* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Bleach příběh

Bleach OVA 2. - Výlet na ostrov Saikuno 6.část

20. ledna 2012 v 21:02 | Erika Do
Bleach obrázek
Obsah 6.části
Satela si s Orihime dobře povídá.Když najednout Masauru zaútočil a chtěl je zabít. Nakonec Masaura porazili,ale v tu chvíli se Orihime probudila a všechno se jí zdálo. Konec.

Bleach OVA 2. - Výlet na ostrov Saikuno

4. ledna 2012 v 19:45 | Erika Do- Bleach kameny
Orihime : Oranžový kámen - Pomeranč
Rukia: Bílý kámen - Kokos
Ichigo: Žlutý kámen - Citrón
Uryu: Modrý kámen - Borůvka
Chado: Fialový kámen - Fík
Renji: Červený kámen - Jahoda
Yumichiko: Zelený kámen - Jablko

Yachiru: Růžový kámen - Malina

24. Přání žít! Nová budoucnost,nový začátek!

30. září 2011 v 15:44 | Linda
Sayeko byla poraněna katanou do ramene kvůli Orichime.
"Sayeko,jsi v pořádku?" zeptala se Orichime.
"Nic mi není." odvětila Sayeko.
"Jenže."
"Orichime,neboj se. Jsem v pořádku. Měla by ses starat raději o své bezpečí. Bylo to nebezpečné. Buď ráda,že to neschytal nikdo jiný." Ichigo to už nevydržel a vstal. Požádal Sayeko,aby ho pustila dovnitř.
"Ichigo,co tu chceš?" zeptala se Sayeko.
"Chci jít bojovat."
"Už jsem řekla,že ne. Nemáte na to sílu."
"Jenže já se nemůžu dívat,na to,jak se kvůli nám ničíš."
"Ty prostě nepůjdeš bojovat!"
"Ty mi nemáš,co rozkazovat!"
"Tak ustup."
"Už jsem řekl,že nesouhlasím."
"Nebudu se opakovat."
"Sayeko,ty to nechápeš,že?"
"Co nechápu?"
"Že jsme přátelé.."
"..a přátelé si pomáhají. Já vím. Tak dobrá,Ichigo,ale jsi pěkně paličatý."
"No jo."
"My se taky přidáme." řekla Orichime.
"Orichime."
"Jsi i moje kamarádka."
"Ano,to jsem."
"My jdeme taky." dodal Uryu.
"Uryu."
"Jsem Quinci a ten musí pomáhat svému druhovi,že?"
"Tak něják."
"Se mnou také počítejte." přidal se Chad. Všichni byli konečně připraveni na závěrečnou bitvu.
"I když je vás víc,tak mě neprazíte!" řekl Ryuzaki.
"To se ještě uvidí." řekl Ichigo.
"BANKAI!" Za chvíli byl Ichigo v Bankai.Pak si ještě nasadil masku Holowa. A nový boj začal. Ichigo a Ryzaki mezi sebou bojovali,ale nevypadalo,že by Ichigo měl vyhrát.
"Musíme mu pomoct." řekla Sayeko.
"Ale jak?" zeptala se Orichime.
"Máme už jenom poslední možnost a nemáme jistotu,že to vyjde."
"Jaká je to možnost?"
"Uvidíš. Pomůžeš mi?"
"Jistě." Pak Sayeko zašala něco kreslit krví. Udělala kruh a do toho napsala své jméno.
"Sayeko,co je to?"
"Je to pomocný kruh,který nám pomůže vyhrát."
"Opravdu?"
"Ano. Orichime,můžeš zůstat stranou a také mi odpusť,že nemůžu dodržet svůj slib."
"Cože?" Sayeko se dala do zaříkávání. Orichime hned došlo,co chce Sayeko udělat.
"Sayeko,nedělej to!" křičela Orichime,která stála za štítem,který vytvořila Sayeko. Pak k Orichime doběhli i Chad a Ishidou.
"Orichime,co se děje?" zeptal se Uryu.
"Jde o Sayeko. Chce se obětovat."
"Cože?"
"Sayeko to nesmíš." řekl Uryu. Když byla Sayeko s odříkáváním hotová,řekla:
"Uryu,jsem velmi ráda,že jsem vás všechny ráda poznala,ale tohle je nejmenší,co pro vás mohu udělat. Nikdy na vás nezapomenu."
"Nesmíš zemřít,Sayeko."
"Uryu,pochop,že tohle je jediný způsob,jak toho Hollowa porazit." Sayeko začala mizet.
"Sayeko!"
"Nezapomeňte,že jsme navždy přátelé!" Pak ze sebe Sayeko vydala obrovskou energii,která se spojila s Ichigovým Zampakutem.
"Co se děje?" říkal si pro sebe. Pak uslyšel hlas Sayeko:
"Zbytek je na tobě."
"Co se to děje?" zeptal se Ryuzaki zmateně.
"Znamená to,že jsi prohrál." Ichigo ho udeřil takovým útokem,že utržil obrovské poranění a se silou Sayeko ho porazil. Jenže,i když byl konec,všichni věděli,že se Sayeko nevrátí. Orichime držela prsten,který od Sayeko dostala a plakala. V tom se stalo něco neuvěřitelného. Síla z Ichigova Zampakuto začalo vylézat ven a pak se zhmotnil do těla lidské dívky. Byla to Sayeko.
"Sayeko!" zvolala radostně Orichime. Sayeko se s ní objala a byla ráda,že je zpátky.
"Ichigo,vedl sis dobře."
"To jen díky tobě." Tímhle jejich dobrodružství skončilo,ale víte,co se stalo se Sayeko? Stala se princeznou ve Společenství Duší,ale může žít ve Světě lidí. Teď si Sayeko nepřeje nic víc,než žít se svými přáteli.
Konec celého příběhu

23.Sayeko je zraněná stejně jako Ryuzaki!

30. září 2011 v 15:01 | Linda
Sayeko a Ryuzaki se ještě dlouho pozorovali,než Ryuzaki promluvil.
"Z tvého pohledu soudím,že pro své přátelé uděláš cokoliv,že? Co takhle bojovat ve Světě lidí?" Sayeko zvážněla.
"Odmítám. Budeme bojovat ve Společenství Duší."
"Takže bys radši zaprodala Společenství Duší,než Svět lidí?"
"Ne,je to úplně stejné. Pokud se bojíš,budeme bojovat v Hueko Mundu."
"Ne,to je dobré." Najednou se ozval Ichigo:
"Tak počkat! Sayeko! Ten Ryuzaki má pravdu."
"Proč myslíš?" zeptala se Sayeko,aniž by se k němu otočila.
"Vy oba máte velkou sílu,že jo? Nebylo by lepší,kdybyste bojovali v Hueko Mundu?"
"Kurosaki,blázníš?" vyšiloval Ishida.
"Svým duševním tlakem by lákali Hollowy k sobě! Přemýšlej!"
"No jo." povzdychl si Ichigo.
"To je v pořádku,Uryu. Ichigo má pravdu. Svou silou bychom mohli zničit nebo poškodit Společenství Duší.proto pro nás vytvořím prostor." Pak Sayeko udělala něco jako neviditelný štít,ale když se Orichime podívala pozorněji,řekla:
"To je přece bariéra. Podobá se bariéře pana Hachigena."
"Správně,Orichime. Bariéra je vytvořena,tak aby chránila celé Společenství Duší a také,aby se v ní mohlo bojovat."
"Skvělé!"
"Počkat,ona to umí taky?" divil se Ichigo.
"Ano,Sayeko umí to,co já,i když lépe." řekla Orichime. Chad Sayeko pozoroval a přemýšlel.
"To znamená,že má i mojí schopnost?" Sayeko věděla,co si myslí a vyrovnaným hlasem řekla:
"Neboj se,Chade. Tvojí schopnost nemám."
"Nemysli si,že máš výhodu." stěžoval si Ryuzaki.
"V to ani nedoufám."
"Tak já tasím své Zampakuto." Pak Ryuzaki vytáhl dlouhou katanu.
"Pak já také vytáhnu své Zampakuto." řekla Sayeko.
"Sayeko,máš vůbec Zampakuto?" zeptal se Ichigo.
"Jistě,že mám." Sayeko pak vyčarovala krásný meč s modrou rukojetí.
"Teda! To fakt čumím."
"Ten je krásný!" usmála se Orichime.
"A také nebezpečný." řekl si Uryu v duchu.
"Ryuzaki,připrav se! Už jdu!" Sayeko vzápětí zmizela. Pak se vynořila u Ryuzakiho a zaútočila.
"Ta je rychlá!" řekl Ichigo překvapeně. Sayeko byla totiž rychlejší než blesk. Pohybovala se rychle jako mrknutí oka. Za chvíli se strhl neuvěřitelný souboj,který probíhal mezi Sayeko a Ryuzakim. Najednou Ryuzaki utržil ránu,které si nikdo nevšiml,dokud mu nezačala téct krev. Potom oba bojovníci zastavili.
"Ty jsi mě zranila! To ti neodpustím."
"Ryuzaki,tohle je přece boj na život a na smrt. Tak proč se,tak rozčiluješ?" Ryuzaki se tak naštval,že si nachystal obrovskou kouli Xera,kterou chtěl hodit po celém Společenství Duší.
"Tu máte!!!!" Koule mířila na Ichiga a Orichime.
"Ten malý štít tu kouli Xera neodrazí. Co mám dělat?" říkala si Orichime vystrašeně pro sebe. Když už měli naši přátelé namále,objevila se Sayeko,která Xero včas zastavila.
"Děkujeme,Sayeko."
"Děkuj mi,až ho porazíme a tu kouli odrazíme." řekla Sayeko,která se snažila kouli Xera odrazit a povedlo se jí to. Xero vybouchlo ve vzduchu.
"To byla fuška." Jenže to nebyl konec. Ryuzaki se úplně zbláznil,proto začal na všechny strany házet Xera. Sayeko se je snažila odrážet,ale bylo jich moc.
"Musíme ji pomoct!" řekl Ichigo.
"Ale jak?"zeptal se Ishida. Pak se stalo něco,co nikdo nečekal. Ryuzaki se zvětšil a chytil Sayeko do svých pařátů.
"Sayeko!" volal Ichigo. Orichime,která stála vedle něj se na to nemohla dívat. Myslela,že Sayeko rozdrtí,proto se k Ryuzakimu rozběhla a chtěla použít svou sílu,aby ji zachránila:
"Orichime,nedělej to." řekla Sayeko.
"Nenechám tě v jeho rukou. Přece jsi slíbila,že se vrátíš. A já ti v tom pomůžu."
"Orichime,néé!" Orichime zaútočila,ale Ryuzaki to snadno odrazil. Sayeko se z jeho spárů dostala a Ryzaki se už doopravdy rozhněval:
"Proklínám vás." Pak se chystal na Orichime hodit Xero.
"Orichime,pozor!" volal Chad. Orichime nevěděla,co má dělat. Xero v tu chvíli vybouchlo,ale naštěstí byla Orichime Sayeko zachráněna.
"Jsi v pořádku,Orichime?" zeptala se Sayeko.
"Nic mi není." Jenže to nebylo jenom Xero před čím Orichime zachránila,ale i před katanou,která se Sayeko zabodla do ramene.
"Sayeko!!!!" vykřikla Orichime. A její hlas zmizel v tichu.
Konec 23.kapitoly

22. Ichigo zraněn! Sayeko ho chce zachránit! Kdo Ryuzakiho nakonec porazí?

29. září 2011 v 16:46 | Linda
Ichigo a Ryuzaki spolu bojují.
"Getsuga Tensho!" zakřičí Ichigo. Bohužel jeho útok ho mine.
"Vysvětli mi,zástupce shinigami. Proč tu holku chráníš? Nevíš,že dokáže zničit svět?" ptá se ho Ryuzaki při boji.
"Ona je jedním z mých přátel a já ji budu chránit."
"Když to říkáš,ale dokážeš ochránit všechny své přátelé?"
"Co tím chceš říct?"
"Uvidíš!" Ryuzaki luskl prstem a na všech místech se objevili Hollowé.
"Teď uvidíme,jak obstojíš! Hollowé,běžte! Všechny zničte!"
"Ne!" řekl Ichigo. Hollowé se řítili na jeho přátelé a Orichime s ostatními. Už to vypadalo,že je dostanou,ale najednou se odrazili od neviditelného štítu a všichni byli zničeni.
"Cože?" vztekal se Ryuzaki.
"Ichigo,neboj se. Dokud tu jsem,nic se jim nestane." řekla Sayeko.
"Sayeko,děkuju." odpověděl Ichigo. Ichigo se pak otočil k Ryuzakimu.
"Proklatě! Zatracená Sayeko!" bědoval nepřítel. Mezitím Orichime děkovala Sayeko:
"Sayeko,děkujeme."
"To může počkat,Orichime. Teď musíme Ichigovi pomoct."
"Jasně!" Naši přátelé se dali do rychlého ničení Hollowů.
"Vidíš. Přátelé při tobě stojí v dobrém i ve zlém. A teď Getsuga Tensho!" Ichigo zaútočil.
"Jděte mi z očí! Ty i ti tvoji přátelé!"
"Já tě porazím."
"To si tedy hloupě věříš!"
"Tu máš!" Ichigo Ryuzakiho zasáhl,ale bylo to jenom malé nepatrné škrábnutí. To se jejich nepřítel už naštval.
"Už toho mám dost!" vykřikl nepřítel a zvýšil svojí sílu. Jeho síla přivolala další Hollowy a naši přátelé je nedokázali udržet.
"Teď se podívej na tohle. Narozdíl já od tebe,dokážu povolat tolik Hollowů,kolik si řeknu."
"Sakra,jsem v pasti."
"Tak a teď tě dodělám!"
"Kruci!" Ichigovi přátelé to viděli.
"Ichigo!" volala Orichime.
"Ichigo!" volal Chad.
"Kurosaki!" volal Uryu.
"Tohle nemůžeme zvládnout. Musím něco udělat." přemýšlela Sayeko.
"Zástupce Shinigami,zemři!" promluvil nepřítel znovu. Pak na Ichiga zaútočil. Ichigo dostal ránu.
"Kruci,udělal jsem chybu."
"Ichigo!" zavolala Orichime. Ichigo padal k zemi a dostal by další ránu,kdyby ho Sayeko nezachránila:
"Ichigo,jsi v pořádku?" zeptala se ho Sayeko.
"Ano,jsem. Děkuju." Sayeko ho pomalu položila na zem. Pak k němu přistoupila Orichime.
"Ichigo,jsi v pořádku?" zeptala se Orichime.
"Orichime,postarej se prosím o Ichiga." řekla Sayeko.
"Ale co budeš dělat ty?"
"Já jdu zastavit Ryuzakiho." Ichigo hned protestoval.
"Jenže já s ním musím bojovat."
"Ne,Ichigo." okřikla ho Sayeko. Nechala jsem tě bojovat už moc dlouho. On jde po mně,ne po vás. A ve vašem současném stavu ho porazit nemůžete. Tohle je můj souboj." Pak se Sayeko chystala odejít.
"Sayeko,počkej."
"Ano,co?"
"Vrátíš se?" Sayeko chvíli váhala,ale pak řekla:
"Ano,vrátím se. Slibuji." Pak odešla vstříct svému nepříteli. Někteří kapitáni se na ní dívali.
"Podívejte,to je slečna Sayeko." řekl kapitán Uketake. Dokonce i Vrchní kapitán ji sledoval.
"Ale,takže ses konečně ukázala,princezno." usmál se Ryuzaki.
"Ano,já jsem odteď tvůj nepřítel. Já s tebou budu bojovat."
"Výtečně. Uvidíme,kdo vyhraje."
"Ano,uvidíme." Sayeko byla pevně rozhodnuta,že své přátelé ochrání. Kdo z nich nakonec vyhraje?
Konec 22.kapitoly

21. Zjevení Hollowa a začínající souboj! Jak dopadne?

27. září 2011 v 18:52 | Linda
Naši přáteli jsou opět ve Společenství Duší. Jakmile do Společenství Duší vkročili,setkali se s Hollowem,který o sobě říkal,že je otcem Sayeko. Což je absolutní nesmysl. Jenže Společenství Duší ucítilo jeho duševní tlak a pozorovali naše hrdiny,aby jim mohli kdykoliv pomoct.
"Tak jsme se znovu setkali,Kurosaki Ichigo."
"Jo. Konečně jsme se setkali. Proč jsi tady?"
"Takový nepříjemný ton. Copak jsi mě tady nečekal?"
"Nečekal."
"Tak to je mi líto."
"Chci se tě na něco zeptat."
"Na co?"
"Co tu zase chceš?"
"Copak jsem to neřekl minule?"
"Minule? Ichigo,co tím ten Hollow myslí?" zeptala se Orichime.
"Minule myslí tím,jak asi před čtyřmi týdny začal otravovat město Karakuru."
"Přesně,ale nepřišel jsem tam otravovat. Měl jsem k tomu důvod."
"Jaký?" divil se Uryu.
"Já vím,jaký. Chce mě." řekla Sayeko nakonec. Všichni se za ní otočili.
"Ten Hollow touží po mé moci a po mé smrti. Já jsem věděla,že jednoho dne přijde někdo,kdo mě bude chtít o mojí moc připravit."
"Přesně tak,princezno. Zaplatíš za to,co mi udělala tvá matka."
"Ty se jí chceš pomstít? Nic ti neudělala." křičel Ichigo.
"Ona ne,ale její matka ano. Ta tu už není,proto to odnese ona."
"To je tak sobecké." řekl Chad.
"Ona to neodnese." dodal Ichigo.
"Cože?" podivil se Hollow.
"Hollow jako jsi ty,skolím lehce."
"Nejsem obyčejný Hollow. Jmenuji se Ryuzaki."
"Tak dobře,Ryzuzaki. Já tě vyzývám na souboj."
"A já přijímám."
"Ichigo,myslíš to vážně?" zeptala se Sayeko.
"Nemusíš se bát. Já ho porazím." řekl Ichigo a jejich boj mohl začít. Kdo vyhraje?
Konec 21.kapitoly

20. Připravit,pozor,teď!! Trénink začíná!

27. září 2011 v 17:24 | Linda
Našim přátelům začíná trénink.
"Takže Ichigo,já budu tvůj nepřítel a Chad bude bojovat proti Ishidovi. Souhlasíte?" zeptal se Urahara.
"Jenže,co budou dělat Orichime a Sayeko?" odvětil Ichigo.
"Ty dvě můžou bojovat spolu a nebo se dívat a po tréninku vám vyléčit rány."
"Dobře."
"Pane Uraharo,ale nebudeme se tady sami sobě plést?" zeptal se Uryu.
"Je to v pořádku,milý Ishido. Budete bojovat na jiné straně."
"Tak dobře."
"Orichime,nebude ti to vadit,když nebudeš bojovat?" zeptal se jí Chad.
"To je dobré,Chade. Zůstanu tady se Sayeko." odpověděla Orichime.
"Nebude ti to Sayeko vadit?" Sayeko stále nic neříkala,ale pak řekla:
"Jistě,že mi to nebude vadit."
"Tak my jdeme trénovat." řekl Ichigo.
"Dávejte na sebe pozor." podotkla Orichime.
"Buďte opatrní." dodala Sayeko. Potom všichni čtyři odešli. Sayeko a Orichime zůstaly samy. Chvíli všechny sledovaly,ale pak se Orichime zeptala:
"Sayeko?"
"Ano?"
"Mohla bych tě o něco poprosit?"
"O co?"
"Nechtěla bys se mnou také trénovat?"
"Cože?"
"Chtěla bych také trénovat."
"Proč,Orichime?"
"No,protože ostatní také trénují a já bych chtěla také zesílit. Protože,i když jsem trénovala,tak jsem nezesílila,proto bych chtěla tvojí pomoct. Nechci,už být přítěží."
"Orichime."
"Souhlasíš?"
"Ano,souhlasím. Pojď,půjdeme trénovat." Obě dvě se do toho tedy daly. Ostatní je při boji sledovali.
"Co to tam ty dvě dělají?" ptal se Ichigo Urya.
"Asi trénují."
Sayeko s Orichime braly její sílu.
"Takže Orichime ty používáš štít a umíš léčit,že?" zeptala se Sayeko.
"Ano."
"Umíš výlečit rány úplně všech?"
"Ano."
"A umíš vyléčit svoje rány?"
"Ne."
"To je tedy velký problém."
"Proč?"
"Já mám úplně stejnou sílu."
"Opravdu?"
"Ano."
"Ale umím vyléčit i svoje rány."
"Aha."
"Tvoje síla je síla Slunce a moje je síla Měsíce."
"To znamená,že je tvoje síla lepší?"
"To ne."
"Ale proč?"
"Orichime,podívej. Nesmíš si připadat méně cenná. Chápeš?"
"Když myslíš." Sayeko k ní přistoupila a zlehka se dotkla její tváře.
"Sayeko?"
"Orichime,copak mě neposloucháš?" Orichime se na ní podívala.
"Orichime,ty jsi silná. Máš moc,kterou jen tak někdo nedostane. Měla bys být ráda,že tu sílu máš. Nepodceňuj své schopnosti."
"Ale já jsem jenom přítěž."
"Nesmíš si to myslet. Pokud máš přátelé,kteří tě mají rádi,tak tě jako přítěž neberou. Proto se usmívej a užívej si života."
"Děkuji,Sayeko."
"Ty mi nevěříš,že? Tak já ti něco dám." Sayeko pak vytáhla malou krabičku a nasadila ji na ruku malý prstýnek.
"Co to je? Prstýnek?"
"Ano. Tenhle prstýnek tě ochrání. I tvoje přátelé."
"Mnohokrát děkuji."
"Nemáš zač." Za pár týdnů byli naši přátelé s tréninkem hotovi a rozhodli se znovu vydat do Společenství Duší.
Co mají za lubem?
Konec 20.kapitoly

19. Cvičení! Trénink u Kisukeho Urahary!

26. září 2011 v 20:49 | Linda
Následující den potřeboval Ichigo mluvit se Sayeko. Ta bohužel během první hodiny vůbec nepromluvila. O přestávce šla opět po dlouhé době na střechu. Když za ní Ichigo přišel,stála opřená o zábradlí školy. Jakmile Sayeko uslyšela chůzi,tak se otočila.
"Aha,to jsi ty Ichigo. Potřebuješ něco?"
"Ne."
"Tak proč jsi tu?"
"Chtěl jsem ti něco říct. Nevím to jistě,ale potřebuji,abys to věděla. Týká se to včerejška."
"Co je s ním?"
"Víš včera jsem ucítil duševní tlak neznámého a on mi řekl,že je.."
"..můj táta,že?"
"Jak to víš?"
"Byla jsem tam."
"Tak proč jsi dnes nic neřekla?"
"Nebylo o čem mluvit."
"Jenže on je jeden z tvých rodičů."
"Ne,je to nepřítel."
"Jak to můžeš říct?"
"Jednoduše."
"Jak to myslíš?"
"Sám jsi to přece řekl. Nepamatuješ se?"
"Když jsi ho poprvé uviděl,co jsi řekl?"
"No,že je to Hollow a.." Ichigo se zarazil.
"Správně. Je to Hollow,který si na sebe dokáže vzít lidskou podobu. Možná na to nevypadá,ale je mocný. Musíme si na něj dávat pozor."
"To je fakt." Oba dva se potom vrátili do třídy. Po škole šli opět všichni společně. Tentokrát se Sayeko netvářila moc vesele.
"Sayeko,stalo se něco?" zeptala se Orichime.
"Ne nic."
"Opravdu?"
"Ano,nedělej si starosti."
"Kam to vlastně jdeme?"
"Počkej a uvidíš." Za chvíli dorazili k domu Kisukeho Urahary. Urahara jim vyšel naproti.
"Uraharo,potřebujeme tvou pomoc."
"Já vím." Pak vešli odvnitř. Naši přátelé se usadili a Ichigo začal mluvit s Uraharou.
"Uraharo, pamatuješ,co jsem ti včera vyprávěl?" Orichime nevěděla,o čem ti dva mluví.
"Uryu,o čem ti dva mluví?"zeptala se Ishidy.
"Mluví,o tom,jak Ichigo včera viděl Hollowa." odvětil Uryu.
"Aha a mimochodem,kde je Sayeko."
"Stojí támhle u okna." řekl Chad. Mezitím se Ichigo a Urahara mezi sebou bavili.
"Takže,Kurosaki. Jestli to dobře chápu,chceš trénink." dodal Urahara.
"Správně."
"No,mně to nevadí."
"Fakt? Tak díky moc."
"Ještě jedna otázka,Kurosaki."
"Jaká?"
"Slečna Sayeko, s tím souhlasí?" Ichigo se podíval na Sayeko. Nevěděl,jak má odpovědět,ale Sayeko promluvila:
"Já souhlasím. Nemusíte se bát." Všichni se na ní podívali.
"Budu ráda,když budete trénovat." Její úsměv byl důkaz toho,že souhlasí.
"Tak fajn. Trénink může zítra začít." usmál se Urahara a ostatní přikývli.
Konec 19.kapitoly

18. Zpátky ve světě lidí! Nepřítel odhalen!

26. září 2011 v 19:34 | Linda
Ichigo se s přáteli vracel zpět do světa lidí. Sayeko se stala jeho dobrou přítelkyní a právě teď byli všichni ve škole.
"Sayeko,nepůjdeme někam?" zeptala se Orichime.
"Tak dobře. Kam bys chtěla jít?" odpověděla Sayeko.
"Nešla bys dnes ke mně domů?"
"To zní dobře."
"Opravdu?"
"Jo."
"Tak to chci,abys ochutnala moje dobroty."
"Budu se těšit." Po škole naši přátelé chtěli jít společně. Najednou Orichime uviděla kavárnu.
"Jéé,nová kavárna! Sayeko,půjdeme tam?" zeptala se Orichime. Jenže než Sayeko stačila odpovědět,odpověděl Ichigo za ní.
"Orichime,vždyť je tahle kavárna stejná jako každá ostatní."
"To tedy není,Ichigo." zlobila se. Nakonec promluvila Sayeko.
"Na tom přece nezáleží,Ichigo. Vždyť víš,že Orichime má ráda sladké."
"Jupíí! Jenže já nemám peníze."
"To nevadí,Orichime. Já to zaplatím."
"Děkuji."
"Prosím,počkejte na nás. Budeme hned zpátky. Pak obě dvě zmizely v kavárně. Ichigo chtěl něco namítnout,ale Ishida ho zastavil:
"Ishido,o co se pokoušíš? Chceš mě naštvat?" stěžoval si Ichigo.
"Proč jsi tak naštvaný?" zeptal se Ishida příkře.
"Nejsem naštvaný."
"Tak proč se,tak tváříš?" Ichigo si povzdechl.
"Pamatuješ,jak jsi říkal,že Sayeko zemře rukou někoho z nás,že?"
"Ano,pamatuji se."
"Tak,co když to budu já."
"To si děláš starosti pouze s tímhle?"
"Asi jo."
"Netvař se,jak kakabus. Měl bys být rád. Sayeko na smrt nemyslí a snaží se s námi spřátelit. Na ostatní věci se bude myslet později."
"Tak jo."
"Podívejte,už jdou." řekl Chad. Za chvíli obě dvě vyšly ven. Jenže odněkud na ně chtěla spadnout lednička.
"Pozor!" vykřikl Ichigo. Obě dívky se otočily a viděly padající ledničku. Naneští se tomu vyhnuly.
"Jste obě dvě v pořádku?" zeptal se Chad.
"Děkujeme za optání,Chade." řekla Orichime.
"Orichime,vážně ti nic není?" zeptal se Ichigo znovu.
"Jsme v pořádku." O kus dál pomáhal Ishida Sayeko.
"Jsi v pořádku?" zeptal se jí.
"Nic mi není. Au." odvětila Sayeko s bolestí.
"Bolí tě něco?"
"To nic není." Pak se Sayeko popadla za ruku. Orichime si toho všimla a zeptala se:
"Sayeko,jsi zraněná?"
"Orichime,nedělej si s tím starosti. Je to jenom škrábnutí."
"Jenže..Bylo to kvůli mně."
"Orichime." Sayeko se usmála a přistoupila k ní.
"Orichime. Nezabývej se tím. Nemusíš se o mně bát. Jsem v pořádku. To zranění mám,protože jsem tě chtěla zachránit. Bylo to neštěstí,ale jestli chceš,můžeš to vyléčit."
"Děkuji."
"Nemáš zač." Orichime pak Sayeko škrábnutí vyléčila.
"Ishido,myslím,že tenhle den bude ještě plný překvapení." řekl Ichigo.
"Také si to myslím." dodal Ishida. Bohužel měli pravdu,protože se stalo spoustu dalších nešťastných událostí. Když konečně nastala noc,ucítili naši přátelé neznámý duševní tlak.
"Co je to za duševní tlak?" pomyslel si Ichigo. Rychle se proměnil v Shinigamiho a běžel se podívat. Brzy narazil na podivně vypadajícího muže.
"Hej ty," řekl Ichigo,kdo sakra seš?"
"Já? Nevíš? Proč bych ti to měl říkat. Zkus na to přijít sám."
"Bohužel nemám tušení,kdo jsi."
"Za to já mám ponětí,kdo jsi ty."
"Cože?"
"Nejsi náhodou Kurosaki Ichigo,zástupce shinigamiyů?" Ichigo strnul.
"Jak sakra víš,kdo jsem."
"Jsi velice známý. Tedy známý ve Společenství Duší a také v Hueko Mundo."
"Takže jsi Hollow?"
"A nejen to."
"Chci ti říct,že mám také zájem o dívku jménem Sayeko."
"Bohužel nemám ponětí o čem to mluvíš."
"Myslím,že víš a chtěl bych,abys jí vyřídil,že ji hledá její milovaný otec."
"Cože?"
"Tak se za tím měj."
"Počkej." Jenže bylo pozdě. Neznámý úplně zmizel. Za chvíli Ichigo uslyšel hlasy svých přátel. Když k nim přišel,neřekl vůbec nic. Jen se tvářil zmateně a říkal si pro sebe:
"Je to opravdu otec Sayeko?"
Konec 18.kapitoly

17. Rodina Chiyori! Co má za lubem?

23. září 2011 v 17:15 | Linda
Do sálu vešla neznámá dáma v kimonu. Vypadala vychytrale,ale také vypadala velmi zákeřně. Sayeko z ní neměla dobrý pocit. Neznámá se podívala na Sayeko a pohrdavě řekla:
"Už je to dlouho,Sayeko."
"Nemyslím si,tetičko." Všichni strnuli.
"Ona je tvoje teta?" divil se Ichigo.
"I když se to nezdá,jsme příbuzné." řekla žena v kimonu.
"Radši bych s ní příbuzná nebyla,ale člověk si rodinu nevybírá."
"Sayeko,myslím,že je čas,abys šla se mnou. Nezapomeň,že jsme stejné krve,proto se vrať domů."
"Nechce se mi. Mám svůj domov."
"Myslíš ten domeček v tom světě plných chudáků? Ale no tak. Ty si zasloužíš mnohem víc." Ichigovi to začalo lézt na nervy,ale Rukia ho upozornila,aby byl zticha.
"Není to svět chudáků. Je to svět,který se mi líbí."
"Jasně. Vždycky jsi měla slabost to ubohé městečko chránit. Stejně,tak ho chránila tvá matka,dokud nezemřela."
"Má matka svět lidí milovala a brala svou povinnost jako shinigami velice vážně."
"Pak se nedivím,že všichni tady,jsou úplně stejní."
"Pleteš se. Každý je jiný. Stejně jako my dvě."
"To máš pravdu. Narozdíl od tebe,já jsem teď hlava rodiny."
"To je mi jedno. Naše rodina je asi,tak zoufalá,že potřebuje někoho,jako jsi ty."
"Vezmi ta slova zpět."
"Nevezmu."
"Měla jsem pravdu. Jsi stejná jako tvoje matka."
"Možná jsem stejná,ale ostatní nejsou takoví jako ty. Jsou výjimeční. Každý člověk,každý shinigami,každý Quinci je výjimečný. a ty nemáš právo takhle pomlouvat světy. Zamysli se radši nad sebou a pak teprve mluv. Mně je jedno,jestli jsi hlavou rodiny,ale narozdíl já od tebe mám to,co ty nemáš a to jsou přátelé. Ty si za nic nekoupíš,takže mi nemáš,co říkat. A stejně já jsem hlavou rodiny a také princezna." To už její teta nevydržela,odešla a řekla:
"Za to budeš pykat." Když odešla,všichni si oddechli.
"Sayeko byla jsi úžasná." smála se Orichime.
"Děkuji,Orichime."
"Bože,já jsem,tak rád,že jí to někdo už řekl." řekl Ichigo.
"No,můžeme být rádi,že se ty dvě do sebe nepustili." přidal se Uryu.
"Stejně to dobře dopadlo.ů podotkl Chad.
"To je pravda." usmála se Rukia. Nakonec promluvil Genryusai:
"Sayeko,děkujeme za všechno a doufáme,že svět lidí ochráníš."
"Ano,slibuji." Poprvé v životě byla Sayeko šťastná. Měla konečně přátelé a také důvod žít. Jenže dobrodružství,stále pokračuje. Souhlasíte?
Konec 17.kapitoly

16. Setkání se Společenstvím Duší! Tváří v tvář!

23. září 2011 v 16:46 | Linda
Sayeko se zatím zase chystala do školy,protože bylo brzy,ale najednou někdo zaklepal na dveře.
"Už jdu." řekla,ale vzápětí omdlela. Mezitím se ve škole setkali Chad,Orichime,Ichigo a Ishida.
"Ichigo,nemáš starost o Sayeko?" zeptala se Orichime.
"Ani ne. Proč,Orichime?" odvětil Ichigo.
"Sayeko přece říkala,že dorazí o půl osmé,ale už je skoro osm a ona tu není."
"Třeba potřebovala něco zařídit."
"A co?"
"To já nevím. Zeptaj se Ishidy." Orichime šla k Uryovi.
"Uryu,nevíš,kam Sayeko šla?"
"Nevím,bohužel. Nic mi neřekla."
"No jo." Orichime si smutně sedla do lavice a přemýšlela.
"Doufám,že se jí nic nestalo." Po škole se Orichime s ostatními rychle vypravila k jejímu domů.
"Sayeko! Sayeko!" volala,ale nikdo se neozýval.
"Nemyslíte,že je tu moc velký klid?" namítl Chad.
"V tom s tebou souhlasím." mumlal Ichigo.
"Tady opravdu není něco v pořádku." řekl Ishida a všichni pojmuli podezření,že byla Sayeo unesena a nemýlili se,protože Ishida zachytil Hitsugayův duševní tlak.
"Byl tady Hitsugaya." řekl Uryu.
"Toushiro? Že by v tom měl prsty zrovna on?" divil se Ichigo.
"Jenže proč by to dělal?" zlobila se Orichime.
"To nevím." odpověděl mladý Quinci.
"Ale jedno vím jistě. Musíme do Společenství Duší." Naši přátelé se museli jít připravit. Mezitím byla Sayeko ve Společenství Duší. Ležela v kasárnách 10.jednotky. Když vstala,spatřila kapitána Hitsugayu.
"Kapitáne Hitsugayo."
"Slečno Sayeko,omlouvám se za hrubé chování,ale byl to rozkaz." Sayeko byla dost chytrá,aby si dala dvě a dvě dohromady.
"Myslíte můj únos,že?"
"Ano." Sayeko se cítila unavená.
"Omlouvám se,ale použil jsem uspávací prášek."
"Jenže já jsem necítila váš duševní tlak."
"To dělal ten uspávací prášek. Nastříkal jsem ho kolem sebe,takže to zmátlo tvé smysly."
"Proč jsi mě vlastně unesl?"
"Vrchní kapitán mi to přikázal."
"Nemohl jste mi to prostě vysvětlit?"
"Ty by jsi souhlasila."
"To by záleželo,o co by vlastně šlo."
"Aha. Každopádně musíme za Vrchním kapitánem. Určitě už svolal všechny kapitány." Oba dva se zvedli a vyrazili do Velkého sálu. Zatím do Společenství Duší dorazili Ichigo,Orichime,Uryu a Chad. Pospíchali a cestou zjišťovali,kde by Sayeko mohla být. Nakonec se chystali vejít do Velkého sálu. Kapitán vedl Sayeko do sálu a za chvíli se ocitla tváří v tvář Společenství Duší. Zprvu hned spatřila Vrchního kapitána a ostatní kapitány s příslušníky jednotky. Neříkala nic. Jen se rozhlížela,mlčela a kráčela vpřed. Po pár minutách se zastavila a Vrchní kapitán promluvil:
"Vítej,Sayeko Chiyori."
"Vy jste asi Vrchní kapitán,že?"
"Ano,uhádla jsi to správně." Vzápětí do sálu vtrhli naši přátelé.
"Sayeko!" volala Orichime.
"Orichime." zašeptala Sayeko.
"Staříku,co děláš se Sayeko?" bláznil Ichigo.
"Uklidni se,zástupce shinigami. Všechno vysvětlím." odpověděl klidně Genryusai. Jenže Ichigo na nic nečekal a vytasil meč. Ostatní kapitáni se také připravili.
"Uklidni se,Kurosaki." pobídl ho Uryu. Vypadalo,že se všichni dají do sebe,ale Sayeko je zastavila.
"Ichigo,Orichime,Uryu,Chade. Prosím přesťante." řekla. Bylo to poprvé,co všechny oslovila jménem. Všichni strnuli.
"Prosím skliďte své meče a poslechněme si,co Vrchní kapitán chce říct. Nechce mi ublížit,tak si neubližujte." Všichni schovali své meče a pozorně poslouchali rozhovor mezi Sayeko a Genryusaiem.
"Sayeko Chiyori, je pravda,co říkal kapitán Hitsugaya o tom Hollowi?"
"Ano."
"To znamená,že jsi ho porazila?"
"Ano,ale společně se všemi."
"Aha,takže jsi tedy napůl Quinci a napůl Shinigami,že?"
"Ano."
"Víš,kdo byli tví rodiči?"
"Ano."
"Chci se tě zeptat,jestli Společenství Duší nenávidíš?"
"Ne,necítím ke Společenství Duší nenávist."
"Jak je to možné?"
"Nevím,ale není to vaše vina,že moji rodiči zemřeli. Tak to prostě necítím." Pak promluvil Ichigo.
"Jaktože,Sayeko? Copak ti to nevadí?" zeptal se.
"Nejsem přece sama. Na světě je daleko více lidí,kteří trpí víc než já. Proto nemám důvod někoho nenávidět."
"Jenže,proč se tě na to Vrchní kapitán ptal?" ptala se Orichime.
"Pravda je jiná,než se zdá. Moje síla má také svoje hranice,ale to není ten případ." Pak promluvil kapitán Uketake:
"Pravda je taková,že jsme tenhle případ rodiny Chiyori nechali dlouho pod pokličkou."
"Nebylo to správné,ale když jsme zjistili,že dědic té rodiny žije,chtěli jsme to odčinit a vysvětlit." přidal se Kyoraku.
"Bohužel jsme to nebrali na ohled." přidala se kapitánka Soifon.
"Na tom přece nesejde." usmála se Sayeko.
"Společenství Duší mělo strach,proto mě sem unesli. Chtěli zjistit,jak na tom jsem. Nerada to říkám,ale já dokážu zničit celé Společenství Duší."
"To snad nemyslíš vážně?" dodal Ichigo.
"Ano,pravdu je těžké přijmout,ale je to tak. Na tom už nesejde. Teď když všechno víte,nemusíte se ničeho obávat."
"To není vůbec pravda." Ozval se něčí hlas. Všichni vzhlédli,aby viděli,kdo to na ně promluvil. Kdo to je?
Konec 16.kapitoly

15. Plán na zajmutí Sayeko a šokovaná zpráva! Sayeko je princezna?

21. září 2011 v 21:15 | Linda
Kapitán Hitsugaya s poručíky už dorazili do Společenství Duší. Rozhodli se podat Vrchnímu kapitánovi zprávy,které zachytily to,co se stalo ve světě lidí. Právě teď se byl Hitsugaya s Vrchním kapitánem.
"Vrchní kapitáne,volal jste mě?" zeptal se Hitsugaya.
"Ano,slyšel jsem,že jste si vedl dobře."
"Ne,všichni jsme si vedli,tak jako obvykle."
"To je ta vaše skromnost."
"Ne,je to pravda."
"Také jsme slyšel o speciálním Hollowi,kterého jste nemohli porazit."
"Ano. Byl neuvěřitelně silný."
"Kdo ho nakonec porazil?"
"Porazil ho Quinci Ishida Uryu."
"Takže to byl Quinci. Kolik vás bylo na toho Hollowa?"
"Bylo nás deset."
"Deset?"
"Ano."
"Tak jak je možné,že jeden Quinci toho Hollowa porazil?"
"No."
"Nesnažíte se mi nic zatajit,že?"
"To bych si nedovolil."
"Tak jak to bylo?"
"Tomu Quinciovi pomáhala jistá dívka."
"Dívka? Jaká?"
"Dívka z rodu lidí. Tedy ne úplně."
"Jak to myslíte?"
"Ta dívka je napůl shinigami a napůl Quinci."
"Opravdu?"
"Ano. Vypadá jako obyčejný člověk,ale je jediná svého druhu."
"Ještě jsem o nikom takovém neslyšel."
"To protože asi vyrostla ve světě lidí."
"Jak se jmenuje?"
"Kdo?"
"Ta dívka."
"Sayeko."
"A dál?"
"No,asi Sayeko Chiyori."
"Sayeko Chiyori? To není možné."
"Co se děje?"
"Kapitáne Hitsugayo,víš vůbec,jak je známé příjmení Chiyori?"
"Ani ne."
"Chiyori je příjmení jedné z velevážených rodin. Je velmi stará."
"Co tím myslíte?"
"Pokud ona dívka žije,znamená to velké problémy."
"Ona není nebezpečná,vrchní kapitáne."
"Copak jste to ještě nepochopil? Ona dokáže zničit celý svět. I Společenství Duší."
"Cože?"
"Ta Sayeko je nejspíš princezna z rodiny Chiyori."
"Hm. Mohl bych se vás na něco zeptat?"
"Ano?"
"Ta dívka mi řekla,že její rodina byla zabita Společenstvím Duším? Je to pravda?"
"Ano."
"Opravdu?"
"Je to stará záležitost. Později ti vysvětlím podrobnosti,ale teď mám pro tebe úkol."
"Jaký?"
"Unes tu dívku."
"Co to říkáte?"
"Máš za úkol unést tu dívku. A jestli se ti to nepovede,poneseš za to následky. Teď můžeš jít." Kapitán Hitsugaya nevěděl,co dělat. Co se stane dál?
Konec 15.kapitoly

captains Wallpaper

14. Návrat do Společenství Duší! Jaké zprávy podá kapitán s poručíky?

21. září 2011 v 20:31 | Linda
Druhý den Sayeko vstala velmi brzy a začala chystat snídani. Za pár minut přišli ostatní.
"Dobré ráno." pozdravila je.
"Dobré ráno." pozdravili všichni najednou.
"Sedněte si a dejte se do jídla." Všichni se usadili a dali se do jídla.
"Sayeko,co je tohle za jídlo?" zeptala se Rangiku a ukázala na skleničku s něčím hnědým uvnitř.
"To je nutella." odpověděla Sayeko pohotově.
"Nutella?"
"Ano. Dává se to na rohlíky a housky. Je to velká dobrota."
"Tak to musím ochutnat." Rangiku ochutnala a nedokázala odolat. Mezitím si Ikkaku a Yumichika spolu povídali.
"Yumichiko,co je tohle?" zeptal se Ikkaku a ukázal příteli toast ve tvaru trojúhelníku.
"To je toast. Je to pečivo a je to moc dobré."
"Fakt?" Ikkau si kousl.
"Máš pravdu." Kapitán Hitsugaya dostal zprávu. Otevřel si svůj mobil a podíval se,kdo to je.
"Kapitáne,co se děje?" zeptal se Renji,který dojídal bagetu.
"Vypadá to,že nás vrchní kapitán volá. Musíme se ihned vrátit."
"Rozumím. Tak tedy půjdeme. Rukio!" Rukia se na Renjiho podívala.
"Ano,měli bysme jít."
"Rukio,to už jdete?" posmutněla Orichime.
"Neboj se,Orichime. Brzy se vrátíme."
"Tak se opatrujte." dodal Ichigo.
"Děkujeme." Pak promluvil Renji.
"Tak se tady mějte,Chade,Ishido!" Poručíci se se všemi loučili.
"Měj se,Orichimenečko!" dávala své sbohem Rangiku.
"Také se mějte,paní Rangiku." usmála se Orichime. Nakonec se všichni rozloučili i se Sayeko.
"Děkujeme za všechno,ale teď musíme odejít." řekl kapitán Hitsugaya.
"Já vím. Odcházíte do Společenství Duší,že,kapitáne Hitsugayo?"
"Ano. Chci ještě poděkovat za spolupráci a přenocování."
"To je v pořádku. Jste kdykoliv vítání. Mohl byste si s sebou něco vzít?"
"Jistě." Sayeko mu dala košík plný jídla."
"To je jídlo?"
"Ano,chci,aby i ostatní ochutnali moje jídlo. Berte to jako suvenýr."
"Tak dobře." Nakonec všichni zmizeli a naši přátelé zůstali sami.
"Asi bychom měli jít do školy." dodal Uryu. Všichni se shodli,že má pravdu a šli se nachystat.
Konec 14.kapitoly

13. Příběh plný emocí a citů! Napůl shinigami,napůl Quinci! Znamená to zrození nového přátelství?

19. září 2011 v 20:20 | Linda
Dům Sayeko byl ohromný. Byl velice prostorný. Kuchyně byla spojená společně s jídelnou,obývací pokoj byl spojený se studovnou a pak už tam nebylo nic spojeného. Sayeko vešla do domu jako první. Odložila si svoje oblečení a řekla ostatním.
"Povězte si svoje věci,prosím sem. Mám ještě nějákou práci,proto se posaďte do jídelny." Sayeko potom odešla do obývacího pokoje,aby si tam odložila tašku,ale pak musela na zahradu,aby tam zalila květiny. Vzala některé do ruky a dala je do vázy. Potom už šla za ostatními. Nabídla všem sušenky a čaj. Pak se posadila a byla připravena zodpovědět jakoukoliv otázku. První začala Rukia:
"Sayeko,proč jsi nám tajila svou sílu?"
"Neměla jsem v úmyslu ji zatajovat,ale bylo to pro vaše bezpečí. I když jse se jí snažila tajit,Hollowé se stejně ukázali." Po Orichime se ozval Ichigo.
"Proč jsi se nám to hned neřekla? Víš,jakým utpením jsme si prošli?"
"Vím a omlouvám se za to,ale já jsem nikdy nebyla zvyklá někomu důvěřovat,proto jsem to nemohla nikomu říct. I když jsem z vás cítila duševní tlak,nemohla jsem nic dělat."
"Jaktože jsme tvůj duševní tlak vycítil pouze tady Uryu?" zeptal se Chad.
"On je Quinci. Quinciové jsou velice vnímaví a dokážou vycítit duševní tlak jiných. I když je duševní tlak třeba na minimum."
"Je pravda,že Společenství Duší zničilo tvou matku a tvého otce? Pokud ano,nenávidíš Společenství Duší?" zeptal se kapitán 10.jednotky.
"Kapitáne! Takové věci se neříkají." řekla Rangiku.
"Matsumoto,nezapomeň,že potřebujeme znát všechny podrobnosti,abychom pomohli."
"Asi máte pravdu,kapitáne."
"Je pravda,že Společenství Duší odstranilo oba moje rodiče,ale to neznamená,že bych je měla nenávidět. Shinigami a Quinci nikdy nesměli být spolu. Vždycky to tak bylo. Moji rodiči porušili zákon,proto byli zničeni."
"Mohla bys nám povyprávět,co se vlastně stalo?" zeptal se Renji. Sayeko si povzdechla.
"Moje matka byla shinigami. Jednou byla poslána do světa lidí,aby vyřídila některé Hollovy. Bohužel při jejich likvidaci byla poraněna,ale záchraněna neznámým Quincim,který ji přenesl do jeho domu. Ten Quinci se o matku staral a časem se do ní zamiloval stejně jako moje matka do něho. Moje matka ho nechtěla opustit,proto se za něj vdala a zůstala ve světě lidí. Pak jsem se narodila já. Jenže jejich štěstí bylo brzy u konce. Společenství Duší se o nich dozvědělo a chtěli je oba popravit. Nakonec,tak i učinili."
"To je tedy smutný příběh." dodal Ikkaku.
"A co se stalo s tebou?" zajímal se Yumichika.
"Já jsem neměla nikoho,kdo by se o mně postaral. Musela jsem všechno zvládat sama,ale díky tomu,že moje matka vynikala snad ve všem,tak jsem dokázala přežít. Vyrůstala jsem a začala chodt do školy,ale nikdy jsem si nedokázala najít přátelé. Když jsem byla v něčem lepší,cítili vůči mně nenávist a závist. Nechtěli se mnou nic mít. Jenže mně to nevadilo. Byla jsem vždycky sama a měla spoustu jiných starostí. Později jsem začala chodit na vaši střední školu. Všechno se změnilo. Potkala jsem vás. Z vás jsem cítila jiné emoce jako laskavost,porozumnění,ale také silné pouto přátelství." Sayeko jim dál vyprávěla,to co chtěli vědět. Když bylo konec otázek,zaptala se:
"Nechcete zůstat na večeři?"
"Večeři?" divil se Toushiro.
"Zní to skvěle!" dodala Rangiku.
"Já nevím. Doma na mě čeká Yuzu a Karin." reptal Ichigo.
"Já zůstanu rád." řekl Renji.
"Ty tu taky zůstaneš,že jo,Chade?"
"Zůstanu." odpověděl Chad.
"No,nevím,jak vy,ale já mám hlad jako vlk." usmál se Yumichika.
"Já tady také zůstanu. Stejně mám hlad." přidal se Ikkaku.
"Já mám také hlad." povzdychla si Rukia.
"Já chci taky zůstat. Doma by mi bylo smutno,když bych večeřela sama." promluvila Orichime. Nakonec se přidal i Uryu.
"Já také zůstanu. Už se těším,co se bude podávat za jídlo."
"To jsem moc ráda. Doufám,že si pochutnáte. Jestli chcete,můžete se podívat po domě." Orichime,Rangiku a Rukia zůstaly se Sayeko v kuchyni a pomáhaly jí,Uryu a Chad seděli ve studovně,Ichigo a Renji hráli karty a Yumichiko s Ikkakuem si povídali. U Sayeko se všichni velice dobře bavili. I večeře byla výborná. V jídelně byly saláty, dortíky, brambory s řízky,polévky a další dobroty. Sayeko po večeři něco navrhla:
"Nechcete tu zůstat?"
"Cože? Přes noc?" vylekal se Ichigo.
"Co se děje,Ichigo?" zeptal se Ikkaku.
"Já tu tedy zůstanu. Stejně nemám,kde bydlet."
"Takhle jí využívat,že se nestydíte." pokáral je kapitán.
"To zní dobře. Mohla bych tu zůstat?" zeptala se Orichime.
"Jistě. Byla bych moc ráda,kdybyste tu zůstali všichni. Víte nikdy tu u mě nebylo tolik lidí,tak bych chtěla,aby jste tu zůstali o něco déle." usmála se Sayeko.
"Jenže my tady nemáme žádné potřebně věci." promluvil Chad.
"O to se nestarejte. V mém domě je všechno,co potřebujete. Oblečení,jídlo a pokoje." Nakonec tedy všichni souhlasili a ke konci večeře si Sayeko a Uryu povídali.
"Uryu,děkuji,že jsi sem přišel se svými přáteli."
"Spíš se omlouvám,že jsme tě sledovali."
"Když byste mě nesledovali,tak bych se neměla komu svěřit."
"Opravdu?"
"Ano. Cítila jsem při tom úlevu. Děkuji za všechno."
"Zatím neděkuj. Dobrodružství přece teprve začíná."
"To máš pravdu." Oba dva se rozloučili a odešli spát.
Konec 13.kapitoly

12. Poznávání Sayeko a jejich pocitů! K jakému závěru naší přátelé nakonec dojdou?

18. září 2011 v 13:19 | Linda
Naši přátelé byli připraveni jít za Sayeko a na všechno se jí zeptat,ale také jí chtěli poděkovat. Rozhodli,že ji budou sledovat.
"Podívejte,to je ona!" řekla Orichime. Sayeko právě byla v cukrářství.
"Co to kupuje?" zeptala se Rukia. Sayeko nakoupila nějáké cukroví a pak vyšla z cukrářství. Pak se setkala s Tatsuki.
"Jsi to ty,Sayeko?" zeptala se Tatsuki.
"Ty jsi Tatsuki,že?"
"Jo. Nevíš náhodou,kde je,Orichime?"
"Byla jsi už u ní doma?"
"Tam není."
"Tak to je asi někde venku se svými přáteli."
"Asi jo." řekla Tatsuki provinile,ale Sayeko jí položila ruku na rameno a řekla:
"Neboj se. Orichime je v pořádku. Pokud jsi její kamarádka,tak jistě poznáš,jestli lžu nebo ne."
"Já vím,že nelžeš a díky. Měj se." Pak Tatsuki odešla.
"Teda ta to s lidmi umí." divil se Renji.
"Psst. Už odchází. Musíme jít za ní." řekla Rangiku.
"J e správné jí takhle sledovat?" mumlal Toushiro.
"Kapitáne,nebuďte takovej skrblík." Naši přátelé se zase vydali dál. Tentokrát Sayeko zastavila u krámku pana Urahary.
"To je Uraharův krámek? Co tu může pohledávat?" řekl Ikkaku. Ze dveří vyšel samotný Urahara.
"Ano? Můžu pro vás něco udělat,slečno?" zeptal se.
"Vy jste pan Urahara?"
"Ano."
"A znáte Urya Ishidu?"
"Znám."
"A jeho přátelé? Jako například slečnu Inoue?"
"Znám."
"Jsou tady?"
"Promiň,ale už jsou pryč."
"Aha."
"Nebuď smutná. Určitě se brzy vrátí."
"To ne." odvětila Sayeko.
"Jsem velice ráda,že jsou zdraví. Jen jsem jim chtěla dát malý dárek." Pak dala panu Uraharovi dvě kabice sušenek.
"Co je to?"
"To jsou sušenky,které jsem jim chtěla dát,ale protože tu nejsou,tak si je vezměte vy. Moc dobře vím,že jste na Urya a ostatní velice laskavý. Já vám chci za to poděkovat. Nashledanou a pozdravujte je ode mě." Pak Sayeko odešla a Urahara řekl:
"Taková milá dívka. Mohli byste jí přestat špehovat a normálně za ní přijít."
"Asi máte pravdu,Uraharo. Je to opravdu hodná dívka." usmál se Yumichika. Jenže naši přátelé jí sledovali celý den,aby zjistili,co o ní ještě neví. Zjistili,že chodí na brigádu a vydělává si na živobytí.
"Ona pracuje?" podivil se Renji.
"To je přece normální." povzdychl si Uryu.
"Chudáček Sayeko. Musí být opuštěná. Vždyť nikoho nemá." dodala Orichime. Pak zjistili,že má ráda květiny a také,že ráda pomáhá lidem. Nakonec i zjistili,kde bydlí. Pak už nemělo smysl se schovávat,proto Uryu vylezl jako první a řekl:
"Sayeko!"
"Uryu,jsi v pořádku? Víš vůbec,kolik je hodin?"
"Vím,ale chtěl bych si s tebou promluvit."
"O čem."
"O tom Hollowi. Tedy mojí přátelé by si s tebou rádi promluvili."
"Jak to myslíš? Neříkej,že jsi jim..." Pak všichni vylezli ven. Uryu čekla,co Sayeko řekne,ale ta se jenom usmála a řekla:
"No bylo už načase. Pojďte dál." Otevřela dveře a naši přátelé vešli dovnitř.
Konec 12.kapitoly

11. Jak Uryu porazil Hollowa? Jakou roli hraje Sayeko ve světě shinigami?

18. září 2011 v 12:39 | Linda
" Uryu,musíme jim pomoct!" zavolala Sayeko.
"Já vím."
"Spojíme své síly a zaútočíme." Uryu a Ishida vystřelili dva šípy,které vystřelili dalších 2020 šípů dohromady.
"A teď je přeneseme." řekla Sayeko a začala pomalu mizet. V tu chvíli se Ichigo probudil. Byl zase ve svémv těle,ale nevěděl,kde se to nachází.
"Tak už ses probudil,Kurosaki?" řekl nějáký hlas. Ichigo vstal a promluvil:
"Pane Uraharo! Kde to jsem? Co se stalo?"
"Uklidni se,Kurosaki. Na všechno ti odpovím. Tedy spíš tady Ishida." odvětil Kisuke Urahara a ukázal na Ishidu,který seděl opodál a přemýšlel.
"Ishido!"
"Dobré ráno,Kurosaki."
"Co se včera stalo?"
"Ty jsi tak nedočkavý. Co kdybys nejdřív pozdravil ostatní?" Ichigo se otočil a spatřil ostatní.
"Tak jsi konečně vzhůru,ospalče!" řekl Ikkaku.
"Dnes je velice krásný den." usmál se Yumichika.
"Vy dva prostě nezmlknete!" podotkl kapitán 10.jednotky.
"Ikkaku! Yumichiko! Toushiro!" Za chvíli se pak ve dveřích objevili Rangiku,Orichime,Rukia,Chad a Renji.
"Dobré ráno,Ichigo!" řekla Orichime.
"Jak se máš?" zeptala se Rangiku.
"Ten Hollow tě tedy pěkně vyřítil,hlupáku!" dodala Rukia.
"Orichime! Rangiku! Rukio! Kde jste byli?" zeptal se Ichigo.
"Byli jsme nakupovat jídlo. Musíme se pěkně posilnit." promluvil Renji.
"A vy jste všichni v pořádku?"
"Jsme celí. Nemáme vážná zranění. Nedělej si starosti." řekl Chad. Všichni se posadili a dali se do jídla.
"Mimochodem,kdo toho Hollowa vlastně skolil?" zeptal se Renji.
"Proč se ptáš?" zeptal se Ichigo.
"Je zvláštní,že toho Hollowa už necítím a navíc se o něj musel někdo postarat."
"To je fakt!"
"Pokud máte nějáké otázky,tak se zeptajte pana Ishidy." usmál se Urahara a všichni se obrátili na Quinciho.
"Ishido,kdo toho Hollowa skolil?" zeptal se Ichigo.
"Já,Kurosaki."
"Jak?"
"Svou silou."
"Jak dlouho ti to trvalo?"
"Dvě minuty."
"Jak jsi to udělal?"
"Jako obvykle."
"Fakt?"
"Ano a Ichigo,nezapomeň,že tohle není výslech."
"Spíš bychom měli Uryovi poděkovat,že toho Hollowa porazil." usmála se Orichime.
"To je pravda,Ichigo. Neměl bys pokládat tolik otázek." přidala se Rukia.
"Jenže mě by zajímalo,jak ho skolil. Vždyť nás bylo tolik a ani jsme ho neškrábli,tak jaktože to dokázal jeden Quinci,když to nedokázalo sedm shinigamiů a dva lidé." přidal se ještě Ikkaku.
"To je pravda. To není normální." remcal Toushiro.
"Souhlasím s vámi,kapitáne." promluvila Rangiku. Ichigo dlouho mlčel a přemýšlel o tom,co se mu zdálo. Pak vážně a bez přetvářky se zeptal:
"Ishido,má s tím Sayeko něco společného?" Všichni se na něj podívali a Ishida nevěděl,co říct. Nakonec,ale řekl:
"Ano,má."
"Já si to myslel. Myslím,že je čas,aby jsi nám řekl,co o ní víš."
"Já nevím,jestli by jste to pochopili. To,že jsem už řekl ano,je dost skličující."
"Jak to myslíš?"
"Já vám to tedy povyprávím." Ishida se narovnal a začal vyprávět.
"Hned první den k nám do školy přišla Sayeko. A ten večer nás poprvé napadlo spoustu Hollowů. Bylo jich strašně moc a my byli vyčerpani. Pak se odněkud objevil šíp podobný tomu mému a všechno ukončil."
"Chceš říct,že ta Sayeko je Quinci?" zeptala se Orichime.
"Ne tak docela,Orichime. Sayeko byla vždycky odtažitá a nikdy s nikým moc nemluvila. Důvod? Lidé ji neměli rádi a stranili se jí,i když jí neznali. Tak mi to spoň vyprávěla."
"To znamená,že neměla přátelé?" zeptal se Chad.
"Ano. Nikdy nepoznala lásku přátel a neměla s nikým pouto."
"A co její rodina?" zajímala se Rukia.
"Neměla nikoho,kdo by se o ní staral. Žila sama od svého dětství. Její matka i její otec byli mrtví."
"Jak zemřeli?" dodal Renji.
"Zabilo je Společenství Duší." Všichni se zarazili.
"To myslíš vážně? Tohle ti řekla?" zeptal se Yumichika zaraženě.
"Zdá se mi to jako velký nesmysl." přidal se Ikkaku.
"Možná je to pravda." řekl kapitán sklesle.
"Kapitáne." zvolala Rangiku.
"Víte,někde jsem četl,že ve Společenství Duší jednou zabili novomanželé,kteří spolu nesměli být. Bylo to pouze v tom případé,že žena byla Shinigami a muž Quinci. Byl to tedy tenhle případ,Ishido?"
"Ano. Sayeko říkala,že její otec byl Quinci a její matka byla Shinigami. Jenže také mi říkala,že za to neviní Společenství Duší. Řekla,že to bylo proti zákonům,proto zemřeli."
"Jak si můžeš být,tak jistý,Ishido?" ozval se Ichigo.
"Když by to nebyla pravda,proč by se starala o město? Proč by se starala o něco,co jí nenávidí? Musíte přiznat,že to dává smysl." Všichni nevěděli,co říct. Pak promluvil Urahara:
"Vážení,asi je nejlepší čas si s tou Sayeko promluvit." Ichigo se tedy zvedl a společně s ostatními ji šli hledat,aby si s ní mohli promluvit.
Konec 11.kapitoly
Bleach 10063 Wallpaper

10. Pláč a záchrana! Hollowé útočí!

17. září 2011 v 13:43 | Linda
Všechny dívky ucítily to samé a za chvíli k nim přišli i ostatní.
"Cítily jste to?" zeptal se Ichigo.
"Cítili,Ichigo." zašeptala Orichime. Sayeko si všimla,že Uryu mezi nimi není.
"Kde je Uryu?" zeptala se.
"Někam odešel." odpověděl Chad.
"Půjdu se po něm podívat." Někdo jí chytil za ruku. Byl to Yumichika.
"To nesmíte. Je to nebezpečné."
"Jenže já ho musím najít."
"Nebuďte,tak paličatá." dodal Ikkaku.
"Jenže já musím jít." řekla a vysmekla se Yumichikovi.
"Sayeko,kam jdeš?" zeptala se Orichime.
"Za Uryem."
"Vrať se! Je to nebezpečné."
"Neboj se! Nejsem hloupá ani bezbranná." usmála se na ni Sayeko a zmizela.
"No,skvělý a co teď?" stěžoval si Renji.
"Klid,Abarai. Nejdřív musíme najít toho Hollowa." řekl kapitán 10.jednotky.
"Kapitáne,co takhle se rozdělit do dvojic?" navrhla Rangiku. Všichni souhlasili a rozdělili se. Ikkaku byl s Yumichikem,Kapitán s Rangiku,Chad s Renjim,Rukia s Orichime a Ichigo byl sám.
"Brzy se uvidíme." řekla Rukia nakonec a všichni se vydali Hollowa hledat. Mezitím Sayeko hledala Ishidu. Brzy ho našla.
"Uryu,jsi v pořádku?" zeptala se ho.
"Ano,proč?"
"Hledala jsem tě a myslela jsem,že jsi v nebezpečí."
"To kvůli tomu Hollowi." Sayeko zvážněla.
"Ano. Tví přátelé ho asi vycítili. Měli bychom ho najít. Pokud ho nenajdeme,budou mít problémy."
"Ano,pojďme ho najít." Oba dva vyrazili a ničili všechny Hollowy,kteří byli v dosahu.
"Kolik těch Hollowů je?" stěžoval si Ichigo. Jenže pak se setkal s obrovským Hollowem,který byl obrovský a silný.
"No teda." řekl a za chvíli za ním přišli i ostatní.
"Ichigo!" volala Rukia.
"To je ten Hollow?"
"Jo. Vybral si skvělé načasování."
"Je načase ho skolit." usmál se Ikkaku.
"Proč musí být,tak oškliví." povzdechl si Yumichika.
"Ticho!" řekl kapitán.
"Jdeme na něj!" Všichni se na něj vrhli,ale skolit ho nedokázali. Když to Sayeko viděla,už se na to nemohla dívat,tak se rozhodla zaútočit.
"Uryu,musíme jim pomoct." promluvila k Ishidovi.
"Mohli bychom ho postřelit šípy."
"To je dobrý nápad,ale myslím,že bychom si měli pospíšit." Oba dva ho brzy společnou silou dostali a zachránili všechny. Bohužel byli úplně vyčerpaní a ztráceli vědomí,proto je museli oba přenést. Co se stane dál?
Konec 10.kapitoly
Anime - Bleach - Uryu Ishida

9. Hřejivý pocit radosti a kouzelný úsměv? Další Hollowé?

17. září 2011 v 11:20 | Linda
Sayeko se poprvé setkala s Rukiou Kuchiki,Renjim Abaraiem,Ikkakuem Madaramem,Ayasewavou Yumichikou,Rangiku Matsumoto a kapitánem Toushirou Hitsugayou. Právě teď jsou na prohlídce města.
"To je krása." řekla Rangiku s úsměvem,když se podívala na všechny ty šaty a to krásné oblečení.
"Líbí se vám?" zeptala se Orichime.
"Moc."
"Nechcete si tam něco vyzkoušet?" přidala se Sayeko.
"Můžu?"
"Ale jistě." dodala Sayeko klidně.
"Rukio,nechceš jít taky?" zeptala se Orichime.
"Co? Já taky?" podivila se Rukia.
"Jistě. Koupíme ti nějáké šatičky." culila se Orichime,která jí vzala za ruku a už jí vedla do obchodu. Ichigo se po chvíli zeptal:
"Ty s nimi nepůjdeš,Sayeko?" Ta mu,ale odpověděla:
"Nemám to zapotřebí. Teď mě napadá pane Ikkaku,pane Yumichiko a pane Hitsugayo,nechcete jít do restaurace?"
"Do restaurace?" podivil se IIkaku.
"Ale to je ta věc,kam se lidé chodí najíst." dodal Yumichika.
"Ach tak. To zní zajímavě."
"Tak půjdete?"
"Jistě."
"Nemohu,musím hlídat Rangiku." odvětil kapitán 10.jednotky.
"Tím se nemusíte obtěžovat."
"Jak to myslíš,Sayeko?"
"Podívejte se doleva. Tam stojí restaurace." řekla Sayeko a ukázala prstem.
"Vskutku."
"Nechcete jít také pane,Renji,Sado a Ichigo? Nemáte už hlad?"
"No,trochu." řekl Ichigo.
"Jenže já nemám peníze."
"To je v pořádku. Zaplatím to. Půjdeme?"
"Mockrát děkujeme." poděkoval Renji.
"Děkuji." řekl Chad.
"Už se velice těším,co tam bude za dobroty." usmál se Yumichiko. Všichni brzy vyrazili k restauraci. Usadili se,objednali si a povídali si.
"Tohle je velmi divné jídlo." říkal si pro sebe Ikkaku,když viděl podivně vypadjící polévku.
"To je kuřecí polévka." vysvětlovala Sayeko.
"Aha." Yumichiko si objednal jahodový dortík.
"Ten dortík je výborný."
"Chutná vám."
"Strašně."
"Poslyš,Ichigo. Co je tohle?" zeptal se Renji a ukázal na mísu těstovin.
"To jsou špagetty s kečupem." odpověděl Ichigo.
"A co to má Chad?"
"On má bagettu se salátem,rajčaty atd." Pak už nikdo neřekl nic,ale po dlouhé době promluvil Ishida.
"Kurosaki,ty si nic nedáš?"
"Ne,asi ne,Ishido. Najím se doma." odvětil shinigami.
"Měl bys něco sníst."
"To je v pohodě." Jenže pak mu zakručelo v žaludku.
"Vidíš. Co tahle omeletu?"
"Fajn.Dík."
"Neděkuj mi." Sayeko se pak podívala na kapitána.
"Nechutná vám to,pane Hitsugayo?" zeptala se.
"To ne,ale jím tohle jídlo poprvé." řekl kapitán.
"Vy jíte poprvé rýži s karim?"
"Ano."
"Asi pocházíte ze země,která tohle jídlo nemá,že?"
"Tak nějak." Po chvíli se Sayeko zvedla.
"Kam jdete?" zeptal se Yumichiko.
"Musím za slečnou Rukiou a paní Rangiku. Kdoví,co se tam zatím stalo." omlouvala se Sayeko.
"Brzy se vrátím." Všichni se za ní dívali,jak odchátí.
"Ta Sayeko je docela fajn,že,Ichigo?" zeptal se Renji.
"No jo." odvětil Ichigo,který si všiml,že se Ishida tváří divně.
"Co se dějje,Ishido?"
"Ale nic. Já si teď někam zajdu. Ještě se uvidíme." Pak se Ishida vytratil. Mezitím Sayeko dorazila do obchodu s oblečením. Pak uslyšela hlas Orichime.
"To je krása." řekla Orichime vesele. Sayeko se podívala,co se děje. Rangiku měla na sobě sukni s tričkem a Rukia modré šaty.
"Jéé,Sayeko,co na to říkáš?" zeptala se Rangiku.
"Sluší vám to. I vám,Rukio."
"Děkuji." odpověděla Rukia.
"Slečno Orichime,vy jste si nic nevybrala?" zeptala se Sayeko.
"Ne,mám spoustu hezkého oblečení."
"Když myslíte,ale něco si vyzkoušejte. Co tyhle?" Pak Sayeko ukázala na šaty,které byly vanilkově bílé a růží.
"Má pravdu,Orichimenečko! Vyzkoušej je." culila se Rangiku. Orichime si je nakonec vyzkoušela a padly jí,jak ulité,proto je Sayeko koupila.
"Chcete jít ještě někam?" zeptala se Sayeko,ale pak ucítila něco zlého stejně jako ostatní,ale nedala to na sobě znát. Je to Hollow?
Konec 9.kapitoly

8.Setkání s Rukiou Kuchiki a jinými Shinigami!

16. září 2011 v 19:05 | Linda
Odpoledne Ichiga překvapila velmi zvláštní návštěva. Ichigo byl velice překvapený,když všechny uviděl. Přesto nadšeně zvolal:
"Rukio! Renji! Ikkaku! Yumichiko! Rangiku! Toushiro!"
"Říkal jsem ti,abys mi říkal Kapitán Hitsugaya." řekl rozzlobeně kapitán 10.jednotky.
"Co tu děláte?" odvětil Ichigo. Tentokrát promluvil Renji:
"Dostali jsme zprávu,že se tu často objevuje spoustu Hollowů,proto jsme ti přišli pomoct."
"Proč je vás,ale tolik?"
"Hlupáku! Měl bys být rád,že jsme sem vůbec přišli. Měli jsme jiné starosti." rozhněvala se Rukia.
"No jo. Vypadám snad nevděčně?"
"Jo vypadáš!" Oba dva vypadali,že se dají do bitky. Naštěstí je Ikkaku,Yumichiko a Rangiku zklidnili:
"Pojďme radši na prohlídku města." nabídla Rangiku.
"To je tedy nuda." dodal Ikkaku.
"Třeba ve městě uvidíme něco zajímavého." namítl Yumichika.
"Vy chcete jít do města?" divil se Ichigo.
"Jasně. Tak pojďme." usmála se Rangiku. Všech sedm přátel vyrazilo do města. Samozřejmě v Gigai. Za pár minut potkali Chada a Orichime.
"Ahoj,Ichigo." pozdravili oba zároveň.
"Jéé. Ráda vás vidím,paní Rangiku. I tebe,Rukio."usmála se Orichime.
"To je už doba,že?" odvětila Rangiku.
"Ani ne.Proč jsem sem musel jít." povzdechl si Toushiro.
"Tak se nerozčiluj." řekl Ichigo.
"UŽ JSEM TI ŘÍKAL,ABYS MI ŘÍKAL KAPITÁN HITSUGAYA!" Mezi nimi to nevypadalo dobře.
"Hej,Chade! Jak se máš?" zavolal Renji na Chada.
"Renji. Ujde to." odvětil Chad,který viděl,jak za ním jdou Renji s Ikkakuem a Yumichikem.
"Mimochodem,kde je vlastně Ishida. Vím,že je to Quinci,ale mohl nás přijít pozdravit." podotkl Ikkaku.
"No jo. Myslím,že je teď se Sayeko."
"Se Sayeko? Kdo to je,Chade?"
"Hele,Ikkaku! Támhle jde a ještě s dívkou." řekl Yumichiko a ukázal na Ishidu,který šel společně se Sayeko z obchodu.
"Panečku! To je mi hezká dívka. Nemyslíte,kapitáne?" culila se Rangiku.
"Ani ne a přestaň mě tím otravovat,Matsumoto." rozčiloval se kapitán.
"Když jinak nedáte. Orichime,kdopak je ta dívka?" Oichime se usmála a s radostí řekla:
"To je Sayeko Chiyori. Přišla k nám teprve nedávno do třídy. Velmi se sblížila s Uryem. Je velmi milá a hodná."
"Z toho bude jistě brzy láska."
"Možná."
"Proč možná,Orichime? Děje se něco?" zeptala se Rukia. Za chvíli k nim Uryu a Sayeko přišli a Ichigo zvolal:
"Čau,Ishido! Kde se couráš?"
"Zdravím tě,Kurosaki. Jsi nevychovaný jako vždy."
"A kdo přišel pozdě?"
"Za prvé není mou povinností každý den chodit za tebou a za druhé musel jsem něco nakoupit."
"A vážně to bylo jenom kvůli tomu?"
"Samozřejmě." Sayeko si všimla velmi podivně vypadajících lidí.
"Ichigo,kdopak jsou tihle lidé?" zeptala se. Ichigo se na ni podíval a promluvil:
"To jsou moji známí."
"Nejsme žádní známí." řekla Rukia a šlápla mu na nohu.
"JÁÁÁU! Hele,Rukio,co to děláš?"
"Nejsme tvoji známí,Ichigo!"
"Nejmenuješ se náhodou Rukia Kuchiki?" zeptala se Sayeko a Ichiga překvapilo,jak může znát její jméno.
"Jsem Rukia Kuchiki."
"Já si to myslela. Opravdu jsi velmi krásná dívka."
"Heh,děkuji."
"Za málo."
"Jak můžeš znát jejich jména?" zeptal se Uryu.
"Ale Orichime mi o ní vyprávěla,že?" Sayeko se podívala na Orichime.
"Omlouvám se. Jenže jsem chtěla jí říct,že mám hodně přátel."
"To nevadí,Orichime."dodal Chad.
"Co kdybych ti je rovnou představil všechny?" nabídl se Ichigo.
"To je dobrý nápad." dodal Yumichika. Ichigo začal všechny pomalu představovat.
"Tahle blondýna je Rangiku Matsumoto."
"Ahoj!" usmála se.
"Tenhle zrzek je Renji Abarai."
"Já ti dám zrzek."
"Tenhle modrovlasej je Yumichiko Ayasegawa."
"Rád tě poznávám."
"A tenhle plešoun je Ikkaku Madarame."
"Ichigo! Říkal jsem ti,abys mi tak neříkal!!!!!!!"
"A co má bejt." Sayeko jenom kulila oči,ale pak s úsměvem řekla:
"Já vás také všechny ráda velice poznávám. Jsem Sayeko Chiyori."
"Ichigo,myslím,že jsi zapomněl na kapitána." promluvila Orichime.
"Aha. Promiň,Toushiro."
"Už jsem ti říkal,abys mě oslovoval kapitáne Hitsugayo." rozčiloval se kapitán. Pak na sobě ucítil pohled Sayeko,jak si do prohlíží.
"Co se děje."
"Tento přítel vypadá jakoby pocházel..." Všichni čekali,že řekne,že vypadá jako na kluka za základky,ale ona řekla něco úplně jiného.
"Ráda vás poznávám,Toushiro Hitsugayo." Pak mu potřásla rukou.
"Když už jsme se všichni představili,nechcete vyrazit do města?" zeptala se ještě Sayeko.
"To je skvělý nápad." dodala Inoue. Všichni se rozhodli jít a pobavit se. Na tenhle den nikdo dlouho nezapomene.
Konec 8.kapitoly

7. Sayeko sama! Udobří se s Ishidou? Co s tím udělá Ichigo?

15. září 2011 v 16:29 | Linda
Sayeko a Uryu spolu nemluvili už pár dní a vypadalo to,že spolu asi mluvit nebudou. Odpoledne se Ichigo vracel domů spolu s Chadem,Orichime a Ishidou. Všiml si,že Ishida se pár dní chová vážně divně,proto se ho zeptá.
"Ishido,co je to s tebou? Řekni mi pravdu."
"O čem to mluvíš,Kurosaki? Nic mi není." odsekl Uryu.
"To si nemyslím. Jsi stále zticha a nedáváš pozor. Takhle se tedy většinou nechováš." Pak se němu přidá Orichime.
"Uryu,Ichigo má pravdu. Bylo by lepší,kdyby jsi nám řekl,o co jde." Chad taky promluví.
"Oba dva mají pravdu." Uryu neví,co má říct,ale Ichigo zareaguje,jako by mu četl myšlenky.
"Jde o tu Sayeko,že?" Ishida se zarazil.
"Je to pravda,Uryu?" zeptala se Orichime.
"Bohužel je." Naši čtyři přátelé se pak sešli u Orichime doma. Orichime uvařila čaj a udělala zákusek.
"Ishido,pověz nám všechno od začátku,ano?" Mladý Quinci se nadechl a začal vyprávět.
"Sayeko nikdy neměla přátelé,proto,když přišla do nové školy,tak nevěděla,jak se má chovat,proto často chodila na střechu školy,kde byla sama a přemýšlela. Jednou jsem šel na střechu školy a potkal jí tam. Byla tam sama a vypadala smutně. Bylo to tehdy,když měla lepší výsledky,než já. Začali jsme si povídat a brzy jsme si začali rozumět."
"Takže jste se stali přáteli?" zeptal se Chad.
"Dalo by se to tak říct."
"Protože jsem byl její první přítel, byla velice překvapená,že se s ní chci přátelit."
"Proč byla překvapená?" zeptal se Ichigo.
"Protože odmala se jí lidé stranili a nechtěli s ní nic mít."
"To je strašné." dodala Orichime.
"Později mi povídala o svém životě a o své minulosti. Řekla,že jsem jediná osoba,které dokáže důvěřovat. Bohužel také mi řekla něco,kvůli čemu spolu nemluvíme."
"A co to bylo?" zeptal se Ichigo znovu.
"Řekla,že brzy přijde o život."Všichni se zarazili a nechápali,co tím ta Sayeko myslí."
"Jak to Sayeko myslí?" řekla Orichime vystrašeně.
"Nevím přesně,ale myslím,že plakala,když to říkala." Ichigo,Chad i Orichime si všimli,jakou to Uryovi působí bolest,když o tom mluví.
"Neměli jsme se tě na to ptát." omlouval se Chad.
"To je v pořádku. Je mi trochu lépe,když jsem vám to řekl." Brzy musel Ishida jít domů.
"Mějte se." řekl a odešel domů. Ichigo,Orichime a Chad zůstali sami. Po chvíli se Orichime Ichiga zeptala:
"Ichigo,nemyslíš,že bychom je měli dát dohromady?"
"Proč myslíš,Orichime."
"Bylo by hezké,kdyby si odpustili a byli zase přátelé."
"To je pravda,ale jak to chceš udělat?"
"Mám už plán." Druhý den,když byla Sayeko opět sama na střeše,přišla k ní Orichime.
"Sayeko?" Sayeko se otočila.
"To jsi ty. Ty jsi Orichime,že? Potřebuješ něco?"
"Chtěla bych ti poděkovat za to,jak jsi mě zachránila."
"To jsi už přece udělala."
"Není to spíš poděkování,ale prosba."
"Prosba? Jaká?"
"Chtěla bych,aby jsi zase mluvila s Uryem." Sayeko se zarazila,ale s klidným obličejem se otočila zpátky k městu.
"To nemohu."
"Proč?"
"To,že spolu nemluvíme,je asi mnohem lepší."
"Jak to myslíš?
"Uryu ti asi řekl vše,že?"
"No,řekl mi o tom,co jsi mu řekla. Spíš nechápu,proč bys měla přijít o život."
"To by jsi nepochopila."
"Jistě,že ne,protože s Uryem nebo s námi nemluvíš."
"Orichime."
"Chci být tvoje kamarádka a chci,aby jsi se udobřila s Uryem,prosím." Sayeko si povzdechla a zeptala se,jestli by chtěla znát to,co si myslí o Uryovi a o nich. Orichime přikývla.
"Proč nechceš být Uryova kamarádka,Sayeko?"
"Protože jsem nikdy neměla přátelé a on byl první,který se ke mně choval mile. Nebál se mě a stal se mým přítelem. Jenže já se bojím,že bych mu mohla ublížit."
"Ublížit?"
"Ano,já se bojím,že všem ublížím."
"Sayeko,ty jsi tak starostlivá."
"Starostlivá? To mi ještě nikdo neřekl."
"Opravdu? Tak budeme kamarádky?"
"Když myslíš."
"Půjdeme tedy za Uryem?" zeptala se Orichime,ale pak se za ní ozve hlas.
"To není třeba." Objeví se Uryu s Ichigem.
"Uryu?" řekne Sayeko.
"Všechno jsme slyšeli." dodal Ichigo. Sayeko a Uryu se na sebe podívali,ale nic neřekli. Teprve,když Orichime a Ichigo řekli:
"Uvidíme se pak ve třídě,Sayeko promluvila:
"Uryu,ty jsi to všechno slyšel,že?"
"Ano." odvětil Uryu.
"Proč jsi sem přišel?"
"Chtěl jsem si s tebou promluvit."
"Jenomže se mnou tě nic dobrého nečeká."
"Protože si bojíš,že nám ublížíš?"
"Nejen to. Bojím se,že ublížím i tomuhle městu a nevinným lidem. Neměla bych žít."
"Tohle říkáš,jen proto,že jsi sama. Kdybys měla přátelé,neříkala by jsi to."
"Asi máš pravdu. Já jsem stále sama."
"Teď už nejsi. Já jsem tvůj přítel."
"Jenže nás nic nespojuje."
"Ale ano. Jsme oba Quinciové."
"Ano,jsme."
"Budeme tedy zase přátelé?"
"Ano." usmála se Sayeko a podala mu svou ruku na důkaz přátelství. Díky Orichime a Ichigovi jsou zase přátelé.
Konec 7.kapitoly

6.Tajemství,které zná,jen Sayeko! Co je to za tajemství?

12. září 2011 v 19:34 | Linda
Po hodině tělocviku se Sayeko vydala na střechu školy. Byla velice šťastná,že opět vidí Ishidu.
"Uryu." řekla.
"Sayeko." odvětil.
"Ty jsi to sledoval,že?"
"Ano."
"Máš zase nějáké otázky?"
"To mám."
"Tak se ptej." řekla a opět se opřela o zábradlí.
"Jaktože toho Hollowa Orichime neviděla?"
"Tenhle Hollow umí skrýt svůj duševní tlak."
"Jenže musela ho vidět,protože.."
"Protože slečna Orichime má moc. To ano,ale nesmíte všechno brát na lehkou váhu."
"To já vím."
"Mohli byste toho později litovat."
"Proč tohle říkáš? Máš nějáké tajemství?"
"A co když ano?"
"Povíš mi ho?"
"Možná. Neznám tě moc dlouho,tak si nemysli,že ti řeknu všechno o sobě a své minulosti."
"To je vlastně pravda."
"Já vím,že ti určitě připadám divná."
"Divná?"
"Ano."
"Proč?"
"Asi kvůli tomu,že s ostatními moc nemluvím,protože jim nedůvěřuji. Nikdy jsem moc druhým lidem nevěřila a nespoléhala se na ně. Vždycky to tak bylo."
"Jenže teď máš přátelé."
"Opravdu? Tím si nejsem jistá. Nikdy jsem neměla přátelé. Lidé se mě radši stranili,i když mě neznali."
"Nebylo ti smutno."
"Možná,ale přesně nevím, Když si na to člověk zvykne,tak si pak na to už nepamatuje."
"Znám ten pocit."
"Chceš tedy znát to tajemství?"
"Ano."
"To tajemství je,že mě zabije jeden z tvých přátel." prohlásila Sayeko tiše,protože věděla,co to s Ishidou udělá.
"Cože? Někdo z mých přátel? Kdo?"
"Nevím,kdo přesně,ale vím,že to bude jeden z nich."
"A co když to,tak není."
"Tak zemřu rukou někoho jiného. Nemůžu ti říct všechno,co o mně ještě nevíš,protože bys to nepochopil,proto tě žádám,abys jim to neříkal. Bude to,tak lepší pro nás všechny." Sayeko na jeho obličeji viděla,že má pochybnosti a že ji nevěří.
"Já vím,že mi nevěříš a určitě mnou pohrdáš,ale to je přece jedno. Na tom nesejde. Vždyť jsem pouze obyčejný člověk." Po tomhle Sayeko odešla. Už neměla nic,co by mu řekla. Věděla,že by to pouze zhoršilo situaci. Odešla a nechala ho tam samotného.
Konec 6.kapitoly

5. Tělocvik s Orichime Inoue!

12. září 2011 v 19:03 | Linda
Další hodinu byl tělocvik. Dívky se převlékly do sportovního oblečení a měly uběhnout tři kolečka. Orichime byla připravená,ale pak uviděla Sayeko. Vzpomněla si na to,co říkala Tatsuki.
V Orichimině hlavě:
"Tatsuki mě také zachránila Sayeko?"
"Ano." odpověděla Tatsuki.
"Také mě žádala,abych ti o tom neříkala." vzpomínala Tatsuki.
"Bylo pozdě večer a já se vracela z nákupu a spatřila ji s tebou. Ty jsi byla o ní opřená a já se ptala,co tam dělá." Tatsuki si vzpomněla na včerejší noc...
"Hej,co tam s Orichime děláš?" řekla Tatsuki.
"Ty jsi Tatsuki,že?" zeptala se Sayeko.
"No jo."
"Mohla bys Orichime odnést domů?"
"Jasně,ale proč?"
"Odnesla bych ji sama,ale nevím,kde bydlí."
"Jasně." Tatsuki si ji dala na záda a tašky do obou ruk.
"Mohla bych tě o něco požádat?" řekla ještě Sayeko.
"O co?"
"Neříkej,že jsem ji našla já."
"Dobře."
Realita: Orichime se probudila ze snění a vykročila k Sayeko. Když si jí Sayeko všimla,zastavila se. Potom řekla:
"Sayeko?" Dívka s modrámi vlasy se na ni podívala a zeptala se:
"Ano?"
"Chtěla bych ti poděkovat."
"Za co?"
"Za to,že jsi mě zachránila." Sayeko si povzdechla.
"Tatsuki ti to pověděla,že?" Orichime přikývla.
"Nemusíš mi děkovat."
"Ale."
"Radši pojďme. Musíme uběhnout tři kolečka."
"Dobře." Pak ty dvě spolu už nepromluvily,protože na to neměly čas,ale také proto,že Sayeko nechtěla s nikým mluvit. Sayeko uběhla tři kolečka jako nic a také skončila jako první. Ostatní dívky byly úplně vysílené. Mezitím měli kluci volnou hodinu a jedli na střeše školy svačinu. Vzápětí Sayeko vycítila Hollowa,kterého nikdo jiný necítil,protože uměl perfektně skrývat svůj duševní tlak. Sayeko také viděla,že se chystá zaútočit na Orichime. Jediný,kdo ho spatřil byl Ishida,který chtěl přispěchat na pomoc,ale pak viděl,jak Sayeko volá na Orichime.
"Pozor!" Orichime se na ní podívala a viděla,jak k ní Sayeko běží a odstrkává jí stranou. Nechápala,o co jde,ale pak vycítila něco zvláštního ve vzduchu.
"Co se děje,Sayeko?" zeptala se.
"Něco se na nás řítí."
"Jenže já nic nevidím."
"To je jedno." Sayeko věděla,že to Orichime nevidí,protože tenhle Hollow nebyl obyčejný. Byl silný a zároveň nebezpečný. Nejhorší,ale bylo,že tam bylo spousta dívek. Přemýšlela,jak Hollowa porazit. Pak jí něco napadlo. Uvolnila trochu svého duševního tlaku a začala dělat hvězdy,salta a stojky. Všechny dívky se na ní zaujatě dívaly a Orichime taky. Uryu věděl,o co se snaží a dokonce toho Hollowa viděl. Sayeko se potom zastavila,vytáhla si stuhu z vlasů a zatančila s ní. Jenže ona zároveň tančila a útočila. Nakonec byl Hollow poražen a Orichime k Sayeko přistoupila.
"To bylo krásné." řekla.
"Děkuji."
"Víš,nevím to jistě,ale musím ti znovu poděkovat."
"Za co?"
"Bylo to kvůli té větvi,že?"
"Co?" Orichime ukázala Sayeko spadlou větev a Sayeko málem vyletěla z kůže,protože se o všechny dívka strachovala,ale byla ráda,že Orichime toho Hollowa necítila. Nemusela se zbytečně dostávat do nebezpečí.
Orichime čekala na její odpoveď a Sayeko se usmála.
"Nemohla jsem přece nechat tu větev,aby tě zasáhla."
"Díky."
"Nemáš zač." Právě v ten moment zazvonilo a Sayeko se ještě před odchodem podívala na střechu. Byl na ní Ishida a díval se na ní. V jeho obličeji se značila radost,ale když se na něj Sayeko usmála,zdálo se,že i trochu zčervenal. Pak Sayeko běžela do budovy s ostatními a pak už ji nebylo vidět. Kdoví,co se z toho vyklube.
Konec 5.kapitoly

4. Poděkování nebo odhalená pravda? Přátelství mezi Ishidou a Sayeko!

11. září 2011 v 12:46 | Linda
Další den naši přátelé opět vyrazili do školy. Vzápětí se setkali s pohledem Sayeko,která si jich nevšímala. Jakmile zazvonilo,sedli si všichni na místa. Paní profesorka vešla do třídy a promluvila:
"Dobré ráno,třído."
"Dobré ráno." řekla třída.
"Jak už všichni víte,mám pro vás výsledky testu,který jsme psali před pár dny. Teď začnu hlásit jména." Celá třída ztichla.
" Začneme třeba Ichigem. Ichigo skončil jsi na 15.místě. To je docela obdivuhodné. Chad skončil na 10.místě,Inoue skončila na 3.místě,Ishida skončil na 2.místě a slečna Sayeko je na 1.místě. Gratuluji." Všichni se na Sayeko dívali. Jejich pohledy naznačovaly závist a překvapení. Sayeko si toho všimla,ale také cítila nenávist,která nechtěla vyplout na povrch. Byla slabá,ale Sayeko jí přesto cítila. Nakonec,ale promluvila:
"Děkuji." O přestávce se Sayeko opět vydala na střechu školy. Jenže nebyla jediná,koho tenhle nápad napadl. Uviděla opět Ishidu.
"To jsi zase ty?" zeptala se. Uryu se na ní podíval a řekl:
"Přišel jsem si s tebou promluvit."
"Opět?" Sayeko vyšla ven,dotkla se zábradlí a nechala se unášet větrem.
"O čem se mnou chceš mluvit?"
"Chtěl bych ti poděkovat."
"Za co?"
"Záchranila jsi mě a nejen mě,ale i moje kamarády."
"To nic nebylo. Nemohla jsem vás tam nechat."
"Co jsi,ale dělala venku?"
"Šla jsem na procházku."
"Proč?"
"Uklidňuje mě to."
"Aha. Ještě mám jednu otázku."
"Jakou."
"Neviděla jsi večer bleděmodrý šíp,který se odněkud objevil?"
"Neviděla. Proč?"
"Myslím si,že ten šíp patří Quinciúm. Qunciové jsou lidé,kteří dokáží střílet zářící šípy."
"Proč mi to všechno říkáš?"
"Protože si myslím,že ty jsi Quinci." Sayeko se zarazila.
"Proč si to myslíš?" řekla.
"Vycítil jsem z toho šípu duševní tlak,ale to není ten důvod,který mě o tom přesvědčil. Přesvědčila mě o tom silueta dívky."
"Dívky?"
"Ano. Ve svitu měsíce se odrážela její silueta,proto si myslím,že jsi to mohla být jedině ty."
"To,ale není jisté."
"Tyhle události se začaly dít od tvého příchodu. A ještě jsi nás k tomu včera zachránila. To nemohla být náhoda. Chtěla bys to ještě zapírat?" Sayeko už nevěděla,co říct,proto se radši přiznala.
"Je to všechno pravda." Ishidu její reakce překvapila,ale přesto se na něco zeptal:
"Proč jsi to všechno tajila?"
"Neměla jsem na vybranou."
"Jak to myslíš?"
"Nechtěla jsem uvrhnout tohle město do nebezpečí,proto jsem to radši tajila."
"Tak proč jsi nevyřídila Hollowy?"
"Věděla jsem,že když bych se ukázala,vyvolala bych zbytečný rozruch."
"To je pravda."
"A Společenství Duší by mě asi zajalo,protože by se bálo,že jsem velká hrozba pro tohle město." Oba dva si potom spolu povídali jako staří přátelé.
"Je tady,tak krásně." usmála se Sayeko při pohledu na město.
"To je,ale můžeš mi říct,jak je možné,že jsi Quinci?"
"Jsem Quinci,jenom z půlky."
"Jak to myslíš?"
"Quinci byl můj otac a matka byla Shinigami."
"Quinci a shinigami? Není to zakázané?"
"Je,proto.."
"Proto co?"
"Proto je Společenství Duší nechalo odstranit." řekla Sayeko sklesle. Kolem nich se provál vítr a Ishidovi to přišlo líto.
"To je tan důvod,proč jsi to před námi tajila?"
"Ne,na tomhle městě mi záleží víc,než na vlastním životě. Slíbila jsem si,že ho ochráním i za cenu svého života."
"Takže vlastně Společenství duší nenávidíš?"
"Ne. Necítím k Společenství duši nenávist. Spíš cítím lítost,než nenávist."
"Lítost? Kvůli čemu?"
"Já nevím. Asi kvůli lidem. Nic jiného mě nenapadá. Můžu se na něco zeptat já?"
"Jistě." podivil se Uryu.
"Proč se mě nebojíš nebo mě nenávidíš jako ostatní?"
"Proč bych tě měl nenávidět?"
"Protože jsi v testu skončil jako druhý. Obvykle býváš určitě první."
"To ano,ale to není důvod,abych tě nenáviděl."
"To myslíš vážně?"
"Ano,ale proč se na to ptáš?"
"Ty jsi to necítil?"
"A co?"
"Ve třídě jsem cítila z ostatních závist,překvapení a nenávist."
"To je,ale normální."
"Možná,ale mě lidé nenávidí celý život." Uryu strnul.
"Jak to myslíš?"
"Každý člověk,který mě pouze vidí,mě nenávidí. Jenže ty mě nenávidíš. Jak je to možné?"
"Asi je to proto,že jsem stejný jako ty."
"Stejný?" Sayeko se na něj podívala a dlouho od něj nemohla odtrhnout oči. Byl první člověk,který řekl,že se jí nebojí a že ji nenávidí. Co dalšího se stane?
Konec 4.kapitoly

3.Přátelé se probouzejí! Byl to jenom sen?

7. září 2011 v 17:47 | Linda
Ichigo se vyděšeně probudil. Nevěděl,kde je a proč tam je.
"Kde to jsem?" ptal se sám sebe a překvapeně zjistil,že je ve svém pokoji. Sešel domů po schodech a zjistil,že už je den.
"Ichigo! Dobré ráno!" volal na něho jeho otec,který se na něj chtěl vrhnout. Jenže Ichigo ho kopl nohou do obličeje,proto spadl na zem.
"Hele,uklidni se." mumlal Ichigo.
"Takhle se chová syn k jeho otci?"
"To máš fuk. Radši mi řekni,jak jsem se dostal domů. Vždyť jsem včera omdlel na ulici,tak jak jsem se dostal domů?"
"Přinesla tě jedna dívka."
"Dívka."
"Ano. Měla modré vlasy a byla krásná."
"Byla to Sayeko?" Vylítl na něj Ichigo.
"Já nevím. Neptal jsem se jí na jméno,ale řekla mi,že tě našla na ulici a odnesla tě sem."
"A co ostatní?"
"Každopádně jsem jí vděčný,že tě zachránila. Kam zase běžíš?"
"Do školy!" řekl Ichigo a běžel,jako kdyby mu za patami hořelo. V duchu si myslel:
"Musím zjistit,jestli jsou ostatní v pořádku. Támhle je dům Orichime. Zkusím zazvonit." Ichigo zkusil zazvonit,ale zdálo se,že doma nikdo není.
"Ksakru,nikdo není doma. Co takhle Chadův dům? Zase nic." Nakonec běžel k Ishidovi domů.
"Zase nikdo. Možná už jsou ve škole. Do školy také běžel jako šílený a nakonec zjistil,že jsou všichni v pořádku.
"Vy jste všichni v pořádku?"
"Ahoj,Ichigo!" usmála se Orichime.
"Ahoj,Ichigo." řekl Chado.
"Zdravím,Kurosaki." odvětil Uryu.
"Orichime,Chado,Ishido,jaktože jste v pořádku?" divil se Ichigo.
"Také vás tam přinesla Sayeko?"
" Mě našla Tatsuki. Řekla,že viděla,jak ležím bezmocně na zemi." řekla Orichime.
"Mě našli Mizuiro a Keigo." dodal Chad.
"A mě našel táta." podotkl Ishida.
"To je divný,protože mě našla Sayeko."
"Sayeko? Myslíš to vážně,Kurosaki?" zeptal se Ishida.
"Smrtelně,ale to je vlastně jedno." Nakonec to naši přátelé nechali plavat a odpoledne se normálně vrátili domů. Jenže s nimi se společně vraceli Tatsuki,Keigo a Mizuiro.
"Chade." promluvil Keigo.
"Co se děje?" odvětil Chado.
"Víš,my jsme tě nezachránili. Byla to Sayeko." Všechny konverzace zaujala.
"Jak to myslíš?"
"Včera jsme tě zachránili,jen díky ní. Požádala nás,jestli by jsme tě neodnesli k tobě domů a také,abychom ti neříkali,že tě zachránila ona." Potom promluvil Mizuiro.
"Je to tak."
"Mizuiro." oslovil ho Ichigo.
"Je to pravda a Uryu tebe také zachránila Sayeko."
"Cože?" lekl se Ishida.
"Viděli jsme ji,jak tě odnáší. Asi se snažila tě odnést domů,protože jiný důvod mě nenapadl."
"To nemůže být pravda." Nakonec začala mluvit Orichime:
"Tatsuki mě také zachránila Sayeko."
"Ano." odpověděla Tatsuki.
"Také mě žádala,abych ti o tom neříkala." vzpomínala Tatsuki.
"Bylo pozdě večer a já se vracela z nákupu a spatřila ji s tebou. Ty jsi byla o ní opřená a já se ptala,co tam dělá." Tatsuki si vzpomněla na včerejší noc.
Včerejší noc:
"Hej,co tam s Orichime děláš?" řekla Tatsuki.
"Ty jsi Tatsuki,že?" zeptala se Sayeko.
"No jo."
"Mohla bys Orichime odnést domů?"
"Jasně,ale proč?"
"Odnesla bych ji sama,ale nevím,kde bydlí."
"Jasně." Tatsuki si ji dala na záda a tašky do obou ruk.
"Mohla bych tě o něco požádat?" řekla ještě Sayeko.
"O co?"
"Neříkej,že jsem ji našla já."
"Dobře."
Realita:
"Nakonec odešla." řekla Tatsuki s povzdechem. Naši přátelé byli v šoku a rozhodli se,že jí musí poděkovat.
Pokračování příště...

2. Sayeko a Uryu! Stávají se přáteli?

7. září 2011 v 17:05 | Linda
Následující den šli naši přátelé opět do školy. Uryu stále přemýšlel o tom,co viděl. Neveděl,jestli to byla halucinace. Probudil ho teprve Ichigův hlas.
"Ishido,slyšíš mě?"
"Kurosaki,vyděsils mě.Potřebuješ něco?"
"Tak promiň. No jo. Mohl bys tohle Yuzu zašít?" zeptal se ho Ichigo a podal mu plyšáka ve tvaru králíka.
"Jo jasně. Budu s tím hned hotový." Když Uryu králíka zašil,vydal se radši na střechu školy,kde by si pročistil hlavu. Jenže když otevřel dveře,uviděl Sayeko. Stála klidně a pozorovala okolí. Zrovna,když šel k zábradlí,aby také pozoroval okolí,Sayeko se rozhodla jít prač. Vzápětí kolem nich se mihl vítr,který jí rozfoukal vítr a Uryu si vzpomněl na dívku,jež viděl včerejší noc. Neovládl se a promluvil:
"Počkej!" Sayeko se na něj otočila a podívala se na něj.
"Potřebuješ něco?" zeptala se.
"Ne,nepotřebuji nic."
"Dobrá tedy. Vrátím se do třídy." Sayeko se rozhodla odejít,ale Uryu jí zadržel.
"Počkej."
"Co ještě?"
"Mohl bych si s tebou o něčem promluvit?"
"O čem?"
"Asi to bude znít hloupě,ale nebyla jsi včera v noci venku?"
"Proč se na to ptáš?"
"Protože jsem včera viděl dívku a myslím,že by jsi to mohla být ty."
"Promiň,ale nebyla jsem to já,protože jsem byla doma a učila se."
"Aha."
"Je to už všechno?"
"Myslím,že ano."
"Tak zatím se měj." Pak ho už Sayeko opravdu opustila a on zůstal na střeše. Po zbytek dne jí už jenom sledoval,protože si stále myslel,že by to mohla být ona. Jenže později se už nestalo nic neobvyklého. Cestou domů byl duchem nepřítomný.
"Ishido! Ishido!" volal na něj Ichigo.
"Kurosaki? Co se děje?"
"To nám řekni ty. Jsi celý den divný."
"Jak to myslíš?"
"Ještě jsi nespravil toho králíka pro Yuzu."
"Promiň."
"Není ti snad dobře,Uryu?" přidala se Orichime.
"Jsi trochu bledý."
"Jsem v pořádku. Jen jsem nad něčím přemýšlel."
"Souvisí to s tím včerejškem?" zeptal se ještě Chado a Uryu jenom souhlasil.
"Ano,celý den jsem nad tím přemýšlel. Prostě myslím,že v tom vězí i něco více."
"Tak to zatím necháme být."
"Ichigo.."
"Prostě,jestli v tom vězí něco víc,tak se s tím prostě vypořádáme."
"To jsi celý ty." Uryu se s tím už netrápil,ale věděl,že se stane něco nekalého. A opravdu se stalo něco,co očekával. Napadli je další Hollové,což znamenalo další boj. Hollowů neustále přibývalo a naši přátelé začali být vyčerpaní. Nakonec je zachránil úplně stejný šíp a Uryu opět spatřil onu dívku,ale ne nadlouho,protože byl vyčerpaný stejně jako ostatní. Všichni omdleli únavou a vyčerpáním. Za chvíli k nim někdo přistoupil,ale už nevěděli,kdo to byl. Co se stane s našimi přáteli? Kdo je ten neznámý?
Pokračování příště...

1. Neznámý střelec? Neuvěřitelná síla!

5. září 2011 v 17:57 | Linda
Ichigo Kurosaki a jeho přátelé Orichime Inoue,Yasutoru Sado a Uryu Ishida se chystají do školy. Doufají,že jim nový školní rok vydaří. Právě teď sedí Ichigo ve své lavici a pěkně se nudí. Hned ho vítá jeho kamarád Keigo a Mizuiro.
"Ahoj,Ichigo! Jak ses měl?" ptá se ho Keiga.
"Ahoj,Keigo. Měl jsem se fajn." odvětil Ichigo.
"Jenom fajn? Já jsem se měl skvěle. Byl jsem u moře. Představ si moře,pláž a slunce."
"Radši ne."
"Hej,Ichigo. Slyšel jsi to?" zeptal se ho Mizuiro.
"A co?"
"Dnes k nám do třídy má přijít nová holka."
"Fakt?"
"Jo." Keigo se k nim přidal.
"A povídá se,že je to kočka." smál se.
"To jsem teda zvědavý." povzdychl si Ichigo. Za chvíli spatřil svoje přátelé.
"Ahoj,Ichigo!"pozdravila ho Orichime.
"Ahoj,Orichime."
"Zdravím tě,Kurosaki." řekl Uryu.
"Ahoj,Ishido."
"Ahoj,Ichigo." promluvil Sado nakonec.
"Ahoj,Chade." Vzápětí zazvonilo a do třídy přišla paní profesorka.
"Dobré ráno,studenti." řekla. "Jak už jste slyšeli,dnes má přijít nová studentka,proto se k ní chovejte hezky. Vstup prosím." Jakmile tuhle větu dořekla,vstoupila do třídy modrovlasá dívka v uniformě. Vypadala úplně obyčejně. Byla štíhlé postavy,měla dlouhé vlasy,normální uniformu a krásnou tvář.
"Tohle je nová studentka. Prosím,představ se." nařídila jí profesorka. Dívka pohlédla na třídu,otevřela ústa a promluvila:
"Jmenuji se Sayeko Chiyori a ráda vás poznávám." Profesorka se znova chopila slovua.
"Posaď se vedle pana Ishidy." Po tomhle se Sayeko posadila už nikdo nepromluvil,protože začala hodina. Odpoledne se naši přátelé vraceli domů.
"Hej,Ichigo. Že ta nová holka je teda kráska,co?" mumlal hlasitě Keigo.
"Ani ne." odvětil Ichigo.
"Fakt? Ty seš divnej. Každý kluk snad po ní pokukoval."
"No jo."
"Keiga má pravdu,Ichigo." dodal Mizuiro.
"Mizuiro,neříkej mi,že s ním souhlasíš."
"Většinou ne,ale tentokrát budu muset." Tatsuki,která šla vedle něj,to už nebavilo.
"Nemůžete se už bavit už o něčem jiném?" stěžovala si.
"Ne. Musíme se o něčem bavit."
"Jenže mě to už nebaví. Radši vás umlčím." Už se do nich chtěla pustit,ale zastavil jí Ichigo a Orichime.
"To stačí. Tatsuki nepůjdeme nakupovat?" zeptala se Orichime.
"To bude určitě lepší,než tohle poslouchat." odpověděla Tatsuki.
"Tak zatím se měj,Ichigo."
"Jo,mějte se." obě dívky zmizely v obchodech a za chvíli se Ichigo ocitl pouze s Ishidou a Chadem.
"Bože,to byl dneska den." povzdychl si Ichigo.
"Ber to z lepší stránky,Kurosaki. Aspoň nás dnes nenapadl Hollow." podotkl Uryu.
"To je vlastně pravda."
"Fajn. Tak se zatím měj,Kurosaki. Už jsi u svého domu."
"Jo,ahoj." Ichigo se rozloučil s oběma a jakmile vešel do svého pokoje,musel si na chvíli zdřímnout. Byl unavený. Když se probudil,byla už tma. Bylo osm hodin večer.
"To je,tak pozdě?" říkal si pro sebe. Ve chvíli ucítil Hollowa. Rychle vstal a díky odznaku se stal Shinigamim. Jakmile vyšel ven,uviděl Ishidu a Chada.
"Kurosaki,cítíš to taky?" zeptal se Uryu.
"Jo. Je tu Hollow." odvětil Ichigo.
"A není jich málo."
"Ichigo,nad tebou." vykřikl Chad. Všichni tři uskočili a dali se do boje. Hollowů neustále přibývalo a naši přátelé byli vyčerpaní.
"Kolik jich ještě je?" stěžoval si Ichigo.
"Mě se neptej." odvětil Ishida. Za chvíli se stalo něco,co nikdo nečekal. Odněkud vyletěl šíp a všechny Hollowy rázem zničil.
"Co to bylo?" zeptal se Chad.
"Nevím." odpověděl Ichigo. "Hej,Ishido. Jdeme. Jsme hotoví."
"Jo,už jdu." mumlal Uryu. Ještě naposled se Ishida otočil,aby se podíval na místo,odkud vyletěl šíp. Ještě na chvíli spatřil cosi mlhavého. Byla to silueta nějáké dívky,jež je pozorovala. Zmizela rychleji,než se Ishida stačil podívat pozorně,ale viděl dost,aby věděl,že se děje něco nekalého.
"Kdo je ta dívka?" říkal si pro sebe,než odešel s Ichigem a Chadem domů. Proč jim ta dívka pomohla a kdo vůbec je? Zjistí Uryu,kdo je nebo si pomyslí,že to byla halucinace? Jaktože jiný šíp měl větší sílu,než ten jeho? Co se ještě stane?
Pokračování příště..

Bleach postavy pokaždé jinak

4. září 2011 v 17:55 | google

Bleach obsah

4. září 2011 v 17:48 | Linda
Našim přátelům Orichime,Uryuovi,Sadovi a Ichigovi začíná nový školní rok. Hned na začátku školy přijde do jejich třídy nová studentka. Její jméno zní Sayeko Chiyori. Vypadá jako normální studentka. Má krásné dlouhé a tmavěmodré vlasy,štíhlou postavu a milou povahu,i když je něčím zvláštní. Sedí vždycky sama a o přestávkách se s nikým moc nebaví. Raději chodí ven na střechu a pozoruje okolí. Jednou se ve městě opět objeví Hollowé a naši přátelé je musí zneškodnit. Jenže Hollowů je neuvěřitelné množství a naši přátelé potřebují pomoct. Odněkud se objeví šíp podobný šípu Guinciů a všechny Hollowy rázem zničí. Naše přátelé to překvapí a chtějí rozhodně zjistit,co za tím vězí. Jediný Uryu si všimne i ve tmě zářící siluety neznámé dívky,která v momentě zmizí. Kdo je ta dívka? Kdo vystřelil ten šíp? Jaké tajemství naši přátelé odhalí? To se brzy dozvíte v mém příběhu.
 
 

Reklama