LEM VÁS VÍTÁ DO SVĚTA ANIME, MANGY A DRAMAT! Smějící se

Překladatelé:

*Linda1997 - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

*Erika:3 - překladatel, korektor - NEAKTIVNÍ

*Dee-Dee254 - překladatel - NEAKTIVNÍ

*Maja2003 - překladatel, encoder - PŘIPRAVUJE PROJEKT



Leden 2016

7.Skleněné porozumění

29. ledna 2016 v 22:03 | Linda
Já a Gou jsme běželi hustým lesem a nezpomalovali jsme.
"Je tu cítit zlo na míle daleko," řekla jsem.
"Tsukuyo..je blízko."
"Jak moc blízko?"
"Nekolik dnů cesty."
"Dnů..Bože." Nepřála jsem si pomyslet na to, co by se mu mohlo stát.
"Kdo vlastně byla ta čarodějnice?"
ůUrčitě pracovlala pro něj."
"Stihneme to?"
"Musíme."
"V otmhle lesee je hrozěn moc nbezečí." Skákala jsem z větve na větev. Ignorovala vítr, co mě mlátil do tváře. Měla jsem Mikhaelu zabít, když jsem mohla. Jenže tehdy jsem neměla tolik síly, co teď. Netrvalo dlouho a pocítila jsem to. Něco se k nám blížilo. Nic říjemného. Jediný poryv větruvšechno prozradil. Vůně čerstvého zla kráčela naším směrem.
"Sovo, cítíš to,"
ůNelze to přehlédnout."
"Dokážeš určitě podtstau našeho nepřítele?"
"S mou zapečetěnou mocí..roho moc neodhadnu." Jak jsem si myslela. Poslední z rodu lesa se stával čím dál míň a míň užitečnější. Vážne nechápu, jak jsme my mohli skončt spolu. Gou se k mému překvapení rozmluvil: "Ale...něco přece vím."
"No?"
"Ten nepřítel..není nc jako my."
"Cože?" Znamená to, že všechny které jsem dosud potkala...nejsou ve srovnání s naším nepřítelem absolutně nic. Jaká pohádková bytost se z roho vyklube? Zanedlouho se před námi objevil obrovský stín. Donutil nás zastavit a rozmýšlet se na dalším krokem.
"Co je to?" podotkl Gou. Poznala jsem o koho se jedná. Obrovský kyklop s zjevil. Jeho jediné ok nás pozorovalo. Sám o sobě vypadal dost neohrabaně. Jeho kroky ničily stromy. Nakonec zazněl i jeho hlas. Hřmějící a nahánějící strach.
"Á! Vy jste ti dva, co neposlouchají mého páa?"
"Toho zmetka,"
"Jak se opovažuješ?"
"Neposlouchám nikoho! A jeho určitě ne!" I když jsem pobývala v těle veverky, vyskočila jsem do vzduchu a přiblížila se k jeho obličeji a nakopla ho. Zapotácel se dozadu.
"Ty.."
"Pokud si myslíš, že nás odstrašíš, tak jsi na omylu. My odsud neodejdeme!"
"Já jsem nepřišel sám," dodal a poté zapískal. Za stromy se rozeznělo šustění a vyrýsovaly se další hlavy. Byli v přesile. Nepřítel vždy hraje nefér.
"Enjune."
"Co?"
"Dokážeš ve své podobě mlátit a kopat?"
"Nevím. Možná."
"Cílem je dosta se skrz ně. Všechny je dostaneme."
"Rozumím."
"Hlavně, nezpomaluj,"varovala jsem ho naposledy, než jsme se do nich poustili. Tsukuyo na nás čekal.

************************

Uběhlo už pět dní od té doby, co mě tu zavřeli. Ponižování, krmením hnusu...nic se nezměnilo. Avšak to kouzlo prozkoumání duše nechodil Mikhaela provádět každý den. Nevím, co se mu stalo. Nepotřeboval jsem to vědt. Dělal jsem si starosti o Shanu a Goua. Pokud sem míří, zvládnou to? Přijdou zranění? V hlavě mi kolovalo tolik věcí, na které jsem se chtěl zeptat. Lecty, nyní už klidná, mě zavedla do nějaké místnosti.
"Tohle je koupelna," vysvětlovala. "Umyj se tu, zahoď to staré oblečení a vem si nové."
"Dobře."
ůPočkám venku. Moc se neloudej." S těmihle slovy za sebou zabouchla dveře a nechala mě stát samotného. Pokrčil jsem rameny. Neměl jsem, co zratit. Sprcha mi nemohla uškodit. Hledal jsem spínač, abych si posvítil. Když jsem ho našel, moje oči se porozhlédly na jednoduše zařízené místnosti. Světlo zářilo celkem slabě a na žárovku se lepily vrstvy prachu. Nikoho nebavilo uklízet. To se dalo předpokládat. Bílé kachličky studily moje bosá chodidla. Stěny nabývaly smrkově zelené barvy, ale nepříjemně bily do očí. Omítka z nich už snad před několika lety opadala. Podle nepořádku na zemi. Žádné okno sem nedali. Místo vany tu stál zastaralý sprchovýkout. Upřímně...vypadal na rozpadnutí. Nikdo ho nejspíš nečistil a já jsem nečekal na nic jiného. Všiml jsem s kývající se židle v rohu. Prstem jem jí přejel a zkoumal, jestli na ní nezbyl rach. Nakonec jsem přehodi lsvé oblečení přs židli a vešel do sprchy.


*****************


Mikhaela neklidně přešlapoval sem a tam. Poslední dobou měl podrážděnou náladu. Váhal nad tím, co podniknout dál. S Tsukuyem měl svoje vlstní plány. Zlomit jeho vůli, sebrat mu pocity, vzpomínky a nechat ho prázdného. Tak zněl jeho účel. Jenomže, co znamenal ten neklidný pocit v jeho hrudi? Bál se snad sebe samotného?
"Nemožné,"řekl si a ztracen v myšlenkách, nslyšel ani zaťukání. Teprve, až se rozezněly zvonkohry na těžkých dveřích, zpozorněl."Kdo je?"
"My, můj pane."
ůDvojčata Azraelové. Co potřebujete?"
"Vykonali jsme to, c jsme uznali za vhodné."
"Takže se roho jídla ani nedotkl. Doufám, že jste ho moc nezmrzačili," podotkl. Dvojčata v temných hábitech nehnula ani brvou. Pociťovali kapku nejistoty. O zajatce se moc nezajímali, ale také s ním nezacházeli v rukavičkách. Pan Mikhaela sice tvrdil, že je něčím výjimečný, ale z jejích pohledu se nelišil od obyčejnýh lidí.
"Jistěže ne."
"Kdy má dojít k rituálu?"
"O úplňku."
"A ten bude?"
"Za 10 dní."
"Výborně. Není třeba spěchat. Avšak budu muset ještě několikrát navštívit našeho hosta." V hlavě si říkal, že ještě chvíli a získá sílu, o které se mu ani nesnilo.

Hekikai no Aion 12 CZ

29. ledna 2016 v 21:16 | Linda

Ke stažení: ZDE


True Love 13 CZ

26. ledna 2016 v 22:16 | Linda

Ke stažení: ZDE

Jak na tom bude Ai? Jak se asi cítíte, když milujete svého vlastního sourozence?



Watashii no Ookami - kun 11 CZ

23. ledna 2016 v 17:35 | Linda

Tohle je zatím poslední kapitola! Dokud nevyjde další! Co Komugi bude muset podstoupit, než budou všichni spokojení? Jak její rozhodnutí ovlivní celou dituaci?

Ke stažení: ZDE



Kuchibiru ni Suketa orange 3

23. ledna 2016 v 17:34 | Linda

Ke stažení: ZDE


Watashi wa Ookami - kun 10 cz

23. ledna 2016 v 17:34 | Linda

Ke stažení: ZDE


Bonnouji 16 CZ

21. ledna 2016 v 22:38 | Linda1997

KE STAŽENÍ: ZDE

nacitani

Bonnouji 15 CZ

20. ledna 2016 v 23:21 | Linda

Ke stažení: ZDE

nacitani

6. Boží odpuštění

16. ledna 2016 v 20:29 | Linda
Zase to zatracené ráno.Kéž by se nikdy neukzalo. Sluneční paprsky svítily nepříjemně jako vždy. Zanedlouho jsem uslyšel zarachocení dveří a kroky. Došlo mi, že se nejdná o Mikhaela. Zvědavě jsem pohlédl. Moje tvář se ocitla ve tváři mladé ženy. Měřila sotva 150 centimetrů a svými boty na odpatku to nezlepšovala.
"Vy jste.."
"Lecty. Od dnešního dne ti budu nost snídaně. Oběd a večeři ti bude nosit někdo jiný."
"Poslal Vás Mikhael?"
"Ne, ale lidé potřebují jíst. Je to tak, ne?"
"Ano." Díval jsem se, co chystala. Mávla rukou a vytvořila stůl se židlemi. Poté se zeptala:
"Co bys rád?" Na moment jsem zauvažoval a odvětil:
"Palačinky."
"Něco tak jednoduchého?" Pokýval jsem rameny. Lecty si oddychla a opět mávla rukou. Na stole se objevilo jídlo. Celý talíř palačinek. Nechyběl ani džem, cukr a kakao. Nakonec mávla rukou do třetice a já poítil, že pouta povolila na horních i na dolních končetinách.
"Co to?"
"Je neslušn jíst a nesedět u stolu." Nemohl jsem jí na to nic říct a dobelhal se ke stolu. Odsunul jsem židli a posadil se. Zakručel mi žaludek.
"Děkuju."
"Jez." S chutí jsem se do toho pustil. Snažil jsem se používat příbor, ale kvůli zraněným zápěstím (spíše namoženým) jsem toho moc nenakrájel. Lecty se nechtělo čekat. Sebrala mi příbor z rukou a pomohla mi s tím.
"Je to dobré."
"Fajn." Její oči se potom zadívaly ven. Za oknem se rýsovala nejspíš neznámá krajina, kterou jsem v životě neviděl. Co asi dělal Gou se Shanou? Proč jsem si na ně vzpomněl? Uspořádal jsem si myšlenky a soustředil se na osobu přede mnou. Kvůli hábitu, který schovával vše, jsem ji viděl akorát do tváře. Nedalo by se říct, že zářila nadpozemskou krásou či šeredností. Takový neutrál. Oči mrkaly a z oxidově černé barvy se měnily na jantarovou.
"Nádhera."
"Co?"
"Vaše oči.."
"Všiml sis?"
"Nedalo se to přehlédnout." Nesnyžil jsem se to popírat. Vychutnával jsem si jídlo.
"Abys pomalu dojedl..musím odejít."
"Chtěl bych něco vědět."
"Co?"
"Proč jste mě unesli? Odkud znám Mikhaelu? Co pro vás znamenám?" Věděl jsem, že mě využijí, ale ne na co.
"Do toho ti nic není."
"Proč mi to nechete říct? Co do háje skrýváte?!!" Už tak jsem měl špatnou náladu. Dokonce jsem zatínal i pěsti.
"Buď sakra zticha. Myslíš si, že kdokoliv ti odpoví na tvou otázku?"
Po těch slovech se mě zmocnila svým pohledem. Nedokázala mě odradit.
"Chci znát pravdu!"
"Sklapni."
"Mluv, babizno ohyzdná!L Ajééé. Zakryl jsem si ruku pusou.
"J-Jak jsi mi to řekl?"
"Nějak.." Snažil jsem se z toho vykroutit, ale cítil jsem problémy na sto honů.
"Za to zaplatíš, skrčku! Její výraz se změnil. Hábit ji začal vlát na všechny strany a jantarové oči zaostřily. Zvedla pravou ruku a začala po mě střílet ohnivé koule.
"Jéžišmarjá!" Nehodalal přestat. Běhal jsem jako blázen a zároveň sledoval, co se bude dít dál. Po hodině utíkání jsem se dost zpotil, ale mohl jsem lépe hýbat nohama a rukama. Bohužel Lecty zlost nepřešla a nakonec mě kouzlem násilně připoutala.
"A teď už tady zůstaneš. Nevíš, jak mít úctu ke starším lidem."
"Promiň, babi," podotkl jsem tiše. Neměl jsem ponětí, jestli to slyšela, ale na tom nezáleželo. Zabouchla za sebou dveře, až sem ístnost otřásla.

Když jsem se znovu probudil, venku pršelo. Malé kapičky vody pomalu stékaly po skle a zanechávaly po sobě stopu. Hlavou mi kolovala myšlenka, jestli nebe láče z radosti nebo z neštěstí. Všechno, co jsem si přál slyšet...Za pár minut se dveře pohnuly. Všiml jsem si, že dvě osoby nesly talíř se lžící. Vůně mi nepřišla moc lákavá.
"Co je zas?"
"Oběd."
"Cože?" Než jsem se nadál, přiletěla mi jedna lžíce toho hnusu. Pohlédl jsem do temné tváře těch dvou. Nedokázal jsem z nich vyčíct žádnou emoci. Stejně jako Lecty se producírovaly v hábitu. Aˇjsem se n ně díval, jak chtěl, nedokázal jsem z nich vycítit energii života.
"Sněz to."
"Chcete, abych snědl tento odporný hnus?"
"Rozkaz pana Mikhaela."
"Ani mě nehne." Sice jsem v žvotě už něco podobného jedl, ale nemám chuť si to připomínat. Avšak ty dv postavy se na sebe podívaly - a k mému překvapení mě jedna z nich odtrhla od kříže. Chytila mě za krk a začala mě škrtit.
"Tak poslouchej..našim úkolem je splnit rozkazy. A je to jedno, jak to uděláme."
"A co?"
"To znamená ,že to do tebe nacpeme silou. Hlavně, že to sníš." Škrcení kolem mého krku nepovolovalo. Neměl jsem sílu vymant se, ale nechtěl jsem přestat vzdorovat.
"Nic do mě nenacpete."
"To se uvidí." Stačil jediný pohled, abych pochopil, o co jim jde. Druhá osoba vzala lžíci toho hnusu, vzlétla a zastrčila mi to do pusy. Už jem to skoro vyplivnul, ale rázem se se mnou zatočil svět a já...skončil ve zdi.
"Uch.."
"Bolí?" Nepotřebovyl jsem zvedat hlavu, abych poznal šklebek na jejích tvářích. Nemínil jsem se vzdát. Bolest se ozvala v mém rameni. Snažil jsem se zvednout. Kolem mě se nacházely zbytky sutě a omítky.
"Ani ne."
"Pořád drzý.." Znovu mě zvedli do výšky, rozmáchli se a letěl jsem znovu do zdi. Další omítka spadla a tentokrát se mi zlomila kost v noze. Křupnutí znělo tak hlasitě, že nešlo přehlédnout. Přejel jsem je pohledem.
"Takže mi budete lámat kosti, až se nebudu mcot hýbat?ů
"Ten tvj phled...se mi nelíbí."
"Mikhaela je ubohý."
"Cože?"
"Nechat dva poskoky tady šaškovat."
"Dělá se mi zle." Už se mě nejspíš snažili hodit potřetí, ale druhá osoba řekla něco, co jsem nečekal. Nakonec mi na hlavu spadl celý obsah toho proklatýho hnusu. Děsný zážitek. Až teď...mě vzali do vzduchu a hodili. Nepřistál jsem ve zdi, ale na zemi a rázem jsem si pošramotil trochu žebra. "Chudáku." Po tomhle odešli a nechali mě ležet na zemi. Bolest naprosto ochromla moje tělo. Začínal jsem ztrácet vědomí. Než se to stalo, stačil jsem ještě zašeptat:
"Gou.."

CODA 08 CZ

16. ledna 2016 v 19:03 | Linda

Ke stažení: ZDE