* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

13. Smrt

27. července 2017 v 23:12 | Linda
Otevřel jsem oči. Potřeboval jsem zkontrolovat okolí. Už nikdy bych neměl zkoušet kouzla. Jak jsem se rozhlížel po okolí, dostával se mi prach do očí. Tak zakouřeno. Prostě jsem neviděl.
"Jamie!" zavolal jsem. ic. Žádná odezva. Sakra práce. Zkusil jsem to znovu. "Jamie!"
"Tady.." ozvalo se slabě. Vyskočil jsem kvapně na nohy, oblečení jsem měl na místech rozthané a ušpiněné. Plášt skončil napadrť.
"Kde jsi?" Vydal jsem se za hlasem. Našpicloval jsem své smysly a čekal na odpověď.
"Tady!" Ukázalo se, že Jamie ležel ode mě jen pár metrů. No, dopadl mnohem hůř, než já sám. Tvář měl zašpiněnoi, hábit spálený a o svrchní část oblečení přišel. Ležel na hrbolaté zemi a ztěžka dýchal.
"Ty seš zřízenej! A to jsem si myslel, že já dopadl hrozně." Nemol jsem se přestat usmívat.
"Sklapni! Nejspíš jsem si pohmoždil žebra!!" S dokončenou větou si odkašlal.
"Opři se o mě."
"Co náš přítelíček?" Pohnu lsej mhlavou a nedaleko spatřil černou šmouhu na zemi, neustálé mráčky páry a nejmíň padesát stomů na popel.
Dostals ho, ale slečna Isami nás za to zabje."
"Hele, j to kouzlo nikdy nepoužil. Takové následky se daly očekávat."
"No jo."
"Byl jenom jeden a mě to stálo tolik síly." Jamie se mračil a já se křenl. Můj úsměv zmizel, když jsem vycítil přítomnost nepřítele.

"Asi nepřišel sám."



Ta obrovská rána přišla zničehonic. Dle mého názoru musela zničit tak půlku lesa. Odhrnula jsem si své krátké blond vlasy. Dnes jsem přímo sršela špatnou náladou, chtěla jsem se umýt a ne se prát s kapucínem.
"Elfko?" ozval se hlas. A kruci. Úlně jsem na něj zapomněla.
"Co?"
"On...jemu nic není." Toho jsem si všimla. Ta rána našemu hostu ego tedy nepocuchala. Pořád tam před námi stál v plné síle.
"To je monstrum." Zatnula jsem pěst, protože jsem toho začínala mít dost. Nepřítel se ozval:
"Tak co, elfko? Vyčeraná?" Potom se hlasitě zasmál.
"Nenechám tě odejít." Pohlédla jsem na clapce a pronesla tiše pár slov. "Dr ž se vzadu." Tvrdě jsem popadla dýku a zaútočila na nepřítele. Křížení mečů se ještě ozývalo silněji. Lidské oi náš boj sledovaly. Upřímně nejjednodušší by bylo proměnit a ukousnout kapucínovi hlavu. Jen nevím, co všechno by se mohlo stát.
"Copak? Copak? Nestačíš mi?"
"Zavři projednou tu nevymáchanou pusu."
"Vím, že tohle není všechno, co umíš. "
"é?" Jeho útok jsem vykryla a novu se dala do protiútoku.
"Proměň se. Ukaž mi svou plnou sílu."
"Ne, díky. Na takového bídaka nepotřebuju plýtvat siloi."
"Opravdu?" Na rtech mu porával zlovětsný úsměb. "Snad si nemyslíš, že jsem tady sám."
"Cože?" Nestihla jsem se otočit, když jsem uslyšela výkřik.

***

Tohle je snad noční můra. Svíral jsem si své rameno, které krvácelo. Nade mnou se tyčil úplně stejný chlápek jako u ní.
"Člověk. Jak zajímavé."
"Co jste ksakru..." Nemol jsem tu jen sedět. Musel jsem se pohnout. Mrkl jsem na slaečnu elfku. Bojovala, ale věděla o mně. Zakřišel.
"Odlákám ho!" Zvedl jsem se na nohy a začal běhat.
"Ao!" Její hlas už jsem nevnímal, protože jsem na to neměl čas. Ačkoliv jsem se rozběhl, nepřítel se vydal za mnou. Jak ho setřást? Co se tady děje? Tohle všechno mi běželo hlavou.

****

Jamieho jsem podepřel a plnou silou se snažil ho odvléct na místo, kde se bojovalo. Někdo na mě zavolal.
"Silasi!"
"Rubi."
"Jste v pohodě?"
"Jo, ale Jamie vyčerpal moc síly. Nevím, jestli to zvládne."
"Oba dva se vraťte k slečně Isami."
"Cože?"
"Půjdu tam na místo vás. Odpočiňte si." Rubi dokázal být nevraživý, ale když bylo třeba, dokázal mít srdce na správném místě.
"Dobře, ale buď opatrný." Nemělo smysl se s ním hádat. Další životy nesměly být zmařeny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama