* Zdraví a vítá vás tým Lem!* Smějící se

*Linda1997* - zakladatel, překladatel - AKTIVNÍ

Erika:3 ,Dee-Dee254 ,Maja2003 - překladatel, encoder - NEAKTIVNÍ

Bohyně Kanna: Reinkarnace

25. - 26.kapitola

7. prosince 2013 v 20:00 | Linda
Nitori se pomalu zotavovala.
"Ty jsi vážně neuvěřitelná. Dostala jsi možnost použít svou sílu a ty dopadneš takhle."
"Co mi to hned vyčítáš?!"
"A není to snad pravda?"
"Je."
"Tak vidíš."
"Zezačátku jsem trochu tušila, že všechno nemůže jít , jak po másle."
"A proč jsi.."
"Cílem bylo probudit svou moc. To se mi povedlo, když jsem se pdovíala do hloubi svého srdce."
"Bohužel, když použil tu obrovskou kouli, zasáhlo tě to tak, že teď ležíš a zotavuješ se."
"To se pleteš. Ti tři moji sílu používají."
"Co?"
"Teď jsem jim dodala to, co potřebovali."
"Nejsou oni tví pomocníci?"
"Pomocníci?"
"Nezvpomínáš si? Bohyně Kanna měla tři pomocníky, jež ji našli."
"Tak tedy oni.."
"Zůstali tady kvůli tobě."
"Jalikož jsem Nitori? Nebo Ruka?"
"Obojí. Podle mě nezáleží na tom, kdo jsi. Vás čtyři to k sobě neustále táhne."
"Vážně?"
"Ať se narodíte, kolikrát chcete, vdžycky se setkáte znovu a znovu."
"Osud."
"To hle bych sem nepletl."
"Tak je tedy čas, abych probudila svou sílu." Po 15 minutách se naší hrdince povedlo úspěšně zotavit a opět cítila pocit připravenosti.
"Vzduch!" slyšela od Takemitsua. Rukův nejlepčí přítel, který mu rozumněl ze všech nejlíp.
"Voda!!" zvolal Itegu. Rukův nevlastní bratr, který se o Ruku nikdy nepřestal starat.
"Dřevo!!!" ozvalo se nakonec. Anri. Rukova sestřenice a přítelkyně Nitori. Milovala Ruku celým svým srdcem , ale věděla, že truchlením nic nevyřeší. Nitori neboli Ruka byla ráda, že tyhle tři měla po boku. Jen litovala, že opravdová Nitori nechtěla dál žít.
"Teď není čas na snění."
"No jo." Bohyně milosrdenství k nim vyslala tok myšlenek. "Připravte se a použijte své útoky narád."
"Zotavila se?" vyděsil se nepřítel. Než se nadál, připoutalo ho dřevo. Vody se vzduchem vytvořili tornádo a poslali ho na zbylé dva. Nakonec Nitroi poslala všechnu svojí sílu do jednoho úderu, jež je koenčně zničil.
"Nitori.."
"Co je, hlase?"
"Nemyslíš, že.."
"..je čas jít domů? Vypadá to tak." Dívka pochopila, že když nepřítele porazila. má ještě hodně, co se učit.

Konec příběhu

24.kapitola

7. prosince 2013 v 19:45 | Linda
Takemitsu si rukou zakryl obličej. Výbuch byl obrovský. Itegu s Anri se rozhodli zjevit na bojišti.
"Dokonce i vy?"
"Ticho. Přišli jsme sem pomoct," odsekla dívka neurvale.
"Tak tedy děkuju."
"A co Nitori? Je v pořádku?"
"Netsuším." Trojcie pohlédla na místo, kde by se měla nacházet naše hrdinka. Bohužel dívka neměla takové štěstí. Výbuch ji zasáhl dost silně. Její křídla zmizela, svoji hůl upustila na zem a její aura se pomalu vytrácela. Sama ležala na zemi a těžce dýchala.
"Nitori!!" zvolala její nejlšpí přítelkyně a přiběhla k ní. Pomohla jí posadit.
"Anri?"
"Není ti nic?"
"Vypadá to, že jsem to nezvládla."
"Dokáeš ještě.."
"Moje zranění nejsou vážná, ale nějakou dobu potrvá, než se dám do kupy." Itegu se přidal.
"Kolik potřebuejš času?"
"15 minut."
"Dobrá. Zkusíme ho zabavit."
"Díky."
"V pohodě."
"Pak tedy vám trochu pomůžu." Bohyně milosrdenství zvedla ruku a každého se dotkla jemně na čelo. Chvíli psoečkala a za pár sekund odtáhla ruku.
"Co to..?"
"Díky tomuhle uvidíte vše mýma očima."
"Eh?" Jejich protivník je nenechal odpočívat.
"Tak, kdo si to se mnou rozdá? Kvůli těm třem lidským červům, tu leží bohně milosrdenství na zemi."
"Nitori..bojuje proti šaškovi?" Itegu s Takemitsem se zasmáli.
"Začnu tedy s tebou." Anri položila Nitori a postavili se. Po boku jí stáli oba chlapci.
"Pojď."
"Jak si přeješ." Protivník začal jako první. Rozklonoval se na další dva a každý z nich uměnl něco jiného.
"Blesk!!" zařval ten, který měl spadeno na Takemitsua.
0äOheˇm!" přidal se teb, jež mířil na Itega.
"Země!" vykřikl poslední mířící na Anri. Naaši přátelé nevěděli, jak se bránit, dokud jim bohyně milosrdenství neposkytla trochu své síly. Takemitsuho meč se změnil na opravdový s modrou rukojetí a safírem. Itegu dostal dva šikmé meče s červenou rukojetí ozdobené rubínem a Anri dostala kosu hnědé barvy a zdobené opály. Jaká síla se v nich skrývá?

22. - 23.kapitola

7. prosince 2013 v 19:27 | Linda
Anri s Itegem komunikovali.
"Takemitsu ..se pomátl. Vtrhl doprostřed bojiště."
"Není to zvlášstní?"
"Co jako, Itegu?"
"Vidí tam něco jiného, než my. Zdá se mi, že Nitori tam.."
"..vyvádí cosi nezvyklého. Jenom tam stojí a nehýbe se."
"To je fakt. Jenže..."
"..je do něčeho namočenýá. Moc mi není po chuti její divadýlko."
"Nepředstírají to."
"Jaktože tam stojí pouze on? Jaktože ne my? Copak ty cítíš radost z toho, že ti dva se můžou přetrhnout, aby porazili nějakého šaška."
"To snad ne."
"Ale ano."
"Co třeba sledovat dál, co si počnou?"
"Jak myslíš."


"Konečně jsi se rozhodla použít to, Nitori", usmál se jejich nepřítel.
"Je to.." Kolem Nitorina těla se zařila podivná světle modrá aura. V ruce držela podivnou zbraň. Obrovskou hůl se skleněnou koulí na vrcholu a na zádech se jí rýsovala bílá křídla. Zářivá a lehoučka jako pírko.
"Jdi mi z cesty!" křišel protivník.
"Ani nápad." Chlapec se pokoušel odrážet všechny útoky, jež na něj mířily a vcelku se mu to povedlo. Avšak Nitori nezůstávala pozadu. Jakmile Takemitsu nevykryl další útok, použila dívka svou hůl a střetla se s neznámou silou.
"Je to zvytečné, " podtokla.
"Neuvěřitelné. Můj útok odražen. Zabiju tě."
"Leda tak ve snu."
"Opravdu? Čili si myslíš, že prograju?"
"Samozřejmě."
"Blesková smršť!" Proud energie se strefil do cíle, kde dívka stála.
"Takemitsu!"
"No?"
"Zmiz odsud."
"Teď?"
"Tenhle proud energie bys nepřežil."
"Cože?"
"Dělej! Dlouho to neudržím!" naléhala dívka poněkud naštvaně.
"Rozumím." Bohužel energie přitvrděla a vybuchla naší hrdince před očima. Co se stalo?

21.kapitola

6. prosince 2013 v 16:40 | Linda
Dívka se protáhla. Cítila vzrušení. Uběhla už dlouhá doba, kdy pracovala ve dvojici.
"Tak nějaký nápad?"
"Možná."
"Potřebuješ něco k jeho poražení?"
"Sílu."
"V jakém slova smyslu?"
"On dokáže oužívat to, co já nedokážu. Blesky. Elementy. Mně se to ještě nepodařilo."
"Ty máš umět něco takového?"
"Dalo by se to tak říct."
"Pak si ho tedy podám já."
"Dokázal bys ho zdržet?"
"Pravděpodobně."
"Udělej to. J se pokusím zvládnout nemožné."
"Fajn." Chlapec vyšel vřed a v ruce uchopil svojí zbraň. Nepřítel si jej měřil očima a zařval:
"Potkáš dnes svou smrt, chlapče."
"Ne."
"Neochráníš bohyni milosrdenství. Dostanu j ia její sílu." Nevěděl, o čem to mluví. Nitori nehnula ani brvou. Z jejího umlčeného výrazu nepoznal žádnou emoci. Avšak mrkla na něj na znamení důvěry. Poté jž na nic nečekal a vyrazil vřed utkat se svým protivníkem.
"Hlase.."
"Přeješ si vyvolat svou moc?"
"Ano."
"Proč?"
"Ochrana mých přátel. Vždy jsem si myslela, že dostačující jsou moje atletické schopnosti,ale pletla jsem se."
"Příjimáš své povinnosti bohyně milosrdenství?"
"Ano."
"Pak se soustřeď a zksu vycítit svou sílu."
"Dobře." Dívka pomalu zavřela víčka, zklidnila svůj dech a zaposlouchala se do tepání svého srdce. V hloubi duše mluvila: "Probuď se. Potřebuju tě."
"Kdo?"
"Mé jméno je Nitori Tachibana a jsem bohyně milosrdenství."
"A co potřebuješ?"
"Dej mi sílu."
"Zvládneš ji?"
"Nemám nejmenší pochyby."
"Tak tedy dobrá. Využij ji s rozmyslem. Pokud ji zneužiješ, sama tě ztrestá."
"Beru to na vědomí." S tím dívka pocítila neznámý příval energie. Jakou sílu získala?

19. - 20.kapitola

5. prosince 2013 v 18:28 | Linda
"To je.." Před Nitori se objevil Takemitsu. V ruce držel bambusový meč a odrazil tu obrovskou kouli elektřiny do vzduchu, kde vybuchla.
"Uff.."
"Neříkala jsem, aby ses mi tady nepletl?"
"Vypadá to, že potřebuješ pomoc."
"To se ti jenom zdá."
"Nemyslím."
"Jak jsi tu kouli odrazil?" rozzuřil se nepřítel a nepřestával ho sledovat.
"Hlase.." šeptala Nitori v duchu.
"Uvažuju o tom."
"Jak to zvládl?"
"Jak viděl? Je možné, že vlastní stejné schopnosti jako jí?"
"Ne, úplně stejné, ale.."
"Nitori," romluvil Takemitsu.
"Co zase?"
"Tady je nějaká postava, že?"
"Eh?"
"Bojuješ tu přece s nepřítelem, ne?"
"Ty ho vidíš?"
"Torhcu mlhavě, ale zdá se mi, že se tu pohybuje cosi rychlého."
"To snad.." Jejich rozhovro se rychle rušil. Nepřítel se dal znovu do protiútoku. Jako šílený z oblohy přistál na zemi. Naše hrdinka se podivila a stoupla si před chlapce, aby ho chránila.
"Všichni se do všeho pletou. Nikdo se nedrží stranou. Nedovolím, aby se cokoliv neustále mezi námi míchalo." Takemitsu, jež pomalu dokázel vidět to, co Nitori, se chystal na to nejhorší.
"Brzdi," oslovila ho dívka.
"Nevidíš to?"
"Nemá už moc sil. Každého vyčerpá běhání sem a tam."
"Bohužel, když ho neporazíme, tak tohle nikdy neskončí a my neůjdeme domů."
"V tom případě...dokážeš bojovat podle mých instrukcí?"
"Jo."
"Když si tak věříš, tak to vyzkoušíme. Udělám ze sebe návnadu a ty po té zareaguješ přesně, jak ti poradím."
"To jako vážně?"
"Chceš mi pomoct, ne?"
"Jasně."
"Ber, nebo nech být." Chlapec si v hlavě shrnul všechna pro a proti. Nakonec mu nezbývalo nic, než souhlasit. Jakým způsobem se chystá Nitori vrátit útok?

18.kapitola

2. prosince 2013 v 18:37 | Linda
Zastavila jeho útok. Sice ne přoádně, ale nějak to zvládla.
"Máš můj obdiv."
"Nedovolím, aby sis dělal, co chtěl."
"Zapomínáš na jednu věc. Jsem daleko silnější, než ty." Věděla, že mluví pravdu. Netrvalo dlouho a nepřítelova síla jí odhodila. Zády narazila do cihlové zdi a dopadla na zem. Pomalu se zvedla ze země.
"Kruci, to bolelo." Nacházeli se na náměstí, kde nestálo nic, co by jim zavazelo. Nitori si oddechla, když viděla, že Anri s Takemitsuem a Itegem, jsou daleko od nich.
"Zanedlouho zemřete."
"To není pravda."
"Až se to stane, obdržím tvoji sílu jednou provždy."
"Nedám ti ji." Dívka opět stála na nohou.
"Není ti nic?"
"Žiju, hlase."
"Dokážeš pokračovat?"
"Určitě."
"Co chceš udělat?"
"Znovu se ptáš?"
"Ještě jsi neprobudila svou sílu. Jak.."
"Žádný strachy."
"Plán?!"
"Možná."
"Nelíbí se mi to. Všechno, co vymyslíš, má vždy háček."
"Háček?"
"Tak tak." Bohužel plán se nestačil pouze provést. Záleželo hlavně i na motivaci.
"Braňte se."
"S potěšením." Oba dva po chhvíli zaujali bojovou pozici. Rozběhla se a odrazila se levou nohou a vykopla pravou nohou do nepřítele. Ten uhnul doprava, použil levou ruku a udělal salto do vzduchu.
"Netrefila."
"To se uvidí." Skoky a pěsti létaly sem a tam. Vyrovnané svou silou, ladností a rychlostí, toho hodně nabojovali.
"Elektrický proud!" Hroma blesků na ní zaútočilo.
"Už toho mám vážně dost." Její nepřítel myslel na to samé a než se nadála, řítila se na ní obrovská koule elektřiny. Co podnikne?

17.kapitola

2. prosince 2013 v 17:46 | Linda
Nitori vstala. Proti němu neměla žádnou šanci. Dokud neprobudí svou sílu, nedokáže vyhrát.
"Vstaň.ů
"Vždyť to už dělám."
"Bojuj."
"Jak? Moje síla.."
"Nitori." Dívka se překvapeně podívala tím směrem, kde se ozval hlas.
"Anri.." Její přítelkyně se k ní rozběhla.
"Co tu vyvádíš?"
"No..já.."
"Nedávno jsi vylezla z nemocnice a už tu běháš jako blázen."
"Je mi už fajn." Nepřítel Nitori se na ni řítil a hlasitě volala:
"Zemři!" Naše hrdinka vzala Anri a odskočila s ní. K oboum dívkám přiběhli Itegu a Takemitsu.
"Nitori!"
"Co, Anri?"
"Málem se mi zastavilo srdce."
"Vysvětlit vám to nemůžu, ale teď se odsud kliďte. Není to tu bezpečné."
"Bezpečné? Jak moc?" podotkl nechápavě Itegu.
"Rychle zmizte. Jen mi tu budete překážet." Itegu už bral Anri za ruku a chystal se odejít. Avšak Takemitsu položil Nitori důležitou otázku.
"A co ty?"
"Jak já?"
"Pojď s nám."
"Nemůžu. Už jsem řekla, že tu zavazíte. Nejste schopni vidět to, co já."
"Na tom nesejde. Anri se tě snažila celou dobu chránit, tak.." Povzdechla si.
"Já vím. Jen vám chci naznačit jednu věc: Nechci, abyste tady zemřeli. Ochráním vás, tak se nebojte."
"Nitori.." Takemitsu pocítil opět ten dobře známý pocit. Na mysli se mu vydral Ruka. Jeho nejlepší přítel.
0äTak honem." Chtě nechtě se snažili pohnout.
"Už letí."
"Vidím, hlase."
"Rychle."
"Nestačím je všechny ochránit."
"Zmiz odsud!" Nepřítel se chystal na pořádnou srážku s ní. Mrkla na své přátelé a podívala se všude kolem.
"Smrt přichází."
"Pro koho?"
"Pro tebe."
"Mně se ještě nechce umírat." Co se stane? Kdo přežije?

16.kapitola

30. listopadu 2013 v 17:12 | Linda
Anri nesouhlasně vrtěla hlavou. V tuhle chvíli pomáhala v obchodě se záskusky.
"Dobrý den. Co si dáte?" ptala se a nutila se usmívat. Po skončení směny to vzala oklikou domů. Rázem uviděla něco nečekaného. Naše hrdinka zrovna přeskočila střechu a zmizela z dohledu. Chvíli nic neříkala, ale za okamžik se rozběhla. V hlavě jí znělo:"Niroti! Proboha, co vyvádíš?" Její nohy pracovaly na 100 procent a ke konci cesty se střetla s osobou.
"Takemitsu."
"Ty jsi Anri."
"Co tu děláš?"
"Nic. Mám jen naspěch."
"Za Nitori? Pokud jo, tak chvíli počkej. Itegu..už jde," dodal chlapec a dívka se setkala s Rukovým bratrem.
"Co vy dva tady?" zahulákal. Anri se jim snažila povědět, co viděla, ale naše hrdinka ji předběhla. Znenadání ze střechy skočila dolů a ze země se odrazila zase do vzduchu. Všichni zůstali na místě. Zaskočeni právě tím, co viděli.
"To byla.."
"Nitori. Přišla jsem vám o tomhle říct." Itegu se chytil za hlavu.
"Skáče o střechách často?"
"Vypadá to tak."
"Půjdeme za ní?" Odsouhlasili to. Takemitsu chtěl opravdu zjistit její tajemství.

Mezitím Nitori se zastavila na střeše. Utíkala už dlouho a potřebovala se vydýchat.
"Leze mi to krkem," odsekla.
"Proč?"
"Vždyť tady jenom běhá. Koho to baví?!"
"A tak s ním chceš radši bojovat?"
"Pěstmi bych si to s ním vyřídila raz dva."
"On, ale nepoužívá jenom pěsti. Používá skutečnou sílu."
"Já to vím."
"Musíš svou sílu probudit. Nechceš zemřít, že ne?"
"Z jakého důvodu to vytahuješ?" Najednou ji málem zasáhl blesk. Pohlédla tím směrem.
"Věnuj mi trochu pozornosti."
"Vždyt to teď dělám."
"Chci, aby sis užila poslední momenty svého života."
"A teď mi tyká," přemýšlela v duchu.
"Blesk!" Několik blesků se zjevilo skoro před jejím obličejem. Udělala hvězdu a vyhnula se jim.
"Jaktože nepoužíváš svou sílu?"
"Jakobych to uměla," znovu zapřemýšlela a hlasu radši neodpověděla.


Anri s Shiroem a Tepeiem dorazili na místo bojště. Bohužel nedokázali vidět svého nepřítele.
"Co provádí?"
"Netuším, Anri."
"Neměli bychom ji poručit, aby slezla?" Než stačili zareagovat, naše hrdinka dopadla ze střechy na zem.

15.kapitola

26. listopadu 2013 v 20:14 | Linda
Nezvyklý pocit. Nenávist. Zármutek. Bolest. Příval negativních emocí se přihnal jako šílený chaos.
"Hlase..."
"Blíží se..."
"Není to Clear.."
"Připrav se." Bohyně milosrdenství se opatřila něčím, co se podobalo zbrani. Jednalo se o tyč na věšení prádla.
"Odkud to přijde?"
"Bež radší ven."
"Máš na mysli střechu."
"Jistě." Nitori se skokem dostala na balkon a z balkonu přímo na střechu. Tam vyčkávala na zlo. I když se proti tomu silně bránila, cítila vše dost silně. Jako by jí udeřila silná vlna.
"Je tady."
"Jaká čest. Potkat bohyni milosrdenství." Dívčí zrak se upnul na postavu před ní.
"Ty!"
"Mohli jsme se setkat na jiném místě, ale kdžy už jste na mě čekala zde.."
"Co chceš?"
"Všem dobře známá. Vaši smrt."
"Není to porpvé."
"Ukažte mi svousílu."
"Nedovolím ti vzráhnout ruku na každého člověka, který tu žije."
"Přeháníte."
"Ani ne." Postava muže se pohnula doleva, doprava a posléze přímo nahoru. Udělal jedno kolečko a minul se s Nitori, jež ani nemrkla. Vše naznačovalo tomu, aby ho následovala .
"Zažijeme spoustu zábavy."
"To se uvidí." Naše hrdinka se pořádně nadechla a dala se do pronásledování svého nepřítele.
"Nitori!"
"Hm?"
"Dávej pozor. Tenhle je silnější, než Clear."
"V čem se liší?"
"Jheo živel není oheň."
"Blesky?"
"Možná."
"Nepotřebuju neověřená fakta."
"Co když nás někdo uvidí?"
"O to se postaráme potom."
"To nemyslíš vážně."
"Zdrž se mluvení. Nyní je nutná čistá mysl a žádný strach."
"Odkdy jsi tak zodpovědná?"
"Nejsem zodpovědná."
"A tak, co jsi?"
"Jen se potřebuju protáhnout." Hlas se zasmál a přestal mluvit.

14.kapitola

26. listopadu 2013 v 20:02 | Linda
Nitori se vracela domů. Nečekala, že se tolik zapotí. Strávila tancem delší dobu, než čekala.
"Jak se cítíš?"
"Vyčerpaná."
"Náhodou mě to dost bavilo."
"Ty jsi nepoužil nohy."
"Promiň."
"Moje máma už je doma."
"Bojíš se jí pozdravit?"
"Ale houby." Naše hrdinka vběhla do domu. Tichými kroky se plížila jako malá myška. Její matka, která seděla v kuchyni, si jí ani nevšimla. "Jsem doma."
"Kde jsi byla tak dlouho?"
"Měla jsem hodinu tance."
"Aha."
"Už jsi večeřela?"
"Ještě ne. Nechc jíst. V ledničce je ještě něco od včerejška."
"Dobře."
"Teď jdi." Dívka přikývla. Jakmile se ocitla ve svém pokoji, hodila svoje věci a padla na postel.
"Fakt lituju tu holku.Mít takovou matku."
"To mi připomíná, že mi do čoí řekla, že nechce znovu žít."
"Vlastním její tělo, sdílím její vzpomínky a prožvám její život."
"To nesnášíš?"
"Někdy."
"Potkala jsi přece Shiroa a Itegua."
"A co.."
"Nesnáším je."
"Jakto?"
"Znám je odmala. A neřekl jsem ti další věc."
"Co?"
"Ovládám kendo."
"Učila ses ho?"
"Spolu s nimi. Když bych neumřela, bojovala bych o titul."
"Jako fakt?"
"Někdy ti to ukážu. Tedy, že se mi naskytne vhodná příležitost."
"To opakuješ posté."
"Já vím."
"Stále jsem ztracená ohledně boží povinnosti."
"Zapomněl jsem ti asi vše vysvětlit."
"Já.."
"Cítím tvůj nezájem."
"Nepotřebuju o život pžijít podruhé."
"Nepřijdeš." Oba dva přestali v ten okamžik mluvit. Zlo se blížilo.

13.kapitola

23. listopadu 2013 v 13:19 | Linda
Itegu Tepei a Takemitsu Shiroe se setkali.
"Jak je?"
"Docela dobře, Shiroe," oslovil ho Itegu řátelsky. Procházeli se po městaě a sdělovali si, co je novho.
"Tak co tvoe kariéra?"
"Zatím se nic nezvrtlo. Přemýšlím o tom, že brzy odjedu někam za lepší placenou nabídkou."
"A co kendo?"
"No jo.Chtějí mě určitě zase poslat jako reprezenta.Vždy, když je zamítnu, začnou bědovat a prosit."
"Vždyť jsi silný, tak se nediv."
"To říká ten, který minulý rok vyhrál."
"Jenom štěstí. Tenhle rok proti tobě nemám šanci."
"Lháři! To mi připomíná. Znáš Tachibanu Nitori?"
"Tak trochu."
"Nedávno přišla na hodinu kenda a zachránial tam jednoho našeho člena."
"A?"
"Pozval jsem ji na naše utkání."
"Copak jsi padlý na hlavu?"
"Možná jo, ale nevím, jak to popsat. Měl jsem takový nostalgický pocit."
"Nostalgický?"
"Nitori mi připomíná někoho, koho znám."
"To se ti zdálo."
"A co si o ní myslíš ty?"
"Já?"
"No?"
0äNepopírám tvoej smíšené pocity. Přiznávám, že má docela kuráž. Moc toho o ní nevím, ale je to nejlepší přítelkyně Nitori.
"To vím."
"Je hrozně vážná a vypadá jakoby se chystala každou chvíli k boji."
"Opravdu?"
"Svatá pravda pravdoucí. Ať mě trefí blesk, jestli lžu." Itegu se odmlčel. A když znovu promluvil, nečekaně vyslovil jedno jméno.
"Ruka.."
"Eh?"
"Kéž by tady Ruka byl s námi. Vynikal v kendu stejně jako my."
"Nežádej nemožné. On je mrtvý," odsekl sklepticky a stručně Shiroe.
"I tak. In nad námi drží ochrannou ruku, ne?"
"Ruka se už znovu neobjeví. Všichni to víme. Rodina Shiratori pomalu vstupuje do éry, kde bude potřeba strategie a píle."
"Mám o tom mínění."
"Zjistíme, co tedy Tachibana Nitori vlastně umí." O něco později jejich procházka skončila.

12.kapitola

23. listopadu 2013 v 13:02 | Linda
Nitori popíjela šálek čokolády a klidně oddechovala. Myšlenky jí nenechaly v klidu.
"Co tady vzdycháš?"
"Přemýšlím. Tepei mě pozval na zápas."
"Přijala jsi ho."
"To ano, ale jak tam mám jako přijít? Vždyť je to zápas kendo."
"Stejně se ho budeš muset naučit."
"Hlase, jaký máš záměr?"
"Co tím myslíš?"
"Poslal jsi mě sem, varoval mě, nechal mě zranit a neprozradil o tom ani slovo."
"Máš pravdu."
"Tak to koukej napravit."
"Dobře. Už jsem ti sdělil, že jsi obdržela velice důležité postavení."
"Bohyně milosrdenství."
"Přesně tak. Bývalá bohyně milosrdenství uměla bojovat s mečem."
"Nebyla pouze obyčejná holka?"
"Ano, ale získala podporu jedné bohyně a získala příležitost učit se u šermířky."
"Na nebesích?"
"Ano."
"Já se mám učit tady."
"A ještě měla tři pomocníky, kteří ji našl."
"Já takové lidi nemám."
"Najdeš je. Jednou."
"Toje hloupost. Tyhle žvásty o síle, o bozích nevyhnutelným osudu, m začínají lézt na nervy."
"Stejěn od toho neutečeš."
"Naposledy jsem skončila málem rozpláclá na zemi. Nemám zájem o obří křídla."
"Nejsou obší. Andělská křídla jsou stavěné tak, aby unesly člověka." Nitori vstala, protáhla se a pomalu zamířila pryč z centra.
"Venku je příjemně."
"Kam teď míříme?"
"Když už jsi s tím začal, myslím, že zajdu na hodinu gymnastiky či dalšího sportu."
"To jako fakt?"
"Jo, ale nejdříve se potřebuju zastavit doma." Když to udělala, zjistila, že její máma není doma. Šla se osprchovat a převléct. Rozčesala si vlasy a převléct. Rozčesala si vlasy a zakousla se do namazaného chleba.
"Vše hotovo?"
"Jo. Ještě si něco sbalím a jdem." Naše hrdinka sestoupila pomalu ze schodů a naposledy se podívala, jestli má všechno u sebe. Zamlkla dveře a elegantně s výskokem se rozběhla na místo.
"Je to ono?"
"Je čas se odreagovat." Dívka si zaplatila jednu lekci tance a směle si pustila hudbu na rozehřátí. Jkamiel se hudby rozezněla po celém sále, ukázala, co v ní je.

11.kapitola

18. listopadu 2013 v 15:54 | Linda
Nitori běžela a nečekaně se to stalo. Bambusový meč jednoho bojovníka se zlomil a zlomená část mířila jednomu zády otočenému chlapci na hlavu.
"Pozor!" zavolala a vyskočila. Chlapce z dosahu odstrčila a zásah dostala ona. Nakonec vrazila hlavou do zdi.
"Slečno, jste v pořádku?" zeptala se postarší paní, která přiběhla.
*Nic mi není." Dva bojovníci svůj souboj zastavili a sundali si masky. Nezraněný chlapec zvolal:
"Děkuju vám za záchranu."
"To nestojí za řeč."
"Kakeru, co se stalo?"
"Teppei." Dívka se zarazila. Nad ní se skláněl její nevlastní bratr Itegu Teppei.
"No?"
"Pokoušela se mě zachránit a při tom se praštila do hlavy."
"Chápu." Teppei nastavil ruku a pomohl Nitori vstát.
"Vy jste..."
"Všichni! Krátká přestávka." Jakmile se členové Kendo klubu rozešli, udělal Teppei čaj.
"Děkuju."
"Za málo. Je to to nejmenší."
"Bojujete teď o to, kdo půjde d finále?"
"Dalo by se to tak říct."
"Omlouvám se. Bambusový meč nemůže nikoho zranit."
"Nic se nestalo. Vlastně jsem se ještě nepředstavil. Mé jméno je Itegu Teppei."
"Já jsem Tachibana Nitori."
"Těší mě. Když jsmeu toho, ty se chceš naučit kendo?"
"Ne."
"Z jakého důvodu jsi sem tedy řišla?"
"Poslali mě sem, abych se podívala dovnitř."
"Kdo?"
"Jeden přítel."
"Aha."
Každopádně je určitě jisté, že vyhrajete."
"Neřekl bych, ale když to říkáš ty, tak se vynasnažím. Takemitsu je silný protivník."
"Shiroe?"
"Znáš ho?"
"Trochu." Naše hrdinka se podívala na muže před sebou. Měl fialovorůžové vlasy i oči, vyrýsované rysy, vysokou postavu a oplýval velkým talentem na sporty. Ještě k tomu dělal modela.
"Přijdeš se podívat na můj zápas?"
"Kdy,"
"Nejspíše zítra."
"No,vadit mi to nebude. Stejně nemám žádné plány."
"Super."

10.kapitola

18. listopadu 2013 v 15:33 | Linda
Nitori stála pře budouvou. Ze zdí pomalu padala omítka, prosklená okna polepená plakátya jedny obrovské dveře.
"Hlase?"
"Co?"
"Můžeš mi vysvětlit, co je tohle za místo?!"
"Vejdi dovnitř a uvidíš."
"Mám z toho vážně divný pocit."
"Pospěš si."
"Vždyť už jdu." Dívka poadla kliku a vešla. Uvnitř se ocitla rázem v místnosti a dlaždicově světle hnědou podlahou. V rohu se nacházel stolek, u kterého seděla postarší paní.
"Dobrý den."
"Co si přejete, má milá?"
"Směla bych se zeptat, co je tohle za místo?"
"Jste tu poprvé?"
"Ano."
"Dovolte mi tedy tohle místo uvést. Tohle je sportovní centrum."
"Sprtovní centrum?"
"Pojďte za mnou. Provedu vás." Nitori přikývla a následovala ji. Procházeli chodbou. Všude visely plakáty, reklamy a soutěže.
"Eh."
"Na tohle patře se nacházejí kluby jako shogi, šachy a tak. Ve druhém patře se nacházejí další kluby."
"Jako basket?"
"Tak nějak. I když na takové sporty máme venkovní hřiště."
"Chápu."
"V dalším patře je toho víc." Naše hrdinka toho čím dál míň chápala.
"Tady je."
"Kendo."
"Kendo? Sport, ve kterém máme masky a bambusový meč?"
"Přesně tak. Chtěla byste se jít podívat?"
"Můžu?"
"Jistě." Opatrně našlapovala, aby nevzbudila moc pozornosti. V kendo klubu se nacházeli pouze samí kluci. Zrovna probíhal zápas mezi dvěma kluky.
"Co se to tam děje?"
"Není to zápas?"
"Vypadá to tak. Nejspíš se zase rozhoduje o to, kdo koho pošla do dalšího kola."
"Doufám, že se nestane nic zlého."
"Buďte bez obav. Kendo klub má dlouhou historii."
"Vážně?" Rázem se ozval hlas.
"Nitori!"
"Co?"
"Musíš mu pomoct." Dívka tomu stále nerozumněla, ale vyběhla.

9.kapitola

15. listopadu 2013 v 17:17 | Linda
"Jsi zraněný,že?" zeptala se Nitori Takemitsua.
"Nic to není."
"Tak mi aspoň řekni, kde ses zranil."
"Poranil jsem si jenom loket."
"Díky."
"Za můj loket?"
"Zachránil jsi mě, nebo snad ne?"
"No, nemáš zač." Pak se chlapec usmál. ozději se zaklepáním vešla dovnitř jistá osoba.
"Nitori!"
"Anri?"
"Bože! Cos dělala?!" Anri naší hrdince pěkně vynadala. Za to, že skončila v nemocnici, za to,že nechala Takemitsua zranit a za to, že se venku toulala.
"Promiň."
"Jedno slovo to nespraví."
"Anri.."
"Co je?"
"Ví o tom moje máma?"
"Ne. Řekla jsem ji, že si u mě usnula a že se dnes vrátíš."
"Děkuju."
"Věděla jsem, že pokud ji prozradím ravdu, dostaneš domácí vězení."
0äVždy myslíš dopředu, že?"
"Co bys beze mě dělala." Všichni tři se zasmáli. Dívka cítila radost z toho, že je má po boku. O hodinu později se rozloučili.
"Měla jsi štěstí."
"Zmlkni."
"Včerejší den jsme unikli jenom o vlásek."
"Co se stalo s Clear?"
"Porazila jsi ji."
"Jak jsem to prosím tě dokázala?"
"Když jste na střeše bojovali o to, kdo zápas ukončí, vaše síly se od sebe odrazily."
"Odhodilo nás to, že?"
"Víceméně.ů
"A jak mě Takemitsu vlastně chytil?"
"Ten kluk se schovával ve křoví a když viděl, že padáš, rozběhl se a chytil tě."
"Pako."
"Tak vyjadřuješ svůj vděk?"
"Nikdo se ho neprosil. Hlupák se zranil."
"Buď ráda."
"Jsem. Jenže nevím, co dělat, Jak mu vysvětlím, až mi narostou křídla budu lítat po obloze?"
"Vidíš všechno moc černě."
"Jsem slabá."
"Nejsi."
"Neumím probudit ani svojí sílu."
"Ono se ti to už poděřilo."
"Kdy?"
"Včera. Takemitsu tě chytil jen díky tomu, že jsi mu spadla rovnou do náruče."
"Z jakého důvodu jsem mu tedy děkovala?"
"Kdybys nebyla proti, mám pro tebe eden návrh."

7.kapitola

13. listopadu 2013 v 20:11 | Linda
Nitori byla unavená. Celý den létala sem a tam. Clear už nikde neviděla.
"Nitori, dobrý?"
"Jen se potřebuju vydýchat."
"Možná, že se vyznáš v gymnastice, ale neměla by ses moc přemáhat. Tvé tělo to neustojí."
"Já vím. Jen doufám, že jsme je setřásli." Skončili v jednom výrazném domě. Jako každý jiný dům měl červenou střechu, ale tenhle měl od ostatních půdní okno. Uvnitř se nenacházel žádný nábytek, ale dům vypadal, že je v nejlepším stav. Všude panovala tma. Dívka se tedy nedokázala pořádně zorientovat.
"Nirori, dávej ozor na nohy."
"Nic nevidím."
"Rád bych ti pomohl, ale nemám jak."
"Dobrý,, ale musím se vrátit brzy domů."
"Vždy´t tvoje máma není doma, ne?"
"To je pravda. Bohužel, jestli se vrátí dřív, nevím, jak ji vysvětlím, že jsem se celý den poflakovala venku."
"Vy spolu moc nevycházíte."
"Dalo se to čekat." Rázem uslyšeli jakýsi tupý zvuk.
"Co to bylo?" Naše hrdinka se necohtoně otočila. Věděla, že jestli se nedá do běhu, už neuteče.
"To vypadá špatně." Ozvalo se zasvištění a ostrá plamenná zář jí připomněla s kým má tu čest.
"Našla jsem tě!" romluvila Celar sebejstě a zaútočila. Nitori ji neviděla, ale vyhnula se útoku a vrazila při tom do zdi. Bolestivě vyjíkla. Na nic nečekala a dala se zase do sprintu po točivém schodišti. Nešlo to tak rychle. Každopádně brzy se dostala, až na půdu, kterou osvětlovaly poslední sluneční paprsky. Otevřela půdní okýnko a vykoukla ven.
"Neříkej mi, že jdeme opět běhat."
"Nemáme na výběr." Clear se objevila a na tváři ji mihl úsměv. Neznamenal nic dobrého.
"Skočíme?!!"
"Nejdřív vylez na střechu," pobouzel ji hlas v hlavě nepatrně.
"Uklidni se, prosím." Udělala přesně, co po ní hlas chtěl. Tentokrát cítila jistotu, že ukončí tenhle konflikt.
"Maličká Nitori, utíkala jsi statečně. Jenomže já tě vždy dohoním."
"Já něco vydržím."
"Nemyslím, že to půjde."
"Tak to rozhodneme." Obě vyrazily kupředu a namířily na sebe pěsti. Jakmile se jejich ěsti setkaly, vyletěly obě od sebe. Nitori se rozhlížela a cítila, že ji opouští síla. Naopak Clear vůbec ne. Ocitla se u ní a chystala se jí probodnout. Avšak se stalo něco zvláštního. Zářivá bílá síla odrazila její útok a vrátila ho na Clear. Vyvázla lidská dívka bezpečně?

6.kapitola

10. listopadu 2013 v 19:51 | Linda
Nitori se podívala na svou nepřítelkyni. Poprvé v životě viděla něco takového. Jak s tím mohla proboha bojovat? Neměla žádnou sílu a otázkou bylo, jak ji probudit.
"Maličká Nitori."
"Co?"
"Musím tě požádat, abys tady zemřela."
"Proč?"
"No, usnadníš mi práci."
"Nechce se mi."
"Pak tedy." Postava se rozeběhla jejím směrem. Stály od sebe necelých osm metrů a Nitori překvapilo, když se na ní opět vyřítila plamenná koule. Pravá ruka nepřítelkyně mířila na její obličej, ale dívka se skrčila a uhnula doleva. Soustředila veškerou sílu do levé nohy a odskočila dozadu. Nepřítelkyně zaútočil znovu. Nitori se opět pouze vyhnula útoku.
"Nemůžeš uhýbat věčně, Nitori," ozval se hlas.
"Já vím."
"Co máš tedy v plánu?"
"Nic. Jak mám něco udělat, když jsem pouze obyčejný člověk."
"To.."
"Zatím mám v úmyslu jen utíkat a získat si nějaký čas."
"To dokážeš?"
"Podle toho, co jsme zjistil, byla Nitori gymnastka, takže se nikdy nebála výšek."
"Zkusíš to?ů
"Jak daleko je další dům?"
"Nejméně šest metrů."
"To možná dokážu s rozběhem a správným načasováním."
"Odpočítám ti to."
"Fajn." Dívka běžela.
"Jedna." Přibižovala se. "Dva." A když už se nacházela na okraji střechy, napořítal hlas naposled. "Tři!" A ona skočila. Letěla vzduchem a máchala rukama, i když věděla, že jí to nějak nepomůže. Avšak netrvalo dlouho a dopadla oběma nohama na vedlejší střechu.
"Tý jo!"
"Zvládls to."
"Tak rychle." Naše hrdinka si uvědomila, že s nimi nemusí zatím bojovat. Jen je unavit. Clear už omalu docházel dech. Nezdálo se to, ale Nitori dostala nápad.
"Poslyš."
"Co?"
"Dokázala by mě vyčenichat, kdybych se jí schovala v nějakém domě?"
"Myslím, že ne."
"Cílem je tedy dostat se do tamtoho domu," ukázala prstem a sprintem se k němu vydala.

5.kapitola

7. listopadu 2013 v 18:32 | Linda
Nitori pospíchala za střechu, kde cítila nepříjemný pach.
"Cítíš to?"
"Jde to ze střechy. Kdyby mě nemrazilo v zádech, nešla bych tam."
"Hlavně nezakopni."
"Díky za radu." Běžela, vyšlapala spoustu schodů a zanedlouho dorazila na dané místo. Venku foukal silný vítr a dívka si dávala pozor, aby nespadla. Rozhlížela se. Nikde nikdo. Všude klid.
"Je tu ticho."
"Jaktože jsme tedy cítila tu přítomnost?"Možná zmizela, než jsme se sem vlastěn dostali."
"Vždyť nám to trvalo pouhou minutu."
"To je vlastně pravda." Naše hrdinka s nepohnula. Jen dále sledovala okolí očima. Rázem na ní něco zaútočilo. Řítila se na ní černá koule.
"Co to.."
"Bacha! Vyhni se tomu."
"Vím!" Nitori sklopila hlavu a černá koule jí minula jenom o kousek. "Uff."
"Kdo ji na tebe hodil?"
"Ať jsi, kdo jsi, vylez. Okamžitě!" Netrvalo dlouho. Před ní se ozvaly kroky a ona se bry spatřila to, co chtěla.
"Ráda tě poznávám, Nitori Tachibano."
"Ty jsi.."
"Mé jméno je Clear a jak vidíš, jsem tvým nepřítelem. Dívka se pozorně koukla na danou osobu. lear byla poue černá osoba připomínající figurínu, jež se poybovala. Na tváři dva otvůrky vypadající jako čoi. Jinak kolem ní se vznášely plameny.
"Ty vládneš ohni?"
"Přesně tak. Ty vypadáš vážně křehce." Nitori měla tmavě modré až fialové vlasy, na sobě halenku bez rukávu a sukni okrové barvy. Na rukou rukavice a na nohách nadkolenky. "Tedy jako panenka."
"Prosím?"
"Nenech se rozptýlit," varoval jí hlas.
"Eh?"
"Teď jsi boyní milosrdenství a musíš ji zničit."
"Neříkala jsem snad, že ani nevím, co to znamená?"
"Chceš tady znovu umřít?"
"Ne."
"Tak tedy nerohraj."
"Jenomže já nemám žádnou sílu."
"Přestaň mi ta odmlouvat a a zaujmi bojový postoj."
"Dobře." Podaři se Nitori vyhrát?

4.kapitola

7. listopadu 2013 v 18:08 | Linda
Nitori běžela a brzy se zastavila, aby mohla popadnout dech. Nemohla uvěřit, proč musela narazit na Shiroa. Ještě k tomu, když se stěhoval.
"Nitori.."
"Co je?"
"Je tohle ono?"
"Vypadá to tak." Naše hrdinka stála před třípatrovém domě. Na zvonku napsané příjmení : Shiratori. Okna ze skla, rámy z jasanového dřeva natřené bílou barvou , zdi nesly smrkově zelenou barvu, střecha naopak hnědu barvu a všude rostlo plno květin. "Moc se to nezměnilo." Vešla dovnitř. Nezáleželo na tom, jak moc se rozhlížela. Tohle místo milovala.
"Hm."
"Zajímalo by mě, kdyby se pravá Nitori vrátila a navštívila tohle místo, zamilovala by ci ho?"
"Ruko,L oslovil jí hlas pravým jménem.
"Vrátil jsem se zět a prý jsem se stal novou bohyní milosrdenství, ale co mám vlastně dělat?"
"Zlo se ještě neukázalo."
"To vím. Jen se mi nelíbí pomyšlení na to, co by mělo následovat."
"Půjdeš dovnitř?"
"Určitě." Jakmile se přiblížila ke dveřím, popadla kliku a vešla dovnitř. Vše stále leželo na svém místě. Starý zaprášený fialový koberec urpostřed obývacího pokoje, gauč s měkkými polštáři, stůl z dubového dřeva pokrytý kostkovaným ubrusem a čtyři ošoupané židle. Toivé schody, jež vedly nahoru do pokojů, se trochu změnily. Vypadalo to, že rodina je nechala přestavět.
"Jdeš ještě nahoru?"
"Nevím. Možná."
"Nechce se ti?"
"To není tím. Čekal jsem, že se brzy odstěhují."
"Kvůli tvojí smrti?"
"Tak nějak."
"Jak velká je vlastně tvoje rodina?"
"No, matku už nemám. tec je neustále v práci, můj nevlastní bratr Teppei Itegu (17 let) dělá modela, můj o rok starší bratr Elen chodí na školu pár kilometrů odsud a Anri je moej sestřenice."
"Sestřenice?"
"A nejlepší přítelkyně Nitori."
"To je teda překvápko, ale měl jsem to pochopit hned ve chvíili, kdy se zatvářila, tak smutně."
"Nedalo se nicdělat. Jelikož nyní žiju jako Nitori, tak je pochopitelné, že o mé smrti nemluví."
"Ona tě miluje, že?" Dívka se smutně usmála. Cítila trochu úlevu, když viděla tennhle dům, ale jakoby sem už nepatřila.
"Ach jo."
"Už ses porozhlédl?"
"Mělo mi dojít, že tu nikoho nenajdu. Všichni mají moc práce."
"Tak zase moc ne. Jen jsme si to šatně načasovali."
"No jo." Už se chystali odejít, když Nitori ucítila něco podivného.
"Co se děje?"
"Cítím něco temného nedaleko odsud. Na střeše?"
"Jdem to omrknout?"
"Nemám na vybranou." Vyběhla po schodech nahoru.

3.kapitola

4. listopadu 2013 v 18:10 | Linda
Nitori řešila roblém. Rodinu Shiratori.
"Nemůžeš toho nechat?"
"Čeho?"
"No, toho chození." Hlas měl pravdu. Dívka si nemohla pomoct. Při přemýšlení potřebovala chodit.
"Promiň."
"V pohodě. A v čem je takový problém?"
"Moje rodina je trochu nestabilní."
"Co tím myslíš?"
"Že za tu dobu, co jsem umřel, jsem pozměnil spoustu věcí."
"Vím, kam tím míříš."
"Opravdu?"
"Cchceš jít za svo urodinu?"
"Jenom je omrknu. Na rodinné shledání je ještě dost brzy." Naše hrdinka se zvedla, sešla po schodech a obula si boty. Poté tevřela dveře a vyšla ven. Mířila k nim. Jela sutobusem a vystoupila skoro na poslední zastávce. Dále pokračovala po silnici. To, co nečekala, bylo setkání s někým, koho si neřála vidět.
"Děkuju, romluvil jakýs hlas. Nitori vrazila do neznámé osoby.
"Omlouvám se."
"To je v pohodě."
"Huh? Takemitsu Shiroe?" vyhrkla bez rozmyšlení. Okrové dlouhé svázané vlasy, oči úplně stejné barvy, na sobě černá uniforma a výška okolo 170 cm.
"Znáš mě?"
"Ne."
"Vždyť jsi právě vyslovila moje jméno."
"Jenom náhoda." Vážně jako příšerný sen. Její zrak padl na dům, před kterým stáli. Měl stará okna, šedivé stěny, střechu s červenými taškami, dřevěné dvěře a rozbitý zelený plot. Na cedulce bylo napsáno: Rodina Takemitsu.
"Tohle je.."
"..můj dům. Stěhuju se odsud."
"Prčo?ů
"Asi bych ti to neměl říkat, ale moje matka byla nedávno hospitalizována."
"Cháu. A kam se tedy stěhuješ?"
"K příbuzným."
"Hm. Tak zatím." řekal dívka a okračovala dál v cestě.
"Počkej chvíli."
"Co?"
"Tím směrem je.."
"..dům rodiny Shiratori."
"Znáš rodinu Shiratori?"
"Trochu."
"A z jakého důvodu tam jdeš?" Opravdu netušila, co odpovědět. Shiroe jí pozoroval.
"Vyřešit jen nějaké věci."
"Ohledně čeho?"
"To se tě netýká. Takže do toho nestrkej svůj nos," dodala a rozběhla se pry. Shiroe jí kupodivu nepronásledoval.

2.kapitola

4. listopadu 2013 v 17:43 | Linda
Nitori se zvedla a usadila se ve škole. Uslyšela něčí hlas.
"Nitori!" Dívka se otočila a její zraak se srtkal s jinou osobou. Daná osoba měla dlouhé hnědé rozpuštěné vlasy s copánky, hnědé oči a na sobě bleděmodré šaty s krajkami a rukávky. Smála se a Nitori odvětila:
"Anri.."
"Už jsi v pořádku?"
"Tak nějak."
"Dost jsi toho zameškala, takže nevím, jestli to zvládneš."
"Doženu to. Neboj se."
"Fajn." Nitori s Airi probíraly spoustu záležitostí, které během nehody naší hrdinky probrat nemohly. Po vyučování obě dvě šly spolu domů.
"Anri, stalo se ve škole něco neobvyklého?"
"Ani ne. Jen pár studentů odešlo na jinou školu."
"Z jakého důvodu?"
"Nevím."
"Že by t byla moje chyba?"
"To určtě ne. Víš, jaký je t zázrak, že jsi přežila?"
"Vážně? Ale copak nezemřel místo mě někdo jiný?" Anri se zastavila.
"Víš že to tak není. Jeho zranění bylo vážnější, než tvoje."
"No jo." Cestou Nitori věděla, že osoba Shiratori Ruka zemřela. Avšak jeho duše přežívala. Jakmile Anri vyprovodila, znovu osaměla. Za ár minut k ní promluvil dobře známý hlas.
"Jak je?"
"Zase ty?"
"Hned se nerozčiluj."
"Děje se něco?"
"Viděl jsem tvou přítelkyni Anri. Hodná holka."
"Přesvědčila mě, že je dobře, že jsem naživu."
"A co si o tom myslíš ty?"
"Nevím, co si o tom myslet."
"Asi byc ti měl rpozradit jednu novinku."
"Jakou?"
"Věříš, že existuje nebe?"
"Jako andělé a bohové?"
"Přesně tak."
"Možná."
"Byla jsi zvolena jako nová bohyně milosrdenství."
"Cože?"
"Každá bohyně získá jakousi moc, která bude patřit jenom jí."
"To mi narostou křídla?"
"Jo."
"Myslím, že je to hloupost."
"Jakto?"
"Já přece nejsem hoka. Jsem kluk. Uvnitř."
"Na tom nezáleží."
"Pokud jsem, ale novou bohyní, znamená to, že brzy přijde něco nebezpečného, co mě bude chtít zabít?"
"Je to tak. Připrav s na to."
"To je vážně super." Nitori tušila,, že už se brzy setká s těmi, kterých se nejvíc obává.

Postavy Kanny

2. listopadu 2013 v 12:51 | endless-eclipse.foroactivo.com , myanimelist.net,
Použila jsem dobře známé postavy z Angel Feather, protože se mi moc líbí a hodí v mém příběhu.




Takemitsu Shiroe

Věk: 17

-Rukův nejlepší přítel




Teppei Itegu

Věk: 17

-Rukův nevlastní bratr




Awayuki Anri

Věk:17

-Nitorina nejlepší přítelkyně

1.kapitola

2. listopadu 2013 v 11:20 | Linda

1.kapitola

Osoba Shiratori Ruka zemřela. Ale znovuzrodila se jako Tachibana Nitori a zrovna ona je novou bohyní milosrdenství.


Nitori se chystala do školy. Byl podzim a ona se nedávno vrátila z nemocnice. o své nešťastné nehodě se v jistých ohledech změnila..
"Nitori?" ozýval se hlas z kuchyně.
"Ano?"
"Nezapomeň si svačinu."
"Jistě, mami." Dívka cestou do školy uvažovala. Všechno se jí zdálo vzdálené. Její matka se na ní dívala chladněji, než dříve. Všechny, co znala, už dávno odešli.
"Proč jsem se rozhodla znovu žít?" Přd měsícem by ještě ležela v nemocnici.
"Já umírám?" povzdechla si naše hrdinka.
"Přeješ si žít?"
"Kdo to ke mně mluví?"
"Jen odpověz."
"Co by bylo dobré, kdybych se znovu vrátila? Můj otec zemřel, když jsem byla malá a s mámou moc nemluvím."
"Chápu."
"Ale proč se na to ptáš?"
"Co se stane, když zemřu? Pošleš mě do pekla?"
"Peklo ani nebe tady nerozhoduje. Když ti tedy nabídnu, že by ses nemusela vrátit, ale jen někomu poskytla své tělo."
"Komu?"
"Chlapci jménem Shiratori Ruka. Je jako ty. Napokraji smrti."
"To zní zajímavě."
"Příjímáš?"
"No, je to lepší, než znovu žít ten nudnej život. Tak tedy dobrá." V tom okamžiku se splnilo jejich přání.


Rukova duše se přemístila do těla Nitori. Chlapec otevřel oči. Neznámý hlas se jej zeptal:
"Jak se cítíš?"
"Docela normálně."
"Zvykneš si být holkou?"
"Nevidím v tom problém. Děkuju."
"Za málo. Z jakého důvodu si přeješ žít?"
"Přát si žít? Důvod?"
"No?"
"Možná, že jsem cítil, že zažiju něco úžasného."
"To jsem překvapen."
"Hm?"


Nitori se vrátila do reality. Zvedla se a šla dál.

Obsah Kanny

1. listopadu 2013 v 13:01 | Linda

Shiratori Ruka zemřel při autonehodě. Avšak v té chvíli uslyšel neznámý hlas, který říkal: "Přeješ si žít? Pokud ano, tak ti to splním." Samozřejmě, že chlapec souhlasil. Stále měl spoustu věcí, které potřeboval dokončit. Jenomže problém nastal v tom, jak by se mohl vrátit. Vždyť už proběhl pohřeb, takže nemohl vrátit jako on. Proto se neznámý hlas rozhodl, že jeho duši přesune do dívky jménem Tachibana Nitori, která vypadá docela podobně jako on a která měla nedávno nehodu. Jak náš hrdina zvládne svůj nový život? A co se stane, když zjistí, že je nová bohyně milosrdenství?


Shiratori Ruka



Datum vydání: 2.11.2013
Datum ukončení: 10.12.2013
Počet kapitol: 26

 
 

Reklama