* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Black Rose

"Dvacátá čtvrtá bitva "

17. dubna 2012 v 18:01 | Linda
Něco se mi moc nezdálo. Konečně jsme šli bojovat proti organizaci Phantomas. Jenže bylo to správné? Za chvíli všech 20 členů dorazilo na neznámé místo. Nakonec jsme zjistil,že jsme byli na kopci,kde stál obrovský hrad. Vypadal jako úplně obyčejný hrad,ale když jsem vešel dovnitř, uviděl jsem postavu. Byl to někdo,koho jsem neznal. Ten nám řekl,abychom vešli do výtahu. Cítil jsem se nervozně. Nevím,jak,ale Narumi mou nejistotu vycítil. Promluvil ke mně:
"Yuu,neboj se."
"Hm?"
"Znervozňuješ se zbytečně."
Jak to myslíš?"
"Nebudeš muset bojovat."
"Proč?"
"Tohle bude hlavně mezi mnou a Arimi. Pokud nechceš,tak.."
"Já budu bojovat." řekl jsem. Byl jsem rozhodnutý. Narumi se na mě pouze usmál. Potom se otevřely dveře a mě oslepilo světlo. Za chvíli jsme je uviděl. Maitakeho společně s maskovaným mužem.
"Tak jsi konečně přišel,Narumi."
"Už bylo asi načase,Yuzu."
"Ano. Je čas urovnat naše spory. Nemám pravdu?"
"Jo." Všichni se připravili. Narumi s Arimi bojovali proti Yuzuovi a já měl za protivníka Maitakeho. Meče se od sebe odrážely. Nevím,co si ostatní mezi sebou říkali,když bojovali,ale věděl jsme jedno. Dnes se mělo rozhodnout,kdo bude vítěz a kdo bude poražen.
"Proč stále hledáš Lullaby,Yuzu?"
"Jedině Lullaby dokáže splnit tvé přání."
"To je nesmysl."
"Jak to myslíš? Chceš říct,že víš,jak Lullaby vypadá?"
"Ne,ale můžu říct jedno. Lullaby neexistuje." Strbul jsem. Myslel jsem,že Lullaby je nějáký předmět,který všichni hledali,ale Narumi tady tvrdil úplně něco jiného. Nic z toho mi nedávalo smysl.
"Vždycky jsi byl slepý. Věřil jsi,že hledáme tu věc,kterou jsme si sami vysnili?"
"Vždyť jsme ji přece viděli."
"Ano,ale ve svých snech."
"Jenže,proč jste tedy předstírali,že ji hledáte?"
"No,protože jsme si mysleli,že by ještě mohla existovat,ale později jsme pochopili,co Lullaby vlastně je."
"A co tedy je?"
"Přece naše síla." Tohle by mě nenapadlo. Boj nakonec skončil tak,že jsme vyhráli. Bylo to dobře. I když kdoví. Na světě je ještě spoutu tajemství. Nemyslíte?
Konec příběhu

" Dvacátá třetí starost "

15. dubna 2012 v 20:08 | Linda
Slyšel jsem něčí hlas. Snažil jsem se probudit,ale nemohl jsem otevřít oči. Kdoví proč,ale nakonec se mi to podařilo. Stále jsem před sebou viděl nepřítele. Rychle jsem vstal a někoho tím vyděsil. Uviděl jsem místopředsedkyni.
"Arimi.."
"Jsi v pořádku?"
"Jo. Kde to jsem?"
"Na ošetřovně. Kde jinde."
"Včera já..Co se stalo?"
"Zdá se,že jsi ještě trochu popletený. No nic. Porazil jsi Maitakeho,takže je tu klid."
"Já ho porazil?"
"Asi bude chvíli trval,než si vzpomeneš. Já zatím půjdu a ty spěchej za Sendem. Rozčiluje se kvůli vašemu referátu."
"Referátu. Jéžiši. Bože,co se stane,až mě tu objeví." Za chvíli byly slyšet kroky. Dveře se otevřely a v nich stál Sendo.
"Yuu,našel jsem tě."
"Sendo,vysvětlím to."
"Tady není,co vysvětlovat. Vybodl ses na referát. Kvůli tobě mám pětku. Chápeš to?"
"Já vás tedy nechám osamotě." řekla Arimi a odešla. Mezi Yuuem a Sendem to pěkně skřípalo. Později už spolu mluvili normálně.
"Bože. Dělal jsem si starosti."
"Promiň."
"Kde jsi včera byl? Doufám,že mi to pěkně vysvětlíš."
"No, moc si na to nevzpomínám."
"To si děláš legraci."
"Ani ne."
"No jo. Po škole běž do studentské rady. Volají tě."
"Hm." Po vyučování jsme šel zě Narumim a Arimi. Bylo asi jasné,že se ostatní členové nikam nechystají. Otevřel jsme dveře a vstoupil dovnitř. Už na mě čekali.
"Tak jsi konečně tady."
"Co se děje,Narumi?"
"Posaď se. Je načase,abychom ti něco řekli."
"A co?" Posadil jsme se. To napětí mě málem zabilo.
"Maitake byl zrádce a spiknul se s maskovaným mužem,Yuzuem Merodym."
"To vím."
"Ještě jsem ti neřekl,co je Merody zač. Jak asi víš,tak to byl bývalý člen organizace. A taky můj nejlepší přítel."
"Tvůj přítel?"
"Ano. Před rokem se stala nehoda. Yuzu měl mladší sestru,která byla také členem organizace. Jmenovala se Miki. Když jsme ochraňovali organizaci,tak byla Miki unesena. Pokusili jsme se jí zachránit,ale nestihli jsme to."
"Co se stalo?"
"Zemřela. Yuzu se uzavřel do sebe a pak nás opustil. Řekl,že to byla naše chyba."
"To je přece lež."
"Jenže to on nepřijme. Chce nás zničit."
"A co chcete dělat?"
"Musíem proti němu bojovat." Ta slova mnou trochu otřásla,ale rozumněl jsem jejich situaci. Konečný boj přichází.

" Dvacátá druhá pravda "

15. dubna 2012 v 12:40 | Linda
Běžel jsem,jak nejrychleji jsem mohl. Akane a já jsme uslyšeli hlasy. Přicházeli z hřiště. Rychle jsme se schovali do keřů a poslouchali:
"Je načase,abych jim dal za vyučenou." promluvil maskovaný muž k Maitakemu.
"Jenže nebude jich na nás příliš moc?"
"Ani ne. Nemyslím si,že tuší,že jsi zrádce. A mimochodem máme Yuua."
"Bylo dobré ho nechávat na tom místě?"
"Jistě. Ještě dnes je porazíme."
"To si nemyslím!!!" Slyšel jsem,že ta slova vyšla z mých úst. Nevím,co mě to popadlo,ale prostě jsem vyšel z úkrytu a vydal se k nim. Zřejmě byli ohromeni. Poznal jsme to z jejich pohledu.
"Takže se ti podařilo utéct."
"Mysleli jste si,že mě to zastaví? To jste se tedy šeredně mýlili."
"Pane Merody,nechte to na mě. Postarám se o něj." promluvil Maitake.
"Spoléhám na tebe." Potom se vypařil.
"Proč ho pořád kryješ?" ptal jsem se ho.
"Pan Merody je spolehlivým členem organizace Phantomas."
"Víš něco o jeho minulosti?"
"Proč by se o ní měl zajímat?"
"Protože je důležitá. Byl totiž pravděpodobně členem Black Rose."
"To je nesmysl."
"Neřekl bych. Měl by ses ho tedy zeptat."
"Buď zticha." Potom na mě zaútočil. Všiml jsem si,že jeho živlem je oheň. Už chápu,proč má šarlatové vlasy. Ale přesto jsme nechápal,proč zradil svého bratrance Daisukeho. Nebyli rodina? On přece říkal,že v boji rodinná pouta nehrají roli. Byla to,ale skutečně pravda?
"Nesni,Yuu."
"Já nesním." Uhnul jsme o vlásek. Už jsme myslel,že jsem skončil. Nemohl jsme se,ale pouze vyhýbat. Musel jsem také bojovat. Najednou mě překvapila ohnivá koula a já už letěl k zemi.
"Jsi slabý. Umíš akorát tak mluvit. Nic víc."
"Co?"
"Jak jsem řekl. Nechápu,že jsi členem organizace Black Rose,když ani neumíš bojovat."
"Cos to řekl?" Měl pravdu. Jenže já jsem chtěl být od přírody silný,abych ochránil lidi,které mám rád. V tu chvíli jsme pocítil v sobě zvláštní sílu. Zdálky jsme uviděl malé světlo, dotkl jsme se ho a v ruce se mi objevil meč.
"Co se to děje?" Pak jsme pochopil. Ten meč byla moje síla. Připravil jsem se a odrazil jsem se od země. Zaútočil jsem.
"Co to je? Jeho síla najednou vzrostla." přemýšlel Maitake. Na nic jsme nečekal. Cítil jsem to. Soustředil jsem se a vypustil ze sebe sílu. Z mého meče to vypadalo jako smršť a Maitakeho jsem nakonec porazil. Ten nakonec zmizel ze školy a já padl k zemi únavou.

" Dvacátá první pomsta "

14. dubna 2012 v 21:12 | Linda
Otevřel jsme oči. Nacházel jsme v temné místnosti. Porozhlédl jsem se a brzy všechno pochopil. Byl jsem ve skladu tělocvičny. Ruce jsme měl svázané za zády a na puse lepící pásku. Nemohl jsem volat o pomoc,ale přesto jsem se nevzdával. Pokoušel jsme se něják najít způsob,jak se dostat ven. Mezitím se Sendo setkal s Arimi a Narumim.
"Předsedo."
"Co se děje,Sendo?"
"Neviděli jste Yuua? Mám s ním referát."
"Chápu. Hledal jsi ho?"
"Všude možně."
"Dobře. My ti pomůžeme." Sendo přikývl a vydal se opačným směrem,než oni. Za chvíli byli v kabinetu a zavřeli za sebou dveře.
"Nelíbí se mi to."
"Myslím,že vím,o čem mluvíš,Narumi. Yuu obvykle nikam nemizí."
"Někdo za tím je. Určitě."
"Nerada to říkám,ale myslím,že by to mohl být Maitake."
"Proč si to myslíš?"
"Ptal se mě na Lullaby,i když mu o tom nikdo neříkal."
"To je fakt. Myslím,že ostatním pošlu zprávu,aby se ho stranili anebo ho sledovali. Yuua musíme najít." Konečně jsme se osvobodil,ale přišlo mi divné,že se tu Maitake neobjevil. Za chvíli jsme uslyšel zvuk dveří. Myslel jsem,že to bude Maitake,ale byla to Akane. Ulevilo se mi.
"Tak tady jsi."
"Co tu děláš?"
"Hledala jsme tě. My všichni."
"Musím ti říct,že Maitake je.."
"Já vím. Zrádce. Arimi nám to řekla a my jsme si to potvrdili. A teď honem." Na nic jsem nečekal a vyrazil s ní.

" Dvácátý zrádce "

14. dubna 2012 v 21:01 | Linda
Sledoval jsme ho a brzy jsem skončil u tělocvičny. Dveře byly otevřené. Vstoupit dovnitř bylo nebezpečné,proto jsem lehce pootevřel dveře a nakoukl dovnitř. Spatřil jsem něčí postavu. Když jsem se podíval pozorněji,spatřil jsem ty postavy dvě. První byla maskovaný muž a druhá Maitake. Nemohl jsem tomu uvěřit,ale soustředil jsem se na to,co budou říkat.
"Zjistil jsi něco,Maitake?"
"Bohužel ne."
"Musíme Lullaby najít."
"Jste se jistý,že je Lullaby nějáká osoba? Nemohl jste se třeba splést? Ani členové Black Rose o ní nic neví."
"Ptal ses předsedkyně?"
"Ta mi řekla,že by to mohla být pravda,ale že to není jisté."
"Řekla taky něco jného?"
"Ani ne."
"Chápu. Myslím,že vím,co udělám." Slyšel jsem každé slovo. Musel jsme všem říct,že Maitake je zrádce. Bohužel jsem měl smůlu. Jeden můj krok udělal takový rámus,že to museli slyšet. Pak se to všechno seběhlo strašně rychle. Chytili mě. Škubal jsem sebou,i když jsem věděl,že je to zbytečné.
"Tohle jsi neměl dělat,Yuu."
"Ty máš,co mluvit,zrádče."
Nikdy jsme neřekl,že k vám patřím."
"Nechápu,že jsi zradil vlastního bratrance."
"Daisukeho? Tady nejde o rodinná pouta."
"Ty jeden."
"Co s ním budeme dělat?" Maskovaný muž se usmál.
"Myslím,že přišel čas shledání." Ztuhl jsem a čekal,co přijde."

"Devatenácté podezření "

11. dubna 2012 v 21:18 | Linda
Maitake mi připadal mnohem podezřelejší. Nevím proč,ale zdá se mi vlezlý. Možná,že po něm holky začaly šílet,ale od ostatních se moc nelišil. Vážně. Někdy si říkám,proč ho mám vlastně na starost. Nikomu jsem to neřekl,ale nemůžu ho vystát. Ve chvílich,kdy mu nemusím dělat chůvu, trénuju s mečem a svoje reflexy,abych byl rychlý a hbitý.Nemám moc velké schopnosti,ale jsme rád,že mám stejný živel jako Narumi. Nechtěl bych mít žival jako Maitake. I když nevím,co vlastně ovládá. Později jsem se vydal do organizace. On tam byl taky. Měl jsem pocit,že bude asi taky členem. Jen to ne. Sledoval jsem ho,když bojoval s Daisukem. Nebylo to špatný. Nevím odkdy,ale ve chvíli u mě stála Ruriko.
"Nelíbí se mi."
"Hm?"
"Ten Maitake je divnej."
"Co tím myslíš?"
"Prostě mi na něm něco nesedí."
"Mně taky."
"To si myslíš? Máme stejný názor. To je asi poprvý v životě."
"Bodejď by nebylo. My jsme úplně jiní. Maitake se mi zdá jako špion."
"Proč si to myslíš?"
"Nic o něm nevím. Jen mu dělám chůvu."
"Neviděla bych to tak černě."
"A to jako proč?"
"Myslíš si,že když přijde někdo novej,tak je čistej? Podezřívá ho i sám Narumi."
"Vážně?"
"Slyšels. Musíme být opatrní." Ruriko se chystala odejít,ale zastavil jsem ji.
"Počkej."
"Co je?"
"Co sis myslela,když jsem přišel já?"
"Že se vůbec ptáš. Ale když už,tak jsem si myslela,že bys mohl být fajn." To mě zarazilo. Ještě dodala:
"Nic si,ale nemysli." Večer jsem nemohl usnout. Nechápal jsem,jak mohl Sendo klidně spát. V tu cvhíli jsme uviděl někoho proběhnout kolem. Nenechal jsem to jenom tak. Rozhodl jsem se neznámého sledovat. Myslím,že jsme mohl tušit,kdo za ním bude.

" Osmnáctý zvrat "

10. dubna 2012 v 17:23 | Linda
Brzy jsem skončili a Maitake mi poděkoval.
"Díky za všechno."
"To nic nebylo."
"Myslím,že už to všechno zvládnu."
"Jseš si jistý? Není možný,aby si člověk pamatoval všechno za jeden den."
"Uvidíme."
"Když myslíš." Rozloučil jsem se s ním. Měl jsem toho pro dnešek dost. Nevěděl jsem,co mám dál dělat. Cestou jsem narazil na Arimi.
"Arimi,co tu děláš?"
"Yuu,to je mi náhoda. Jdeš do svého pokoje?"
"Jo. "
"Fajn. Potřebovala bych si promluvit se Sendem. Můžu jít zároveň s tebou?"
"Jasně." Oba dva jsme pak vyrazili.
"Co ten nový student?"
"Maitake? Nic moc."
"Doufám,žes mu ukázal vše,co bylo potřeba."
"Spolehni se."
"Jen nechci,abys měl problémy."
"Proč?"
"Maitake je totiž Daisukeho bratranec."
"Cože je?"
"Slyšel jsi."
"To jsi mi nemohla říct?"
"Ptal ses?"
"Ne."
"Tak vidíš."
"Každopádně s ním někdy budu muset mluvit."
"O čem?"
"O jeho síle."
"On nějákou má?"
"Jistě. Ty ji necítíš. Ty cítíš pouze nebezpečí. To mi připomnělo,že by jsi měl trénovat reflexy a svou sílu."
"Fakt?"
"To musíš vědět přece sám. Nejsi dost silný,aby jsi nepřítele skolil. Pamatuj si,jak to tehdy dopadlo."
"Já vím."
"Je dobře,že rozumíš. Tak brzy začni."
"No jo." Za chvíl ijsme byli na pokoji. Sendo už na nás čekal. Pak se dal s Arimi do řeči. Nechtěl jsem je rušit,proto jsem radši šel spát. Druhý den jsem si všiml něčeho zvláštního. Maitake se začal motat kolem Narumiho a Daisukeho,ale také i Arimi. Nelíbilo se mi to. Byl tak vlezlý. Ještě horší,když ho viděly holky,které se z něj mohly zbláznit. Myslím,že má něco za lubem,ale co?

" Sedmnáctý příbuzný "

10. dubna 2012 v 16:59 | Linda
Po tom incidentu jsem se cítil ještě rozlámaný. Nic mě nebolelo,ale nebyl jsem prostě ve svý kůži. Nedávno jsem se od Arimi dozvěděl,že tu bude pár dnů spoustu členů z organizace chybět. To je vážně super. Ještě k tomu,že má přijet nějáký nový student. Bože. Horší to snad být ani nemůže. Odpoledne ve volné hodině za mnou přišel Daisuke a ptá se mě:
"Yuu,neviděl jsi Ultear?"
"Ne,proč?"
"Jen bych s ní potřeboval mluvit. Máme spolu referát."
"Chápu. Hele,kolik členů z organizace jede pryč?"
"Nevím. Asi skoro všichni."
"Všichni? Proč vlastně?"
"Zapomněls? Vždyť to Arimi říkala."
"Co říkala?"
"Asi bych ti měl osvěžit paměť. Ultear s Meredy jedou na výlet k jezeru, Nakago s Akizukim, Tokiyou a se mnou jede na hory, Ruriko s Eirim, Ushio a Akane jede na rodinný ostrov, Narumi s Arimi a ty zůstáváte ve škole, Chikako s Botan, Nakurem jede do Usa, Kinji s Kotoko a Yakumou jede někam do přírody a to je všechno."
"Jo, vlastně. Dík,žes mi to řekl."
"Za málo. Tak se zatím měj. Musím už jít."
"Jasně. Zatím!" Poslední dobou se mi Daisuke zdá v pohodě. Kéž by to tak bylo pořád. Zanedlouho to začalo. Byl normální den. Zase škola. Jak jinak. Do třídy vstoupil učitel a vedl sebou nového studenta. Vypadal úplně normálně. Měl dlouhé červené vlasy. Šarlatové vlasy. Byl v obličeji pohledný,ale jeho oči se mi zdály chladné jako led. Jenže holky z něj byly celé pryč. Tedy kromě Arimi a Narumiho s Daisukem a tak dále.
"Vážení, tohle je Maitake Suzumu. Od dneška tu bude novým studentem. Chtěl bych,aby se někdo přihlásil k jeho seznámení se školou. Co třeba Yuu? Ty to tu už znáš." Proč zrovna já,ale nakonec jsme odpověděl:
"Nic proti tomu nemám." Maitake se usmál.
"Rád tě poznávám. Doufám,že budeme přátelé."
"No jo." Po výuce jsme se dal do toho.
"Jo,já jsem Yuu Koshizawa. Rád tě poznávám."
"Mé jméno už znáš."
"Jo. Co bys chtěl vidět jako první?"
"Jídelnu."
"Tak začneme tedy tam." Došli jsme tam.
"Jídelna se skládá ze tří částí. Bufet, jídelna a kavárna."
"Chápu."
"Dobře. Jdeme dál. Vpravo je knihovna, vlevo je učebna jazyků a.." Říkal jsem mu všechno,co by měl vědět. Blábolil jsem všechno možný. Ani jsme nevěděl,jestli se chytá,ale to je fuk. Pokračovali jsme až do večera.

" Šestnácté zklamání "

8. dubna 2012 v 11:59 | Linda
Nikdo se ani nepohnul. Mým úkolem bylo povyprávět,co se vlastně přihodilo. Když jsem skončil, obklopilo mě spoustu otázek.
"Jak se jmenoval?" zeptal se Daisuke.
"Umimura Tadashi."
"Říkal,co chtěl?" přidala se Ultear.
"No, myslím,že mě chtěl prostě zabít."
"Byl to také bývalý člen Black Rose?"
"Jo."
"Zmiňoval se o někom?" přidal se Akizuki. Podíval jsem se na Arimi a Narumiho.
"Můžu se na něco zeptat?"
"Na co?"
"Proč od vás odešli někteí členové, Narumi?"
"No. Nemyslím,že bych ti o tom teď měl říkat."
"Jsem přece členem organizace. Mám právo o tom vědět."
"To sice ano,ale nevím,jestli by ses k nám pak choval stejně." ozvala se Arimi.
"Arimi,jak to myslíš?"
"Před tím,než jsi se stal členem, probíhala zkouška."
"Jaká?"
"Byla to zkouška na život a na smrt. Konala se jednou za deset let. A tam se to stalo."
"Co se stalo?"
"Každá organizace měla za úkol něco jiného. Například setřást, co nejvíce lidí a tak,ale naše organizace dotala ten nejhorší úkol. Měli jsme bojovat mezi sebou."
"Mezi sebou? To je přece nesmysl."
"Možná,ale tehdy to nebylo nic neobvyklého. Já jsem se zkoušky nezůčastnila. Seděla jsme mezi porotou s bratrem. Ostatní,ale soutěžili. Byla to nejhorší zkouška ze všech."
"Vždyť to je strašné."
"Někteří členové odešli,protože nechtěli riskovat své životy a radši přešli do jiné organizace."
"To snad.."
"Já je chápu. I když jsem byla v porotě,moc jsem jim nepomohla. Když jsem je žádala,aby neodcházeli, řekli,že nemůžu vědět jaké to je,když jsem tam ani nebyla. Měli pravdu, nechápala jsem je a nadobro o ně přišla." Nikdy jsem Arimi neviděl tak zklamanou. Ostatní se tvářili stejně. Neměli rádi,když viděli místopředsedkyni takhle. Musel jsme něco udělat a to rychle.

" Patnáctý útok "

7. dubna 2012 v 10:58 | Linda
Proti mně stál nepřítel. Měl pravdu. Neměl jsme dost síly. Ano,jsem nováček,ale nechci být pro ostatní přítěží. Ukážu všem,že se umím bránit. On zaútočil. Jeho útok letěl za mě.
"Výbušné koule?"
"Přesně tak. Je to moje specialita."
"To budou problémy."
"Uvidím,jak rychle umíš utíkat." Házel po mě ty koule jako šílený. Sotva jsme se mu vyhýbal. Tentokrát se,ale neprojevila moje náhlá slabost. Brzy jsem byl vyčerpaný. Jedna jeho koule m přece zasáhla.
"Už nemůžeš?"
"Buď zticha."
"Co mi můžeš,tak udělat?"
"Hodně."
"Pochybuju. Vždyť nedokážeš ani stát na nohou. Jak mě chceš porazit? Jak chceš ochránit místopředsedkyni Arimi?" Zarazil jsme se.
"Odkud znáš její jméno?"
"Odkud? Ona ti to neřekla? Já jsem totiž byl také členem organizace Black Rose."
"Cože?"
"Ano. Hodně členů ve Phantomasu jsou bývalí členové Black Rose."
"Proč jste Arimi zradili?"
"Právě naopak. Ona zradila nás."
"Cože? Jak to myslíš?"
"Domysli si to. Řekni,sbohem." Myslel jsem,že to bude můj konec,ale naštěstí se tam objevili ostatní. Uslyšel jsem hlas Arimi:
"Yuu,není ti nic?" Pak už jsem byl mimo. Zanedlouho jsem se probudil. Cítil jsme teplo. Pomalu jsem otvíral oči a uviděl Arimi,jak u mě sedí.
"Arimi.."
"Yuu,díky bohu." Na její tváři tekly slzy.
"Proč pláčeš?"
"Myslela jsem,že tě nedokážu už zachránit."
"Ale to přece není důvod k pláči."
"Možná ne. Možná jsem to neřekla,ale už dříve hodně lidí jsem nedokázala zachránit. Zemřeli kvůli mně."
"To není tvoje chyba. Já přece žiju."
"No jo." Za chvíli se přidaly další hlasy.
"Tak už se probudil." usmál se Nakuru.
"Báli jsme se o tebe." smály se dívky.
"Vedl sis dobře." pochvílil mě Narumi,což mě potěšilo. Všichni byli rádi a já taky. Už bylo načase,abych se zeptal Nsrumiho a Arimi,co před námi vlastně tají,ale povede se mi to?

" Čtrnácté napadení "

7. dubna 2012 v 10:38 | Linda
A je tu zase pondělí. Něják se mi dnes nechtělo do školy,ale Kohei mě pořád otravoval,takže jsme musel vstát. Hned při příchodu se u nás objevili někteří členové organizace. Ultear,Meredy, Daisuke, Nakuru a Akizuki. Byl jsem překvapený a říkal si,co tu asi dělají. Když jsem se jich zeptal,vyhrkli na mě:
"Jsme tu jako výpomoc."
"Čeho?"
"Pro případ,že by se tady objevil ten maskovaný muž."
"Cože?"
"Ten maskovaný muž se jmenuje Yuzu Melody. Napadl přece tebe a pak jsi se stal členem. Bylo jasné,že po tobě možná půjde." dodal Akizuki.
"To jako vážně?"
"Jasně. Jestli nám nevěříš,tak tvoje věc,ale jelikož tvé schopnosti nejsou velké,tak tu jsme taky jako tví ochránci." vysvětlovala Ultear.
"Jediné,co je dobré,jsou tvoje reflexy. To se musí uznat. Nevěděl jsi,o co jde a přesto ses bránil. To je docela obdivuhodné." promluvila Meredy.
"Díky."
"Hlavně,neusínej na vavřinách." odsekl Daisuke.
"Bože. Trocha chvály mě nezabije."
"To možná ne,ale tvé ego možná jo." Všichni se zahihňali. Jenom já jsem na něj byl naštvaný. Nevím,o co mu šlo,ale začal mě štvát. Možná,že měl hezkou tvářičku,ale má ostrý jazyk. Bože. Ať to vyučování už skončí. Večer,když jsem zrovna psal úkol,jsem nechal otevřené okno a můj úkol odnesl vítr. Já jsem tedy génius. Rozhlídl jsem se a vyskočil z okna. Ten úkol byl na zítřek. Vítr odnesl můj úkol určitě do lesa. Šel jsem klidně a hledal. Za chvíli jsem ho uviděl. Zamotal se do koruny stromu.
"Co se dá dělat. Asi tam budu muset vylézt." říkal jsem si a udělal to. Svůj úkol jsem sice dostal zpět,ale rázem se za mnou ozval hlas.
"Ale,ale. Neměl by ses toulat po lese."
"Kdo je to?"
"Řeknu ti,kdo jsem. Mé jméno je Umimura Tadashi."
"Jsi členem oragnizace Phantomas?"
"Samozřejmě. A mám štěstí,že jsem narazil na tebe. Jsi pouze nováček. Zvládnu tě levou zadní."
"To se ještě uvidí." Byl jsem připravený si to s ním rozdat.

" Třínácté volno "

6. dubna 2012 v 9:19 | Linda
Mám takový pocit,že Arimi má něco v plánu. Druhý den jsme se vrátili do akademie.
"Tak to by bylo všechno. Doufám,že už jsi o něco chytřejší."
"To tedy jsem."
"Tak tedy. Po zbytek dne máš volno. Užij si to."
Sourozenci odešli dřív,než jsem stačil zareagovat Později spolu vedli vážnou konverzaci."
"Narumi,nelíbí se mi to."
"Mně taky ne."
"Kdysi byl jedním z nás. Teď se přidal k nim. Co budeme dělat?"
"Uděláme to jako vždycky."
"Ale.."
"Zradil nás. Nepamatuješ si?"
"Jenže byli jsme přátelé."
"Teď jsme bohužel nepřátelé." Arimi se zatvářila nešťastně. Její bratr k ní přistoupil a objal jí.
"Narumi?"
"Nedovolím ti,aby ti ublížil jako kdysi. Ochráním tě i za cenu svého života."
"Dobře." Položila svou ruku na jeho tvář a podívala se na něj.
"Jenže nesmíš zapomenout,že jsem silná."
"To máš asi pravdu." Oba dva se na sebe usmáli. Byla neděle,ale něják jsem se nudil. Organizace mi byla už o něco blíž,ale neměl jsem,co dělat. Za chvíli jsem uslyšel hlas Koheie.
"Hej,Yuu!"
"No,co je?"
"Ruším?"
"Samozřejmě,že rušíš."
"Fajn. Hele,nechceš někam jít?"
"A kam?"
"Je neděle,tak mě napadlo,jestli si nechceš jít do města. Potřebuju něják zabít čas."
"To zní dobře. Půjdu s tebou."
"Jo? Tak jo. Obleč se a vyrazíme."
"Jasně." Chvilku na odreagování odmítat nebudu. Už bylo našase,abych se trochu pobavil. Na nic jsem nečekal a šel s ním do města. Bylo to fajn. Každopádně zítra je zase škola,ale teď na ní chvíli zapomenu.

" Dvanáctá akce "

4. dubna 2012 v 22:11 | Linda
Konečně jsem zjistil jeho jméno,ale co bych měl dělat? Eiri se zeptal místo mě.
"Narumi,co budeme dělat?"
"Zatím nic."
"Proč? Neviděl jsi,co udělal Kotoko a Kinjimu?"
"Jenže pomsta nepřinese nic dobrého. A častečně to byla jejich chyba. Nepotřebujeme další ztráty." Všichni posmutněli. Musel jsem něco říct.
"Kolik má Phantomas členů?"
"Asi 50. Je jich víc,než teď nás."
"Neměli bychom najít tedy Yuzua?"
"To by k něčemu bylo. Jenže musíme zdokonalovat své schopnosti. Nemůžeme dělat hloupé šarvátky. Musíme být opatrní."
"A co si o tom myslí Arimi?" Mstopředsedkyně si zatím něco četla,ale odpověděla:
"Měli bychom počkat."
"Arimi, máš něják plán?"
"Zatím ne,ale asi bych nejdřív měla vysvětlit různé úrovně."
"Dobře."
"Dohromady existuje pět úrovní,ale u nás v organizaci jsou pouze tři. A to A,B a S. Skupina B má 6 členů, skupina A má 7 členů a skupina S také 7 členů." Mluvila a já to všechno sledoval. Nakonec m ukázala i seznam.


SEZNAM ČLENŮ PODLE ÚROVNĚ

ÚROVEŇ B
1. Kotoko- voda
2. Kinji- oheň
3. Yuu- energie
4. Akane- vítr
5. Nakuru- země
6. Akizuki- energie

ÚROVEŇ A
7. Ushio- oheń
8. Teita- voda
9. Nakago- vítr
10. Yakumo- země
11. Ultear- voda
12. Meredy- oheň
13. Tokiya- země

ÚROVEŇ S
14. Ruriko- země
15. Eiri- vítr
16. Arimi- energie
17. Narumi- energie
18. Daisuke- oheň
19. Chikako- voda
20. Botan- vítr

Některé členy jsem nepoznal,ale za chvíli jsem je uviděl. První byla Ultear Sasaki- fialovláska.
Druhá byla Meredy Urameshi- zrzka.

Třetí byl Daisuke Himura- blonďák

Čtvrtá byla Chikako Kirara- hnědovláska s ofinou

Pátá byla Botan Otonashi- modrovláska

Šestý byl Akizuki Hiraikotsu- černovlasý kluk

Sedmá Akane Itoya- růžovláska.

Osmý byl Nakuru Misaki- černovlasý kluk.

A nakonec devátý Tokiya Itoki.

" Jedenáctý děj "

4. dubna 2012 v 21:34 | Linda
Kotoko a Kinji se brzy vzpamatovali. Připadali mi nejdivnější ze všech,ale neodvážil jsem se to říct nahlas. Arimi se ujala výslechu společně s ostatními.
"Co se stalo?"
"Byli jsme zrovna na hlídce. Patráli jsme po členech organizace Phantomas."
"Proč jste dělali něco,tak riskantního?"
"Mysleli jsme,že to může pomoct. Brzy jsme našli stopu,ale pak nás napadl maskovaný muž."
"Říkal něco?"
"Řekl,že Lullaby patří pouze jemu." Znovu to slovo. Byl bych radši,kdybych věděl,jak to vypadá. Pozoroval jsem Kotoko s Kinjim. Ona měla krátké modré vlasy,on měl blonďaté vlasy a na nose mu visely brýle.
Ozval se hlas Ushio:
"Nerada se ptám,ale kdo je ten maskovaný muž?"
"Taky jsem se chtěl zeptat." přidal se Teita a ostatní se přidávali. Zasatvil je až neznámý hlas.
"Bože. Jste hluční." Uviděl jsem oranžovlasého kluka.
Uslyšel jsem hlas Ruriko:
"Co si to dovoluješ?"
"Jen jsem řekl,že jste hluční."
"Kotoko s Kinjim se vrátili a ty jsi zase nepříjemný."
"A co má jako být." Zeptal jsem se Narumiho a on se usmál.
"To je Eiri Kushikawa. Je to Ruričin bratranec."
"Opravdu? Když to tak vezmu,tak si jsou docela podobní." Ti dva na mě vykřikli:
"V čem jsme si podobní?" Všichni se rozesmáli. Jelikož se tvářili úplně stejně.
"Co ovládají přesněji Kotoko s Kinjim?"
"Kotoko vodu a Kinji oheň."
"Chápu."
"Jméno toho maskovaného muže jsem si přečetl."
"Jak se tedy jmenuje?
"Yuzu Melody."

" Desátý souboj "

2. dubna 2012 v 22:07 | Linda
Bylo to neuvěřitelné. Nikdy jsem neviděl tolik lidí se schopnostmi. Některé z nich nepatřily do žádné kategorie,ale stejně se řadily mezi živly. Např. Hypnoza, léčení, neviditelnost, pružnost, obrovská síla, rychlost, cestování mezi dimenzemi, napodobování, silný hlas a nevím,co ještě,ale pochopil jsem,že zde probíhají souboje. Za chvíli tam vtrhli dva chlapci volající:
"Poplach! Máme tu raněné!" Kolem nich se ostatní seběhli. Předseda promluvil:
"Co se stalo?"
"Někdo je napadl." Narumi se podíval na poraněného chlapce a dívku. Pochopil jsem,že oba dva jsou členové organizace.
"Yakumo."
"Hned se dám do toho." Vzal ruku jednoho z nich a kolem nich se rozprostřela zelená aura.
"Co to dělá?" zeptal jsem se Arimi.
"Zjišťuje informace o nepříteli. Za chvíli bude hotový." Jakmile skončil, aura zmizela.
"Co jsi zjistil?"
"Napadl je mskovaný muž. Je uživatelem země, řadí se pod temnotu a ovládá kameny. Je jasné,že proti němu neměli šanci. Jelikož ovládali vodu."
"Chápu,Arimi."
"Rozumím." Nevěděl jsem,co se chystají udělat. Pak jsem spatřil něco zvláštního. Narumiho oči se rozzářily. Jeho oči dostaly azurově modrou barvu. Položil prst na chlapcovo tělo.
" O co se snaží?" Tentokrát mi odpověděla Ushio.
"Čte jeho myšlenky a vzpomínky."
"To je jeho schopnost."
"Dalo by se to tak říct,ale spíš jedna z jeho schopností." Ushio tím asi myslela,že toho umí víc.
"Jak ty dva mohl,ale porazit jeden člověk?" Teď zareagoval Nakago.
"Existuje jednoduchý princip. Voda je silnější,než oheň. Ten je silnější,než vítr. Vítr je silnější,než země a ta je silnější,než voda."
"Ale to se nerozhoduje jenom podle živlů,že?"
"Přesně tak. Existuje pět úrovní. A,B,C,D a S. S je nejvyšší a D nejnižší. Většinou patří začátečníkům." ozvala se Ruriko.
"A co teď Arimi dělá?"
"Počkej a uvidíš." Čekal jsem a pak to pochopil. Arimi je stejně jako Yakumo vzala za ruku a začala mluvit:
"Kotoko,Kinji,slyšíte mě? To jsem já,Arimi." Jejich těla se začala vznášet. Všiml jsem si,že je i léčí.
"Ona je léčí slovy?"
"Jo. To je zase její schopnost." Všichni poslouchali,co říká.
"Nebojte se. Nepřítel tu není. Jste v bezpečí. Vraťte se zase k nám. Čekáme na vás." Pak se to stalo. Oba se probudili. Dívka řekla:
"Arimi."
"Vítejte zpět."
"Tak jsem se bála."
"To je v pořádku." Slzy tekly štěstím, ostatní se radovali a Arimi připomínala maminku,která zachránila svoje dítě. Na mysli jsem měl ještě jednu věc. Kdo je ten maskovaný muž?

" Deváté seznámení "

1. dubna 2012 v 10:49 | Linda
Za chvíli jsme je uviděl. Přede mnou byla místnost a uvnitř lidé. Divil jsem se. Yakumo s Ai vešli společně po boku s Arimi a Narumim.
"Ahoj všichni! Měli jste se dobře?" zvolal předseda. Několik lidí se otočilo a jakmile je poznalo, okamžitě se k nim rozběhlo. Oba sourozenci byli středem pozornosti. Najednou mě Arimi chytla za ruku a dovedla mě do středu místnosti. Měl jsem strach,co se bude dít.
"Vážení,přivítejte nového člena. Tohle je Koshizawa Yuu a ode dneška je novým členem organizace." Pár lidí se tvářilo překvapeně, znechuceně a neutrálně. Zanedlouho k nám přišla čtveřice lidí. Dva chlapci a dvě dívky. Vypadali celkem normálně. První promluvila dívka s červenými vlasy a hnědýma očima.
"Takže nový člen,co umí?"
"Umí vycítit cizí přítomnost."
"Tak to bude patřit pod vítr,ne?"
"Tak něják. Jistě. Yuu,tohle je Ushio Mitsukake. Jejím elementem je oheň, kategorie blesk. Využívá plameny s elektřinou."
"Těší mě." Potom následoval černovlasý kluk s modrýmy očima.
"Tohle je Usui Teita. Jeho elemntem je vody, kategorie led. Když použije svou sílu,dokážě vše zmrazit pouze svým krokem." To jsem tedy koukal,ale abych řekl pravdu,tohoto jsem moc nemusel. Přesto jsem se usmál a řekl:
"Rád tě poznávám." Potom přišel modrovlasý kluk s malou sovičkou na ruce.
"Tohle je Nakago Kira. Jeho elemetem je vítr, kategorie zvuk. Dokáže slyšet zvuky v okolí a rozumí řeči zvířat."
Nakago řekl:
"Takže to znamená,že budeme asi pracovat společně,že? Každopádně vítej." Pak mi podal svou ruku,aby si se mnou potřásl. Neodmítl jsem. Právě naopak. Byl jsem rád.
Poslední byla dívka. Měla dlouhé blonďaté vlasy svázané mašlí, modré oči a ten nepříjemný výraz. Nejdřív si mě prohlížela a já si myslel,že bude jako ostatní. Jenže jsme se zmýlil. Zjistil jsem to,jakmile otevřela pusu.
" Tohle,že je nový člen? Takovej chudák. Podívejte se na něj." Tentokrát promluvil Yakumo.
"Tahle dívka je Ruriko Takada. Jejím elementem je země, kategorie temnota. Dokáže odebrat život rostlinám a opět ho navrátit." Předseda se na Ruriko usmál.
"Stále jsi nedospěla,že?" Potom se zatvářil vážně,až děsivě. Nikdy jsem ho,tak neviděl. Přiblížil se k ní a řekl:
"Takhle se členové nevítají. Ještě jednou a víš,co se stane." Mylsel jsem,že to myslí vážně,ale ostatní se zasmáli. Jelikož kvůli tomu byla Ruriko,tal vystrašená,že se nedokázala pohnout.
Teď se mi teprve zdálo,že by se mi tu mohlo líbit. Brzy se jistě se všemi spřátelím a doufám,že si budeme všichni rozumět. Teprve teď začně pravý život v organizaci.

" Osmý člen "

31. března 2012 v 21:07 | Linda
Konečně je tu víkend. Na tohle jsem čekal. Dnes je sobota a já mám jít s Arimi na výlet. Zajímalo by mě,kam pojedeme. Sbalil jsem si vše potřebné a v deset jsem stál před školou. Nikde nikdo,ale za chvíli jsem je uviděl. Nejdřív se objevil Narumi,pak Arimi a nakonec Yakumo.
"Tak tady jste. Myslel jsem,že jste zapomněli." řekl jsem.
"My nikdy nezapomínáme." odvětil předseda a místopředsedkyně se přidala:
"Omlouváme se za ten pozdní příchod." Povídali jsem si,až nám Yakumo nakonec oznámil:
"Můžeme jet. Připraveni?" Přikývli jsme. Cestou jsem se rozhlížel po okolí a neustále se musel ptát.
"Kam to vlastně jedeme,Yakumo?"
"Dalo by se říct,že jedeme na speciální místo."
"Když jsme u toho,kolik má organizace vlastně členů?"
"Asi minimálně 20 členů."
"Není to něják málo?"
"Ani ne. Jelikož ostatní,co pracují pro organizaci,jsou na jiném místě."
"Chápu. A setkám se se všemi?"
"Měl byste. Tedy doufám. Nebojte se. Za chvíli tam budeme." Brzy jsme odrazili na určité místo. Když jsem uviděl tu krásu,oněměl jsem. Stál jsem před obrovským sídlem uprostřed lesa obklopené zvěří a rostlinami.
"To je ono?" zeptal jsem se překvapeně.
"Pojďme." promluvila Arimi a kráčela vpřed. Dveře se otevřely a já vstoupil dovnitř. Vevnitř to vypadalo úplně normálně,až na to,že to připomínalo něčí sídlo. Nevěděl jsem,kde mám nechat oči. Za chvíli se ozval něčí hlas. Netušil jsem,komu patřil.
"Arimi!" Spatřil jsem dívku,která objala Arimi jako by se s ní znala.
"Tak se mi po tobě stýskalo."
"Mně taky. Měla jsi se dobře?"
"Jasně. Skvěle. Hm? Kdo je ten kluk?" Ta holka na mě hleděla se zamyšlenýma očima. Měla krátké hnědé vlasy barvy kaštanu,na sobě uniformu a na tváři rozpačitý výraz.
"Ah,jistě. Tohle je náš nový člen,Koshizawa Yuu. A Yuu,tohle je Suzuno Ai. Ai je moje kamaárdka z dětství."
"Rád tě pznávám." promluvil jsem. Ai se na mě usmála a řekla:
"Taky mě těší." Potom nás vedla dál. Připomínala nezbednou studentku,která právě potkala někoho,koho zná. Jak jsem je pozoroval, slyšel jsem jejich smích a cítil jejich spokojenost. Vypadalo to,že mají ještě další takové podobné lidi. Doufal jsem,ať jsou alespoň trochu normální. Dorazili jsme k temné místnosti. Chytl jsem za kliku a otevřel dveře. Za nimi jsem uviděl už pouze oslnivé světlo.
P.s To je Yakumo.

" Sedmá úroveň "

30. března 2012 v 21:36 | Linda
Dlouho jsem nad svým rozhodnutím uvažoval. Rozhodl jsem se dobře? Na to jsem neznal odpověď. V hlavě mi stále zněla předsedova slova.
"Yuu,cílem organizace je získat předmět zvaný Lullaby."
"Co je to?"
"To nikdo neví,ale je to věc,která by mohla vyřešit naše spory." Povzdechl jsem si nad tím a popřemýšlel o tom. Je to teprve druhý den a já už mám problémy. No co. Později budu muset přemýšlet,co dál. Teď když o tom mluvím,ještě jsem se nezeptal na ten ranná rozhovor. Za cvhíli se ozvalo zaklepání.
"Kdo je?" zeptal jsem se.
"To jsem já,Arimi."
"Aha. Vstup. Dveře jsou otevřené." Potom vešla dovnitř.
"Co se děje?ů
"Chci se ti omluvit za včerejšek."
"Proč?"
"Nepamatuješ se?"
"Vím,že jsem pocítil náhlou slabost a Yakumo se o mně postaral."
"A znáš důvod,proč se to stalo?"
"Myslím,že ne."
"Ta slabost je nejspíš tvá schopnost."
"Moje schopnost? To je hloupost."
"Neřekla bych. Dokážeš vycítit cizí přítomnost."
"Jak to víš?"
"Cítím to."
"Nemám žádne mimořádně schopnosti,i když jsem členem oraganizace."
"To ani nemusíš. Vše se naučíš."
"Zapomněl jsem ti říct,že ti bratr něco tají."
"To je vyřešené."
"Vážně?"
"Můj bratr mluvil o tobě. Nechtěl,abych si o tebe dělala starosti."
"Tak takhle,ale proč jsi sem přišla?"
"Brzy bude víkend a já se tě chtěla zeptat,jestli máš už nějáké plány."
"Asi nemám."
"Šel bys tedy se mnou na jedno místo? Chtěla bych ti představit ostatní členy."
"Dobře, pokud to nevadí."
"Fajn. Vysvětlím ti nějáké podrobnosti o síle. Síla se skládá ze čtyř elementů."
"Vody,ohně,země a vzduchu,že?"
"Ano. Ty se dělí ještě pod různé kategorie. Například led,blesk,temnota a zvuk." Za pár minut skončila a oba dva jsem se rozloučili. Nevím,proč,ale cítil jsem se poněkud klidně a zároveň natěšeně.

" Šesté písmeno "

30. března 2012 v 21:20 | Linda
Po dlouhém odpočinku jsem vstal. Cítil jsem se o něco lépe. Neznámé oči mě pozorovaly. Dovnitř najednou vletěla bomba,ze které se uvolnil pravděpodobně uspávací plyn. Přede mnou stanula zahalená postava.
"Koshizawa Yuu. Nemám pravdu?"
"Kdo jseš?"
"Na otázky není čas. Půjdeš se mnou."
"To ani náhodou." odvětil jsem.
"Vypadá to,že tě budu muset donutit silou." Přes ten plyn jsem nic neviděl. Ucítil jsem letmou bolest. Byl těsně vedle mě. Uviděl jsem jeho nohu a uhnul jsem. Byl jsem vděčny za lekce sebeobrany,díky kterým jsem se dokázal bránit. Za chvíli jsem uslyšel zvuk kroků. Patřily Narumimu. Neznámá postava se stáhla a utekla oknem. Zanechala po sobě malý papírek s písmenem F. Zvedl jsem ho a strčil do kapsy. Rázem se ozval hlas předsedy.
"Yuu,nejsi zraněný?"
"Nic mi není."
"Co to máš v kapse?" Ukázal jsem mu ten mylý papírek. Jeho výraz se změnil. Vypadal více zamyšleně.
"Yakumo,Arimi. Musíme si promluvit." Oba dva pouze přikývli.
"A co mám dělat já?"
"Přijď po škole do Studentské rady." Nepoznával jsem ho. Narumi zvážněl víc,než kdy předtím. Alespoň takhle se mi to zdálo. Jenže tohle napadení nebylo obyčejné. Věděl jsem,že tohle určitě není poslední. Po škole jsem se vydal do Studentské rady. Už na mě všichni tři čekali. Netvářili se moc nadšeně. Hned zprvu jsem se zeptal:
"Proč jste mě sem zavolali?" Znenadání se mi všichni poklonili na důkaz omluvy.
"Co se to děje?" Arimi promluvila:
"To napadení,které se dnes stalo,nebylo určeno tobě,ale nám."
"Jak to myslíš,Arimi?"
"Vysvětlím to." odvětil Narumi. "V tomhle světě existují organizace."
"Má to nějákou souvislost s tím papírkem?"
"Dalo by se to tak říct. Naše rodina vytvořila organizaci Black Rose,neboli Černá růže. A ten papírek s písmenem F symbolizuje našeho nepřítele, temnou organizaci Phantomas."
"Proč byla vytvořena vaše orgenizace?"
"K ochraně této akademie a studentů. Skládá se z lidí se zvláštními schopnostmi. Přidáš se k nám?" Nevěděl jsem,jak odpovědět,ale nakonec jsem souhlasil. Dnes jsem se stal oficiálním členem.

" Pátá emoce"

30. března 2012 v 21:02 | Linda
Bolela mě hlava. V hlavě se mi honily různé obrázky, které jsem nedokázal pochopit. Prévě jsem uviděl toho kluka,který byl s předsedou. Myslím,že se jmenoval Yakumo. Zrovna byla přestávka,proto jsem ho následoval. Zanedlouho zabočil do chodby. Zastavil jsem se a čekal,co se bude dít. Za chvíli jsem uviděl předsedu,se kterým mluvil.
"Tuší něco?"
"Ne,pane předsedo."
"To je dobře. Nelíbí se mi to. Mám takový neblahý pocit, že se tu objeví. Musíme si dát pozor."
"Řekl jste o tom Arimi?"
"Ne. Nechci,aby si dělala starosti. Vystavit jí nebezpečí je nezodpovědné. Nesmí se to dozvědět."
"Jak si přejete." Strnul jsem. Dal jsem se na útěk. Nevěděl jsem,jestli mě slyšeli,ale prostě toho bylo moc. Otázky se mi bouřily hlavou. Kdo se objeví? Co předseda tají? A o kom to mluví."
"Bože." Než jsem se nadál,zjistil jsem,že jsem vrazil do místopředsedkyně."
"Arimi."
"Yuu. Neměl bys tu běhat. Mohl by sis ublížit."
"Musím ti něco říct."
"A co?"
"Tvůj bratr ti.." Náhle jsem pocítil slabost. Co to se mnou je? Arimi mě zachytila,ale dál nevím,co se stalo. Probudil jsem se až na ošetřovně.
"Jsi v pořádku?"
"Tak něják."
"Měl bys tu zůstat,dokud ti nebude lépe."
"To není nutné."
"Tobě se to nutné možná nezdá,ale bude lepší,když se později nezhroutíš."
"To je vlastně pravda."
"Teď si odpočni. Já zatím půjdu. Je ještě spoustu záležitostí,které musím udělat."
"Ještě jsem ti chtěl říct o tvém bratrovi."
"Řekneš mi to později."
"Dobře." Zavřel jsem oči a chystal se usnout. Zdálo se mi to,co jsem chtěl vědět. Zjistil jsem,že jsem ucítil náhlou slabost a Yakumo se o mně postaral,ale dál jsem nevěděl,co se stalo. Cítil jsem,ale velmi zvláštní emoce. Smutek,nenávist, zklamání,bolest a utrpení. Nakonec i něčí oči,které na mě upíraly zrak.

" Čtvrtá slabost "

27. března 2012 v 17:22 | Linda
Probudil jsem se. Ležel jsem ve své posteli a rukou si poklepal na čelo. Začal nový den. Rychle jsem vstal. Nevím,proč,ale na včerejší večer jsem si moc nepamatoval. Kde jsem byl. Jak dlouho jsem tam byl. Jediné,co jsem věděl,bylo to,že se nechci namočit do problému. Najednou na mě někdo zavolal:
"Yuu! Počkej!" Otočil jsem se a zjistil jsem,že je to Sendo.
"Nemůžeš počkat,když na tebe křičím?"
"Promiň. Byl jsem mimo."
"To vidím. Kde máš teď hodinu?"
"Já? Myslím,že ve třídě D. Máme totiž matiku."
"Chápu. Tak to já jsem v jiné třídě,ale můžeme jít spolu." Souhlasil jsem. Cestou něco povídal a já dělal,že poslouchám. Nevnímal jsem ho. Byl jsem jako duchem nepřítomný. Taky jsem se tak choval. Když jsme dorazili k jeho třídě,řekl,že se později uvidíme. Zamával jsem mu. Brzy jsem dorazil do své třídy a čekal,až začne hodina. Probíhala úplně normálně. Po hodině jsem se šel projít. Když jsem dorazil na školní pozemek,padaly tam zrovna okvětní lístky sakury a v tom dešti okvětních lístků stála Arimi. Kráčel jsem k ní a zastavil jsem se pár metrů od ní. Postřehla mou přítomnost.
"Yuu?"
"Arimi. Co tu děláš?"
"Jen pozoruju sakury. Na jaře jsou překrásné,nemyslíš?"
"To ano."
"Když je vidím,tak se cítím tak klidná."
"Vím,jak to myslíš." Měla pravdu. Pohled na sakury uklidňoval,ale stále jsme se cítil nesvůj.
"Ohledně včerejšího večera se nezabývej."
"Hm? Stalo se něco?"
"Ne,nic. Jenom jsem si vzpomněla na svého bratra."
"Ah,myslíš předsedu."
"Ano. Jelikož je předseda,má hodně povinností."
"To je pravda."
"To mi připomíná,že bych mu měla pomoct. Tak zatím,Yuu. Uvidíme se později."
"Jasně." Přemýšlel jsem. I když řekli později, budou na mě mít vůbec čas? To je jedno. Teď to musím pustit z hlavy. Vážně jsem strašný. Druhý den ve škole se vždycky chovám divně. Tak teď rychle na hodinu,nebo budou problémy. Spěchal jsem a své starosti zatím nechal napokoji. Jen by mě zajímala jedna věc. Co se včera stalo?

" Třetí osoba "

26. března 2012 v 21:16 | Linda
Dojedl jsem. Cestou jsem si s oběma povídal. Narumi už mi nepřipadal divný. Spíš o něco otevřenější.
"Tak tady je tvůj pokoj." promluvila Arimi. Koukl jsem se na dveře a uviděl na nich cedulku s číslem 10, mým jménem a ještě jedním jménem.
"Sendo Kohei? Kdo je to?"
"Tvůj spolubydlící. Studenti jsou vždy po dvou."
"Chápu. Tak já jdu dovnitř." Zatáhl jsem za kliku a vešel dovnitř. Oslepilo mě sluneční světlo a na posteli jsem uviděl někoho sedět. Přesněji kluka v mém věku. Měl vlasy barvy pomeranče a takovou tu dětskou tvář. Oba jsme na sebe hodili překvapený pohled.
"Eh,ty jsi Sendo Kohei?"
"Jo."
"Já jsem Koshizawa Yuu. Rád tě poznávám." V tu cvhíl ijsem o něco zakopl a pěkně letěl k zemi. Sendo vyprskl smíchy.
"Hej,seš v pohodě?"
"Tak něják."
"Promiň. Jen jsem zkoušel,jesli někdo zakopne."
"Vypadá to,že ti to vyšlo."
"To jo." Potom ke mně nastavil ruku a řekl:
"Vítám tě,Yuu. Doufám,že spolu budeme vycházet." Musel jsem souhlasit. Když nastal večer,vyšel jsem si na čerstvý vzduch. Ucítil jsem divné mrazení v zádech. Nikdy jsem se o tom nezmínil,ale mám zvláštní schopnost. Dokážu vycítit cizí přítomnost. Právě teď mám pocit,že mě někdo sleduje. Zastavil jsem se před budovou,u které se pomalu ozval zvuk a vypadalo to,že se budova chystá zhroutit.Nevěděl jsem,co mám dělat. Náhle jsem ucítil slabost a něčí ruce,které mě zachytily.
"Jsi v pořádku?"
"Tak něják."
"Stalo se něco?" ozval se dívčí hlas. Patřil Arimi. Přiběhla k nám a zeptala se mě,jestli se mi něco nestalo. Byl jsem ještě mimo.
"Yakumo,postarej se o něj." dodala a viděl jsem,že nění nenápadně kývla,než odešla. Pravděpodobně běžela za předsedou. Já jsem neudržel víčka a usnul jsem.

" Druhé setkání "

24. března 2012 v 21:34 | Linda
Nemohl jsem dlouho rpomluvit. Přede mnou stanula černovlasá dívka. Kráčela k tomu divnýmu klukovi.
"Kolikrát jsem ti říkala,že nemáš zapomínat?"
"Promiň."
"Jako jeden z nejlepších studentů musíš být vzorem."
"Rozumím."
"Ach jo." povzdechla si. Pak se podívala na mě.
"A kdo jsi ty? Jsi nový?"
"Ano. Já jsme Koshizawa Yuu. Rád tě poznávám."
"Jistě. Ty budeš ten nový student. Ráda tě poznávám a doufám,že tě mlj bratr neotravoval. Musíme jít,tak honem." pobízela Narumiho. Nevím,co mě to popadlo,ale než odešli,zeptal jsem se:
"Jak se jmenuješ?" Usmála se na mě.
"Arimi. Kotokochi Arimi." Když odešli,vydal jsem se na uvítací přednášku. Sedl jsem si a čekal až to začne. Zanedlouho se ozvalo:
"Vítejte na akademii Night. Prosím,usaďte se." Světla na podiu se rozsvítila. Jinak ostatní světla zhasla. To,co uviděl,ho překvapilo. Arimi s Narumim stáli na podiu.
"Co ti tam dělají?" říkal si. První promluvila Arimi:
"Ráda vás všechny poznávám. Já jsem Kotokochi Arimi, vaše místopředsedkyně. Ráda bych vás přivítala a doufám,že spolu budeme vycházet. Nyní nechávám slovo předsedovi." Po té,co domluvili,jsem se je vydal hledat. Našel jsem je v jídelně. Když jsem jim řekl,že mě překvapili na podiu,zasmáli se.
"Tyj si nevěděl,že jsem předseda?" usmál se Narumi.
"To je fakt. Nevěděl."
"Je naše chyba,že jsem ti to neřekli. Nechtěl bys tedy zavést na tvůj pokoj?" zeptala se Arimi a já přikývl.

" První začátek "

24. března 2012 v 21:21 | Linda
Akademie Night. Tahle dvě slova mi blouznila hlavou už od příjezdu. Z tohoto místa jsem cítil něco zvláštního a nevěděl jsem,jak ten pocit popsat. Vypravil jsem se na kolej. Odbočil jsem doprava,pak doleva a nakonec za roh. Najednou se odněkud vynořila tajemná postava a vrazila do mě.
"Bože." vyhrkl jsem ze sebe.
"Jsi v pohodě?" zeptal se neznámý hlas.
"Je mi fajn." Když jsem zvedl hlavu,spatřil jsem ho. Přede mnou stál kluk mého věku normální postavy oblečen do uniformy. Vypadal obyčejně,ale nejdivnější byly jeho vlasy, Měl je světle fialové. Nerad to říkám,ale jeho vlasy byly stejné jako moje.
"Hej,můžeš vstát?"
"Jo. Nemůžeš dávat bacha na cestu?"
"Promiň. Měl jsem zrovna naspěch. Nejsi tu náhodou nový?"
"To jsem."
"Mohl bys být Koshizawa Yuu?" Přikývl jsem.
"Bezva. Vyhrál jsem." Když jsem ho tak pozoroval,říkal jsem si,že je divný.
"Kdo vlastně jseš?"
"Taková nezdvořilost. Zase jsem se zapomněl představit. Mé jméno je Kotokochi Narumi. Rád tě poznávám."
"No jo."
"Ty jdeš na uvítací přednášku?"
"A co jako?"
"To je náhoda. Já tam jdu taky."
"Skvělé. To mě podrž." Za nimi se ozval dívčí hlas.
"Tak tady jsi. Přijdeme pozdě,bratře."

Nový příběh.. Již brzy!

21. března 2012 v 21:30 | Linda
Už v sobotu se na mém blogu objeví první kapitola.

Počet kapitol: 24

Příbeh vypráví o mladém čertsvě sedmnáctiletém chlapci,který přestoupil na akdemii Night kvůli jeho podivným schopnostem. Jeho jméno je Koshizawa Yuu. Jeho schopností je cítit cizí přítomnost. Kvůli tomu přestoupil na jinou školu,ale to není ten hlavní důvod. Doufá,že se setká s dívkou,která mu před 10 lety zachránila život. Hned při příchodu se srazí s jedním zdejším studentem,který se jmenuje Kotokochi Narumi. Tentýž den se setkává s jeho mladší sestrou, Kotokochi Arimi. Brzy se dozvídá o klubu,který si říká "Černá růže" neboli " BLACK ROSE " a říká se,že do něj chodí pouze ti nejlepší studenti. Yuu se brzy stává také členem,ale to ještě netuší,co je tenhle klub zač. Ve skutečnosti je Black Rose tajná organizace,která se skládá z lidí se zvláštními schopnostmi a cílem je najít předmět,o kterém každý ví,že jsem jmenuje Lullaby. Jenomže všechno není jednoduché,jak se zdá. Jelikož jejich nepřítelem je temná organizace zvaná Phantomas.


Kotokochi Arimi,16 let

Kotokochi Narumi, 17 let


Koshizawa Yuu, 17 let
 
 

Reklama