* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

3. Mikhaelovo srdce

23. prosince 2015 v 16:44 | Linda
Uplynula taková doba, než jsem si myslela. Nemohla jsem se dočkat, až znovu vužiju svojí sílu. Úplně to ve mně vřelo.
"Králi stínů! Vyzývám tě na souoj!"
"Příjimám! Doufám, že mě budeš dlouho bavit!" Čas přišel.
"Fúú! Start!" Vyskočila jsem do vzduchu a zaútočila. Vyhnul se mému kopu.
"Nemá to cenu."
"To se uvidí." Kořeny vysokého stromu obživly a začaly na mě útočit. Za pomocí rukou jsem vyskakovala a použila svůj živel.
"Ohnvé koule!" Obrovské střely létaly na všechny strany
"Zeď!!!" zvolal Declares a snažil e mé útoky zablokovt.
"Ještě jsem neskončila."


Lezení po stromě se nyní zdálo daleko těžší, než obvykle. Od Mikaely mě dělilo 10 metrů. Díval jsem se na něj a vypadal hrozně klidně. Bohužel uvnitř jsem absolutně nevěděl, co ho trápí. Rázem mě něco zasáhlo do obličeje.
"Co to.."
"Vypadni odsud."
"Čí to.."
"Tady nejsi vítán. Pokud neuposlechneš, zaplatíš za to svým životem." Daný hlas tvořily stíny. Snažily se nás svést na špatnou stranu. Dělala jsem, c jsem mohl, abych ho nevnímal. Temnty. Silné otřesy. Jeden špatný krok a mohlo by to špatně skončit. Z nutnosti jsem se zahleděl na Shanu. Bojovala a pířmo tančila ve vzduchu. Její rudé vlasy se vlnily. Ukazovala svojí sílu a nezdolatelnost.
"Teď nen čas na obdiv. Já sám mám, co dělat." Zlo mě nehodlalalo pustit.

Únava mě strhávala.
"Už nemůžeš, slečinko?"
"Jistěže ne, dědku,
"Ukončíme to?" Zaťala jsem zuby. Teď jsem stála nohama pevně na zemi. Kolem mít začalo silně vířít. Obhnula jsem se a silně plameny se chystala na konfrontaci.


*************

Dosáhl jsem cíle, ale nejdůležitější mě teprve čekalo.
"Mikhaelo!" Hej!" Neragoval. Ještě před pár dny jsem s ním mluvil. Rukou jsem se ho dotkl. Studený jak led. Ve chvíli, kdy jsem ruku odtáhl, mě strom začal pohlcovat. Zelený sliz mě táhl k sobě. Tak moc, až jsem se doslova lepil na Mikhaelu. "Probuď se."
"Zbytečné."
"Ticho!"
"Tvj přítel se neprobudí."
"Sklapni!"
"Jeho srdce mu to nedovolí." Srdce? Halvou se mi blýskl nápad. Pokud jse o jeho srdce, tak je třeba ho rozpohybovat. Jestliže se nehodlá vzbudit, tak je potřeba ho k tomu dokopat!
"Vědomí! Pusťte m do něj!" A v ten daný okamžik jsem se ocitl v jeho vědomí.




Cítil jsem chlad.Mrzl jsem. V mém dsahu se nencházelo naprosto nic.
"Panebože! Jsem tady dobře?!
"Nikdo mě nechce..." ozval se mumlající hlas.
"Mikhaelo?"
"Proč jsem tady?" následoval jsem ho. Čím víc jsem se blížil, tím šel slyšet zřetelněji. To, co jsem uviděl, mnou otřáslo. Uprostřed ničeho stříbrná klec. A uvnitř balvan. Na něm visel připoutaný Mikhaela.
"Hej!"
"Můj žibot ztratil význam."
"Posloucháš se vůbec?" Ten člověk přede mnou nemohl být ten, koho jsem kdysi znal. Jeho pohled rozrazoval, že si o sobě nic nepamatuje.
"Kdo jsi?"
"To jsem já, Tsukuyo."
"Tsukuyo?"
"Známe se ze sirotčince!" Potřeboval jsem něco podniknout. Začal jsem do klece bušit. Nejdřív jemně a potom silně. Zatraceně! Nechtěly se otevřít. Za pár minut mi neznámý hlas pohrozil:
"Vrat se! Pokud se nevrátíš, budeš toho litovat!"
Neodejdu bez něj!"
"ak si posluž." Obrovská vánice se vmžiku objevila a s ní silný oryv větru, který mě udeřil do obličeje. Tlačil mě dál od klece.
"Mikhaelo!" Odpor jsem se pokoušel vydržet. Omalými kroky jsem se znovu snažil dostat ke kleci.
"Proč se mě okoušíš zachránit?"
"Protože_" Hlas i selhal, když jsem do obličeje dostal ránu. Upadl jsem "Co to.."
"Dělat něco takového je bezvýznamné."
"To.." Přišla další rána. A pak další.
"roč se pokušet?" Už jsem sotva držel na nohách. Ztěžka jsem dýchal.
"Řekl jsi, že pokud se ti něco stane, tak jesti si pro tebe přijdu.
"Eh.." Další rána.
"Proč jsem asi tady?! Z jakého důvodu jsem přišel?" Začala mi docházet trpělivost.
"Tsukuyo.."
"My dva jsme ...totž přátelé!" zařval jsem a vyslal takovou vlnu energie, že klec zmizela a Mikhaelova poute se zpřetrhala. Všechno se začalo bortit.



Otevřel jsem oči a viděl jsem Mikhaelův úsměv.
"Mika-"
"Děkuju, Tsukuyo."
"Jsem rád, že jsi zase tady.." Jakmile jsem to dořekl, ztratil jsem vědomí.


******************

Rozruch přitáhl mojí pozornost.
"Ten kluk..kho ho probudil?" Zděsil se pán stínů. Jasně jsem viděla, jak ten zelenovlasý kluk drží v náručí Tsukuya. Oddechla jsem si a zvolala:
"Ohnivé tornádo!L Celá vlna plamenů s vrhla na Decklarese a udržela ho na tek dlouho, abych se vydala za ním .Mikhaela se na něj díval a dortkl se rukou jeho obličeje."Neruším? zeptala jsem se.
"Vůbec."
"Tak ty jsi Mikhaela. Máš fakt drzost tahat nás do probémů."
"To se omlouvám."
"Nejsi obyčejný člověk. Na co Tsukuya využíváš?"
"To bych se mohl zeptat já tebe." Štval mš. O co mu šlo. "Rád ti tu otázku zodpovím."
"Co?"
"Tsukuyo má výjimečné schopnosti, ale lidé se jich děsí. Není tedy dobré, aby seho ujaly nadprřirozené bytosti?"
"Co tím myslíš?"
"Získal si mé..srdce", zašeptal a jeho zrak se znovu přel na Tsukuya. Ůaž přijde čas, přijdu si pro něj. Teď se půjdu vypořádat s Deklaresem." Poslední otázka, která mě zajímala.
"Kdo jsi?"

"Crescent, jeden z vyvolených." S těmi slovy nakonec zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama