* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

C: ŠŘ 1.část

29. května 2015 v 21:39 | Linda

Viděl jsem jen krev.

Tapro mě znamenala všechno. Olízl jsem si tesáky, které se po krvi prodloužily. Nehybného člověka jsem odhodil na zem. Když jsem se už chystal zmizet, setkaly se moje oči s očima někoho jiného. V ten krátký okamžik jsem pocítil strach.



Rozednívalo se. Seděl jsem u řeky a koukal se do ní. Moje oči byly rudé jako krev a vlasy čistě bílé. Svým zjevem nepřipomínal člověka. "Co jsem to včera cítil? Vždyť už žiju víc než 100 let.", povzdechl jsem si a chtěl si jít na chvíli zdřímnout. Rázem jsem uslyšel hlas.
ůTo jsi nemohl včera pozdravit?" Ucukl jsem sebou. Za mnou stála osoba. Člověk. Přibližoval s.
"Kdo jsi?" Slunce se odráželo a jeho blond vlasy svázané do ohonu. Oblečení měl šlechtické) Jako vysoké boty, košili, kalhoty šité na míru).
"Mé jméno je Hkuryu Kanon." Jeho ledový klid mě znervoznoval.
"Nemám s tebou, co dočinění." Chystal jsem se odejít. On, ale dodal:
"Proč jsi toho člověka zabil?"
"Protože jsem chtěl. Stejně to byl ničema, tak necháu, co ti vadí."
"Nelituješ toho?"
"Jistěže ne! Víš, kolik lidí jsem už zabil?"Díval se na mě těma očima modrýma očima. Jakoby zkoumal, co se pokudím udlat.
"Jak se jmenuješ?"
"Kdo říká jméno nějakému cizinci?!
"Asi máš pravdu." Co je to s jeho neomalenou slušností? Siee je nějaký boháč, ale tohle je přehnané.
"Silas."
"Co?"
"Jsem Silas."
"Rád tě poznávám." řekl a slabě se usmál. Divný kluk. Spolu jsme si sedli na nejbližší strom. Opíral jsem se o kmen a pozoroval ho.
"Neudáš mě?"
"O tlo už jsem e postaral. Shou to vezme do svých rukou."
"Shou?"
"Můj starší bratr."
"Ty máš staršího bratra?"
"Ano. Je to má jediná rodina." Atmosféra visela ve vzduchu velmi napjatá.
"Co jsi včera tam dělal?"
"Nemohl jsem usnout a tak jsem se šel projít."
"To je všechno?ů
"Upřímně jsem nečekal, že tě tam potkám."
"Co kdybych tě zabil?" Zajímala mě jeho reakce. Chvíli nic neříkal. Jen se díval do dálky.
"Udělal bys to?"
"Mám?" škádlil jsem ho. Zavřel oči a já se to chystal provést. Jenže nějaký vnitřní hlas mi říkal, že mám počkat.
"No?"
"Ještě ne."
"A kdy?"
"To se uvidí. Podle mého názoru jsi velmi nezvyklý člověk." Kupodivu se rozesmál a šáhl si levou rukou na upadající se naušnici.
"Takže mě necháváš žít o něco déle. Jaké je to vlastně být upírem?"
"Chceš ukázk?"
"Ano?" Nečekaně jsem ho popadl za ruku a skočil s ním ze stromu. Poté jsem clou rychlostí přřeskočil řeku a běželi jsme elým lesem.
"Tak co?" ptal jsem se ho.
"Vzrušující...a neuvěřitelné," popadal dch a zpomaleně chodil.
"Nemusíme tolik spát. Pijeme krev, když je to nezbytně nutné."
"Schopnosti?"
"Ostrý zrak. Citlivý čich. Sluch. Rychlé reflexy. Výborná paměť."
"To je neuvěřitelné." Ptal se na každý bezvýznamný detail našeho druhu. Věnoval mi plnou pozornost. Avšak neunikl mi jeho skleslý výraz.
"Co se děje?"
"Závidím ti."
"Co?"
"Tvoji volnost." Tehdy jsem ještě nevěděl, o čem mluví.

......

Mluvili jsme hodně dlouho. Chytali jsem ryby, skákali do vody, lezli po stromech, pozorovali ptáky a soutěžili mezi sebou. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy tak pobavil. I když patřil mezi lidi, něčím se od nich lišil. Cítil jsem to. Zanedlouho nastal večer a přišel čas rozloučení.
"Už půjdeš, že?"
"Ano. Musím."
"Vypadášjakoby ses nechtěl vrátit."
"Vážně?" Naposledy ze sebe vyždímal vodu a cestou mi ještě zamával. Chtěl jsem se zeptat, jestli ještě přijde, ale můj hlas se zadrhl.


"To snad nemyslíš vážně"L křišel mužský hlas.
"Uklidni se, Masato."
"Jak bych mohl? Můj přítel si vyjde na výlet a omdlí řed dveřmi. Chápeš, Shou?"
"Hakuryu spí." Shou byl starší bratr a otřeboval se tak chovat. Měl modrozelené oči a hnědé vlass.Zabýval se léčením a věděl toho dost, aby nechal svého mldšího sourozence napokoji. Nechtěl mu zasahovat do osobního života.
"Nechci, aby mu někdo ublížil."
"To já taky ne." Všichni tři se znali od dětství.

........

Nastala noc. Mladý vévoda Hakuryu ležel s teplotou v postali. Nečekal jsem, že tohle uvidím. Tvářemu mu snad hořely a potil se. Našlapoval jsem potichu. Avšak za sekundu jsem uslyšel hlas.
"Kdo jsi?"
"Známý Hakuryua."
"Ještě jsem tě neviděl."
"Neznáme se dlouho."
"Co tu děláš?"
"Potřeboval jsem vědět, jestli dorazil domů. Netvářil se zrovna zdravě."
"Takže je to tvoje chyba?"
"Cože?" Černovlaý luk mě chytl za límec a přitáhl si mě k sobě. V jeho očích planul hněv.
"Jestli se mu něco stane..." Povzdechl jsem si. Lidé jsou slabá stvoření.
"Umře.."
"Ani to nevyslovuj." Ani jeden z nás si neuvědomoval, že můžeme Hakuryua každou chvíli probudit. To se stalo.
"Silassi..? Masato?"
"Zdravím, Hakuryu." Černovlásek mě pustil a vrhl se k němu.
"Není ti nic?"
"Ne," řekl a levou rukou se dotkl svého čela. "Jen se cítím ospale."
"Máš teplotu. Musíš myslet na svoje tělo. Nezapomeň, že jsi včera celý den trénoval lukostřelbu a šerm."
"Vím." Masato se zvedl a rozhlédl se kolem. Pak se podíval na m.
"A ty už taky odejdi. Dobrou, Hakuryu." Odešel a zabouchl dveře. Pokrčil jsem rameny. Můj lidský přítelíček začal znovu mluvit.
Silasi, co tu děláš?"
"Děláám ti chůvu. Je to moje cyba."
"Dobbře jsem se bavil. Jako vévoda mám hodně povinností a tak je třeba vše zvládnout."
"Člověk se nepřepíná. Zkracue si tím žvot."
"Hodně lidí zabili démoni.." Pro to jsem cítil pochopení.

"Žijí v okol. Bojujete s nim?"
"Jak kdy."
"Zabíjíte je?"
"Někteří říkají, ž je to nutné. Já nerad zabíjím. Vždyť žijí také jako normální lidé."
"Něco se blíž,, že?"
"Kdoví. Každopádně potřebuju zesílit." Že by kvůli tomu ten Masato vyváděl?
"Proč ten kluk dělal tolik povyku kvůli tvé teplotě, Člověka to nezabije." Chvíli váhal.
"Jedna věštkyně mi řekla, že tento rok zemřu." Zůstal jsem udiveně stát.
"Cože?"
"Nevím, jak zemřu."
"Tvůjbratr o tom ví?"
"Stejně to zbytečné." Nebál se?
"Já tedy půjdu."
"Zatím."
"Uvidíme se zítra?"
"Na stromě?"
"Možná."
"Pokudím se přijít." Jeho hlas zněl přesvědčivě, ale nenašel jsem v ni žádnou odvahu ani stopy po žertování. Skočil jsem z jeho pokoje a hlavou mi vířilo spoustu myšlenek.


Od našeho setkání uběhly tři dny. Jak člověk dokáže být tak klidný. Mé uši zaznamenaly něčí hlasy.
"Prosím, nechte nás jít!" žadonil starý muž.
"To vy jste do mě vrazil, mluvil dost nepříjemný hlas. Jak jsem si všiml z nedalekého strmu.
"Vidíte, že mám ženu a dceru."
"Tak dceru...tu si vezmu." Starý muž s docela hezkou hnědovlasou ženou a malou dcerkou, která vypadala, že bude každou chvíli křišet.
"Ušetřete ná." To je divadlo. Ten neřád nebyl ani člověk. Rozhodl jsem se zasáhnout.
"Hej!"
"Co chceš?" zeptal se nepříjemně.
"Necháš už toho? Nikdo na to není zvědavý. Pusť ty lidi na svobodu."
"Ani náhodou." Zatracená práce.
"Tohle je moje území, tak se drž zpátky."
"Nemáš mi, co poroučet. Zabiju je a je mi jedno, co uděláš."
Chystal jsem se na něj vletět, když za mnou se ozval zvuk střílícího šípu. Ten se zabodl do neřádova ramene.
"Neopovažuj se sáhnout na moje lidi." Překvapivě jsem se podíval na směr, ze kterého šíp letěl.
"Ty jsi. Starý muž vykřikl:
"Pane Hakuryu."
"Hned vás osvobodím, Rotoki." Mladý vévoda vypadal jako rytíř na bílém koni. Neřád, tedy démon, se rozchchtal.
"Šlechtic se už ukázal?"
"Kdo jsi?"
"Démon, který si vaše lidstvo podrobí."
"Na to zapomeň." Hakuryu pomalu tasil zbraň. Jeho pohled mrazil.
"Zemřete!" Nepřítel měl v úmyslu použít své schopnosti. Křikl jsem:
"Hakuryu!"
"Silasi!"
"Jdu poomoct tvým lidem."
"Fajn." Jsem snad blbec? Copak jsem vždy neříkal, že lidé jsou jen potrava? Jedním skokem jsem dopadl před Rotokim.
"Staříku."
"A-ano?"
"Utečte odsud. Hned."
"Rzumíme. " Ceá rodina se zvedla a ulehla. Démon mi svou dlouhou rukou málem usekl hlavu. Zavčas jsem ji chytil.
"Kam míříš?"
"Ani na uíry nešetřím."
"Zajímavé. Mě tak lehce nezabiješ."
"Ale tvého prince určitě." V tu chvíli vyplivl proud ohně. Hakuryu ho lehce odrazil mečem, ale napodruhé se mu to nepodaří.
"Slasi! Uhni!"
"Bohužel nemůžu, Vaše výsosti." Moje tělo se hýbalo samo od sebe. Postavil jsemse do čela ohně a ochránil ho.
"Nepřeiješ to."
"Nejsem takový slaboch." Užíval jsem si situace, kdy se ten démon vztekal.
"Co jsi zač? Jaktože oheň nepůsobí?"
"Neřad mě mezi podřadné živočichy."
"Kdo ksakru jsi?"
"Teď je to mezi ámi. Ukaž, co umíš." Přestal plivat oheň a vytasil své tesáky s drápy. Neočekávaně jsem rukou Hakuryua odstrčil a vyskočil do vzduchu. Svou pravou nohou jsem toho démona kopl do hlavy tak silně, že ztratil rovnováhu.
"Kruci.."
"Hakuryu, drž se vzadu."
"Kdo ti řekl, abys mi rozkazoval?" vychrtl na mě nevraživě.
"Prostě mě poslechni." Dál se se mnou nehádal.
"Zabiju vás oba!"
"To tady bývá často. Jenže já nemám čas se s tebou pošťuchovat." Opět se ve mně probouzela chladnokrevnost a svým schovaným mečem jsem ho zabil. Tedy rozpůlil na dvě části.
"Silasi.."
"Co? Zklamaný?"
"Tak to není."
"Co tvoji lidé?"
"Jdu se za nimi podívat." Drobná postava se zlatou hřívou kolem mě prošla. Mečem sem švihl, abych z něj dostal všechnu krev. Povzdechl jsem si. Slunce dnes pařilo víc, než obvykle.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama