješ. Jakmile se mého meče dotkne, skončí utrpení."
"Chápu." Stál jsem na místě a čekal.
"Takže sbohem" Čepel na mě mířila a já ještě stihl dodat:
"Vážím si tě jako přítele, Gou." Už jsem doufal, že zemřu, ale rázem se čepele zastavila. Viděl jsem tě po Gouvě tváři stékaly slzy.
"Tsukuyo."
"Ty.." odhodil meč a objal mě.
"Co jsem to..."
"To nic." Shinhaisha se na nás díval a svým pohledem říkal, že jsem odvedl dobrou práci."
"Málem jsem tě zabil."
"To budeme řešit později. Teď musíme zmizet."

Vzlétnout k nekonečnosti

11. prosince 2014 v 22:12 | Linda |  Básničky

Dnes jsem s touhle básní vyhrála recitaní soutěž vlastní tvorby!

Kapky vody dopadají,
horké slzy stékají,
úsměv mizí ze tváří
obklopený sluneční září.

Dlaň se dlaně dotýká,
rty tiš slovy šeptají,
za hríchy se pyká
a těžké časy nás čekají.

Láska nás spojuje dohromady,
problémy jsou se vším všudy.
Pocit štěstí trvá chvíli,
nenávist jen pouze sílí.

Závist, kterou cítíme,
v sobě neustále dusíme,
sobě sami se smějeme
a před jinými pláčeme.

Když zemře někdo blízký,
uvnitř trpíme,
není pohled to hezký
a po vyplakání dychtíme.

Radost si nás rychle najde,
když už máme oči vyschlé,
tak ryč už z toho koutku,
odkrýt roušku smutku.

Říkáme si, proč se to děje,
zlomení srdce se chvěje,
přítel nečekaně kleje
a řeka slz se do moře vleje.

Přemýšlíme častěji,
nad tím co semohlo zmnit,
kráčíme jistěji
a někdy zlostí jde jen pěnit.

Jakmile plyne čas víc,
nelze udělat už nic,
jeden druhého milují
a srdce se brzy zacelí.

Takoví my jsme,
ničeho si nevážíme,
se vším se smíříme
a navždy tak zůstaneme.


Crimson Shell: Výhonek 1

11. prosince 2014 v 20:36 | Linda

Crimson Shell kapitoly cz

11. prosince 2014 v 19:43 | Linda

Crimson Shell kapitoly

nacitani

Výhonek 2
Výhonek 3
Výhodnek 4
Výhonek 5
Výhonek 6


Crimson Shell manga cz

11. prosince 2014 v 19:42 | Linda

Crimson Shell


Rok: 2005
Počet kapitol: 6
Žánr: Shounen, drama, tragédie,
Děj: Kdysi dávno někdo vypěstoval velmi zvláštní druh růží a její semena dal do lidí. Ti se okamžitě zbláznili a dostali název Černé růže. Claudia je trochu jiná než ostatní. Je na tom podobně jako oni a má velmi nebezpečnou sílu. Dokáže ji ovládat?


AMV Hakkenden Touhou Hakken Ibun ~ Ikanaide

10. prosince 2014 v 22:44 | INUGAGDONO

Ahojky!!!

10. prosince 2014 v 17:44 | Linda

Moc se omlouvám za svou 3 denní neaktivitu! Musela jsem se učit na testy. Crimson Empire nebude. Místo toho bude horor Crimson Shell a shounen manga Lasboss x Hero!

Usmívající se.............

Zdravim vsechny

8. prosince 2014 v 23:34 | Linda

Po Namiiro bude vycházet shoujo manga Crimson Empire a supernaturalshounen manga Lasboss x Hero. Překlad už brzy vyjde!Smějící se


Jaký je další projekt?

6. prosince 2014 v 23:25 | Linda

Po skončení mangy harému Namiiro, nás čeká manwha Divine Melody: Untold story. Už brzy začnu s překladem!

-Linda1997




Namiiro 07 cz je už tady!

6. prosince 2014 v 23:00 | Linda

Zdravím! Máme tu předposlední kapitolu: Tady